1Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. 2Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem, 3kdo nečiní nepravosti, ale chodí po jeho cestách. 4Tys dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. 5Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy. 6Neupadnu do hanby, budu-li si všímat všech tvých předpisů. 7Oslavím tě upřímným srdcem, když se naučím tvým spravedlivým rozhodnutím. 8Tvé příkazy chci zachovávat, jenom mě neopouštěj! 9Jak půjde jinoch svou cestou bez úhony? Bude-li se chovat podle tvého slova. 10Celým srdcem tě hledám, nedej, abych se odchýlil od tvých předpisů! 11Ve svém srdci uchovávám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě. 12Veleben jsi, Hospodine, nauč mě svým příkazům! 13Svými rty vypočítávám všechna rozhodnutí tvých úst. 14Raduji se na cestě tvých přikázání jako z velkého bohatství. 15Chci rozjímat o tvých nařízeních, pozor dávat na tvé cesty. 16Z tvých příkazů se budu těšit, nezapomenu na tvá slova. 17Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. 18Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona. 19Jsem na zemi jenom hostem, neskrývej přede mnou své předpisy. 20Umdlévá má duše, když stále dychtí po tvých rozhodnutích. 21Pokáral jsi pyšné: zlořečení, kdo se odchylují od tvých předpisů! 22Sejmi ze mě potupu a hanbu, neboť zachovávám tvá přikázání. 23I když se knížata ve schůzce proti mě umlouvají, tvůj služebník rozjímá o tvých předpisech. 24Vždyť tvá přikázání jsou mým potěšením, tvé příkazy jsou mými rádci. 25Přilnula k prachu má duše, navrať mi život podle svého slova. 26Vyjevil jsem své osudy, a vyslyšels mě, nauč mě svým příkazům! 27Pouč mě o smyslu svých nařízení, a budu rozjímat o tvých divech. 28Duše má zármutkem slzí, pozvedni mě podle svého slova! 29Odvrať mě od cesty lži, uštědři mi svůj zákon! 30Vyvolil jsem si cestu pravdy, dal jsem přednost tvým rozhodnutím. 31Lnu k tvým přikázáním, Hospodine, nezahanbuj mě! 32Poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce. 33Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu ji věrně zachovávat. 34Pouč mě, ať zachovávám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem. 35Voď mě po stezce svých předpisů, neboť v ní mám zalíbení. 36Nakloň mé srdce k svým přikázáním, nikoli však k nespravedlivému zisku. 37Odvrať mé oči, ať nevidí marnost, dej mi život na své cestě! 38Splň slib svému služebníku, aby se tě všichni báli. 39Odvrať mou pohanu, které se děsím, neboť dobrá jsou tvá rozhodnutí. 40Hle, toužím po tvých nařízeních, dej mi život pro svou spravedlnost! 41Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine, tvé pomoci podle tvého slibu, 42abych odpověděl těm, kteří mě tupí, vždyť důvěřuji v tvá slova. 43Neodnímej z mých úst slovo pravdy, neboť doufám v tvá rozhodnutí. 44Tvůj zákon chci stále střežit, navěky a navždy. 45Pak si budu volně kráčet, protože hledám tvá nařízení. 46O tvých přikázáních budu mluvit před králi a nebudu se stydět. 47Budu se těšit tvými předpisy, které miluji. 48Pozvednu své ruce k tvým předpisům a budu rozjímat o tvých příkazech. 49Pamatuj na své slovo svému služebníku, kterým jsi mi dal naději. 50To je má útěcha v mé bídě, že tvůj výrok mi dává život. 51Pyšní mě nadmíru hanobí, ale neuchyluji se od tvého zákona. 52Mám na mysli tvá dávná ustanovení, Hospodine, tím se těším. 53Pobouření mě jímá pro bezbožníky, kteří opouštějí tvůj zákon. 54Tvé příkazy opěvuji v písních v místě svého přebývání. 55Vzpomínám v noci na tvé jméno, Hospodine, dbát chci na tvůj zákon. 56To se mi stalo, že jsem zachoval tvá nařízení. 57Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. 58Hledám tvou přízeň celým srdcem, smiluj se nade mnou podle svého slibu. 59Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním. 60Spěchal jsem a neprodléval střežit tvé předpisy. 61Ovinuly mě provazy bezbožníků, ale nezapomněl jsem na tvůj zákon. 62Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil pro tvá spravedlivá rozhodnutí. 63Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, kdo střeží tvá nařízení. 64Země je plná tvé milosti, Hospodine, nauč mě svým příkazům. 65Dobro jsi prokázal svému služebníku, Hospodine, podle svého slova. 66Nauč mě moudrosti a vědění, neboť důvěřuji tvým předpisům. 67Bloudil jsem před svým pokořením, nyní však dbám na tvůj výrok. 68Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, nauč mě svým příkazům. 69Pyšní mě lživě očerňují, já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení. 70Necitelností ztučnělo jejich srdce, já se však z tvého zákona těším. 71Dobře mi, že jsem byl pokořen, abych se naučil tvým příkazům. 72Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře. 73Tvé ruce mě učinily a utvořily, pouč mě, abych se naučil tvým předpisům. 74Kdo se tě bojí, uzří mě a zaradují se, že jsem spoléhal na tvé slovo. 75Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí, že jsi mě pokořil podle práva. 76Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. 77Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení. 78Ať jsou zahanbeni pyšní, že mě bez důvodu trýzní, já však budu rozjímat o tvých nařízeních. 79Ať se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí, kdo zachovávají tvá přikázání! 80Nechť je mé srdce dokonalé v tvých příkazech, abych se nemusil hanbit. 81Má duše umdlévá touhou po tvé pomoci, doufám v tvé slovo. 82Mé oči umdlévají touhou po tvém výroku, kdy mě potěšíš? 83I když jsem jako měch v kouři, nezapomínám na tvé příkazy. 84Kolik je dnů tvého služebníka? Kdy budeš soudit ty, kdo mě pronásledují? 85Pyšní vykopali proti mě jámy, ti, kdo nejednají podle tvého zákona. 86Všechny tvé předpisy jsou spolehlivé; stíhají mě bez důvodu, pomoz mi! 87Bezmála mě zahubili na zemi, já však jsem neopustil tvá nařízení. 88Podle svého milosrdenství mi zachovej život, a budu dbát na přikázání tvých úst. 89Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo, je pevné jako nebesa. 90Od pokolení do pokolení je tvá věrnost, založil jsi zemi, a ona trvá. 91Podle tvých rozhodnutí trvá stále, neboť všechno ti slouží. 92Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, dávno bych zahynul ve své bídě. 93Navěky nezapomenu na tvá nařízení, vždyť skrze ně jsi mi dal život. 94Jsem tvůj, zachraň mě, neboť jsem hledal tvá nařízení. 95Bezbožníci na mě číhají, aby mě zahubili, já však dávám pozor na tvá přikázání. 96Viděl jsem, že každá dokonalost má své meze, tvůj zákon však nemá konce. 97Jak miluji tvůj Zákon, Hospodine! Po celý den o něm rozjímám. 98Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, neboť navěky je se mnou. 99Rozumnější jsem nad všechny své učitele, neboť rozjímám o tvých přikázáních. 100Rozvážnější jsem nad starce, neboť zachovávám tvá nařízení. 101Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, abych dbal na tvá slova. 102Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, protože tys mě poučil. 103Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, nad med jsou sladší pro má ústa. 104Tvými nařízeními jsem zmoudřel, proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu. 105Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. 106Přísahám a pevně si umiňuji, že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí. 107Jsem velmi soužen, Hospodine, dej mi život podle svého slova. 108Sliby mých úst přijmi, Hospodine, a nauč mě svým rozhodnutím! 109Můj život je stále v nebezpečí, ale nezapomínám na tvůj zákon. 110Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, ale nezbloudil jsem od tvých nařízení. 111Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, neboť jsou radostí mého srdce. 112Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy, trvale a přesně. 113Nenávidím nestálé lidi, miluji však tvůj zákon. 114Jsi má ochrana a můj štít, důvěřuji tvému slovu. 115Odstupte ode mě, zločinci, zachovám předpisy svého Boha. 116Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, mou naději nezklam! 117Pomoz mi, a budu zachráněn, tvé příkazy budu mít stále na očích. 118Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, neboť jejich myšlení je lživé. 119Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, proto miluji tvá přikázání. 120Strachem před tebou se děsí mé tělo a bojím se tvých rozhodnutí. 121Jednal jsem podle práva a spravedlnosti, nevydávej mě mým trýznitelům! 122Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať mě neutlačují pyšní! 123Mé oči umdlévají touhou po tvé pomoci, po tvém spravedlivém slibu. 124Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství a svým příkazům mě nauč! 125Jsem tvůj služebník, pouč mě, abych poznal tvá přikázání. 126Je čas, aby Hospodin jednal: zrušili tvůj zákon! 127Proto miluji tvé předpisy víc než zlato, než ryzí zlato. 128Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu. 129Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. 130Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi. 131Otvírám ústa a nabírám dech, neboť toužím po tvých předpisech. 132Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno. 133Veď mé kroky podle svého výroku, ať mi nevládne žádná nepravost! 134Vysvoboď mě z útisku lidí, chci dbát na tvá nařízení. 135Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! 136Proudy slz mé oči prolévají pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon. 137Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí. 138Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, s pevností svrchovanou. 139Má horlivost mě stravuje, neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140Dokonale se osvědčil tvůj výrok a tvůj služebník ho miluje. 141Jsem maličký a v nevážnosti, nezapomínám však na tvá nařízení. 142Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, pevný je tvůj zákon. 