Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Přináší nadčasové poselství Bible v současné, čtivé češtině. Usiluje o maximální věrnost původním hebrejským, aramejským a řeckým textům, zároveň však chce oslovit dnešní čtenáře, ať už jsou zvyklí čerpat z této knihy inspiraci pro každý den, anebo ji otevírají poprvé. Druhé vydání (2015) doplněné o deuterokanonické knihy.
PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ
Šest let po první edici Bible21 máme nesmírnou radost, že můžeme náš překlad představit čtenářům v nové podobě. V roce 2009 jsme byli překvapeni nečekanou odezvou, kterou nové znění v moderní češtině vyvolalo. Nikdo z nás si nepředstavoval, že se o Bibli se bude týdny a měsíce diskutovat v médiích i jinde a především, že nového překladu se během krátké doby rozšíří více než 100 000 výtisků. Upřímně za to děkujeme Bohu, všem podporovatelům a samozřejmě čtenářům! Ohlasům odborné i laické veřejnosti vděčíme za řadu připomínek a návrhů k úpravám a opravám. Také jako překladatelé jsme se textu nadále věnovali, jak s ohledem na přesnost, tak i na srozumitelnost. Výsledkem je několik set (veskrze drobných) změn oproti prvnímu vydání. Část čtenářů, stejně jako česká překladatelská tradice, si rovněž žádala, abychom po vydání Bible v užším, tzv. palestinském kánonu, do budoucna překlad rozšířili také o knihy alexandrijského kánonu, dříve známé jako Apokryfy, nyní nazývané přesněji Deuterokanonické knihy. Podobně jako před námi Český ekumenický překlad, i my nyní ve druhém vydání předkládáme čtenářům Písmo v tomto širším rozsahu.
Zároveň bychom tímto počinem rádi přispěli k letošním připomínkám 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, který Bibli do tehdejší češtiny upravoval, biblickou zvěstí žil, zvěstoval ji svým současníkům a pro věrnost jejímu pochopení nakonec položil život. S pokorou a vděčností tedy čtenářům představujeme toto vydání Bible21 jako druhé, opravené, rozšířené a jubilejní. Přejeme čtenářům a jistě i sobě, aby i pro nás v 21. století platilo, co před šesti staletími uvedl Jan Hus ve své Postile: „Boží Písmo jest zákon nad jiné zákony, v němž spravedlivý člověk má mysliti i v noci i ve dne.“
Překladatelé
Praha, květen 2015
Copyright: Vedoucí projektu: Alexandr Flek, B.A., M.Th. Odborná spolupráce: Mgr. Jiří Hedánek (hebrejština, aramejština) Pavel Hoffman, B.A., M.A., M.Div. (řečtina) Zdeněk Sýkora, M.Div. (textová kritika). Vydal BIBLION, o. s., © 2009,2015 Krocínovská 6, 160 00 Praha 6 za podpory Nadačního fondu NBK Vydání druhé, 2015 Citace nepřesahující 500 biblických veršů nebo 50% díla, ve kterém jsou užity, je možné publikovat v jakékoli formě bez písemného svolení vydavatele, pokud taková citace neobsahuje celou knihu nebo více knih Bible. V díle citujícím tento překlad uveďte laskavě následující anotaci: „Citáty označené zkratkou B21 jsou z Bible, překladu 21. století © 2015 BIBLION, o. s. Použito se svolením vydavatele. Všechna práva vyhrazena.“ Pro kratší citace v neprodejných materiálech není výše uvedená plná anotace nutná, citát je však na konci potřeba označit zkratkou „Bible21“ nebo „B21“. Adresa pro objednávky a veškerou korespondenci: BIBLE21, 756 45, Branky 11
1 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“
2 Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království!
3 Dávej nám denně náš denní chléb
4 a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.“
5 Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby –
6 navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘
7 a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘?
8 Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9 A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
10 Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?
12 A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?
13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
14 Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.
15 Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“
16 Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.
17 On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.
18 Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.
19 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.
20 Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21 Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.
22 Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘
25 Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,
26 jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27 Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28 On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
29 Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.
30 Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.
31 Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.
32 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.
33 Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.
34 Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.
35 Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.
36 Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“
37 Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.
38 Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.
39 Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.
40 Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?
41 Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!
42 Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.
43 Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.
44 Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“
45 „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“
46 „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.
47 Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!
48 Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.
49 Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘
50 Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –
51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
52 Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
53 Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům
54 a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.
Das Gebet, welches Jesus hier Seine Jünger lehrt, bezieht sich ebenfalls auf die Stellung, in die sie vor der Gabe des Heiligen Geistes eintraten. Jesus Selbst betete als der abhängige Mensch auf der Erde. Noch hatte Er nicht als gen Himmel Gefahrener die Verheißung des Vaters empfangen, um sie über Seine Jünger auszugießen; jedoch standen diese in Verbindung mit Gott, als ihrem Vater. Die Herrlichkeit Seines Namens und die Ankunft Seines Reiches sollten vor allem ihre Gedanken beschäftigen. Hinsichtlich ihres täglichen Brotes waren sie von Ihm abhängig. Sie bedurften der Vergebung und der Bewahrung vor der Versuchung. Das Gebet enthielt den Wunsch eines vor Gott wahrhaftigen Herzens, dann die Bedürfnisse des Leibes, die sie der Sorge ihres Vaters im Himmel anvertrauten; ferner die Gnade, die sie für ihren Wandel bedurften, wenn sie gesündigt hatten, und damit sich ihr Fleisch nicht offenbare, und endlich ihre Errettung von der Macht des Feindes.
