Učiti: vyučovati, poučovati, ať už jde o sdělování praktických dovedností a uvádění do nich anebo o sdělování theoretických vědomostí častým opakováním. Předpokladem této činnosti je jednak chápavost, úsudek, důvtip a ochota toho, jenž má býti učen, a autoritativní odborná znalost učícího. Hebrejština má pro učení pět sloves: kořen š-n-n [= naostřiti, nabrousiti, na př. meč, Deut 32:41, jazyk Ps 64:4; v určitém tvaru = důrazně nakázati, vštípiti v mysl, Deut 6:7], járá [= položiti základy, založiti Job 38:6; v určitém tvaru vztyčiti ruku, ukázati Exod 15:25; Pro 6:13, přeneseně učiti, dáti informaci Exod 35:34: Deut 33:10; 2Chr 6:27; Job 6:24 ; Job 27:11; Ps 27:11; Isa 2:3 ; Isa 9:15], bîn [= rozeznati, rozlišiti, oddělovati, a tedy porozuměti, Ps 139:2; v určitém tvaru u., vyučovati, Neh 8:7 , Neh 8:9, posloužiti k srozumění Job 6:24], sákal [= dívati se, patřiti, pozorovati; v určitém tvaru vyučovati, Neh 9:20; Ps 32:8; Pro 21:12; Dan 9:22 ; Dan 11:33 , Dan 11:35 ; Dan 12:3, sr. Pro 16:23], nejčastěji však tvar slovesa lámad [= popichovati, poháněti; kárati, držeti v kázni, přivykati, učiti se Isa 2:4; Jer 10:2; v určitém tvaru u., přivykati někoho něčemu, 2Chr 17:7; Job 21:22; Ps 18:35 ; Ps 60:1 ; Ps 94:12 ; Ps 143:10; Isa 40:14; Jer 2:33 ; Jer 9:5 ; Jer 13:21 a j.]. Z uvedených citátů je patrno, že rozsah vyučovatelské činnosti je značný. V Exod 35:34 jde o učení uměleckému řemeslu, potřebnému při stavbě chrámu, v Deut 31:19 , Deut 31:22 o nacvičení písně; Isa 2:4; Ps 18:35 ; Ps 144:1 a j. mluví o učení boji [sr. 2Sam 22:35], Isa 9:15 o učení *lži [sr. Jer 9:5], Jer 10:2 o učení se cestě pohanů [sr. Jer 2:33]. Ale SZ mluví převážně o učení tam, kde jde o vůli Boží a její projevy a uskutečnění v Zákoně, v přikázáních a Božích cestách. Skladatel Ps 71:17 s povděkem vyznává, že ho Bůh učil od mladosti [sr. Jer 32:33]. Podle Ps 94:10 Bůh sám učí *umění, podle 2Chr 6:27 u-í ,cestě výborné‘ [sr. Ps 25:4 ; Ps 27:11 ; Ps 32:8; Pro 21:12; Isa 2:3 ; Isa 48:17], podle Ps 94:12 ; Ps 143:10 vyučuje ze svého Zákona činiti svou vůli, ale sám nepotřebuje, aby ho někdo učil [Job 21:22; Isa 40:14]. Bůh u-í ustanovením a soudům [Deut 4:1], předkládá svá slova, z nichž by se lid učil bázni před ním [Deut 4:10]. Nesnadno pochopitelný je smysl Job 33:16. Jedni to chápou tak, že Bůh potvrzuje to, čemu lidi naučil, druzí se domnívají, žeje tak označeno soukromé Boží vyučování: »Vyučuje je soukromě« [Fürst]. Jiní mají za to, že je obraz vzat ze zvyku zapečetiti knižní svitek, když byl dopsán: »Své vyučování také ukončí«. Bůh se od model liší právě tím, že učí [Hab 2:19]. Cílem učení je Zákon Boží a jeho zachovávání i tenkrát, jde-li o prostřednictví Božího dobrého Ducha [Neh 9:20] nebo o lidské prostředníky, ať Mojžíše [Exod 24:12; Deut 4:1 , Deut 4:5 , Deut 4:14] nebo otce [Deut 11:19] nebo zbožného věřícího [Ezra 7:10; Ps 51:15], kněze [Lev 10:11; 2Kgs 17:28], knížata nebo levity, kteří chodili po zemi, »majíce s sebou knihu zákona Hospodinova« [2Chr 17:7rm], anebo i soudce a rádce [Ezra 7:25]. Při tom však charakteristikou sz vyučování není jen osvícení rozumu, nýbrž usměrnění vůle. Zvláště sloveso lámad označuje nárok na celého člověka. U. znamená postaviti na Boží cesty, přísahati nikoli skrze Bále, nýbrž skrze Boha [Jer 12:16]. Právě vůle Boží, vtělená v Zákon a jeho ustanovení, měla se učením stát ženoucí silou v životě člověka. Odtud častá napomenutí o vyučování, připomínání, opakování Zákona [Deut 4:9 ; Deut 6:7 , Deut 6:20 ; Deut 11:19]. Nejde o rozvoj přirozených a vrozených vloh v člověku, nýbrž o zahrnutí celé bytosti lidské do vůle Boží a vůlí Boží. Vůle Boží, jež je známa, musí být přisvojena a provedena. To je smysl sz pojmu l-m-d. Jinými slovy: u. ve SZ-ě znamená nábožensky vychovávati, můžeme-li užíti tohoto výrazu, ať už jde o činnost Boží nebo Božích pověřenců. Cremer-Kögel připomíná, že prorocká zvěst, poselství spásy nikdy nebyly předmětem učení; předmětem vyučovatelské činnosti byla přikázání, ustanovení, Zákon, moudrost a pod. Prorocká zvěst patří do jiné oblasti než vyučování [*Kázati]. Jednou ovšem přijde čas, kdy Zákon Boží bude přímo napsán na srdci Božího lidu, takže všichni budou znát Hospodina a nikdo nikoho nebude muset učit [Jer 31:33n]. Zatím však je třeba, aby strážní lidu Božího provozovali učitelskou činnost. Nejhorší výtkou Boží je, že strážní »neumějí u., všichni k cestám svým patří« a »učí ze mzdy« [Isa 56:11; Mic 3:11].