143Dostihly mě úzkost a útisk, tvé předpisy jsou mým potěšením. 144Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, pouč mě, abych mohl žíti. 145Volám z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, tvé příkazy chci zachovávat. 146Volám k tobě: zachraň mě, a budu plnit tvá přikázání. 147Přicházím na úsvitě a o pomoc volám, spoléhám na tvá slova. 148Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, abych rozjímal o tvém výroku. 149Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, a dej mi život podle svého rozhodnutí! 150Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují, daleko jsou od tvého zákona. 151Blízko jsi, Hospodine, a všechny tvé předpisy jsou věrné. 152Již dlouho vím z tvých přikázání, žes je ustanovil na věčné časy. 153Pohleď na mou bídu a vysvoboď mě, neboť jsem nezapomněl na tvůj zákon. 154Ujmi se mé pře a vykup mě, podle svého výroku mi dej život! 155Daleko je od bezbožníků spása, neboť tvé příkazy nehledají. 156Hojné je tvé slitování, Hospodine, dej mi život podle svých rozhodnutí! 157Mnozí mě stíhají a tísní, od tvých přikázání neustoupím. 158Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi, poněvadž nedbali na tvůj výrok. 159Hleď, miluji tvá nařízení, Hospodine, dej mi život podle svého milosrdenství! 160Základem tvého slova je stálost, věčná jsou všechna tvá spravedlivá rozhodnutí. 161Knížata mě stíhají bez důvodu, mé srdce má úctu k tvým slovům. 162Raduji se z tvých výroků jako ten, kdo nalezl velkou kořist. 163Nenávidím nepravost a protiví se mi, miluji však tvůj zákon. 164Sedmkrát za den tě chválím pro tvá spravedlivá rozhodnutí. 165Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, nic zlého je nemůže potkat. 166Očekávám tvou pomoc, Hospodine, a plním tvé předpisy. 167Má duše uchovává tvá přikázání, velmi je miluji. 168Střežím tvá nařízení a přikázání, neboť před tebou jsou všechny mé cesty. 169Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, pouč mě podle svého slova! 170Má úpěnlivá prosba ať k tobě dojde, vysvoboď mě podle svého slibu! 171Ať oplývají mé rty chvalozpěvem, žes mě naučil svým příkazům. 172Ať můj jazyk opěvuje tvůj výrok, neboť všechny tvé předpisy jsou spravedlivé. 173Kéž mi pomůže tvá ruka, vždyť jsem si vyvolil tvá nařízení. 174Toužím po tvé spáse, Hospodine, a tvůj zákon je mým potěšením. 175Kéž jsem živ, abych tě chválil, a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají! 176Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť na tvé předpisy jsem nezapomněl.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 ALEPH. (
Ps 119:1-
Ps 119:8).
This celebrated Psalm has several peculiarities. It is divided into twenty-two parts or stanzas, denoted by the twenty-two letters of the Hebrew alphabet. Each stanza contains eight verses, and the first letter of each verse is that which gives name to the stanza. Its contents are mainly praises of God's Word, exhortations to its perusal, and reverence for it, prayers for its proper influence, and complaints of the wicked for despising it. There are but two verses (
Ps 119:122,
Ps 119:132) which do not contain some term or description of God's Word. These terms are of various derivations, but here used, for the most part, synonymously, though the use of a variety of terms seems designed, in order to express better the several aspects in which our relations to the revealed word of God are presented. The Psalm does not appear to have any relation to any special occasion or interest of the Jewish Church or nation, but was evidently "intended as a manual of pious thoughts, especially for instructing the young, and its peculiar artificial structure was probably adopted to aid the memory in retaining the language." (Psa. 119:1-176)
undefiled--literally, "complete," perfect, or sincere (compare
Ps 37:37).
in--or, "of"
the way--course of life.
walk--act
in the law--according to it (compare
Luke 1:6).
law--from a word meaning "to teach," is a term of rather general purport, denoting the instruction of God's Word.
2 testimonies--The word of God is so called, because in it He testifies for truth and against sin.
seek him--that is, a knowledge of Him, with desire for conformity to His will.
3 his ways--the course He reveals as right.
4 precepts--are those directions which relate to special conduct, from a word meaning "to inspect."
statutes--or ordinances, positive laws of permanent nature. Both words originally denote rather positive than moral laws, such as derive force from the divine appointment, whether their nature or the reasons for them are apprehended by us or not.
commandments--or institutions. The term is comprehensive, but rather denotes fundamental directions for conduct, both enjoining and forbidding.
have respect unto--or regard carefully as to their whole purport.