Dann (V. 5-13) dringt der Herr auf Beharrlichkeit; die Bitten sollen nicht aus einem Herzen hervorgehen, das hinsichtlich des Erfolges gleichgültig ist. Er versichert Seinen Jüngern, dass ihre Gebete nicht vergeblich sein würden, und dass ihr himmlischer Vater sogar den Heiligen Geist geben würde denen, die Ihn darum bäten. Er setzt sie in Seine eigene Beziehung auf der Erde zu Gott. Auf Gott hören und sich an Ihn, als einen Vater wenden - das ist das Ganze des praktischen christlichen Lebens.
Hernach werden die beiden großen Waffen Seines Zeugnisses ans Licht gestellt, nämlich die Austreibung der Teufel und die Autorität Seines Wortes. Christus hatte die Macht geoffenbart, die die Teufel austrieb, und man schrieb diese Macht dem Obersten der Teufel zu. Dessen ungeachtet hatte Er den Starken gebunden; Er hatte ihn seiner Güter beraubt, und dies bewies, dass das Reich Gottes wirklich gekommen war. In einem Falle wie dieser nahm, da Gott zur Befreiung des Menschen gekommen war, alles seinen wahren Platz ein: alles war entweder vom Teufel oder von dem Herrn. Und obwohl der unreine Geist von dem Hause ausgegangen war, so wird er doch, wenn Gott Sich nicht in demselben befindet, mit sieben anderen, noch böseren Geistern zurückkehren; und der letzte Zustand dieses Hauses wird schlimmer sein als der erste (V. 26).
Diese Offenbarung der Macht des Reiches erfüllte sich in jenem Augenblick. Aber nicht nur wurden Wunder gewirkt; der Herr hatte auch das Wort verkündigt. Ein Weib, das die Freude fühlte, einen solchen Sohn zu haben, wie Jesus war, preist mit lauter Stimme den Wert einer Verwandtschaft mit Ihm nach dem Fleische. Jedoch wie im vorigen Kapitel bei Maria, so erklärt der Herr auch hier, dass diese Segnung allen denen angehöre, die Sein Wort hörten und bewahrten (V. 28). Die Niniviten hatten auf Jona, die Königin des Südens hatte auf Salomo gehört, ohne dass damals ein Wunder gewirkt worden wäre - und ein Größerer als Jonas war jetzt unter ihnen.
Zwei Dinge werden uns hier in den Beziehungen Jesu zu Israel vor Augen gestellt: das von der Wahrheit klar und vollständig abgelegte Zeugnis (V. 33), und die Beweggründe, die die Hörer desselben beherrschten. Wenn das wahre Licht völlig in das Herz scheint so bleibt keine Finsternis darin. Wenn die vollkommene Wahrheit nach der Weisheit Gottes vorgestellt ist, aber abgewiesen wird, so ist es das Herz, das dieselbe verwirft: das Auge ist böse. Die Begriffe und Beweggründe eines von Gott entfernten Herzens verfinstern dieses nur; ein Herz hingegen, das nur einen Gegenstand hat: Gott und Seine Herrlichkeit, wird voll von Licht sein. Überdies zeigt sich das Licht nicht nur, sondern es erhellt auch die ganze Umgebung (V. 34-36).
Eingeladen in das Haus eines Pharisäers (V. 37-52), verurteilt Jesus den Zustand der Nation und die Heuchelei derer, die sich anmaßten, Gerechtigkeit zu besitzen, indem Er auf das übertünchte Äußere und die innere Habsucht und Selbstsucht hinweist. Jene machten das Gesetz Gottes zu einer Bürde für andere, während sie selbst die Erfüllung desselben vernachlässigten. Der Herr kündigt ihnen die Sendung der Apostel und Propheten des Neuen Testamentes an, deren Verwerfung das Maß der Ungerechtigkeit Israels voll machen und alle diejenigen auf eine letzte Probe stellen würde, die heuchlerisch die Gräber der Propheten bauten, die von ihren Vätern getötet worden waren. All das Blut, bezüglich dessen Gott Seine Langmut gezeigt hatte, indem Er zur Erleuchtung des Volkes Zeugnisse sandte, ja, welches gerade wegen dieser Zeugnisse vergossen worden war, wird schließlich von diesem aufrührerischen Volke zurückgefordert werden. Die Worte des Herrn reizten, indes nur die Bosheit der Pharisäer, und sie trachteten Ihn in Seinen Reden zu fangen. Wir haben also anstatt eines Messias, der die Verheißungen erfüllt, einerseits das Wort des Zeugnisses völlig in den Vordergrund gestellt, und andererseits das Urteil über eine Nation, die beides verworfen hatte, und die auch das verwerfen würde, was die Gnade noch später zu ihrer Zurückführung senden wollte.