1Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. 2Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. 3Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; 4že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; 5že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. 6Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. 7Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. 8A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. 9Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. 10Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. 11Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili. 12Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? 13Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! 14A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra. 15Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil. 16Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. 17A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, 18a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. 19Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. 20Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli. 21Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. 22Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. 23Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. 24Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech mocných knížat, mocností a sil. 25On totiž musí kralovat, 'dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. 26Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. 27'Všechno' totiž Bůh 'podřídil pod jeho nohy'. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z toho vyňat ten, který mu všechno podřídil. 28A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 29Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? 30Proč také my se vydáváme v nebezpečí každou hodinu? 31Den co den umírám - jakože jste moje chlouba, bratři, kterou mám před Kristem Ježíšem, naším Pánem! 32Když jsem v Efesu musel zápasit - jak se říká - se šelmami, co z toho mám? Jestliže mrtví nevstávají, pak platí: 'Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!' 33Nedávejte se už svádět k mylným názorům: »Špatné rozhovory kazí dobré mravy.« 34Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte! Někteří z vás nevědí nic o Bohu. Styďte se, že k vám musím takto mluvit! 35Někdo snad řekne: »Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?« 36Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. 37A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. 38A Bůh mu dává tělo, jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo. 39A nejsou všecka těla stejná, ale jiné je tělo lidí, jiné zase tělo dobytka, jiné je tělo ptáků, jiné tělo ryb. 40A jsou tělesa nebeská a jsou tělesa pozemská. Jiný je lesk těles nebeských, jiný těles pozemských. 41Jinak září slunce, jinak září měsíc, jinak září hvězdy. Dokonce i hvězda od hvězdy se liší leskem. 42Tak je tomu i se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. 43Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. 44Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i zduchovnělé. 45Stojí přece i v Písmu: První 'člověk', Adam, 'se stal živou bytostí', poslední Adam však bude oživujícím duchem. 46Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. 47První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. 48Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. 49My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. 50Říkám vám, bratři, toto: člověk jak je, nemůže mít účast v Božím království, ani člověk s tělem porušitelným nemůže mít účast v neporušitelnosti. 51Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni. 52Stane se to rázem, v jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice. Polnice zazní, a mrtví vstanou s tělem neporušitelným, a my budeme proměněni. 53Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost. 54A až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: 'Vítězně je smrt navždy zničena! 55Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' 56Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. 57Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. 58Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a vždy vynikejte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.
Matthew Henry - Concise Commentary 1 The word resurrection, usually points out our existence beyond the grave. Of the apostle's doctrine not a trace can be found in all the teaching of philosophers. The doctrine of Christ's death and resurrection, is the foundation of Christianity. Remove this, and all our hopes for eternity sink at once. And it is by holding this truth firm, that Christians stand in the day of trial, and are kept faithful to God. We believe in vain, unless we keep in the faith of the gospel. This truth is confirmed by Old Testament prophecies; and many saw Christ after he was risen. This apostle was highly favoured, but he always had a low opinion of himself, and expressed it. When sinners are, by Divine grace, turned into saints, God causes the remembrance of former sins to make them humble, diligent, and faithful. He ascribes to Divine grace all that was valuable in him. True believers, though not ignorant of what the Lord has done for, in, and by them, yet when they look at their whole conduct and their obligations, they are led to feel that none are so worthless as they are. All true Christians believe that Jesus Christ, and him crucified, and then risen from the dead, is the sun and substance of Christianity. All the apostles agreed in this testimony; by this faith they lived, and in this faith they died.
12 Having shown that Christ was risen, the apostle answers those who said there would be no resurrection. There had been no justification, or salvation, if Christ had not risen. And must not faith in Christ be vain, and of no use, if he is still among the dead? The proof of the resurrection of the body is the resurrection of our Lord. Even those who died in the faith, had perished in their sins, if Christ had not risen. All who believe in Christ, have hope in him, as a Redeemer; hope for redemption and salvation by him; but if there is no resurrection, or future recompence, their hope in him can only be as to this life. And they must be in a worse condition than the rest of mankind, especially at the time, and under the circumstances, in which the apostles wrote; for then Christians were hated and persecuted by all men. But it is not so; they, of all men, enjoy solid comforts amidst all their difficulties and trials, even in the times of the sharpest persecution.