7 judgments--rules of conduct formed by God's judicial decisions; hence the wide sense of the word in the Psalms, so that it includes decisions of approval as well as condemnation.
8 Recognizes the need of divine grace.
9 BETH. (
Ps 119:9-
Ps 119:16).
The whole verse may be read as a question; for,
by taking heed--is better, "for" taking heed, that is, so as to do it. The answer is implied, and inferable from
Ps 119:5,
Ps 119:10,
Ps 119:18, &c., that is, by God's grace.
10 We must carefully treasure up the word of God, declare it to others, meditate on it, and heartily delight in it; and then by His grace we shall act according to it.
17 GIMEL. (
Ps 119:17-
Ps 119:24).
Life is desirable in order to serve God; that we may do so aright, we should seek to have our eyes opened to behold His truth, and earnestly desire fully to understand it.
21 God will rebuke those who despise His word and deliver His servants from their reproach, giving them boldness in and by His truth, even before the greatest men.
25 DALETH. (
Ps 119:25-
Ps 119:32).
Submitting ourselves in depression to God, He will revive us by His promises, and lead us to declare His mercy to others.
28 In order to adhere to His word, we must seek deliverance from temptations to sin as well as from despondency.
enlarge--or, "expand"
my heart--with gracious affections.
33 HE. (
Ps 119:33-
Ps 119:40).
To encourage us in prayer for divine aid in adhering to His truth, we are permitted to believe that by His help we shall succeed.
the way of thy statutes--that is, the way or manner of life prescribed by them. The help we hope to obtain by prayer is to be the basis on which our resolutions should rest.
37 Turn away mine eyes--literally, "Make my eyes to pass, not noticing evil."
vanity--literally, "falsehood;" all other objects of trust than God; idols, human power, &c. (
Ps 31:6;
Ps 40:4;
Ps 60:11;
Ps 62:9).
quicken . . . in thy way--make me with living energy to pursue the way marked out by Thee. Revive me from the death of spiritual helplessness (
Ps 119:17,
Ps 119:25,
Ps 119:40,
Ps 119:50;
Ps 116:3).
38 who is devoted to thy fear--or better, "which (that is, Thy word) is for Thy fear," for producing it. "Which is to those who fear Thee." God's word of promise belongs peculiarly to such (compare
Gen 18:19;
1Kgs 2:4;
1Kgs 8:25) [HENGSTENBERG].
39 Our hope of freedom from the reproach of inconsistency is in God's power, quickening us to live according to His Word, which He leads us to love.
for thy judgments are good--The time must therefore be at hand when Thy justice will turn the "reproach" from Thy Church upon the world (
Isa 25:8;
Isa 66:5;
Zeph 2:8-
Zeph 2:10).
41 VAU. (
Ps 119:41-
Ps 119:48).
The sentiment more fully carried out. God's mercies and salvation, as revealed in His Word, provide hope of forgiveness for the past and security in a righteous course for the future.
42 The possession of God's gift of "salvation" (
Ps 119:41) will be the Psalmist's answer to the foe's "reproach," that his hope was a fallacious one.
45 To freedom from reproach, when imbued with God's truth, there is added "great boldness in the faith" [
1Tim 3:13], accompanied with increasing delight in the holy law itself, which becomes an element of happiness.
48 My hands . . . lift up unto . . . commandments--that is, I will prayerfully (
Ps 28:2) direct my heart to keep Thy commandments.
49 ZAIN. (
Ps 119:49-
Ps 119:56).
Resting on the promises consoles under affliction and the tauntings of the insolent.
upon which--rather, "Remember Thy word unto Thy servant, because," &c. So the Hebrew requires [HENGSTENBERG].
50 for--rather, "This is my comfort . . . that," &c. [MAURER].
hath quickened--What the Word has already done is to faith a pledge of what it shall yet do.
52 The pious take comfort, when harassed and distressed by wickedness of men who forsake God's law, in remembering that the great principles of God's truth will still abide; and also God's
judgments of old--that is, His past interpositions in behalf of His people are a pledge that He will again interpose to deliver them; and they become the theme of constant and delightful meditation. The more we keep the more we love the law of God.
53 Horror--rather, "vehement wrath" [HENGSTENBERG].
54 songs--As the exile sings songs of his home (
Ps 137:3), so the child of God, "a stranger on earth," sings the songs of heaven, his true home (
Ps 39:12). In ancient times, laws were put in verse, to imprint them the more on the memory of the people. So God's laws are the believer's songs.
house of my pilgrimage--present life (
Gen 17:8;
Gen 47:9;
Heb 11:13).
