Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Přináší nadčasové poselství Bible v současné, čtivé češtině. Usiluje o maximální věrnost původním hebrejským, aramejským a řeckým textům, zároveň však chce oslovit dnešní čtenáře, ať už jsou zvyklí čerpat z této knihy inspiraci pro každý den, anebo ji otevírají poprvé. Druhé vydání (2015) doplněné o deuterokanonické knihy.
PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ
Šest let po první edici Bible21 máme nesmírnou radost, že můžeme náš překlad představit čtenářům v nové podobě. V roce 2009 jsme byli překvapeni nečekanou odezvou, kterou nové znění v moderní češtině vyvolalo. Nikdo z nás si nepředstavoval, že se o Bibli se bude týdny a měsíce diskutovat v médiích i jinde a především, že nového překladu se během krátké doby rozšíří více než 100 000 výtisků. Upřímně za to děkujeme Bohu, všem podporovatelům a samozřejmě čtenářům! Ohlasům odborné i laické veřejnosti vděčíme za řadu připomínek a návrhů k úpravám a opravám. Také jako překladatelé jsme se textu nadále věnovali, jak s ohledem na přesnost, tak i na srozumitelnost. Výsledkem je několik set (veskrze drobných) změn oproti prvnímu vydání. Část čtenářů, stejně jako česká překladatelská tradice, si rovněž žádala, abychom po vydání Bible v užším, tzv. palestinském kánonu, do budoucna překlad rozšířili také o knihy alexandrijského kánonu, dříve známé jako Apokryfy, nyní nazývané přesněji Deuterokanonické knihy. Podobně jako před námi Český ekumenický překlad, i my nyní ve druhém vydání předkládáme čtenářům Písmo v tomto širším rozsahu.
Zároveň bychom tímto počinem rádi přispěli k letošním připomínkám 600. výročí upálení Mistra Jana Husa, který Bibli do tehdejší češtiny upravoval, biblickou zvěstí žil, zvěstoval ji svým současníkům a pro věrnost jejímu pochopení nakonec položil život. S pokorou a vděčností tedy čtenářům představujeme toto vydání Bible21 jako druhé, opravené, rozšířené a jubilejní. Přejeme čtenářům a jistě i sobě, aby i pro nás v 21. století platilo, co před šesti staletími uvedl Jan Hus ve své Postile: „Boží Písmo jest zákon nad jiné zákony, v němž spravedlivý člověk má mysliti i v noci i ve dne.“
Překladatelé
Praha, květen 2015
Copyright: Vedoucí projektu: Alexandr Flek, B.A., M.Th. Odborná spolupráce: Mgr. Jiří Hedánek (hebrejština, aramejština) Pavel Hoffman, B.A., M.A., M.Div. (řečtina) Zdeněk Sýkora, M.Div. (textová kritika). Vydal BIBLION, o. s., © 2009,2015 Krocínovská 6, 160 00 Praha 6 za podpory Nadačního fondu NBK Vydání druhé, 2015 Citace nepřesahující 500 biblických veršů nebo 50% díla, ve kterém jsou užity, je možné publikovat v jakékoli formě bez písemného svolení vydavatele, pokud taková citace neobsahuje celou knihu nebo více knih Bible. V díle citujícím tento překlad uveďte laskavě následující anotaci: „Citáty označené zkratkou B21 jsou z Bible, překladu 21. století © 2015 BIBLION, o. s. Použito se svolením vydavatele. Všechna práva vyhrazena.“ Pro kratší citace v neprodejných materiálech není výše uvedená plná anotace nutná, citát je však na konci potřeba označit zkratkou „Bible21“ nebo „B21“. Adresa pro objednávky a veškerou korespondenci: BIBLE21, 756 45, Branky 11
1 Když uvidíš bloudícího býka či ovci svého bratra, nebuď lhostejný, ale poctivě je přiveď svému bratru zpět.
2 Pokud tvůj bratr nebydlí poblíž anebo ho neznáš, přiveď to zvíře k sobě domů, ať u tebe zůstane, dokud se po něm tvůj bratr nebude ptát. Tehdy mu je vrátíš.
3 Totéž uděláš s jeho oslem, s jeho pláštěm a s čímkoli, co se tvému bratru ztratilo. Když to najdeš, nesmíš být lhostejný.
4 Když uvidíš osla nebo býka svého bratra, jak leží na cestě, nebuď lhostejný. Ochotně mu jej pomoz zvednout.
5 Žena se nesmí oblékat jako muž ani muž jako žena. Kdokoli to dělá, je Hospodinu, tvému Bohu, ohavný!
