1Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem! 2Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají, 3těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí! 4Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila. 5Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony! 6Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu. 7Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím. 8Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě! 9Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se! 10Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě! 11V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. 12Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě! 13Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil. 14Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství. 15O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal. 16Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti! 17Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil! 18Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně. 19Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej! 20Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. 21Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili! 22Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví! 23Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech. 24Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší! 25Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě! 26Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě. 27Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel. 28Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě! 29Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem. 30Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli. 31Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben! 32Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu! 33Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu. 34Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen. 35Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil. 36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. 37Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě! 38Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě. 39Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá! 40Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě! 41Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil! 42Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději. 43Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny. 44Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky! 45Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla. 46Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi. 47Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji! 48K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony. 49Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději. 50To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky. 51Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím. 52V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším. 53Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli. 54Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji. 55Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit. 56Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly! 57Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem. 58O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil! 59Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím. 60Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy. 61I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj. 62O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 63Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel. 64Tvé lásky, Hospodine, je plná zem – pouč mě prosím o svých zákonech! 65Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal. 66Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým! 67Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se. 68Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony. 69I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly. 70Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj. 71Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech. 72Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných! 73Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy. 74Tví ctitelé ze zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí. 75Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil. 76Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil. 77Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší! 78Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy. 79Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví. 80Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané – tehdy nebudu nikdy zahanben! 81Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. 82Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ 83I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. 84Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? 85Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. 86Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! 87Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel. 88Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! 89Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. 90Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. 91Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. 92Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. 93Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! 94Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. 95Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích. 96Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! 97Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! 98Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. 99Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. 100Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. 101Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. 102Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. 103Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým! 104Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. 105Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. 106Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. 107Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! 108Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. 109I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. 110I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. 111Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí. 112Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! 113Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. 114Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. 115Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! 116Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! 117Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. 118Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! 119Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví. 120Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud! 121Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě! 122Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat. 123Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil. 124Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech! 125Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím. 126Čas jednat, Hospodine, už je tu – lidé porušují Zákon tvůj! 127Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší. 128Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži! 129Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat! 130Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti. 131S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech! 132Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé. 133Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích! 134Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly. 135Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony. 136Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem! 137Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé. 138Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá. 139Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají. 140Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji! 141I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla. 142Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý. 143Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší. 144Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví – dej mi porozumění, abych žil! 145Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony! 146Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet! 147Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí. 148Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích. 149Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě! 150Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují. 151Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy. 152Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky. 153Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj. 154Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě! 155Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony. 156Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě! 157Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví. 158Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky. 159Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě! 160Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé. 161I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se. 162Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší. 163Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji! 164Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 165Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí! 166Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy. 167V duši opatruji tvá svědectví – jak velice je miluji! 168Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé. 169Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi! 170Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil! 171Kéž chvála přetéká z mých rtů – vždyť ty mě učíš svým zákonům. 172Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy. 173Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla. 174Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší! 175Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny. 176Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy!
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 ALEPH. (
Ps 119:1-
Ps 119:8).
This celebrated Psalm has several peculiarities. It is divided into twenty-two parts or stanzas, denoted by the twenty-two letters of the Hebrew alphabet. Each stanza contains eight verses, and the first letter of each verse is that which gives name to the stanza. Its contents are mainly praises of God's Word, exhortations to its perusal, and reverence for it, prayers for its proper influence, and complaints of the wicked for despising it. There are but two verses (
Ps 119:122,
Ps 119:132) which do not contain some term or description of God's Word. These terms are of various derivations, but here used, for the most part, synonymously, though the use of a variety of terms seems designed, in order to express better the several aspects in which our relations to the revealed word of God are presented. The Psalm does not appear to have any relation to any special occasion or interest of the Jewish Church or nation, but was evidently "intended as a manual of pious thoughts, especially for instructing the young, and its peculiar artificial structure was probably adopted to aid the memory in retaining the language." (Psa. 119:1-176)
undefiled--literally, "complete," perfect, or sincere (compare
Ps 37:37).
in--or, "of"
the way--course of life.
walk--act
in the law--according to it (compare
Luke 1:6).
law--from a word meaning "to teach," is a term of rather general purport, denoting the instruction of God's Word.
2 testimonies--The word of God is so called, because in it He testifies for truth and against sin.
seek him--that is, a knowledge of Him, with desire for conformity to His will.
3 his ways--the course He reveals as right.
4 precepts--are those directions which relate to special conduct, from a word meaning "to inspect."
statutes--or ordinances, positive laws of permanent nature. Both words originally denote rather positive than moral laws, such as derive force from the divine appointment, whether their nature or the reasons for them are apprehended by us or not.
commandments--or institutions. The term is comprehensive, but rather denotes fundamental directions for conduct, both enjoining and forbidding.
have respect unto--or regard carefully as to their whole purport.
