Rodina: 1. Terminologie. Výrazem r. překládají Kral. několik hebr. a řeckých výra- zů, z nichž o některých byla zmínka v hesle *Rod. Na př. môlédet [= potomstvo, příbuzenstvo Esth 2:20 ; Esth 8:6], dôr [= pokolení, generace. Ps 14:5 ; Ps 73:15 ; Ps 112:2 ; Ps 145:4; Isa 41:4; Jer 7:29], zéra‘ [= símě, Ps 22:24], sé’esáîm [= potomstvo, děti, Job 21:8 ; Job 27:14], mišpáchá [ = čeleď *Rod; Gen 24:38; Josh 6:23; 1Sam 20:6; Ps 107:41; Jer 10:25], le’óm [= lid, národ, Isa 51:4]. Řecké syngenés [Mark 6:4] znamená příbuzného, syngeneia [Acts 7:14] příbuzenstvo; genos [Acts 17:28n] potomstvo, rod; patria [Eph 3:15] pokolení, jež má jednoho otce. Bůh je Otcem všech kmenů, rodů a rodin, ať lidských nebo andělských. To, co my nazýváme r., je hebr. bait [= dům, Ps 114:1], bét ’áb [= dům otcův, domácnost]. Přitom ovšem je nutno míti na paměti, že nebylo často přesně rozlišováno mezi výrazy bét ’áb a mišpáchá. Neboť dům otcův se brzy proměnil v čeleď, jež zůstávala pohromadě [Gen 24:38 - Gen 24:41; sr. Gen 7:1 , Gen 7:13]. Ve všech těchto případech jde o jednotku fysickou a psychickou. Kdykoliv chtěl Izraelec vyjádřit, že jde o takovou pospolitost společného charakteru, vždy k tomu užíval některého z uvedených výrazů [rodina, *rod, *čeleď, *pokolení: Amos 3:2; Mic 2:3; Neh 7:61; Jer 31:1; Gen 8:19].

2. Ráz sz rodiny. Podle Gen 1:27 teprve muž a žena dohromady tvoří člověka; muž a žena jsou jedno tělo, t. j. lidská bytost je úplná teprve v manželství. Tento základní biblický názor ukazuje, jak důležité místo zaujímala r. ve sz myšlení. R. tvořila základ společenského života tak, že Izraelec nedovedl myslit o menších nebo větších celcích lidské společnosti jinak než v pojmech vyrostlých z rodinného života. Izrael mu byl sdružením čeledí izraelských [Jer 2:4 ; Jer 31:1; Mic 2:3], severní a jižní království mu byla dvěma čeleděmi [Jer 33:24], ba všechen Izrael mu byl jednou rodinou [Jer 8:3] mezi ostatními rodinami [čeleděmi] na světě [Amos 3:2; sr. Jer 10:25; Zech 14:17n]. R. byla Izraelcům tak důležitá, že novomanžel byl osvobozen od vojenské služby v prvním roce manželství [Deut 24:5].

Přitom nutno míti na paměti, že r. pro Izraelce byla nejen fysickou, ale i psychickou [duševní a duchovní] pospolitostí, jak přesvědčivě ukazuje Pedersen [Israel 1926]. R. tvořila základní kultickou jednotku [sr. Ps 122:4 ; Ps 145:4]. Být otcem znamenalo v nejstarších dobách být současně i knězem [Gen 12:7n ; Gen 13:18; Exod 12:14 , Exod 12:17 , Exod 12:21; 1Sam 20:29; sr. Judg 18:19; Job 1:5]. Proto žena nesměla být volena z rodiny, která by mohla přinésti do nové domácnosti duchovní prvky, jež by muž nebyl s to asimilovati. To by narušilo r-u, jež má nésti charakter otců. Proto hledá Abraham pro Izáka, nevěstu mezi svými příbuznými v Mesopotamii [Gen 24:4 , Gen 24:38 , Gen 24:40]. Ani v Lv 18 nejde o předpisy zdravotního rázu, nýbrž o příkazy a zákazy, jejichž cílem je uchování duchovní neporušenosti r-y. Proto byl sňatek nikoli jen záležitostí těch, kteří chtěli vstoupit do manželství, nýbrž i jejich rodin [sr. Judg 14:2 s Gen 24:4nn]. Sňatkem se postupně sbližují obě r-y: r. nevěstina dala něco ze své krve r-ě ženichově, která však musí dát v náhradu peníze nebo dar nejen jako náhradu, nýbrž - podle výkladů Pedersenových k psychickému vyrovnání rovnováhy sil, neboť i majetek byl pokládán za jejich nositele. Žena nepřeruší sňatkem styky a souvislost se svou rodinou, i když má jméno mužovo [Isa 4:1]. Výjimku tu snad činil pouze sňatek královský [Ps 45:11]. Z domova dostane žena určitý dar, který vsak není věnem v našem slova smyslu, nýbrž - podle Pedersena - jakýmsi magickým poutem k otcovskému domu [sr. Gen 31:15n; 1Kgs 9:16]. Tímto darem se žena stává do určité míry nezávislou na svém muži. Byla-li žena zapuzena, vrátila se do domu svého otce [sr. Lev 22:13]. To, že Rut, ač ovdověla bezdětná, opustila svou zemi a provázela svou tchyni [Ruth 1:5 - Ruth 1:16], bylo pokládáno za zvláštní výraz příchylnosti a vlastně za výjimku. Neboť přetrhání souvislosti s vlastní r-ou bylo něčím neobvyklým.

