Zlý: 1. Ve SZ-ě tak překládají Kral. ojediněle hebr. ‘ásôn [= neštěstí, nehoda] v
Gen 42:4 ,
Gen 42:38 ;
Gen 44:29; kášé [= těžký, nesnadný] u
Job 30:25 [zlé, těžké dny], sela‘ [= pád, zánik] v
Ps 35:15; aram. chabál [= něco škodlivého, porušení, poškození] u
Ezra 4:22 [sr.
Dan 3:25], š-ch-t [= býti zkažený, zkaziti, zničiti] u
Ezek 28:17. Aram. chabûlá [= darebný čin] u
Dan 6:22. V
Ps 137:8 je užito hebr. slova, jež znamená někomu něco způsobit, ať dobrého nebo zlého, anebo odstavit [kojence]. V
Pro 24:9 Kral. sami vsunují [jako na mnohých jiných místech] k výrazu myšlení přívlastek zlý, protože jde o myšlení *blázna. V převážné většině však jde o překlad kořene r-‘-‘, jenž označuje vše, co je opakem dobrého, libého, příjemného, zdravého a užitečného. Tak se mluví o zlém [= špatném] ovoci [fících,
Jer 24:3 ,
Jer 24:8, sr.
Matt 7:17n], dobytku [
Lev 27:10], špatné vodě [
2Kgs 2:19], o nehodnotném zboží [
Pro 20:14], o nehostinném kraji [
Num 20:5], o nehodnotných součástkách rudy [
Jer 6:29], o zhoubných vředech [
Deut 28:35;
Job 2:7; sr.
Rev 16:2], o škodlivém jídle [
2Kgs 4:41], o vadném dobytčeti [
Deut 17:1], o zlých, špatných, nebezpečných dnech, plných útrap [
Gen 47:9;
Ps 27:5 ;
Ps 37:19 ;
Ps 41:2;
Pro 15:15;
Eccl 9:12 ;
Eccl 12:1;sr.
Eph 5:16 ;
Eph 6:13], o neštěstí, útrapách a soužení [
Exod 10:10 ;
Exod 32:12;
Deut 31:17 ,
Deut 31:21;
Neh 1:17;
Ps 40:13;
Eccl 5:13;
Amos 3:6], o zlé pověsti [
Gen 37:2;
1Sam 2:23;
Pro 25:10], o nepřátelských činech [
1Kgs 2:44 ;
1Kgs 11:25] a pod. Nejčastěji však jde o zlo v mravním a náboženském smyslu slova. Mluví se o člověku zlých povah [
1Sam 25:3], o činění zlého před očima Hospodinovýma [
Gen 38:7;
Num 32:13;
Deut 9:18;
Ps 51:6;
Isa 65:12 ;
Isa 66:4], o vymýšlení zlého na ložcích [
Mic 2:1], o páchání zla oběma rukama [
Mic 7:3], o mimořádné ochotě a připravenosti činiti zlo [
Pro 6:18;
Isa 59:7], o oku zlém [Kral. v
Pro 23:6 ;
Pro 28:22 ,závistivý‘, v
Deut 15:9 ,nešlechetný‘]. Zlé, kterého se dopouštějí lidé, a hřích, nepravost jsou ve SZ-ě souznačné pojmy. Projevují se především v modlářství, nevšímavosti k Božímu slovu, pohrdání Božím zákonem, v nedodržování smlouvy, v odpadnutí od Boha [
Deut 13:5 ;
Deut 17:12;
Mal 1:8;
Jer 7:24 ;
Jer 9:13 ;
Jer 44:7nn], v nespokojenosti s výhradným Božím vedením [
1Sam 12:17 ,
1Sam 12:20], a z toho plynoucím sociálním útisku [
Amos 5:14n;
Mic 2:1n ;
Mic 3:2;
Zech 7:10nn]. SZ ví, že sídlem zlého je lidské srdce, jeho myšlení [
Gen 6:5 ;
Gen 8:21;
Pro 14:17 ;
Pro 26:23;
Jer 7:24 ;
Jer 9:13n]. Podle Př to vypadá tak, jako by zlé a dobré byly dvě lidské možnosti [
Pro 3:7 ;
Pro 4:27, sr.