7 judgments--rules of conduct formed by God's judicial decisions; hence the wide sense of the word in the Psalms, so that it includes decisions of approval as well as condemnation.
8 Recognizes the need of divine grace.
9 BETH. (
Ps 119:9-
Ps 119:16).
The whole verse may be read as a question; for,
by taking heed--is better, "for" taking heed, that is, so as to do it. The answer is implied, and inferable from
Ps 119:5,
Ps 119:10,
Ps 119:18, &c., that is, by God's grace.
10 We must carefully treasure up the word of God, declare it to others, meditate on it, and heartily delight in it; and then by His grace we shall act according to it.
17 GIMEL. (
Ps 119:17-
Ps 119:24).
Life is desirable in order to serve God; that we may do so aright, we should seek to have our eyes opened to behold His truth, and earnestly desire fully to understand it.
21 God will rebuke those who despise His word and deliver His servants from their reproach, giving them boldness in and by His truth, even before the greatest men.
25 DALETH. (
Ps 119:25-
Ps 119:32).
Submitting ourselves in depression to God, He will revive us by His promises, and lead us to declare His mercy to others.
28 In order to adhere to His word, we must seek deliverance from temptations to sin as well as from despondency.
enlarge--or, "expand"
my heart--with gracious affections.
33 HE. (
Ps 119:33-
Ps 119:40).
To encourage us in prayer for divine aid in adhering to His truth, we are permitted to believe that by His help we shall succeed.
the way of thy statutes--that is, the way or manner of life prescribed by them. The help we hope to obtain by prayer is to be the basis on which our resolutions should rest.
37 Turn away mine eyes--literally, "Make my eyes to pass, not noticing evil."
vanity--literally, "falsehood;" all other objects of trust than God; idols, human power, &c. (
Ps 31:6;
Ps 40:4;
Ps 60:11;
Ps 62:9).
quicken . . . in thy way--make me with living energy to pursue the way marked out by Thee. Revive me from the death of spiritual helplessness (
Ps 119:17,
Ps 119:25,
Ps 119:40,
Ps 119:50;
Ps 116:3).
38 who is devoted to thy fear--or better, "which (that is, Thy word) is for Thy fear," for producing it. "Which is to those who fear Thee." God's word of promise belongs peculiarly to such (compare
Gen 18:19;
1Kgs 2:4;
1Kgs 8:25) [HENGSTENBERG].
39 Our hope of freedom from the reproach of inconsistency is in God's power, quickening us to live according to His Word, which He leads us to love.
for thy judgments are good--The time must therefore be at hand when Thy justice will turn the "reproach" from Thy Church upon the world (
Isa 25:8;
Isa 66:5;
Zeph 2:8-
Zeph 2:10).
41 VAU. (
Ps 119:41-
Ps 119:48).
The sentiment more fully carried out. God's mercies and salvation, as revealed in His Word, provide hope of forgiveness for the past and security in a righteous course for the future.
42 The possession of God's gift of "salvation" (
Ps 119:41) will be the Psalmist's answer to the foe's "reproach," that his hope was a fallacious one.
45 To freedom from reproach, when imbued with God's truth, there is added "great boldness in the faith" [
1Tim 3:13], accompanied with increasing delight in the holy law itself, which becomes an element of happiness.
48 My hands . . . lift up unto . . . commandments--that is, I will prayerfully (
Ps 28:2) direct my heart to keep Thy commandments.
49 ZAIN. (
Ps 119:49-
Ps 119:56).
Resting on the promises consoles under affliction and the tauntings of the insolent.
upon which--rather, "Remember Thy word unto Thy servant, because," &c. So the Hebrew requires [HENGSTENBERG].
50 for--rather, "This is my comfort . . . that," &c. [MAURER].
hath quickened--What the Word has already done is to faith a pledge of what it shall yet do.
52 The pious take comfort, when harassed and distressed by wickedness of men who forsake God's law, in remembering that the great principles of God's truth will still abide; and also God's
judgments of old--that is, His past interpositions in behalf of His people are a pledge that He will again interpose to deliver them; and they become the theme of constant and delightful meditation. The more we keep the more we love the law of God.
53 Horror--rather, "vehement wrath" [HENGSTENBERG].
54 songs--As the exile sings songs of his home (
Ps 137:3), so the child of God, "a stranger on earth," sings the songs of heaven, his true home (
Ps 39:12). In ancient times, laws were put in verse, to imprint them the more on the memory of the people. So God's laws are the believer's songs.
house of my pilgrimage--present life (
Gen 17:8;
Gen 47:9;
Heb 11:13).
