Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613.
1 I přikázal Mojžíš a starší Izraelští lidu, řkouce: Ostříhejž každého přikázaní, kteréž já přikazuji vám dnes.
2 A když přejdeš přes Jordán do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, vyzdvihneš sobě kameny veliké, a obvržeš je vápnem.
3 A napíšeš na nich všecka slova zákona tohoto, když přejdeš, abys všel do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, do země oplývající mlékem a strdí, jakož jest mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě.
4 Když tedy přejdeš Jordán a vyzdvihneš ty kameny, kteréž já přikazuji vám dnes, na hoře Hébal, a obvržeš je vápnem,
5 A vzděláš tam oltář Hospodinu Bohu svému: oltář z kamenů, jichž nebudeš tesati železem,
6 Z kamení celého vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému, abys na něm obětoval oběti zápalné Hospodinu Bohu svému.
7 Obětovati budeš i oběti pokojné, a jísti tu a veseliti se před Hospodinem Bohem svým.
8 Napíšeš pak na těch kameních všecka slova zákona toho dobře a zřetelně.
9 I mluvil Mojžíš a kněží Levítští ke všemu Izraelovi, řkouce: Pozoruj a slyš, Izraeli, dnes učiněn jsi lidem Hospodina Boha svého.
10 Protož poslouchej hlasu Hospodina Boha svého, a zachovávej přikázaní jeho i ustanovení jeho, kteráž já tobě dnes přikazuji.
11 I přikázal Mojžíš v ten den lidu, řka:
12 Tito stanou, aby dobrořečili lidu na hoře Garizim, když byste přešli Jordán: Simeon, Léví, Juda, Izachar, Jozef a Beniamin.
13 Tito pak stanou, aby zlořečili na hoře Hébal: Ruben, Gád, Asser, Zabulon, Dan a Neftalím.
14 I budou osvědčovati Levítové, a řeknou ke všechněm mužům Izraelským vysokým hlasem:
15 Zlořečený člověk, kterýž by udělal rytinu aneb věc slitou, ohavnost Hospodinu, dílo rukou řemeslníka, by ji pak i do skrýše odložil. I odpoví všecken lid a řekne: Amen.
16 Zlořečený, kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou; i řekne všecken lid: Amen.
17 Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého; i řekne všecken lid: Amen.
18 Zlořečený, kdož zavodí slepého, aby bloudil po cestě; i řekne všecken lid: Amen.
19 Zlořečený, kdož převrací spravedlnost příchozího, sirotka a vdovy; a odpoví všecken lid: Amen.
20 Zlořečený, kdož by obýval s manželkou otce svého, nebo odkryl podolek otce svého; i řekne všecken lid: Amen.
21 Zlořečený, kdož by obýval s kterýmkoli hovadem; i dí všecken lid: Amen.
22 Zlořečený, kdož by obýval s sestrou svou, dcerou otce svého, aneb dcerou matky své; i řekne všecken lid: Amen.
23 Zlořečený, kdož by obýval s svegruší svou; i odpoví všecken lid: Amen.
24 Zlořečený, kdož by zbil bližního svého tajně; i řekne všecken lid: Amen.
25 Zlořečený, kdož by vzal dary, aby zabil člověka nevinného; i dí všecken lid: Amen.
26 Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich; a řekne všecken lid: Amen.
Jetzt kommt die Maßnahme - das heißt das, was Seinem Gesetz Nachdruck verleiht - in den Folgen (Segen und Fluch), die dem Gehorsam oder dem Ungehorsam entsprechen sollten. Dies wird in Kapitel 27 und in den zwei folgenden Kapiteln zum Ausdruck gebracht.