Deut 30:15;
Amos 5:14n], ale v pozadí volby dobra a odmítnutí zlého stojí božská Moudrost, jež napomáhá člověku [
Pro 8:13 ;
Pro 14:16 ;
Pro 16:6]. Ovšem, že mravní úpadek člověka může postoupit tak daleko, že dobrému říká zlé a zlému dobré [
Isa 5:20;
Jer 9:3;
Ezek 28:17;
Mic 3:2].
Bůh jako svatý ovšem reaguje na zlé, zvláště to, kterého se dopouští jeho lid, a tak dopouští zlé ve smyslu neštěstí jako trest za hřích [
Exod 5:22n]. Činí to tak, že se rozhněvá, opouští svůj lid, skryje před ním tvář [
Deut 31:17n;
1Kgs 14:10n;
2Kgs 21:11n ;
2Kgs 22:16 a j.], uvede na něj zlé [= škodící] slovo [
Josh 23:15, sr.
Deut 6:22]. Zvláště proroci předpovídali jménem Božím zlé svému lidu [
Jer 6:19 ;
Jer 11:10n ;
Jer 16:10nn;
Mic 1:12]. Politické nezdary, neúspěchy, rány a pod. přicházejí od Boha jako Pána dějin s neúprosnou samozřejmostí jako ovoce scestného myšlení, jež vede od Boha [
Jer 6:19] a tím do zkázy. Zlé je odpovědí spravedlivého a svatého Boha na provinění lidu. Někdy to vypadá tak, jako by Bůh nebránil v odpadu svého lidu, naopak, jako by jej urychloval [
Dan 9:14], aby jej přivedl k rychlejšímu poznání falešné cesty a tím k pokání. Neboť zlé není posledním slovem Hospodinovým. Je při vší přísnosti a trpkosti výrazem hledající Boží dobroty. Činí-li člověk pokání, lituje Bůh zlého, které na něho dopustil [
Jer 18:8 ;
Jer 26:3 ,
Jer 26:13 ,
Jer 26:19; sr.
Exod 32:14;
2Sam 24:16;
1Chr 21:15;
Joel 2:13;
Jonah 4:2]. Od něho pochází pokoj i zlé [
Isa 45:7], t. j. on má v moci zlé odstranit právě tak jako přivodit pokoj. Právě proto proroci vyzývají k pokání [
Jer 29:11nn a j.] a žalmista se těší, že Bůh je vysvoboditelem ze zlého [
Ps 23:4 ;
Ps 91:10 ;
Ps 121:7]. Job v přesvědčení, že zlé i dobré pochází od Boha, vyjadřuje svou pokornou odevzdanost do vůle Boží [
Job 2:10].
»Strom vědění dobrého i zlého« [
Gen 2:9 ,
Gen 2:17 ;
Gen 3:3nn ,
Gen 3:22], viz *Strom.