6 Když cestou narazíš na ptačí hnízdo (ať už na stromě nebo na zemi) s matkou sedící na ptáčatech či vejcích, neber matku i s mladými.
7 Mladé si smíš vzít, ale matku musíš pustit, aby se ti vedlo šťastně a byl jsi dlouho živ.
8 Když budeš stavět nový dům, udělej na střeše zábradlí. Kdyby z ní totiž někdo spadl, uvedl bys na svůj dům krev.
9 Neosívej svou vinici dalším druhem semene. Jinak to vše propadne svatyni – jak úroda toho semene, tak plody vinice.
10 Neorej volem a oslem zapřaženými spolu.
11 Neoblékej si látku z dvojího vlákna, ze směsi vlny a lnu.
12 Na čtyřech cípech pláště, který nosíš, si udělej třásně.
13 Když si někdo vezme manželku, ale poté, co s ní bude spát, se mu znelíbí,
14 a tak ji začne očerňovat a pomlouvat: „Vzal jsem si tuto ženu, ale když jsem se s ní spojil, zjistil jsem, že není panna“,
15 pak ať otec s matkou té dívky přinesou důkaz jejího panenství ke stařešinům do městské brány.
16 Otec dívky ať stařešinům řekne: „Dal jsem svou dceru za ženu tomuto muži. On si ji ale zprotivil
17 a teď ji očerňuje. Prý: ‚Zjistil jsem, že tvá dcera není panna.‘ Zde je ale důkaz panenství mé dcery!“ A rozestřou její roucho před stařešiny města.
18 Stařešinové města pak onoho muže vezmou a potrestají ho.
19 Za to, že pomlouval izraelskou pannu, mu uloží pokutu sto šekelů stříbra a dají je otci té dívky. Ta zůstane jeho manželkou a on ji po celý svůj život nesmí propustit.
20 Kdyby však to obvinění bylo pravdivé, kdyby se u té dívky nenašel důkaz panenství,
21 ať ji vyvedou ke vchodu do domu jejího otce a muži toho města ať ji ukamenují k smrti za to, že spáchala v Izraeli hanebnost, když smilnila v domě svého otce. Odstraň ze svého středu zlo!
22 Když někdo bude přistižen, jak spí s vdanou ženou, ať oba zemřou – muž, který s tou ženou spal, i ta žena. Odstraň z Izraele zlo!
23 Když někdo ve městě potká dívku, pannu zasnoubenou jinému muži, a vyspí se s ní,
24 vyveďte oba k městské bráně a ukamenujte je k smrti – dívku proto, že ve městě nekřičela, a muže proto, že zneuctil snoubenku svého bližního. Odstraň ze svého středu zlo!
25 Když někdo potká zasnoubenou dívku venku na poli, znásilní ji a vyspí se s ní, pak ať zemře jen ten muž.
26 Dívku netrestej, nezaslouží si smrt. Je to, jako když někdo napadne a zavraždí svého bližního.
27 Byla přece na poli – zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tam nikdo, kdo by ji zachránil.
28 Když někdo potká dívku, pannu, která není zasnoubená, znásilní ji a vyspí se s ní, pak, budou-li přistiženi,
29 dá ten muž jejímu otci padesát šekelů stříbra a ta dívka se stane jeho manželkou. Zneuctil ji, a tak ji po celý svůj život nesmí propustit.
Kapitel 22 scheint Anweisungen zu enthalten, die das Volk vor einem Mangel an Wohltätigkeit und Barmherzigkeit bewahren sollen, und auch vor dem, was die natürliche Empfindsamkeit - sei es in bezug auf Zartheit oder Reinheit - verletzen würde. So war auch jede Mischung beim Pflügen oder Säen verboten. Dasselbe finden wir in bezug auf die Weiber: sie wurden gegen eine ihnen durch einen brutalen rücksichtslosen Mann zugefügte Verunehrung geschützt, während Unreinigkeit mit dem Tode bestraft wurde.
So wird das Volk darüber belehrt (Kap. 23), welche Gefühle sich für sie gottgemäß in bezug auf die Nationen im Falle eines Krieges geziemen (unter Berücksichtigung der Wege und des Tuns dieser Nationen, um die es hier geht). Sie werden auch darüber unterwiesen, was sich im Falle eines Krieges für das Lager in bezug auf Reinheit geziemt, weil Gott daselbst war. So auch in bezug auf allerlei Dinge, wie z. B. wegen des Knechtes, der seinem Herrn entflieht, wegen moralisch unreiner Dinge, ja selbst des Weinbergs des Nächsten, und dann wegen einer noch ernsteren Sache (Kap. 24) - nämlich der Scheidung und allem, was sich darauf bezieht, wegen des Zartgefühls den Bedürftigen gegenüber, wegen des Mietens von Arbeitern und der Nachlese für die Armen.