56 Rather, "This is peculiarly mine (literally, to me), that I keep Thy precepts" [HENGSTENBERG and MAURER].
57 CHETH. (
Ps 119:57-
Ps 119:64).
Sincere desires for God's favor, penitence, and activity in a new obedience, truly evince the sincerity of those who profess to find God a portion (
Num 18:20;
Ps 16:5;
Lam 3:24).
58 favour--Hebrew, "face" (
Ps 45:12).
59 So the prodigal son, when reduced to straits of misery (
Luke 15:17-
Luke 15:18).
61 This the more, if opposition of enemies, or love of ease is overcome in thus honoring God's law.
have robbed me--better, surrounded me, either as forcible constraints like fetters, or as the cords of their nets. HENGSTENBERG translates, "snares."
62 At midnight--HENGSTENBERG supposes a reference to the time when the Lord went forth to slay the Egyptian first-born (
Exod 11:4;
Exod 12:29; compare
Job 34:20). But it rather refers to the Psalmist's own praises and prayers in the night time. Compare Paul and Silas (
Acts 16:25; compare
Ps 63:6).
63 The communion of the saints. Delight in their company is an evidence of belonging to them (
Ps 16:3;
Amos 3:3;
Mal 3:16).
64 While opposed by the wicked, and opposing them, the pious delight in those who fear God, but, after all, rely for favor and guidance not on merit, but mercy.
65 TETH. (
Ps 119:65-
Ps 119:72).
The reliance on promises (
Ps 119:49) is strengthened by experience of past dealings according with promises, and a prayer for guidance, encouraged by sanctified affliction.
66 Teach me good judgment and knowledge--namely, in Thy word (so as to fathom its deep spirituality); for the corresponding expression (
Ps 119:12,
Ps 119:64,
Ps 119:68), is, "Teach me Thy statutes."
67 Referred by HENGSTENBERG to the chastening effect produced on the Jews' minds by the captivity (
Jer 31:18-
Jer 31:19). The truth is a general one (
Job 5:6;
John 15:2;
Heb 12:11).
68 Compare as to the Lord Jesus (
Acts 10:38).
69 The crafty malice of the wicked, in slandering him, so far from turning him away, but binds him closer to God's Word, which they are too stupid in sin to appreciate. HENGSTENBERG refers the "lie" to such slanders against the Jews during the captivity, as that in
Ezra 4:1-
Ezra 4:6, of sedition.
70 fat as grease--spiritually insensible (
Ps 17:10;
Ps 73:7;
Isa 6:10).
71 So also affliction of any kind acts as a wholesome discipline in leading the pious more highly to value the truth and promises of God.
73 JOD. (
Ps 119:73-
Ps 119:80).
As God made, so He can best control, us. So as to Israel, he owed to God his whole internal and external existence (
Deut 32:6).
74 So when He has led us to rely on His truth, He will "make us to the praise of His grace" by others. "Those who fear Thee will be glad at my prosperity, as they consider my cause their cause" (
Ps 34:2;
Ps 142:7).
75 in faithfulness--that is, without in the least violating Thy faithfulness; because my sins deserved and needed fatherly chastisement. Enduring chastisement with a filial temper (
Heb 12:6-
Heb 12:11), God's promises of mercy (
Rom 8:28) will be fulfilled, and He will give comfort in sorrow (
Lam 3:22;
2Cor 1:3-4).
77 Let thy tender mercies come unto me--As I am not able to come unto them. But the wicked will be confounded.
78 but I . . . meditate in thy precepts--and so shall not be "ashamed," that is, put to shame (
Ps 119:80).
79 Those who may have thought his afflictions an evidence of God's rejection will then be led to return to Him; as the friends of Job did on his restoration, having been previously led through his afflictions to doubt the reality of his religion.
80 Let my . . . be sound--that is, perfect, sincere.
ashamed--disappointed in my hope of salvation.
81 CAPH. (
Ps 119:81-
Ps 119:88).
In sorrow the pious heart yearns for the comforts of God's promises (
Ps 73:26;
Ps 84:2).
82 Mine eyes fail for thy word--that is, with yearning desire for Thy word. When the eyes fail, yet faith must not.
83 bottle in the smoke--as a skin bottle dried and shriveled up in smoke, so is he withered by sorrow. Wine bottles of skin used to be hung up in smoke to dry them, before the wine was put in them [MAURER].
84 The shortness of my life requires that the relief afforded to me from mine enemies should be speedy.
85 pits--plots for my destruction.
which--rather, "who," that is, "the proud"; "pits" is not the antecedent.