Hlavou a středem r-y byl v dobách, o nichž nám vypravuje bible, muž. Jako takový měl jméno ba‘al, t. j. vlastník a pán, jenž rozhodoval o charakteru rodiny. Je příznačné, že až na jednu výjimku [*Pán 1.] nikde ve SZ nenajdeme pro manžela v izraelské r-ě označení ’ádôn [= svrchovaný, absolutní pán]. Jen v poměru k otroku nebo poraženému nepříteli je muž ’ádôn, kdežto ve vlastní rodině je ba‘al, jemuž r. patří, ale jíž patří také on jako ten, jenž má k ní určité povinnosti. Proto bývá spíše nazýván otcem, kterýžto výraz označuje příbuzenství a hlavně autoritu. V tom smyslu nazývají služebníci Námanovi svého pána otcem [2Kgs 5:13] právě tak jako žáci proroka [2Kgs 2:12] a občané kněze [Judg 18:19]. *Poddán býti.

Účelem r-y bylo plození dětí [Gen 1:28], u Izraelců hlavně synů, kteří přejímají a dále nesou sílu otcovu a tím i jeho charakter [sr. Matt 23:31; také Matt 5:44]. Mužům záleželo na uchování jména, v němž Izraelci viděli nositele »duše« [sr. 2Sam 14:7; *Památka]. Zde snad je také jedna z příčin sz mnohoženství a skutečnosti, že muž míval vedle manželky nebo manželek i ženiny [konkubiny]. Někdy neplodná žena sama vyhledala svému muži ženinu, aby se dočkala mužského potomka [Gen 16:1nn]. Zdá se, že za bezdětné byly pokládány i ty ženy, které měly jen dcery [sr. 1Sam 1:11]. Je však příznačné, že Lában zavazuje Jákoba, aby neměl více žen než Ráchel a Líu [Gen 31:50], a že izraelské zákonodárství se snažilo omeziti mnohoženství. Tak Deut 17:17 zakazuje králi zvětšovat počet svých žen a spisy, vyrostlé z prorockého ducha, ozývají se nejedním protestem proti mnohoženství. Adam a po něm i Noé, zakladatelé lidského pokolení, jsou představiteli monogamie a tedy jejím doporučením. To, že Kain je v bibli první bigamista, má snad naznačit, že mnohoženství je důsledkem pádu člověka. Také to, že bible udává příčiny dvouženství Abrahamova [Gn 16] a Jákobova [Gen 29:23], naznačuje, že pisateli těchto vyprávění nebylo dvouženství tak docela samozřejmé. Ozeáš pak a jiní proroci kreslí monogamistické manželství jako obraz spojení mezi Bohem a Izraelem [Ezek 16:8] a modlářství vyhlašují za nevěrnost tomuto duchovnímu svazku.

3. Postavení ženy v rodině. Přese všecky tendence, směřující k monogamii, zůstalo přece jen mnohoženství nebo dvouženství až do doby nz. Tím se stávalo postavení ženy v r-ě těžším a složitějším. Byla pokládána za majetek mužův [viz Exod 20:17] a musela se podílet s jinými ženami nebo ženinami o svá práva. Její děti sice měly nárok na větší část dědictví [Deut 21:10 - Deut 21:17], ale i děti ženin mohly uplatňovat svá dědická práva [Gen 21:10; Judg 11:2]. Zdá se pak, že postavení ženiny nebylo nikterak ponižující [sr. Gen 16:4nn; Exod 21:10].

