Umění: 1. Výtvarné u. ve SZ-ě se soustřeďovalo převážně na kultovní předměty [truhla úmluvy, kadidlový oltář, předkladný stůl, svícny, umyvadla, posvátná roucha a pod.] a na výzdobu stánku, později chrámu. Šlo tu o řemeslnou dovednost, kterou SZ spojoval se zvláštním darem Božího ducha [sr. Exod 31:3nn ; Exod 35:32nn; 1Kgs 7:14]. Izrael měl zakázáno zobrazování Hospodina v lidské podobě [Exod 20:4]. Snad to mělo ochromující vliv na rozvoj umělecké tvorby, ač v předbiblických dobách se patrně vyskytovaly obrazy božstva také u Izraelců, jak naznačují obraty ,ukázati se před obličejem Panovníka Hospodina‘ [Exod 34:23], ,spatřovati tvář Boží, býti nasycen jeho obrazem‘ [Ps 17:15], jež v době biblické měly už jen přenesený význam. Oficiální jahvismus byl však vždy bezobrazový, pokud můžeme souditi z přístupných pramenů. O Šalomounovi sice slyšíme, že dal ozdobit stěny chrámu řezbami planých *tykví a otevřených květů, dvou *cherubínů a palem, jimiž byly opatřeny i chrámové dveře [1Kgs 6:5nn , 1Kgs 6:23 - 1Kgs 6:28], ale o obrazu božstva nic neslyšíme. V jerusalemském chrámu nikdy nestála socha Hospodinova ani lidská podoba kteréhokoliv jiného božstva. Nechustan [Kral. *Nechustam, 2Kgs 18:4], měděný had, jistě neměl podobu lidskou. Jeroboámův býk, zavedený v Dan a v Bethel, byl nejspíše jen trůnem božstva, jež však zobrazeno nebylo [1Kgs 12:28nn; sr. Bič II. 99]. Izraelští králové se sice odvážili podle assyrsko-babylonského vzoru postaviti do jerusalemského chrámu vůz a koně slunečního božstva [2Kgs 23:11], ale nikde nečteme o obrazech zlidšťujících Boha ve velkých svatyních izraelských. I vykopávky ukazují, že Izrael měl odpor k plastickému znázorňování Boha. Ovšem, v neoficiálním lidovém náboženství, jež bylo pěstováno pokoutně v domácnostech, bylo uctívání sošek, znázorňujících božstva, mnohem hojnější, než se zdá z biblických zpráv. Proroci potírají lité obrazy [Isa 30:22; Hos 13:2 a j.], obrazy nesené v procesí [Isa 45:20 ; Isa 46:1], sochy, tesané z kamene [Isa 42:17 ; Isa 48:5; Ezek 8:3 , Ezek 8:5; Hab 2:18] a pod. [hebr. názvy viz u Biče I., 286n]. Judg 17:4 upozorňuje na ,obraz rytý a slitý‘, postavený ve svatyni Míchově. Také Míkol, dcera Saulova, měla po ruce ,obraz‘ lidské podoby, který vložila na lože Davidovo, když chtěla krýt jeho útěk [1Sam 19:13nn]. *Terafim. Vykopávky přinesly na světlo množství sošek [velikosti kolem 20 cm], jež snad sloužily v domácím kultu nebo jako ochranné amulety. Nelze ovšem vždy přesně určiti jejich stáří. Jejich neuměleckost podle našeho vkusu [obličej je znázorněn vždy jen v hrubých, náznakových rysech] ukazuje na starší dobu, ač není vyloučena chtěná neuměleckost. Mnohé z nich byly importovány z Egypta, mnohé jsou původu fénického [Astarot].

Z předmětů denní potřeby nutno počítati mezi umělecké výrobky různé keramické nádoby, pečetítka se zvířecími, lidskými a jinými postavami, šperky, amulety, ozdobná kostěná držadla, kuchyňské nádobí, modelované sošky různých zvířat, býků, koní i ptáků, jež však patřily do oblasti amuletů a votivních předmětů. Nutno se zmíniti také o řezbách ze slonoviny [*Trůn], dále o řezbách na sloupech chrámových [2Kgs 25:17] i palácových [1Kgs 7:18 , 1Kgs 7:20]. V Hebronu byly patrně veliké dílny pro keramické výrobky pod královským dohledem. Na všech těchto předmětech, nalezených v Palestině ve velkém množství, jsou patrné různé vlivy kananejské i zahraniční [egyptské, akkádské, syrské a nakonec i řecké a j.]. Viz Bič I., 197nn. Bič [I., 271] upozorňuje na to, že hebrejština nemá výrazu pro malování a pomáhá si kořenem m-š-ch [natírání barvami a olejem, Jer 22:14] a že archeologové nám nevykopali ani jednu skutečnou malbu. Výjevy byly vyrývány na stěnách [Ezek 8:10] nebo vyškrabovány v omítce a barveny hrudkami.