Doch steht Kapitel 27 für sich und ist recht weitgreifend im Verständnis des Wortes Gottes. Wenn die Frömmigkeit des einzelnen auf eine solche Weise zum Ausdruck kommt, wie wir sie im vorigen Kapitel gesehen haben, so beruhten die öffentlichen Beziehungen des Volkes mit Gott auf den Drohungen des Gesetzes. Wenn das Volk über den Jordan gezogen sein würde, um das verheißene Land in Besitz zu nehmen (ein Gedanke, der immer wieder auftaucht), und wenn sie große Steine aufgerichtet und sie mit Kalk bestrichen haben würden, sollten sie die Worte des Gesetzes auf dieselben schreiben. Dieses Gesetz enthielt die Bedingungen, unter denen das Land genossen werden sollte.
Das Volk sollte sich in zwei Gruppen von Stämmen teilen; ein Teil sollte auf dem Berge Gerisim zum Segnen stehen, der andere Teil auf dem Berge Ebal zum Fluchen. Auf dem letzteren sollte Jehova ein Altar errichtet werden, nicht für Sündopfer, sondern für Brandopfer und Friedensopfer: eine Anbetung, die ein gerechtes Volk in Gemeinschaft mit Jehova voraussetze, das aber unter den Fluch gestellt war, wenn sie das Gesetz übertreten würden. Es folgt die Verkündigung der Flüche, und sie endigt mit dem Fluche, der auf einem jeden ruhen würde, der nicht bleibt in allem, was im Buche des Gesetzes geschrieben ist, um es zu tun. Die Segnungen des Berges Gerisim werden aber völlig ausgelassen.
Es besteht keine Notwendigkeit, die Wichtigkeit dieser Auslassung zu betonen. Der Apostel hebt sie als die Stellung aller unter dem Gesetz hervor. „So viele aus Gesetzeswerken sind, sind unter dem Fluche"", sagt der Apostel [1], „denn es steht geschrieben: Verflucht ist jeder, der nicht bleibt in allem, was im Buche des Gesetzes geschrieben ist, um es zu tun"". Es gibt keine Möglichkeit, dem zu entrinnen. Keiner außer dem Herrn Jesus hat es erfüllt; und, wenn man das so sagen darf, Er errichtete nicht einen Brandopferaltar, einen Altar der Anbetung für einen gerechten Menschen, der das erfüllt hatte, sondern nur für Sich allein, Er opferte Sich Selbst für uns auf jenem Berge des Fluches als ein Opfer für die Sünde und hat dadurch für immer diese Drohungen und Flüche zum Schweigen gebracht. Infolgedessen genügt auch die Segnung vom Berge Gerisim nicht. Die einzige würdige Antwort und Belohnung für das, was Er vollbrachte, indem Er für unsere Sünden litt, ist der Himmel, und für Ihn der Thron des Vaters. Dies ist aber die Gerechtigkeit Gottes, daß Er Christo, und infolgedessen auch uns, das gibt, worauf Er völligen Anspruch hatte, da Er Gott verherrlicht hatte, uns aber, was Er für uns erworben hat.
Der Zusammenhang zwischen den Grundsätzen des Kapitels 26 und denen von Kapitel 27 ist höchst interessant. die Erfüllung der Verheißung im Genuß des Landes, die Grundlage der Danksagungen und der Anbetung, deren Quelle die Erlösung ist; nachher aber der Altar, der Dienst, der Gott dargebracht wurde, ein Dienst, der mit dem Gesetz verbunden ist, und wenn man dasselbe nur in einem einzigen Punkte übertrat, brachte es den Fluch. Dies war die Bedingung, unter der sie das Land genießen durften.
Von diesem Standpunkte aus, dem einzigen, der der Frage auf den Grund geht, betrachtet der Apostel diese Dinge. Es geschieht auf der Grundlage dieses Bundes des fünften Buches Mose, daß das Volk das Volk Jehovas wurde, nachdem sie in das Land eingezogen waren (vgl. V. 2. 10 und Kap.5. Mo 29, 1).
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Dieser Ausdruck bezieht sich nicht auf das Betragen, sondern auf den Grundsatz, auf dem wir vor Gott stehen. Die aus dem Glauben sind, sind mit dem gläubigen Abraham verbunden; die aus Gesetzeswerken sind, sind unter dem Fluche, denn das Gesetz lautet: „Verflucht ...“ usw.