20 All that are by faith united to Christ, are by his resurrection assured of their own. As through the sin of the first Adam, all men became mortal, because all had from him the same sinful nature, so, through the resurrection of Christ, shall all who are made to partake of the Spirit, and the spiritual nature, revive, and live for ever. There will be an order in the resurrection. Christ himself has been the first-fruits; at his coming, his redeemed people will be raised before others; at the last the wicked will rise also. Then will be the end of this present state of things. Would we triumph in that solemn and important season, we must now submit to his rule, accept his salvation, and live to his glory. Then shall we rejoice in the completion of his undertaking, that God may receive the whole glory of our salvation, that we may for ever serve him, and enjoy his favour. What shall those do, who are baptized for the dead, if the dead rise not at all? Perhaps baptism is used here in a figure, for afflictions, sufferings, and martyrdom, as
Matt 20:22,
Matt 20:23. What is, or will become of those who have suffered many and great injuries, and have even lost their lives, for this doctrine of the resurrection, if the dead rise not at all? Whatever the meaning may be, doubtless the apostle's argument was understood by the Corinthians. And it is as plain to us that Christianity would be a foolish profession, if it proposed advantage to themselves by their faithfulness to God; and to have our fruit to holiness, that our end may be everlasting life. But we must not live like beasts, as we do not die like them. It must be ignorance of God that leads any to disbelieve the resurrection and future life. Those who own a God and a providence, and observe how unequal things are in the present life, how frequently the best men fare worst, cannot doubt as to an after-state, where every thing will be set to rights. Let us not be joined with ungodly men; but warn all around us, especially children and young persons, to shun them as a pestilence. Let us awake to righteousness, and not sin.
35 1. How are the dead raised up? that is, by what means? How can they be raised? 2. As to the bodies which shall rise. Will it be with the like shape, and form, and stature, and members, and qualities? The former objection is that of those who opposed the doctrine, the latter of curious doubters. To the first the answer is, This was to be brought about by Divine power; that power which all may see does somewhat like it, year after year, in the death and revival of the corn. It is foolish to question the Almighty power of God to raise the dead, when we see it every day quickening and reviving things that are dead. To the second inquiry; The grain undergoes a great change; and so will the dead, when they rise and live again. The seed dies, though a part of it springs into new life, though how it is we cannot fully understand. The works of creation and providence daily teach us to be humble, as well as to admire the Creator's wisdom and goodness. There is a great variety among other bodies, as there is among plants. There is a variety of glory among heavenly bodies. The bodies of the dead, when they rise, will be fitted for the heavenly bodies. The bodies of the dead, when they rise, will be fitted for the heavenly state; and there will be a variety of glories among them. Burying the dead, is like committing seed to the earth, that it may spring out of it again. Nothing is more loathsome than a dead body. But believers shall at the resurrection have bodies, made fit to be for ever united with spirits made perfect. To God all things are possible. He is the Author and Source of spiritual life and holiness, unto all his people, by the supply of his Holy Spirit to the soul; and he will also quicken and change the body by his Spirit. The dead in Christ shall not only rise, but shall rise thus gloriously changed. The bodies of the saints, when they rise again, will be changed. They will be then glorious and spiritual bodies, fitted to the heavenly world and state, where they are ever afterwards to dwell. The human body in its present form, and with its wants and weaknesses, cannot enter or enjoy the kingdom of God. Then let us not sow to the flesh, of which we can only reap corruption. And the body follows the state of the soul. He, therefore, who neglects the life of the soul, casts away his present good; he who refuses to live to God, squanders all he has.
51 All the saints should not die, but all would be changed. In the gospel, many truths, before hidden in mystery, are made known. Death never shall appear in the regions to which our Lord will bear his risen saints. Therefore let us seek the full assurance of faith and hope, that in the midst of pain, and in the prospect of death, we may think calmly on the horrors of the tomb; assured that our bodies will there sleep, and in the mean time our souls will be present with the Redeemer. Sin gives death all its hurtful power. The sting of death is sin; but Christ, by dying, has taken out this sting; he has made atonement for sin, he has obtained remission of it. The strength of sin is the law. None can answer its demands, endure its curse, or do away his own transgressions. Hence terror and anguish. And hence death is terrible to the unbelieving and the impenitent. Death may seize a believer, but it cannot hold him in its power. How many springs of joy to the saints, and of thanksgiving to God, are opened by the death and resurrection, the sufferings and conquests of the Redeemer! In
1Cor 15:58, we have an exhortation, that believers should be stedfast, firm in the faith of that gospel which the apostle preached, and they received. Also, to be unmovable in their hope and expectation of this great privilege, of being raised incorruptible and immortal. And to abound in the work of the Lord, always doing the Lord's service, and obeying the Lord's commands. May Christ give us faith, and increase our faith, that we may not only be safe, but joyful and triumphant.