2. Také v NZ-ě jde o překlad nejméně 7 přídavných jmen a několika sloves, z nichž nejčastější jsou ponéros a kakos. Ojediněle jde o překlad řeckého sapros [= leklý; shnilý, zetlelý] u
Matt 7:17n ;
Matt 12:33;
Luke 6:43 o stromech a jejich ovoci, u
Matt 13:48 o leklých rybách [
Eph 4:29 překládají Kral. tentýž výraz slovem ,mrzutý‘], atopos [= nemístný, zvrácený] u
Luke 23:41;
Acts 28:6 [v
2Thess 3:2 překládají Kral. výrazem ,nezbedný‘], faulos [= špatný, bezcenný] u
John 3:20 ;
John 5:29;
Rom 9:11;
Titus 2:8;
Jas 3:16. Žilka překládá
2Cor 5:10: »Aby každý sklidil odplatu za to, co činil v těle, k čemu pracoval, ať to bylo dobré či špatné«. Dále jde o výraz skolios [= křivý, zkřivený, zvrácený] ve
Acts 2:40;
Phil 2:15 [, uprostřed národu zkřiveného a zmateného‘],
1Pet 2:18 [,nejen dobrým a vlídným, nýbrž i tvrdým‘, bezohledným, mrzutým]. Řecké kakoétheia v
Rom 1:29 znamená špatný charakter, Žilka překládá ,podvod‘ [Kral. ,zlé obyčeje‘]; dysfémia ve
2Cor 6:8 znamená pomluvu. Řecké blasfémein [= rouhati se] je v
Rom 3:8 přeloženo slovesem mluviti zle [= pomlouvati]. V
1Cor 9:18 vkládají Kral. sami výraz ,zle‘, takže to vypadá, jako by šlo o zneužívání práva bráti odměnu při kázání evangelia. Pavel chce však říci, že nevyužívá svého práva a koná svou práci zdarma.
Většinou však jde o překlad svrchu uvedených a z téhož kořene utvořených výrazů, jež odpovídají hebr. kořenu r-‘-‘ jen s tím jemným odlišením, že kakos [— zlý, špatný, opak řeckého kalos = dobrý, krásný] označuje podstatu zlé věci, špatného člověka, kdežto ponéros [opak řeckého chréstos = užitečný, příjemný, vzácný] označuje vlastnost špatného po stránce její působivosti na druhé, na okolí [podle Cremera-Kógela]. A jako hebr. r-‘-‘, tak i řecké kakos [ponéros] může mít význam špatný [o ovoci
Matt 7:17n], nemocný [o oku,
Matt 6:23, Kral. ,nešlechetný‘], nepříznivý, těžký [
Eph 5:16 ;
Eph 6:13] nepřátelský, zlobný [
Acts 28:21;
Matt 5:11 ;
Matt 9:4], závistivý [
Mark 7:22], při čemž se snadno přechází do přeneseného nebo mravního smyslu. Tak se mluví o zlých myšlenkách [
Matt 15:19], zlých podezřeních [
1Tim 6:4], zlých skutcích a činech [
John 3:19n ;
John 7:7;
Col 1:21;
2Tim 4:18, sr. v. 17; 1
John 3:12;
2John 1:11], o zlém člověku [
Matt 12:35;
2Thess 3:2;
2Tim 3:13;
1Cor 5:13, sr.
Deut 17:7], zlém pokolení [
Matt 12:39 ,
Matt 12:45], zlém národě [
Matt 16:4], o zlém [= neužitečném, lenivém] služebníku [
Matt 18:32 ;
Matt 25:26;
Luke 19:22], o neodpírání zlému, t. j. zlému člověku, působícímu bezpráví, [*Odpírati], o záchraně od zlého, [,zvrácených a zlých lidí‘,
2Thess 3:2n, sr.
John 17:15, ale viz níže!], o zbavení od zlého, t. j. toho, co se může stát neodolatelným pokušením [
Matt 6:13, sr.
1Cor 10:10nn;
1Pet 1:6 ;
1Pet 4:12nn;
2Pet 2:9]. V mravně náboženském smyslu jde o věci, činy a lidi, kteří jsou zlí, odporní před očima Hospodinovýma. Věřící se mají zdržovat všelikého způsobu zla [»Toho, co je jakkoli zlé, se zdržujte« Hejčl
1Thess 5:22], všelikého nepočítání s Bohem při svých předsevzetích [
Jas 4:16, kde se v tom smyslu mluví o zlé, t. j. škodlivé a Bohu odporné chloubě]. Podle
Heb 3:12 je zlé srdce nevěrným srdcem.
Heb 10:22 mluví o zlém *svědomí, t.j. takovém svědomí, jež není očištěno Kristem. Obrat ,dobří a zlí‘ [
Matt 5:45 ;
Matt 22:10], ,zlí a spravedliví‘ [
Matt 13:49] je označením souhrnu celého lidského pokolení. Na všech těchto místech je tak překládáno řecké ponéros.
