Czech Study Bible Translation (CZ)

1Celé jejich shromáždění povstalo a odvedli jej k Pilátovi. 2Začali ho obviňovat: „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři a říká, že sám je Mesiáš král.“ 3Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ 4Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“ 5Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji a přišel až sem.“ 6Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský. 7A když zjistil, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě. 8Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. 9Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali. 11I Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. 12V ten den se Herodes a Pilát spolu spřátelili; předtím totiž žili ve vzájemném nepřátelství. 13Pilát svolal velekněze, vůdce a lid 14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že podněcuje lid ke vzpouře, a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic, z čeho jej obviňujete. 15Ale ani Herodes ne, neboť ho poslal zpět k nám. A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt. 16Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“ 17O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně. 18Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. 21Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ 22Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“ 23Oni však naléhali velikým křikem a žádali, aby byl ukřižován; a křik jejich a velekněží sílil. 24A tak se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli. 26A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 27Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho.  28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi.  29Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘ 30Tehdy začnou ‚říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ 31Protože dělají-li toto se zeleným stromem, co se stane se suchým? “ 32Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci. 33A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince — jednoho po pravici a druhého po levici. 34Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los. 35Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sebe, je-li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“ 36Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet 37a říkali: „Jsi-li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“ 38Byl nad ním i nápis napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je král Židů.“ 39Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ 40Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. 41A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ 42A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ 43Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. “ 44Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny, 45protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla. 46A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. “ Když to řekl, vydechl naposled. 47Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“ 48A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou. 49Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, a viděli to. 50A hle, muž jménem Josef, člen rady a muž dobrý a spravedlivý — 51ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem — z židovského města Arimatie, který také sám očekával Boží království. 52Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. 54Byl den přípravy a nastávala sobota. 55Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. 56Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovaly klid.


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Pilate well understood the difference between armed forces and our Lord's followers. But instead of being softened by Pilate's declaration of his innocence, and considering whether they were not bringing the guilt of innocent blood upon themselves, the Jews were the more angry. The Lord brings his designs to a glorious end, even by means of those who follow the devices of their own hearts. Thus all parties joined, so as to prove the innocence of Jesus, who was the atoning sacrifice for our sins.

 6   Herod had heard many things of Jesus in Galilee, and out of curiosity longed to see him. The poorest beggar that asked a miracle for the relief of his necessity, was never denied; but this proud prince, who asked for a miracle only to gratify his curiosity, is refused. He might have seen Christ and his wondrous works in Galilee, and would not, therefore it is justly said, Now he would see them, and shall not. Herod sent Christ again to Pilate: the friendships of wicked men are often formed by union in wickedness. They agree in little, except in enmity to God, and contempt of Christ.

 13   The fear of man brings many into this snare, that they will do an unjust thing, against their consciences, rather than get into trouble. Pilate declares Jesus innocent, and has a mind to release him; yet, to please the people, he would punish him as an evil-doer. If no fault be found in him, why chastise him? Pilate yielded at length; he had not courage to go against so strong a stream. He delivered Jesus to their will, to be crucified.

 26   We have here the blessed Jesus, the Lamb of God, led as a lamb to the slaughter, to the sacrifice. Though many reproached and reviled him, yet some pitied him. But the death of Christ was his victory and triumph over his enemies: it was our deliverance, the purchase of eternal life for us. Therefore weep not for him, but let us weep for our own sins, and the sins of our children, which caused his death; and weep for fear of the miseries we shall bring upon ourselves, if we slight his love, and reject his grace. If God delivered him up to such sufferings as these, because he was made a sacrifice for sin, what will he do with sinners themselves, who make themselves a dry tree, a corrupt and wicked generation, and good for nothing! The bitter sufferings of our Lord Jesus should make us stand in awe of the justice of God. The best saints, compared with Christ, are dry trees; if he suffer, why may not they expect to suffer? And what then shall the damnation of sinners be! Even the sufferings of Christ preach terror to obstinate transgressors.

 32   As soon as Christ was fastened to the cross, he prayed for those who crucified him. The great thing he died to purchase and procure for us, is the forgiveness of sin. This he prays for. Jesus was crucified between two thieves; in them were shown the different effects the cross of Christ would have upon the children of men in the preaching the gospel. One malefactor was hardened to the last. No troubles of themselves will change a wicked heart. The other was softened at the last: he was snatched as a brand out of the burning, and made a monument of Divine mercy. This gives no encouragement to any to put off repentance to their death-beds, or to hope that they shall then find mercy. It is certain that true repentance is never too late; but it is as certain that late repentance is seldom true. None can be sure they shall have time to repent at death, but every man may be sure he cannot have the advantages this penitent thief had. We shall see the case to be singular, if we observe the uncommon effects of God's grace upon this man. He reproved the other for railing on Christ. He owned that he deserved what was done to him. He believed Jesus to have suffered wrongfully. Observe his faith in this prayer. Christ was in the depth of disgrace, suffering as a deceiver, and not delivered by his Father. He made this profession before the wonders were displayed which put honour on Christ's sufferings, and startled the centurion. He believed in a life to come, and desired to be happy in that life; not like the other thief, to be only saved from the cross. Observe his humility in this prayer. All his request is, Lord, remember me; quite referring it to Jesus in what way to remember him. Thus he was humbled in true repentance, and he brought forth all the fruits for repentance his circumstances would admit. Christ upon the cross, is gracious like Christ upon the throne. Though he was in the greatest struggle and agony, yet he had pity for a poor penitent. By this act of grace we are to understand that Jesus Christ died to open the kingdom of heaven to all penitent, obedient believers. It is a single instance in Scripture; it should teach us to despair of none, and that none should despair of themselves; but lest it should be abused, it is contrasted with the awful state of the other thief, who died hardened in unbelief, though a crucified Saviour was so near him. Be sure that in general men die as they live.

 44   We have here the death of Christ magnified by the wonders that attended it, and his death explained by the words with which he breathed out his soul. He was willing to offer himself. Let us seek to glorify God by true repentance and conversion; by protesting against those who crucify the Saviour; by a sober, righteous, and godly life; and by employing our talents in the service of Him who died for us and rose again.

 50   Many, though they do not make any show in outward profession, yet, like Joseph of Arimathea, will be far more ready to do real service, when there is occasion, than others who make a greater noise. Christ was buried in haste, because the sabbath drew on. Weeping must not hinder sowing. Though they were in tears for the death of their Lord, yet they must prepare to keep holy the sabbath. When the sabbath draws on, there must be preparation. Our worldly affairs must be so ordered, that they may not hinder us from our sabbath work; and our holy affections so stirred up, that they may carry us on in it. In whatever business we engage, or however our hearts may be affected, let us never fail to get ready for, and to keep holy, the day of sacred rest, which is the Lord's day.