*Hudba. *Píseň. *Stavitelství. *Žalmy.

2. Kralický výraz u. však neoznačuje uměleckou činnost v dnešním slova smyslu ani v citovaných místech Exod 31:3 ; Exod 35:32; 1Kgs 7:14. Stč. výraz u. znamená vědění, povědomost, a to, co se umí, znalost, učenost, mistrovství v něčem, rozum. Ve SZ-ě jde většinou o překlad hebr. kořene j-d-‘ [= znáti, rozuměti, vnímati, míti zručnost, uměti], takže Kral. často místo o u. mluví o známosti, učení, naučení, vědění. Při tom vědění pro Izraelce nebylo nic theoretického, ani se ho nedosahovalo spekulací. Podle Job 37:15 je ,Bůh dokonalý v u-ch‘, t. j. Bůh je vševědoucí [sr. 1Sam 2:3, kde je v hebr. užito téhož výrazu], je dokonalý rozumem, je všemohoucí, všecko umí. Př mluví o Moudrosti, jež je výrazem Božího dokonalého vědění. Tuto svou dokonalou moudrost nemá Bůh od nikoho [Job 21:22; Isa 40:14], ale řídí jí všecko [Pro 3:20]. Pro člověka je ovšem nevyzpytatelná, příliš vysoká, nestačí na ni [Jb 38 a 39; Ps 139:6], ale Bůh může dát něco ze své znalosti a dovednosti lidem [Exod 31:3nn, sr. Isa 28:24nn]. Šalomoun se modlí za takové znalosti, které by ho naučily spravedlivě spravovat lid [2Chr 1:10nn]. Daniel patřil k mládencům, kteří byli schopni k nabývání poznatků a byli s to se naučit kaldejskému písmu [Kral. ,liternímu u.‘] a řeči [Dan 1:4].

Většinou však výrazem u. se myslí to, co nazýváme náboženstvím, t. j. poznání a poslušné uznání Boha jako Pána. I toto ,umění‘ pochází od Boha [Ps 94:10; Pro 2:6 , Pro 2:26], ovšem dává je jenom těm, kteří se ho bojí [Ps 25:14], kteří jsou ,střízliví‘ [Isa 28:9], rozumní [Pro 14:6 ; Pro 18:15], opatrní [Pro 14:18], t. j. kteří se jím chtějí dát vést a podvolovat se jeho vůli. O jaké poznání tu jde, je patrno z mnoha míst SZ-a. Je to poznání a poslušné uznání vůle Boží [Ps 119:66; Hos 4:6; Mal 2:7, sr. Hos 6:6], jeho všemohoucnosti [Ps 19:3], praktická nábožensko-mravní moudrost [Pro 1:4 ; Pro 5:2 ; Pro 11:9 ; Pro 12:1 ; Pro 22:20; Eccl 1:16 ; Eccl 7:12 ; Eccl 12:9], jejímž základem je bázeň Hospodinova [Pro 1:7 , Pro 1:22 , Pro 1:29; Isa 33:6]. Život bez této známosti není dobrem [Pro 19:2, sr. 18,5; 24,23]. Za to ten, kdo má tuto známost, je ostříhán Hospodinem [Pro 22:12, kde je zkratkou řečeno, že oči Hospodinovy ostříhají u., t. j. ty, kteří poznali Boha] a dochází i hmotného prospěchu [Pro 24:4]. U. moudrosti, t. j. znalost moudrosti je duši jako plást medu [Pro 24:14]. Izrael musí jít do zajetí, protože mu chybělo toto poznání Boha [Isa 5:13 ; Isa 44:19; sr. 1Sam 2:12; Hos 4:1 ; Hos 6:6]. Bůh ovšem může lidské poznání obrátit v bláznovství [Isa 44:25 ; Isa 47:10, sr. Rom 1:18nn]. Na zaslíbeném Mesiáši spočine trvale Duch poznání [Kral. ,u.‘, Isa 11:2] a bázně Hospodinovy, t. j. obeznámení se skutečnou vůlí Boží, spojené s rozhodným jejím prováděním [sr. John 4:34; Luke 22:42; Heb 10:7]. Pod mesiášskou vládou i srdce bláznů nabude u. [moudrosti, Isa 32:4].