Muž směl zapudit manželku i z důvodů pro naše cítění ne dosti závažných [*Propouštění] ; vystavil jí prostě lístek zapuzení a vrátil i její majetek, který si přinesla [na př. otrokyně, sr. Gen 30:4 , Gen 30:9]. Ale Zákon všelijak omezoval toto právo [Deut 22:13 - Deut 22:19 , Deut 22:28n; sr. Isa 50:1; Mal 2:14nn]. Tak na př. žena nebo ženina, jež byla zprvu koupena jako otrokyně a pak pojata za manželku, nesměla být už prodána [Ex 21,7-11; Deut 21:10 - Deut 21:17]. Žena neměla práva na rozluku; v nutných případech však se mohla dožadovat ochrany své rodiny. Na ženě byla žádána naprostá věrnost [Num 5:11 - Num 5:30], zatím co muž byl trestán jen tehdy, porušil-li práva jiného muže [Lev 19:20 ; Lev 20:10; Deut 22:22nn]. I v otázkách náboženských mohl muž omeziti svobodu své ženy a zrušit na př. její sliby jako neplatné [Num 30:7nn]. Vše to ukazuje, jak průměr lidu izraelského pokulhával za duchem, který ovládal SZ [sr. Gen 2:18, jež Karafiát překládá: »kteráž by jeho roveň byla«]. Přesto však, že se žena zdála býti pouhým majetkem mužovým, čteme v bibli o pozoruhodných a vlivných manželkách a ženách vůbec [Sára Gen 16:5nn; Rebeka Gen 27:13n , Gen 27:42nn; Debora Judg 4:4nn; Dalila Judg 16:6nn; Abigail 1Sam 25:14nn], jež dovedly uplatnit svou vůli a vynutit si úctu. Zdá se, že postupem času a osobním vlivem přestávala být žena pouhým majet- kem. Kniha Přísloví vyzdvihuje, že rozumná manželka je dar od Hospodina [Př. 18,22; 19,14] a pěje chválu na statečnou ženu [Pro 31:10nn].

4. Děti byly považovány za požehnání od Hospodina [*Dítě]. Výchova náležela nestej- nou měrou otci a matce [Exod 2:7 ; Exod 13:8n; Deut 6:7nn , Deut 6:20nn]. Je přirozené, že matka měla na děti větší vliv než otec [sr. Pro 31:1]. Snad proto u králů izraelských jsou tak často jmenovány i jejich matky. Sr. také Isa 66:13. Ovšem synové záhy přešli pod výchovný vliv otcův nebo v zámožnějších rodinách - zvláštních pěstounů [Exod 13:8; Deut 4:9; 2Kgs 10:1 , 2Kgs 10:5; 1Chr 27:32; Isa 49:23]. Otec měl téměř svrchovanou moc nad dětmi. Rozhodoval o jejich ženitbě [Gen 24:4 ; Gen 28:2; Judg 14:2n] a měl právo prodati své dcery, ale nikoli cizincům [Exod 21:7n]. Podle Judg 11:39 se zdá, že měl právo nad životem i smrtí svých dětí [sr. Gen 38:24; Deut 21:18 - Deut 21:21]. Na druhé straně byla dětem Zákonem nařízena naprostá úcta a poslušnost k rodičům [Exod 20:12;Deut 5:16; Exod 21:15 , Exod 21:17; Lev 20:9; Pro 1:7n ; Pro 20:20; sr. Ezek 22:7; Matt 15:4]. Podle Gn 34 se zdá, že bratří byli strážci svých sester [sr. také Gen 24:29]. Zdá se také, že nebylo činěno podstatného rozdílu mezi legitimními a nelegitimními dětmi v našem slova smyslu. Záleželo na otcovství [ale sr. *Dědic]. Dokonce i Jefte, syn nevěstky, byl vychováván s ostatními dětmi v rodině a jen násilím mohl býti vyhnán z otcovského domu [Judg 11:1n , Judg 11:7].

