Bible 21 (CZ - 2015) with deuterocanonical books

1Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. 2Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ 3Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. 4Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ 6Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. 7Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl. 8Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“ 9Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný. On ale říkal: „Jsem to já!“ 10„Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho. 11Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ‚Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“ 12„Kde ten člověk je?“ ptali se. „Nevím,“ odpověděl. 13A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům. 14Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota. 15Farizeové ho znovu zpovídali, jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim. 16„Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by takové zázraky mohl dělat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory. 17Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“ „Je to prorok,“ odpověděl. 18Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl. Proto si zavolali jeho rodiče. 19„Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“ 20„Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče. 21„Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho, je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“ 22(Jeho rodiče to řekli, protože se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy. 23Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, ptejte se jeho.“) 24A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Jsme si jistí, že je to hříšník.“ 25„Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“ 26A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27„Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“ 28Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! 29Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“ 30„To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči. 31Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. 32Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného.  33Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“  34Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali. 35Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“ 36„Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“ 37„Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“ 38„Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena. 39Tehdy Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“ 40Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“ 41„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“


Matthew Henry - Concise Commentary
 1   Christ cured many who were blind by disease or accident; here he cured one born blind. Thus he showed his power to help in the most desperate cases, and the work of his grace upon the souls of sinners, which gives sight to those blind by nature. This poor man could not see Christ, but Christ saw him. And if we know or apprehend anything of Christ, it is because we were first known of him. Christ says of uncommon calamities, that they are not always to be looked on as special punishments of sin; sometimes they are for the glory of God, and to manifest his works. Our life is our day, in which it concerns us to do the work of the day. We must be busy, and not waste day-time; it will be time to rest when our day is done, for it is but a day. The approach of death should quicken us to improve all our opportunities of doing and getting good. What good we have an opportunity to do, we should do quickly. And he that will never do a good work till there is nothing to be objected against, will leave many a good work for ever undone, Qoh 11:4. Christ magnified his power, in making a blind man to see, doing that which one would think more likely to make a seeing man blind. Human reason cannot judge of the Lord's methods; he uses means and instruments that men despise. Those that would be healed by Christ must be ruled by him. He came back from the pool wondering and wondered at; he came seeing. This represents the benefits in attending on ordinances of Christ's appointment; souls go weak, and come away strengthened; go doubting, and come away satisfied; go mourning, and come away rejoicing; go blind, and come away seeing.

 8   Those whose eyes are opened, and whose hearts are cleansed by grace, being known to be the same person, but widely different in character, live as monuments to the Redeemer's glory, and recommend his grace to all who desire the same precious salvation. It is good to observe the way and method of God's works, and they will appear the more wonderful. Apply this spiritually. In the work of grace wrought upon the soul we see the change, but we see not the hand that makes it: the way of the Spirit is like that of the wind, which thou hearest the sound of, but canst not tell whence it comes, nor whither it goes.

 13   Christ not only worked miracles on the sabbath, but in such a manner as would give offence to the Jews, for he would not seem to yield to the scribes and Pharisees. Their zeal for mere rites consumed the substantial matters of religion; therefore Christ would not give place to them. Also, works of necessity and mercy are allowed, and the sabbath rest is to be kept, in order to the sabbath work. How many blind eyes have been opened by the preaching of the gospel on the Lord's day! how many impotent souls cured on that day! Much unrighteous and uncharitable judging comes from men's adding their own fancies to God's appointments. How perfect in wisdom and holiness was our Redeemer, when his enemies could find nothing against him, but the oft-refuted charge of breaking the sabbath! May we be enabled, by well-doing, to silence the ignorance of foolish men.

 18   The Pharisees vainly hoped to disprove this notable miracle. They expected a Messiah, but could not bear to think that this Jesus should be he, because his precepts were all contrary to their traditions, and because they expected a Messiah in outward pomp and splendour. The fear of man brings a snare, Prov 29:25, and often makes people deny and disown Christ and his truths and ways, and act against their consciences. The unlearned and poor, who are simple-hearted, readily draw proper inferences from the evidences of the light of the gospel; but those whose desires are another way, though ever learning, never come to the knowledge of the truth.

 24   As Christ's mercies are most valued by those who have felt the want of them, that have been blind, and now see; so the most powerful and lasting affections to Christ, arise from actual knowledge of him. In the work of grace in the soul, though we cannot tell when, and how, and by what steps the blessed change was wrought, yet we may take the comfort, if we can say, through grace, Whereas I was blind, now I see. I did live a worldly, sensual life, but, thanks be to God, it is now otherwise with me, Ephes 5:8. The unbelief of those who enjoy the means of knowledge and conviction, is indeed marvellous. All who have felt the power and grace of the Lord Jesus, wonder at the wilfulness of others who reject him. He argues strongly against them, not only that Jesus was not a sinner, but that he was of God. We may each of us know by this, whether we are of God or not. What do we? What do we for God? What do we for our souls? What do we more than others?

 35   Christ owns those who own him and his truth and ways. There is particular notice taken of such a suffer in the cause of Christ, and for the testimony of a good conscience. Our Lord Jesus graciously reveals himself to the man. Now he was made sensible what an unspeakable mercy it was, to be cured of his blindness, that he might see the Son of God. None but God is to be worshipped; so that in worshipping Jesus, he owned him to be God. All who believe in him, will worship him.

 39   Christ came into the world to give sight to those who were spiritually blind. Also, that those who see might be made blind; that those who have a high conceit of their own wisdom, might be sealed up in ignorance. The preaching of the cross was thought to be folly by such as by carnal wisdom knew not God. Nothing fortifies men's corrupt hearts against the convictions of the word, more than the high opinion which others have of them; as if all that gained applause with men, must obtain acceptance with God. Christ silenced them. But the sin of the self-conceited and self-confident remains; they reject the gospel of grace, therefore the guilt of their sin remains unpardoned, and the power of their sin remains unbroken.