1Báseň. Domorodce Etana. 2Navždy opěvuji Jahvovu lásku, navždy zpívám, od věků do věků mé slovo zvěstuje tvou pravdu. 3Neboť tys řekl: navždy je zbudována láska, svou pravdu zakládáš v nebesích. 4„Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem svému služebníku Davidovi: 5Navždy jsem založil tvé potomstvo, od věků do věků ti buduji trůn.“ Pomlka. 6Nebesa vzdávají dík za tvůj div, Jahve, za tvou pravdu ve shromáždění svatých. 7Kdo se tedy v oblacích rovná Jahvovi, kdo ze synů bohů je Jahvovi roven? 8Bůh je strašlivý v radě svatých, je velký a hrozný pro všechny kol sebe, 9Jahve, Bože Sabaot, kdo je jako ty? Jahve, jsi mocný, tvá pravda tě obklopuje. 10Ty zvládáš vypínavost moře, když se jeho vlny zvedají, uklidníš je ty; 11ty jsi rozťal Rahab jako mrtvolu, svou mocnou paží jsi rozptýlil své protivníky. 12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, svět, i co je na něm, jsi založil ty; 13sever i jih jsi stvořil ty, Tábor i Hermon plesají ve tvém jménu radostí. 14Tvá je ta paže i její udatnost, mocná je tvá ruka, vznešená tvá pravice. 15Spravedlnost a Právo jsou oporou tvého trůnu, Láska a Pravda kráčejí před tvou tváří. 16Šťasten je lid, jenž umí zdravit s jásotem, oni půjdou, Jahve, v záři tvé tváře; 17ve tvém jménu plesají po celý den, tvou spravedlností se povznášejí. 18Leskem jejich moci jsi ty, svou přízní povznášíš naši sílu; 19neboť Jahvovi patří náš štít, jemu, Svatému Izraele, patří náš král. 20Ve vidění jsi kdysi promluvil a svým přátelům jsi řekl: „Přispěl jsem na pomoc jednomu reku, nejmladšího ze svého lidu jsem povznesl. 21Vyhledal jsem svého služebníka Davida, pomazal jsem ho svým svatým olejem; 22pro něho bude má ruka pevná a také má paže ho posílí. 23Protivník ho nedokáže oklamat, zvrhlík ho nedokáže sklíčit; 24rozdrtím před ním ty, kdo na něho útočí, jeho nepřátele pobiji. 25Má pravda a má láska jsou s ním, mým jménem se povznese jeho síla; 26jeho ruku položím nad moře a nad řeky jeho pravici. 27Bude mi říkat: ‘Ty jsi můj otec, můj Bůh a skála mé spásy!’ 28Takto ho udělám nejstarším a nejvyšším nad pozemskými králi. 29Navždy mu zachovám svou lásku, hodnověrná je pro něho má smlouva; 30stanovil jsem, že jeho potomstvo potrvá navždy a jeho trůn jako dny nebes. 31Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li kráčet podle mých rozhodnutí, 32znesvětí-li mé předpisy a nebudou-li dodržovat má přikázání, 33navštívím metlami jejich hřích, ranami jejich zlý čin, 34ale svou lásku mu neodejmu, nezklamu ve své pravdě. 35Svou smlouvu neznesvětím, proti dechu svých rtů nepůjdu; 36jednou jsem přísahal při své svatosti: lhát Davidovi? Nikdy! 37Jeho potomstvo bude navždy a jeho trůn jako slunce přede mnou, 38tak jako je navždy ustaven měsíc, pravdivý svědek v oblaku.“ Pomlka. 39Ale ty jsi odvrhl a zapudil, na svého pomazaného ses rozlítil; 40zapřel jsi smlouvu svého služebníka, až do prachu jsi srazil, znesvětil jeho čelenku. 41Prolomil jsi všechna jeho ohrazení, jeho pevnosti jsi změnil v rozvaliny; 42oloupil ho každý, kdo šel kolem, svým sousedům byl vydán na posměch. 43Povznesl jsi ty, kdo na něho útočili, všechny jeho protivníky jsi rozradostnil; 44o skálu jsi zlomil jeho meč, v boji jsi ho nepodpořil. 45Odňal jsi jeho zářné žezlo, až do prachu svrhl jeho trůn; 46zkrátil jsi dny jeho mladosti, nahrnul jsi na něho hanbu. Pomlka. 47Jak dlouho se, Jahve, budeš skrývat? Napořád? Bude jako oheň planout tvůj hněv? 48Vzpomeň si na mne: jak dlouho zde budu? Pro jakou nicotu jsi stvořil Adamovy syny? 49Kdo tedy bude žít, aniž by spatřil smrt, kdo uchrání svou duši před spárem šeolu? Pomlka. 50Kde jsou prvotiny tvé lásky, Pane? Přísahal jsi Davidovi při své pravdě. 51Vzpomeň si, Pane, na potupení svého služebníka, na má prsa dopadají všechny šípy národů; 52tak tupili, Jahve, tví protivníci, tak tupili šlépěje tvého pomazaného! 53Buď veleben Jahve na věky! Amen! Amen!