Některé podrobnosti. Od rozumného člověka se očekává, že nebude odpovídat planou moudrostí [Kral. ,u. povětrné‘, Job 15:2, sr. 33,3]. Moudrý je vyzýván, aby odešel od muže bláznivého, když sezná, že není, čemu by se u něho přiučil [,nemá rtů u.‘, Pro 14:7; sr. 15,2.7.14; 20,15]. ,U. pravé prozřetelnosti‘ [Pro 8:12] = znalost pravého plánování, rozhodování, řešení temných výroků [Luther: »Umím dávati dobrou radu«]. Je-li kárán rozumný, jen tím získá, protože se stane rozumnější a nabude pravé známosti [Pro 19:25; sr. 21,11]. ,U. svatých‘, t. j. známost Svatého [Hospodina] je podle Pro 30:3 nad lidskou chápavost [sr. Job 11:7]. Luther překládá Pro 30:3: »Moudrosti jsem se nenaučil, abych poznal Svatého«. LXX však překládá docela jinak: »Bůh mne naučil moudrosti, a vím o známosti Svatého«, t. j. Svatý je mi znám. Eccl 9:10 praví, že v hrobě [šeolu] není příležitost ani k práci, důmyslu, moudrosti, ani k poznání. Jiný obsah pojmu u. je zřejmě v Eccl 1:18: »Kdož rozmnožuje u., rozmnožuje bolest«, t. j. čím víc člověk ví o sobě i o bližních, tím víc se trápí [sr. Eccl 1:17].

Nesrozumitelný dnešnímu čtenáři je kral. překlad Pro 29:7. Smysl výroku je ten, že spravedlivý uznává a chápe při nuzných před soudem [sr. Job 29:12 , Job 29:16; Ps 83:3], ale ten, jenž je opakem člověka spravedlivého, nevěnuje dost pozornosti, aby se seznámil s podrobnostmi pře, nemá znalosti, jež by mu dala možnost zastati se nuzného [sr. Pro 28:5]. Snad by bylo možno také podle Gesenia překládat: »Neví si rady s tím, co zná«. Slovem u. překládají Kral. také aram. výraz bîná [= rozeznávací schopnost, úsudek, Dan 2:21] a hebr. výrazy chokmá [= moudrost, vtipnost, Ps 107:27], mûsár [= kázeň, vyučování, Pro 23:23], cheš-bôn [= výsledek myšlenkové činnosti, závěr, Eccl 7:27], lekach [= to, co člověk přijal, Pro 1:5. Když pozorně naslouchá moudrý, přibude mu moudrosti, sr. Pro 9:9; Matt 13:12 ; Matt 25:29; Mark 4:25; Luke 18:18]. K Job 28:4 viz heslo *Svozovati.

3. Nový Zákon. Jde v něm převážně o překlad řeckých výrazů gnósis [= poznání, známost], a epignósis [= důkladná, plná známost], jež Kral. překládají také *známost [Rom 15:14; 1Cor 8:1 , 1Cor 8:10], vědění [1Cor 8:11], učení [1Cor 13:8], *poznání [2Tim 2:25]. Zde si všimneme převážně těch míst, kde Kral. uvedené řecké výrazy překládají slovem u. Jde tu o obdobu hebr. dé‘á, dá‘at, jež, jak bylo výše ukázáno, znamená poznání a poslušné uznání vůle Boží. Jen Rom 11:33, kde je velebena hlubokost u. Božího, jde o Boží nevyzpytatelnou vševědoucnost a všemohoucnost, jež řídí vše tak, aby došlo na jeho cíle. Na ostatních místech jde o poznání Boha a jeho vůle. Pavel vytýká Židům, že ačkoli se domnívají, že mají v Zákoně takřka ztělesněné poznání a vrchol pravdy [Kral. ,formu u. a pravdy‘, Rom 2:20, Hejčl ,obraz pravého poznání‘, Škrabal ,pravidlo vědění a pravdy‘], přece se jím sami neřídí, takže jejich poznání je neúčinné a plané. Mají horlivost pro Boha, ale ne podle plného, pravého poznání [Rom 10:2], protože se prakticky nepodrobili *spravedlnosti Boží a vynášejí svou vlastní spravedlnost. Také Ježíš vytýká zákoníkům, že způsobem svého výkladu vzali posluchačům klíč k poznání Písma a porozumění Písmu, takže se stalo zavřenou knihou [Luke 11:52]. Jejich posluchači nejsou s to poznati z něho vůli Boží. Podle 1Cor 8:7 ne všichni křesťané, vzešlí z pohanstva, došli z jedinosti Boží k poznání [Kral. ,u.‘], že pohanská bohoslužba je nicotná a že tedy nemůže znečišťovati. Jen někteří došli této ,známosti‘ [řecky gnósis, 1Cor 8:1], druzí zatím nikoli [1Cor 15:34]. Pavel se ovšem snaží bořit každý val, který se zdvíhá proti poznání Boha [2Cor 10:5], ale v otázce, zda křesťan smí jíst maso obětované modlám, radí k pokorné umírněnosti, aby domýšlivost na poznání netarasila cestu k Bohu a nedávala pohoršení.