O tom, jak se v době sz učilo, viz hesla *Učitel, *Vychovávati.

Řecké didaskein [= učiti] se v NZ vyskytuje převážně v evangeliích a v první polovici Sk, kdežto v listech Pavlových pouze desetkrát. To naznačuje, že učení, poučování označovalo obzvláště činnost Ježíšovu a prvních apoštolů mezi Židy, kdežto činnost mezi pohany byla nazývána jinými výrazy [*Evangelista. *Kázání, kázati]. Ježíšova činnost v Galileji je u Matt 4:23 shrnuta ve větu, že učil v ,shromážděních‘ a kázal evangelium království a uzdravoval, při čemž ,shromáždění‘ = synagogy [sr. Matt 13:54; Mark 1:21; Luke 4:15; John 18:20]. Podobně u Matt 9:35 ; Matt 11:1 se činí rozdíl mezi učením a kázáním. Podle Luke 4:16nn si při učení počínal Ježíš tak jako tehdejší židovští učitelé, ať už šlo o ulice [Luke 13:26], školu [John 6:59] nebo o chrám [John 7:14 , John 7:28 ; John 8:20 ; John 18:20], kde nejspíše byla také zvláštní synagoga pro tyto účely. Po přečtení oddílu Písma, při čemž se stálo, se Ježíš posadil [sr. Matt 5:1; Mark 9:35; Luke 5:3; John 8:2] tak, jak to dělali jiní učitelé, a navázal na přečtený oddíl [sr. Matt 5:21nn ; Matt 15:3nn ; Matt 22:37nn, kde všude jde o navázání na Zákon nebo o jeho výklad]. Při tom však se nikdy nespokojil s pouhou exegesí daného oddílu, nýbrž vždy vyzýval k rozhodnutí pro anebo proti vůli Boží. Od zákoníků se lišil v této své činnosti tím, že učil ,jako moc maje‘ [Matt 7:29], t. j. jako Syn, který autoritativně, bez ohledu na tradici, vykládal vůli Boží, obsaženou v Zákoně a Prorocích. Zákon a Proroci mu svědčili o jeho synovství [mesiášství]. Proto se posluchači ,převelmi divili‘ nad jeho výkladem [Matt 7:28 ; Matt 13:53], t. j. byli uchváceni přítomností Boží v Kristu, jenž si činil nárok na celého člověka, jeho rozum, cit a zvláště vůli. Když Ježíš učil, stavěl posluchače bezprostředně před vůli Boží. Nebyla to novost učení, jež uchvacovala, ale božská autorita Učitelova [*Mistr]. Snad by se to dalo vyjádřiti tak, že se Ježíš svým učením obracel na víru člověka a také ji vyvolával. Nešlo při tom o rozumové přitakání, nýbrž o zmocnění celé bytosti, jež byla formována sebepodrobením Kristu.

Tento rys je patrný zvláště v janovském okruhu. Ježíš praví u John 8:28, že sám od sebe nic nečiní, ale jakž jej naučil Otec, tak mluví. Nejde tu jen o bezprostřední vnuknutí Boží, o Boží zjevení, nýbrž o naprosté zformování Ježíšovy vůle vůlí Otcovou, o totožnost vůle Otcovy a Ježíšovy. Jan to jindy vyjadřuje obratem: »Kterýž mne poslal« [John 8:26 , John 8:29]. Podobný význam má zaslíbení, že Duch sv. naučí učedníky všemu, co Ježíš jim mluvil [John 14:26], t. j. přeformuje je podle vůle Ježíšovy, aby byli s to pokračovati v jeho díle. Proto věřící, kteří jsou posláni jako byl poslán Ježíš, nepotřebují, aby je kdo učil. Mají *pomazání od Svatého, t. j. Ducha sv. [1John 2:20 , John 2:27], kterého přijali od Krista a jenž je přeformoval, takže se nepotřebují dát svést ani učením Balámovým ani Jezábeliným [Rev 2:14 , Rev 2:20], zůstanou-li ,v Kristu‘.