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 Of Ethan--(See on
Ps 88:1, title). This Psalm was composed during some season of great national distress, perhaps Absalom's rebellion. It contrasts the promised prosperity and perpetuity of David's throne (with reference to the great promise of
2Sam 7:12-17), with a time when God appeared to have forgotten His covenant. The picture thus drawn may typify the promises and the adversities of Christ's kingdom, and the terms of confiding appeal to God provided appropriate prayers for the divine aid and promised blessing. (Psa. 89:1-52)
mercies--those promised (
Isa 55:3;
Acts 13:34), and--
faithfulness--that is, in fulfilling them.
2 I have said--expressed, as well as felt, my convictions (
2Cor 4:13).
3 The object of this faith expressed in God's words (
2Sam 7:11-16).
with--or literally, "to"
my chosen--as the covenant is in the form of a promise.
6 This is worthy of our belief, for His faithfulness (is praised) by the congregation of saints or holy ones; that is, angels (compare
Deut 33:2;
Dan 8:13).
sons of the mighty--(compare
Ps 29:1). So is He to be admired on earth.
8 To illustrate His power and faithfulness examples are cited from history. His control of the sea (the most mighty and unstable object in nature), and of Egypt (
Ps 87:4), the first great foe of Israel (subjected to utter helplessness from pride and insolence), are specimens. At the same time, the whole frame of nature founded and sustained by Him, Tabor and Hermon for "east and west," and "north and south," together representing the whole world, declare the same truth as to His attributes.
12 rejoice in thy name--praise Thy perfections by their very existence.
15 His government of righteousness is served by "mercy" and "truth" as ministers (
Ps 85:10-
Ps 85:13).
know the joyful sound--understand and appreciate the spiritual blessings symbolized by the feasts to which the people were called by the trumpet (
Lev 25:9, &c.).
walk . . . countenance--live in His favor (
Ps 4:6;
Ps 44:3).
16 in--or, "by"
thy righteousness--Thy faithful just rule.
glory--or, "beauty."
of their strength--They shall be adorned as well as protected.
our horn--exalt our power (
Ps 75:10;
Luke 1:69).
18 (Margin). Thus is introduced the promise to "our shield," "our king," David.
19 Then--when the covenant was established, of whose execution the exalted views of God now given furnish assurance.
thou . . . to thy holy one--or godly saint, object of favor (
Ps 4:3). Nathan is meant (
2Sam 7:17;
1Chr 17:3-15).
laid help--literally, "given help." David was chosen and then exalted.
20 I have found--having sought and then selected him (
1Sam 16:1-6).
21 will protect and sustain (
Isa 41:10),
22 by restraining and conquering his enemies, and performing My gracious purpose of extending his dominion--
25 hand [and] right hand--power (
Ps 17:7;
Ps 60:5).
sea, and . . . rivers--limits of his empire (
Ps 72:8).
26 first-born--one who is chief, most beloved or distinguished (
Exod 4:22;
Col 1:15). In God's sight and purposes he was the first among all monarchs, and specially so in his typical relation to Christ.
28 This relation is perpetual with David's descendants, as a whole typical in official position of his last greatest descendant. Hence though in personal relations any of them might be faithless and so punished, their typical relation shall continue. His oath confirms His promise, and the most enduring objects of earth and heaven illustrate its perpetual force (
Ps 72:5,
Ps 72:7,
Ps 72:17).
35 Once--one thing (
Ps 27:4).
by my holiness--as a holy God.
that I will not lie--literally, "if I lie"--part of the form of swearing (
1Sam 24:6;
2Sam 3:35).
37 It shall . . . moon . . . heaven--literally, "As the moon, and the witness in the sky is sure, that is, the moon."
38 present a striking contrast to these glowing promises, in mournful evidences of a loss of God's favor.
cast off--and rejected (compare
Ps 15:4;
Ps 43:2;
Ps 44:9).
39 An insult to the "crown," as of divine origin, was a profanation.
40 The ruin is depicted under several figures--a vineyard whose broken "hedges," and "strongholds," whose ruins invite spoilers and invaders; a warrior, whose enemies are aided by God, and whose sword's "edge"--literally, "rock" or "strength" (
Josh 5:2) is useless; and a youth prematurely old.
45 days of his youth--or, "youthful vigor," that is, of the royal line, or promised perpetual kingdom, under the figure of a man.
46 How long, &c.--(Compare
Ps 13:1;
Ps 88:14;
Jer 4:4).
47 These expostulations are excited in view of the identity of the prosperity of this kingdom with the welfare of all mankind (
Gen 22:18;
Ps 72:17;
Isa 9:7;
Isa 11:1-
Isa 11:10); for if such is the fate of this chosen royal line.
48 What man--literally, "strong man--shall live?" and, indeed, have not all men been made in vain, as to glorifying God?
49 The terms of expostulation are used in view of the actual appearance that God had forsaken His people and forgotten His promise, and the plea for aid is urged in view of the reproaches of His and His people's enemies (compare Isa. 37:17-35).
50 bear in my bosom--as feeling the affliction of the people (
Ps 69:9).
footsteps--ways (
Ps 56:6).
52 Blessed, &c.--denotes returning confidence (
Ps 34:1-
Ps 34:3).
Amen, and Amen--closes the third book of Psalms.