87 consumed me upon earth--HENGSTENBERG translates, "in the land"; understanding "me" of the nation Israel, of which but a small remnant was left. But English Version is simpler; either, "They have consumed me so as to leave almost nothing of me on earth"; or, "They have almost destroyed and prostrated me on the earth" [MAURER].
I forsook not--Whatever else I am forsaken of, I forsake not Thy precepts, and so am not mistaken of Thee (
Ps 39:5,
Ps 39:13;
2Cor 4:8-9), and the injuries and insults of the wicked increase the need for it. But, however they act regardless of God's law, the pious, adhering to its teaching, receive quickening grace, and are sustained steadfast.
89 LAMED. (
Ps 119:89-
Ps 119:96).
In all changes God's Word remains firm (
1Pet 1:25). Like the heavens, it continually attests God's unfailing power and unchanging care (
Ps 89:2).
is settled in--that is, stands as firmly as the heaven in which it dwells, and whence it emanated.
90 thou hast established the earth, and it abideth-- (
Ps 33:9).
91 They--the heaven (
Ps 119:89) and the earth (
Ps 119:90). HENGSTENBERG translates, "They stand for thy judgment," that is, ready, as obedient servants, to execute them. The usage of this Psalm favors this view. But see
Jer 33:25.
92 Hence the pious are encouraged and inclined to seek a knowledge of it, and persevere amidst the efforts of those planning and waiting to destroy them.
my delights--plural, not merely delight, but equal to all other delights.
93 The bounds of created perfection may be defined, but those of God's law in its nature, application, and influence, are infinite. There is no human thing so perfect but that something is wanting to it; its limits are narrow, whereas God's law is of infinite breadth, reaching to all cases, perfectly meeting what each requires, and to all times (
Ps 19:3,
Ps 19:6-
Ps 19:11;
Eccl 3:11). It cannot be cramped within any definitions of man's dogmatical systems. Man never outgrows the Word. It does not shock the ignorant man with declared anticipations of discoveries which he had not yet made; while in it the man of science finds his newest discoveries by tacit anticipations provided for.
97 MEM. (
Ps 119:97-
Ps 119:104).
This characteristic love for God's law (compare
Ps 1:2) ensures increase.
98 of knowledge, both of the matter of all useful, moral truth, and an experience of its application.
wiser than mine enemies--with all their carnal cunning (
Deut 4:6,
Deut 4:8).
they are ever with me--The Hebrew is, rather singular, "it is ever with me"; the commandments forming ONE complete whole, Thy law.
99 understanding--is practical skill (
Ps 2:10;
Ps 32:8).
100 more than the ancients--Antiquity is no help against stupidity, where it does not accord with God's word [LUTHER] (
Job 32:7-
Job 32:9). The Bible is the key of all knowledge, the history of the world, past, present, and to come (
Ps 111:10). He who does the will of God shall know of the doctrine (
John 7:17).
101 Avoidance of sinful courses is both the effect and means of increasing in divine knowledge (compare
Ps 19:10).
105 NUN. (
Ps 119:105-
Ps 119:112).
Not only does the Word of God inform us of His will, but, as a light on a path in darkness, it shows us how to follow the right and avoid the wrong way. The lamp of the Word is not the sun. He would blind our eyes in our present fallen state; but we may bless God for the light shining as in a dark place, to guide us until the Sun of Righteousness shall come, and we shall be made capable of seeing Him (
2Pet 1:19;
Rev 22:4). The lamp is fed with the oil of the Spirit. The allusion is to the lamps and torches carried at night before an Eastern caravan.
106 Such was the national covenant at Sinai and in the fields of Moab.
108 freewill offerings--the spontaneous expressions of his gratitude, as contrasted with the appointed "offerings" of the temple (
Hos 14:2;
Heb 13:15). He determines to pursue this way, relying on God's quickening power (
Ps 119:50) in affliction, and a gracious acceptance of his "spiritual sacrifices of prayer and praise" (
Ps 50:5,
Ps 50:14,
Ps 50:23).
109 In the midst of deadly perils (the phrase is drawn from the fact that what we carry in our hands may easily slip from them,
Judg 12:3;
1Sam 28:21;
Job 13:14; compare
1Sam 19:5), and exposed to crafty enemies, his safety and guidance is in the truth and promises of God.
111 These he joyfully takes as his perpetual heritage, to perform the duties and receive the comforts they teach, evermore.
113 SAMECH. (
Ps 119:113-
Ps 119:120).
vain thoughts--better, "unstable persons," literally, "divided men," those of a divided, doubting mind (
Jas 1:8); "a double-minded man" [HENGSTENBERG], skeptics, or, skeptical notions as opposed to the certainty of God's word.