Odtud lépe pochopíme výzvu zmrtvýchvstalého Krista k učedníkům, aby »učili všecky národy...,učíce je zachovávati všecko, co jim přikázal« [Matt 28:20]. Učedníci ovšem učili už za pozemského života Ježíšova [Mark 6:30]. Zdá se, že obsahem tohoto učení byla jednak výzva k pokání, jednak k přijetí evangelia [sr. Mark 1:15] a tím i k přijetí svrchovaného nároku Ježíšova. Kral. u Matt 28:20 překládají výrazem u. dvě různá řecká slovesa: mathéteuein *[= získávat za učedníky] a didaskein [viz Žilkův překlad!]. Snad nevědomky tak vystihli obsah učitelské činnosti učedníků Ježíšových po jeho zmrtvýchvstání: u. znamenalo získat za učedníka Ježíšova. Při tom učení bylo oznamováním všeho, co Ježíš přikázal, a to tak, že vedlo k pokání a zachovávání Ježíšových příkazů. Toto rozhodnutí vůle bylo vyjádřeno přijetím křtu, jenž byl předpokladem učednictví. Bylo to učení ,ve jménu Ježíšovu‘ [Acts 4:18 ; Acts 5:28]; k tomuto učení se potom přiřadilo zvěstování moci Kristova vzkříšení [Acts 4:2, sr. 5,42; 15,35] a odpuštění hříchů [Acts 5:31 ; Acts 20:21], tedy kázání a zvěstování evangelia.

Že tato učitelská činnost dostala mezi Židy často formu důkazu Ježíšova mesiášství z Písem, je nasnadě. Tak jest rozuměti obratu ve Acts 28:31: »Učil těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu«, t. j. dokládal z Písem, že Ježíš je Kristem, a to tak, že nutil k rozhodnutí víry. I zde je činěn rozdíl mezi kázáním o království Božím a učením. Podobně jest rozuměti Acts 18:25, které Škrabal překládá: »Učil zevrubně o Ježíšovi«, t. j. dokládal z Písem, že Ježíš jest Kristus.

Na půdě pohanské ovšem toto dokládání z Písem nemělo smyslu, neboť pohané nevěděli nic o Písmu a důkazy mesiášství Ježíšova na základě Zákona a Proroků by nebyly přesvědčivé. Proto ve starších Pavlových epištolách se velmi málo mluví o učení až na ta místa, kde šlo o vyzbrojení věřících proti útokům se strany židovstva, tedy tam, kde křesťanské sbory vyrostly z bývalých členů synagogy a ve styku s ní [sr. Eph 4:21; Col 2:7; 2Thess 2:15 a ovšem Ga]. Na této půdě bylo všeliké Písmo užitečné k učení, trestání, napomínání a k správě [2Tim 3:16; sr. 1Tim 4:13]. Nesmíme však zapomínati, že Pavel svou ethiku staví nikoli na Zákoně, nýbrž na lásce [sr. Gal 5:14], vtělené v kříži Kristově [sr. Phil 2:1nn]. Sloveso u. má u Pavla převážně smysl prakticko-ethický, t. j. jde v něm o označení návodu k utváření života podle evangelia [Col 1:28 ; Col 3:16] a k budování církve [Rom 12:7]. Učení souvisí s napomínáním [1Tim 4:11 ; 1Tim 6:2; 2Tim 2:2]. V 1Tim 2:12 je tato činnost ženám ve shromáždění církve zakázána [sr. 1Cor 14:34n], nejspíše ze zvláštních místních důvodů, jež nám dnes nejsou dost průhledné, a snad i z ohledu na běžnou praxi v židovstvu [*Učitel]. Titus 1:10n se praví, že zvláště těm, »kteříž jsou z obřízky«, t. j. bývalým Židům, nutno zabránit v učení, protože na základě falešného výkladu Písem převracejí pro hanebný zisk celé rodiny nenáležitým učením. I zde jde o prakticko-ethické pokyny. Je vidět, že to, co bylo dříve povinností všech údů církve, omezuje se nyní na vedoucí sboru, což ukazuje na pozdní vznik této epištoly.

Ve Acts 19:8 překládají Kral. výrazem u. řecké sloveso peithein = přemlouvati, slovy získati, pohnouti [ve Acts 18:4 překládají Kral. ,k získání přivoditi‘]. I zde je tedy patrno, že nešlo jen o theoretické poučení o určitých skutečnostech, nýbrž o přesvědčivé působení na rozhodnutí člověka. Žilka překládá »Snažil se lidi přesvědčiti o království Božím«. Škrabal: »Rozmlouval a přesvědčoval o království Božím«.