Výraz kakos v množ. čísle označuje u
Luke 16:25 bídu, neštěstí, při čemž se ukazuje na to, že pozemské neštěstí a nebeské štěstí, pozemské štěstí a věčná bída nějak souvisí dohromady, ale ne mechanicky. Záleží na tom, zda se člověk už na zemi rozhodl k plnění příkazu lásky [sr.
Matt 25:31nn] a k důvěřivé poslušnosti a odevzdanosti Bohu. Snad tu má význam i jméno Lazar [== Eleazar = Bůh pomáhá a pomohl], aby se naznačil rozdíl mezi bezejmenným bohatcem, který se neptal po Bohu a přeslechl příkaz lásky, a tímto žebrákem, který už svým jménem naznačoval, že Bůh byl vlastně jeho jediným útočištěm.
V souhlase se SZ-em pokládá Ježíš za sídlo zlého lidské srdce [
Matt 15:19, sr.
Acts 8:22]. Podle
Jas 1:13 k Bohu zlé nedosahuje; je omezeno na člověka, ačkoli v posledku původcem všeho zlého je ,ten zlý‘, *zlostník, ,ten nešlechetník‘, ďábel [
Matt 13:19 ,
Matt 13:38;
Eph 6:16; 1
John 2:13n ;
John 3:12 ;
John 5:18, snad také
Matt 5:37;
John 17:15 a 1
John 5:19 ve smyslu, svět je závislý na tom zlém‘]. Kořenem všeho zlého podle
1Tim 6:10 je u člověka milování peněz, nástrojem zlého jazyk [
Jas 3:8, sr.
1Pet 3:10]. Podle Pavla je zlé jedinou uskutečnitelnou možností člověka bez Ducha sv. Ne, že by člověk nechtěl dobré, ale jeho síly na to nestačí [
Rom 7:19 ,
Rom 7:21]. Zlé je Pavlovi totéž, co *hřích, to, co člověka odděluje od Boha, prosazuje se proti Bohu, staví se proti němu a nevzdává mu pravou čest. Zlé tedy není v NZ-ě jen pojem mravní, nýbrž především náboženský. I ten člověk, který souhlasí s Božím zákonem, uznává jej za dobrý, chce jej plnit, právě tváří v tvář tomuto zákonu vyznává, že se ho přidržuje zlé, když chce činiti dobré [
Rom 7:21]. A poněvadž Bůh jedná podle zásady
Rom 2:9, nemůže být koncem člověka nic jiného než smrt. Ve zlém je zahrnuta i *smrt [
Rom 7:24]. Jen v Kristu se stává nemožnost možností. Člověk v Kristu může umrtvovat zlé žádosti [
Col 3:5], může se stát moudrým k dobrému a prosťáčkem [nedotčeným] ve zlém [
Rom 16:19], neboť ten, kdo je v Kristu, se octl v moci lásky a láskou přemáhá zlé [
Rom 12:21 ;
Rom 13:10 ;
Rom 12:17;
1Cor 13:5;
1Thess 5:15;
1Pet 3:9]. Jen v Kristu může snášeti zlé ke slávě Boží [
1Pet 2:12 ;
1Pet 3:17, sr. 4,15;
Matt 5:16] a vydávat tak svědectví, že viděl Boha, t. j. stal se Božím dítětem v Kristu [
3John 1:11; sr.
John 14:9).
Pozoruhodné je Pavlovo pojetí tehdejšího římského státu, který byl podle něho chtěným Božím řádem, jehož úkolem bylo udržovati v hranicích zlé [
Rom 13:3n; sr.
1Pet 2:14].
Jas 4:3 překládá Škrabal: »Nic nedostáváte, protože špatně [Kral. ,zle‘] prosíte, když to chcete promarnit v svých náruživostech«.