114 hiding-place--(Compare
Ps 27:5).
shield-- (
Ps 3:3;
Ps 7:10).
hope in thy word--confidently rest on its teachings and promises.
115 Hence he fears not wicked men, nor dreads disappointment, sustained by God in making His law the rule of life.
Depart from me--Ye can do nothing with me; for, &c. (
Ps 6:8).
118 But the disobedient and rebellious will be visited by God's wrath, which impresses the pious with wholesome fear and awe.
their deceit is falsehood--that is, all their cunning deceit, wherewith they seek to entrap the godly, is in vain.
120 The "judgments" are those on the wicked (
Ps 119:119). Joyful hope goes hand in hand with fear (
Hab 3:16-
Hab 3:18).
121 AIN. (
Ps 119:121-
Ps 119:128).
On the grounds of his integrity, desire for God's word, and covenant relation to Him, the servant of God may plead for His protecting care against the wicked, gracious guidance to the knowledge of truth, and His effective vindication of the righteous and their cause, which is also His own.
122 Be surety--Stand for me against my oppressors (
Gen 43:9;
Isa 38:14).
127 Therefore--that is, In view of these benefits, or, Because of the glory of Thy law, so much praised in the previous parts of the Psalm.
I love . . . [and] Therefore (repeated)--All its precepts, on all subjects, are estimable for their purity, and lead one imbued with their spirit to hate all evil (
Ps 19:10). The Word of God admits of no eclecticism; its least title is perfect (
Ps 12:6;
Matt 5:17-
Matt 5:19).
129 PE. (
Ps 119:129-
Ps 119:136).
wonderful--literally, "wonders," that is, of moral excellence.
130 The entrance--literally, "opening"; God's words, as an open door, let in light, or knowledge. Rather, as HENGSTENBERG explains it, "The opening up," or, "explanation of thy word." To the natural man the doors of God's Word are shut.
Luke 24:27,
Luke 24:31;
Acts 17:3;
Eph 1:18, confirm this view, "opening (that is, explaining) and alleging," &c.
unto the simple--those needing or desiring it (compare
Ps 19:7).
131 An ardent desire (compare
Ps 56:1-
Ps 56:2) for spiritual enlightening, establishment in a right course, deliverance from the wicked, and evidence of God's favor is expressed
I opened my mouth, and panted--as a traveller in a hot desert pants for the cooling breeze (
Ps 63:1;
Ps 84:2).
132 Look . . . upon me--opposed to hiding or averting the face (compare
Ps 25:15;
Ps 86:6;
Ps 102:17).
as thou usest to do--or, "as it is right in regard to those who love Thy name." Such have a right to the manifestations of God's grace, resting on the nature of God as faithful to His promise to such, not on their own merits.
133 Order my steps--Make firm, so that there be no halting (
Ps 40:2).
any iniquity--
Ps 119:34 favors HENGSTENBERG, "any iniquitous man," any "oppressor." But the parallel first clause in this (
Ps 119:33) favors English Version (
Ps 19:13). His hope of deliverance from external oppression of man (
Ps 119:34) is founded on his deliverance from the internal "dominion of iniquity," in answer to his prayer (
Ps 119:33).
136 Zealous himself to keep God's law, he is deeply afflicted when others violate it (compare
Ps 119:53). Literally, "Mine eyes come down (dissolved) like water brooks" (
Lam 3:48;
Jer 9:1).
because, &c.--(Compare
Ezek 9:4;
Jer 13:17).
137 TZADDI. (
Ps 119:137-
Ps 119:144).
God's justice and faithfulness in His government aggravate the neglect of the wicked, and more excite the lively zeal of His people.
139 (
Ps 69:9).
140 very pure--literally, "refined," shown pure by trial.
141 The pious, however despised of men, are distinguished in God's sight by a regard for His law.
142 The principles of God's government are permanent and reliable, and in the deepest distress His people find them a theme of delightful meditation and a source of reviving power (
Ps 119:17,
Ps 119:116).
law is the truth--It therefore cannot deceive as to its promises.
everlasting-- (
Ps 111:3), though to outward appearance seeming dead.
145 KOPH. (
Ps 119:145-
Ps 119:152).
An intelligent devotion is led by divine promises and is directed to an increase of gracious affections, arising from a contemplation of revealed truth.
147 prevented--literally, "came before," anticipated not only the dawn, but even the usual periods of the night; when the night watches, which might be expected to find me asleep, come, they find me awake (
Ps 63:6;
Ps 77:4;
Lam 2:19). Such is the earnestness of the desire and love for God's truth.
149 quicken me--revive my heart according to those principles of justice, founded on Thine own nature, and revealed in Thy law, which specially set forth Thy mercy to the humble as well as justice to the wicked (compare
Ps 119:30).