Ve většině případů jde o poznání spasitelné vůle Boží. Jan Křtitel měl připravovati cesty Páně tak, aby jeho lidu bylo dáno spasitelné poznání [Kral. ,u.‘], t. j. praktické okoušení spásy [sr. Ps 16:11], nejen theoretická vědomost o spáse. Toto praktické okoušení spásy se stalo možností a skutkem v Kristu Ježíši [1Cor 1:5], takže ti, kteří v něho uvěřili, jsou obohaceni veškerým poznáním, t. j. pochopením duchovních pravd, porozuměním sz-ím zaslíbením, duchovní moudrostí, snad i vnikáním do skrytých Božích tajemství [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 12]. Toto poznání je darem Ducha sv. [1Cor 12:8], které stojí na stejné linii se zjevením, proroctvím a učením, a rozhodně výš než mluvení jazyky [1Cor 14:6]. Pavel se chce osvědčovat jako služebník Boží i v oblasti poznání [2Cor 6:6; sr. Eph 3:4]. Vytýkají-li mu někteří ,prostotu v řeči‘ [sr. 2Cor 10:10], je si jist, že není pozadu v poznání spasitelných činů Božích v Kristu Ježíši [2Cor 11:6]. Přitom však je si vědom nebezpečí, které se skrývá v poznání bez proměny života. Proto zdůrazňuje, že jediná cesta k poznání Boha vede přes lásku k němu [1Cor 8:1] a k lidem [1Cor 13:2]. V 1Tim 6:20 [v překladu Žilkově: »Varuj se... toho, co si lživě říká ,poznání‘«] jde snad o narážku na gnostické učení, jež ovšem plně rozkvetlo z židovských, hellenistických a křesťanských prvků až ve 2. stol. po Kr. Zdůrazňovalo gnósis, t. j. poznání Boha prostřednictvím mystického osvícení na základě sdělení tajných vědomostí a určitého druhu magie. Stavělo ,poznání‘, jehož se tak dostalo jen vyvoleným jedincům, výše než víru, která stačila prostým masám. Spása je podle tohoto učení uskutečněna ,poznáním‘, nikoli vírou. Gnosticismus byl velkým nebezpečím pro křesťanství, zvláště tam, kde se poznání spasitelných skutečností oddělovalo od života z víry. Zvláště spisy z janovského okruhu bojovaly proti tomuto nebezpečí.

Poněkud jiný význam má výraz u. ve 2Pet 1:5n. V překladu Hejčlově: »Ukažte v své víře [šlechetné] jednání, v jednání poznání, v poznání sebeovládání, v sebeovládání trpělivost, v trpělivosti zbožnost, ve zbožnosti bratrskou lásku a v bratrské lásce lásku [k Bohu]«. Poznání [Kral. ,u. ‘] tu má smysl správného úsudku, který dobře rozlišuje zlo od dobra a učí utíkat před zlem [Bengel]. Tato praktická dovednost je ovocem sebeovládajícího uplatňování křesťanského života a vede zpět k hlubšímu, plnějšímu poznání [epignósis] Krista [2Pet 1:8].

, Marná u‘. ve Acts 19:19 = kouzelné kousky, pověrečné věci, kouzla [řecky ta perierga]. Ve Acts 26:24 je užito řeckého grammata, původně litery, knihy, pak přeneseně vyšší vzdělání, učennost. 1Pet 3:7 překládá Hejčl: »Muži, žijte rozumně se svými ženami jakožto se slabším pohlavím«. Doslovně z řečtiny ,podle poznání‘ [Kral. ,u.‘]. Muž i žena jsou přece nádobami, stvořenými k službě Bohu [sr. Isa 64:8; Jer 18:6; 1Thess 4:4n. *Osudí]. Proto muž má jednati s ženou ohleduplně a s rozvahou jako ten, který ví, že žena je spoludědičkou milosti života [věčného] právě tak jako on.