5. Rodinné povinnosti a práva. Z přesvědčení, že r. tvoří fysický a psychický organismus, k němuž se mohli připojit také otroci, jestliže se podrobili obřízce a uznali Hospodina [sr. Gen 24:12], plynuly rozmanité povinnosti. Muž musel ovšem pečovat o výživu a ochranu své r-y [*Patriarcha]. Jednou z těžkých povin- ností každého mužského člena rodiny byla t. zv. krevní msta [*Mstitel], aspoň v dobách primitivnějších. Neboť to, co postihlo jednoho člena r-y, týkalo se všech. Ale také to, co spáchal jeden člen r-y, postihlo všecky [Num 16:27 - Num 16:33; Josh 7:24; 2Sam 3:29; 2Kgs 9:7 - 2Kgs 9:9 ; 2Kgs 10:12 - 2Kgs 10:14], ať už šlo o hlavu rodiny nebo kohokoli z ní [2Sam 14:9]. Platilo heslo: Jeden za všecky, všichni za jednoho. Na druhé straně Boží přízeň, projevená hlavě r-y, týkala se všech [Gen 6:18 ; Gen 7:1, sr. Exod 20:5n].

Od matky se očekávalo, že bude mít děti [Gen 24:60 ; Gen 30:1], hlavně ovšem syny, kteří jedině se mohli stát nástupci otcovými v ro- dinném kultu. Neplodnost byla pokládána za neštěstí, ano i za Boží soud [1Sam 1:5nn]. Neboť plné úcty v r-ě dosáhla žena teprve tenkrát, povila-li syna [1Sam 1:6n, sr. Gen 16:4 ; Gen 30:1n]. Pak už r-ě nehrozil zánik.

Ze snahy, aby byl zachován rod a jeho jméno, vzniklo zřízení t. zv. *levirátního sňatku. Bezdětná vdova mohla totiž žádat, aby ji pojal její švagr za manželku. Syn, který se případně z takového sňatku narodil, byl považován za syna zemřelého manžela [Deut 25:5 - Deut 25:10; Matt 22:25nn].

Nástupcem otcovým v rodině byl prvorozený syn. Po smrti otcově přejímal všecky povinnosti a práva hlavy r-y, především po- vinnosti náboženské [obětnické]. Otec ovšem byl oprávněn změnit právo prvorozenství, měl-li k tomu závažné důvody [sr. Gen 49:3 - Gen 49:4]. Nezanechal-li otec syna, nastupoval místo něho spíše za syna přijatý otrok nežli dcera [Gen 15:2n; 1Chr 2:34n]. Ale Nu 27 a 36 mluví už také o dědictví dcer.

6. Nový Zákon. Je samozřejmé, že Ježíš stál na půdě sz, když mluvil o r-ě [Mark 10:7]. Připomínal přikázání úcty k rodičům a očistil je od tradičního nánosu [Mark 7:10nn ; Mark 10:19]. Manželství pokládal za nerozlučitelné [Mark 10:2 - Mark 10:9; Matt 5:31n ; Matt 19:3 - Matt 19:9] a své poselství dokládal výrazy, vzatými z rodinného života [Matt 21:28nn ; Matt 22:1 - Matt 22:14; Luke 11:11 ; Luke 15:11 - Luke 15:32] a sebe přirovnával k ženichovi [Matt 25:1 - Matt 25:13; Mark 2:19]. Ale manželství ani rodinu nepokládal za nejvyšší statek. Nad rodinou stojí Bůh sám a jemu má sloužiti i rodina i manželství. Jsou případy, kdy Boží volání je tak důležité, že přesahuje rodinné povinnosti [Matt 8:21n; Mark 1:20] a dokonce přivádí k rozporu s rodinou [Matt 10:35nn ; Matt 12:46nn; Mark 13:12]. Od svých učedníků žádá totéž, co Bůh žádal od Abrahama [Gen 12:1] a co SZ očekával od levitů [Deut 33:9]. *Panic. Ježíš stvořil novou pospolitost, jež stojí nad r-ou [Mark 10:29n; sr. 3,31- 35], ale právě tato nová pospolitost je s to proměniti všecky lidské vztahy, i rodinné, v obraz obecenství mezi Kristem a jeho církví [Eph 5:25 - Eph 5:31]. Ap. Pavel křtil v tom smyslu celé rodiny [Acts 16:15 , Acts 16:31nn, sr. 11,14; 18,8] a sestavoval pro ně příkazy, jež plynuly z přesvědčení, že jde o pospolitost »v Pánu« [Eph 6:1nn; Col 3:18nn]. O ženě před Bohem sr. Gal 3:38. *Manžel, manželství.