Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český katolický překlad - Nový Zákon čili tzv. "liturgický překlad" (vzniklý pod vedením V. Bognera) vyšel v roce 1988. Překlad vychází z překladu NZ od Ondřeje Petrů.
1 Kněz Pašchur, syn Immerův, který byl vrchním dozorcem v Hospodinově domě, uslyšel Jeremiáše, jak prorokuje tyto řeči.
2 Pašchur dal proroka Jeremiáše zbít a vsadit do klády, která byla v hořejší Benjaminově bráně u Hospodinova domu.
3 Nazítří však dal Pašchur Jeremiáše z klády vyvést. Jeremiáš mu řekl: Hospodin tě nenazývá už Pašchur, ale „Hrůza ze všech stran“,
4 neboť tak praví Hospodin: Hle, vydám tě všanc hrůze, tebe i všechny tvé přátele: Padnou mečem svých nepřátel a tvé oči to uvidí. Všechen judský lid vydám do rukou babylónského krále; zavede je do Babylóna a mečem je pobije.
5 Dám všechno jmění tohoto města, všechen jeho majetek i všecky skvosty i poklady judských králů do rukou jejich nepřátel a oni je ukořistí, vezmou a odvezou do Babylóna.
6 Ty pak, Pašchure, i všichni obyvatelé tvého domu půjdete do zajetí; do Babylóna přijdeš, tam umřeš a tam budeš pochován ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!
7 Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají.
8 Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
9 Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem. Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.
10 Ano, slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!
11 Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
12 Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při.
13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!
14 Zlořečený den, kdy jsem se zrodil! Ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila!
15 Zlořečený muž, který zvěstoval mému otci: „Narodilo se ti dítě, chlapeček“ a rozradoval ho!
16 Ať je tomu člověku, jako je městům, která Hospodin vyvrátil bez slitování; ať z jitra slyší poplach a válečný lomoz o polednách,
17 protože mě nezabil hned v mateřském lůně, aby moje matka byla mým hrobem a její život byl těhotný věčně.
18 Proč jsem vyšel z mateřského lůna, abych viděl jen útrapy a bolest, aby mé dny uplynuly v hanbě?
Die Kapitel 19 und 20 machen uns mit dem Gericht Jerusalems bekannt, das in Ausdrücken angekündigt wird, die nicht vieler Erklärung bedürfen; im 20. Kapitel haben wir außerdem ein Beispiel von dem Widerstand der Priester und von den Leiden Jeremias. Aber das verhindert ihn nicht, dem Priester selbst sein Urteil zu verkünden und das zu wiederholen, was er über Jerusalem gesagt hatte. Dessenungeachtet sehen wir die Wirkung dieser Leiden auf sein Herz. Er war gleichsam durch den Herrn gezwungen worden, dieses Zeugnis auszurichten. Er besitzt nicht (und mit dem Überrest ist es ebenso) den willigen Geist, der sich durch die Macht des Heiligen Geistes in den Trübsalen freut. Er war die Zielscheibe beständigen Gespöttes. Sie lauerten auf seinen Fall, so daß er gern still gewesen wäre; aber das Wort Jehovas war wie Feuer in seinen Gebeinen. Ach, wir verstehen das alles sehr wohl: die große Ungerechtigkeit der Menschen, welche sich das Volk Gottes nennen; die Art, in der das schwache Herz vor dieser herz- und gewissenlosen Ungerechtigkeit zurückbebt; und wie bei solchen Gelegenheiten das Wort doch zu mächtig in uns ist, um in unseren Herzen eingeschlossen bleiben zu können. Nichtsdestoweniger hatte Jeremia bei all seiner Furcht auch wieder das Bewußtsein, daß Jehova mit ihm war, und er bittet von neuem um Rache (welche in der Tat Befreiung, und zwar die einzige Befreiung derer ist, die das Zeugnis Christi in einer solchen Stellung haben). Diese Befreiung wird in Vers 13 gepriesen, aber in den Versen 14-18 sehen wir, bis zu welchem Punkte der persönliche Kummer diejenigen treiben kann, die einer solchen Prüfung, wie die vorliegende, ausgesetzt sind.
Bei Hiob sehen wir dasselbe - ein Bild des nämlichen Zustandes, das heißt eine Seele, die durch die ganze Bosheit Satans versucht wird, ohne die volle Erkenntnis der Gnade zu besitzen, und die zugleich ihr eigenes Nichts fühlt und sich selbst vergißt. Das wird genau der Zustand des Überrestes in den letzten Tagen sein. Christus ist das vollkommene Muster von dem, was diesen besonderen Prüfungen entspricht, deren Wirklichkeit Er voll und ganz erfuhr und fühlte, als Er Sich für andere noch dem unterziehen mußte, wodurch die Grundlage der Gnade, die ihnen zuteil werden sollte, gelegt wurde.
Gelegentlich des Gesuches Zedekias an Jeremia, in Erfahrung zu bringen, ob der Herr zu Gunsten des Volkes gegen Nebukadnezar eintreten werde, hat der Geist Gottes die Zeugnisse zusammengestellt, die in bezug auf alle diejenigen Glieder des Geschlechts Davids gegeben worden waren, welche bei dem Untergang Jerusalems sozusagen die Führerrolle hatten - Joahas (Kap. 22, 10), Jojakim (V. 13-19) und Jekonja (V. 20-30). Das Gericht über Zedekia war in Kapitel 21 angekündigt worden, und nachdem der Prophet, wie wir gesehen haben, erklärt hatte, daß die Tür zur Buße stets offen sei, und daß einem gottesfürchtigen Wandel niemals der Segen fehle (Kap. 21, 12; 22, 1-5), wird dann abermals das Gericht sowie ein göttlicher Urteilsspruch über die verschiedenen Könige verkündigt. Endlich (Kap. 23) gibt der Ausdruck des Unwillens Jehovas über diese bösen Hirten Anlaß zu der Erklärung, daß Er einen Hirten nach Seinem Herzen erwecken werde, nämlich den wahren Sohn Davids, den Messias. Der gerechte Unwille und das Gericht Gottes werden in den stärksten Ausdrücken erklärt.