Der Geist all dieser Anordnungen und auch die Güte und Zärtlichkeit Gottes sind sehr lehrreich, dem es gefällt, von allen diesen Dingen Kenntnis zu nehmen und Seinem Volke Zartgefühl, Anstand, Rücksichtnahme auf den anderen, Feinfühligkeit und jene Empfindungen beizubringen, die, indem sie die Brutalität beseitigen und die Härte des menschlichen Herzens besänftigen, seine Lebensweise der Liebe anpassen, in die Sich der Geist Gottes kleidet, wenn Er im Menschenherzen wirkt. Es ist wahr, daß hier alles unvollkommen ist. Es werden hier Dinge für gegeben angenommen, die die Grundlage dieser Anordnungen bilden, die durch das volle Wirken des Geistes Christi ganz hinweggetan werden würden, z. B. die Scheidung, und auch andere Dinge, die geduldet wurden, da ihr Dasein der Härte des menschlichen Herzens entspringt. Die Beschränkungen und Bedingungen des Gesetzes Gottes halten aber die Bosheit jenes Willens im Zaum, der sich verhärtet, während er andere bedrückt.
Kapitel 25 fügt Satzungen hinzu, die eine Fortsetzung dessen sind, was wir schon gelesen haben, sie sorgen dafür, daß keiner ihrer Brüder in ihren Augen verächtlich gemacht wird, und daß keine Familie aus der Mitte ihres Volkes ausgelöscht wird, indem gleichzeitig Reinheit und Redlichkeit bewahrt werden.
Was die eingewurzelten Feinde Gottes und Seines Volkes betrifft, so sollte Israel mit ihnen niemals Frieden anstreben. Menschliche Liebenswürdigkeit ist oft Feindschaft wider Gott. Diese Satzung ist um so bemerkenswerter, als sie auf so viele folgt, die für Güte sorgten, sogar Vögeln gegenüber.
Jehova hatte dafür gesorgt, daß ein Ägypter in die Versammlung Gottes Eingang finden sollte; diese Zuneigung zu den Ägyptern sollte sich zum Nutzen der Seelen der Israeliten selbst auswirken. Sie sollten ihre Herzen nicht wider die verhärten, in deren Mitte sie geweilt hatten. Aber die Amalekiter zu schonen (die Israel entgegentraten, um ihnen den Weg zu versperren und um die Schwachen unter ihnen zu vernichten) hätte bedeutet, das zu vergessen, was Gott gebührt, der sie zurückführte; was aber das Volk anbetrifft, so hätte das eine Gleichgültigkeit des Herzens gegenüber dem Bösen und nicht die Überschwenglichkeit einer natürlichen Zuneigung bewiesen; auch hätte es bedeutet, Erinnerungen nachzugeben, in denen Nächstenliebe mit Gutem durch ein schickliches Vergessen früher erlittenes Unrecht vermischt sein könnte [1]. Dort, wo es edle Empfindungen gibt, werden Menschen, die einander kennen (obwohl sie einander geschädigt haben), später, wenn das Böse vorüber sein wird, einander doch anerkennen.
Es gibt aber eine Gesinnung, die nichts als Abscheu verdient; Toleranz ihr gegenüber bedeutet nur, daß man sich selbst schont und diese Gesinnung in das eigene Herz aufnimmt, um an ihr teilzuhaben. Es geht nicht um Richten, sondern um den Zustand des eigenen Herzens. Die Entfernung eines Ägypters von Gott wurde anerkannt; wenn er aber für die Dauer von drei Generationen zu Ihm in Beziehung steht, warum soll er in Entfernung gehalten werden? Warum soll er ein Fremdling bleiben? Amalek jedoch fürchtete Gott nicht, er erkannte Ihn nicht an. Was konnte man also in solch einer Nation anerkennen? Wir müssen Gott in unsere Angelegenheiten, in unsere Beziehungen hineinbringen, und Nächstenliebe, Festigkeit und Gerechtigkeit in unseren Urteilen werden alle ihren Platz finden und in allen unseren Wegen nachgebildet werden.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Die Ägypter waren nur das, worin Israel der Natur nach gehalten wurde. Die Amalekiter waren entschiedene, tätige Feinde wider sie als das erlöste Volk Gottes. Das eine war wirklich der Mensch, der gefallene Mensch ohne Gott - ich erweise allen Menschen Ehre; das andere war die positive, direkte Macht des Feindes.