150 Though the wicked are near to injure, because far from God's law, He is near to help, and faithful to His word, which abides for ever.
153 RESH. (
Ps 119:153-
Ps 119:160).
Though the remembering of God's law is not meritorious, yet it evinces a filial temper and provides the pious with promises to plead, while the wicked in neglecting His law, reject God and despise His promises (compare
Ps 9:13;
Ps 43:1;
Ps 69:18).
154 Plead, &c.--HENGSTENBERG translates, "Fight my fight." (See
Ps 35:1;
Ps 43:1;
Mic 7:9).
156 (See on
Ps 119:149).
157 (Compare
Ps 119:86-
Ps 119:87,
Ps 119:95).
158 (Compare
Ps 119:136).
transgressors--or, literally, "traitors," who are faithless to a righteous sovereign and side with His enemies (compare
Ps 25:3,
Ps 25:8).
159 (Compare
Ps 119:121-
Ps 119:126,
Ps 119:153-
Ps 119:155).
quicken me, O Lord, according to thy lovingkindness-- (
Ps 119:88). This prayer occurs here for the ninth time, showing a deep sense of frailty.
160 God has been ever faithful, and the principles of His government will ever continue worthy of confidence.
from the beginning--that is, "every word from Genesis (called so by the Jews from its first words, 'In the beginning') to the end of the Scriptures is true." HENGSTENBERG translates more literally, "The sum of thy words is truth." The sense is substantially the same. The whole body of revelation is truth. "Thy Word is nothing but truth" [LUTHER].
161 SCHIN. (
Ps 119:161-
Ps 119:168).
(Compare
Ps 119:46,
Ps 119:86).
awe--reverential, not slavish fear, which could not coexist with love (
Ps 119:163;
1John 4:8). Instead of fearing his persecutors, he fears God's Word alone (
Luke 12:4-
Luke 12:5). The Jews inscribe in the first page of the great Bible (
Gen 28:17), "How dreadful is this place! This is none other but the house of God, and this is the gate of heaven!"
162 (Compare
Matt 13:44-
Matt 13:45). Though persecuted by the mighty, the pious are not turned from revering God's authority to seek their favor, but rejoice in the possession of this "pearl of great price," as great victors in spoils. Hating falsehood and loving truth, often, every day, praising God for it, they find peace and freedom from temptation.
163 lying--that is, as in
Ps 119:29, unfaithfulness to the covenant of God with His people; apostasy.
165 nothing shall offend them--or, "cause them to offend" (compare Margin).
166 As they keep God's law from motives of love for it, and are free from slavish fear, the are ready to subject their lives to His inspection.
168 all my ways are before thee--I wish to order my ways as before Thee, rather than in reference to man (
Gen 19:1;
Ps 73:23). All men's ways are under God's eye (
Pro 5:21); the godly alone realize the fact, and live accordingly.
169 TAU. (
Ps 119:169-
Ps 119:176).
The prayer for understanding of the truth precedes that for deliverance. The fulfilment of the first is the basis of the fulfilment of the second (
Ps 90:11-
Ps 90:17). On the terms "cry" and "supplication" (compare
Ps 6:9;
Ps 17:1).
171 shall utter--or, "pour out praise" (compare
Ps 19:2); shall cause Thy praises to stream forth as from a bubbling, overflowing fountain.
172 My tongue shall speak of thy word--literally, "answer Thy Word," that is, with praise, respond to Thy word. Every expression in which we praise God and His Word is a response, or acknowledgment, corresponding to the perfections of Him whom we praise.
173 (Compare
Ps 119:77,
Ps 119:81,
Ps 119:92).
I have chosen--in preference to all other objects of delight.
175 Save me that I may praise Thee.
thy judgments--as in
Ps 119:149,
Ps 119:156.
176 Though a wanderer from God, the truly pious ever desires to be drawn back to Him; and, though for a time negligent of duty, he never forgets the commandments by which it is taught.
lost--therefore utterly helpless as to recovering itself (
Jer 50:6;
Luke 15:4). Not only the sinner before conversion, but the believer after conversion, is unable to recover himself; but the latter, after temporary wandering, knows to whom to look for restoration.
Ps 119:175-
Ps 119:176 seem to sum up the petitions, confessions, and professions of the Psalm. The writer desires God's favor, that he may praise Him for His truth, confesses that he has erred, but, in the midst of all his wanderings and adversities, professes an abiding attachment to the revealed Word of God, the theme of such repeated eulogies, and the recognized source of such great and unnumbered blessings. Thus the Psalm, though more than usually didactic, is made the medium of both parts of devotion--prayer and praise.