56 Rather, "This is peculiarly mine (literally, to me), that I keep Thy precepts" [HENGSTENBERG and MAURER].
57 CHETH. (
Ps 119:57-
Ps 119:64).
Sincere desires for God's favor, penitence, and activity in a new obedience, truly evince the sincerity of those who profess to find God a portion (
Num 18:20;
Ps 16:5;
Lam 3:24).
58 favour--Hebrew, "face" (
Ps 45:12).
59 So the prodigal son, when reduced to straits of misery (
Luke 15:17-
Luke 15:18).
61 This the more, if opposition of enemies, or love of ease is overcome in thus honoring God's law.
have robbed me--better, surrounded me, either as forcible constraints like fetters, or as the cords of their nets. HENGSTENBERG translates, "snares."
62 At midnight--HENGSTENBERG supposes a reference to the time when the Lord went forth to slay the Egyptian first-born (
Exod 11:4;
Exod 12:29; compare
Job 34:20). But it rather refers to the Psalmist's own praises and prayers in the night time. Compare Paul and Silas (
Acts 16:25; compare
Ps 63:6).
63 The communion of the saints. Delight in their company is an evidence of belonging to them (
Ps 16:3;
Amos 3:3;
Mal 3:16).
64 While opposed by the wicked, and opposing them, the pious delight in those who fear God, but, after all, rely for favor and guidance not on merit, but mercy.
65 TETH. (
Ps 119:65-
Ps 119:72).
The reliance on promises (
Ps 119:49) is strengthened by experience of past dealings according with promises, and a prayer for guidance, encouraged by sanctified affliction.
66 Teach me good judgment and knowledge--namely, in Thy word (so as to fathom its deep spirituality); for the corresponding expression (
Ps 119:12,
Ps 119:64,
Ps 119:68), is, "Teach me Thy statutes."
67 Referred by HENGSTENBERG to the chastening effect produced on the Jews' minds by the captivity (
Jer 31:18-
Jer 31:19). The truth is a general one (
Job 5:6;
John 15:2;
Heb 12:11).
68 Compare as to the Lord Jesus (
Acts 10:38).
69 The crafty malice of the wicked, in slandering him, so far from turning him away, but binds him closer to God's Word, which they are too stupid in sin to appreciate. HENGSTENBERG refers the "lie" to such slanders against the Jews during the captivity, as that in
Ezra 4:1-
Ezra 4:6, of sedition.
70 fat as grease--spiritually insensible (
Ps 17:10;
Ps 73:7;
Isa 6:10).
71 So also affliction of any kind acts as a wholesome discipline in leading the pious more highly to value the truth and promises of God.
73 JOD. (
Ps 119:73-
Ps 119:80).
As God made, so He can best control, us. So as to Israel, he owed to God his whole internal and external existence (
Deut 32:6).
74 So when He has led us to rely on His truth, He will "make us to the praise of His grace" by others. "Those who fear Thee will be glad at my prosperity, as they consider my cause their cause" (
Ps 34:2;
Ps 142:7).
75 in faithfulness--that is, without in the least violating Thy faithfulness; because my sins deserved and needed fatherly chastisement. Enduring chastisement with a filial temper (
Heb 12:6-
Heb 12:11), God's promises of mercy (
Rom 8:28) will be fulfilled, and He will give comfort in sorrow (
Lam 3:22;
2Cor 1:3-4).
77 Let thy tender mercies come unto me--As I am not able to come unto them. But the wicked will be confounded.
78 but I . . . meditate in thy precepts--and so shall not be "ashamed," that is, put to shame (
Ps 119:80).
79 Those who may have thought his afflictions an evidence of God's rejection will then be led to return to Him; as the friends of Job did on his restoration, having been previously led through his afflictions to doubt the reality of his religion.
80 Let my . . . be sound--that is, perfect, sincere.
ashamed--disappointed in my hope of salvation.
81 CAPH. (
Ps 119:81-
Ps 119:88).
In sorrow the pious heart yearns for the comforts of God's promises (
Ps 73:26;
Ps 84:2).
82 Mine eyes fail for thy word--that is, with yearning desire for Thy word. When the eyes fail, yet faith must not.
83 bottle in the smoke--as a skin bottle dried and shriveled up in smoke, so is he withered by sorrow. Wine bottles of skin used to be hung up in smoke to dry them, before the wine was put in them [MAURER].
84 The shortness of my life requires that the relief afforded to me from mine enemies should be speedy.
85 pits--plots for my destruction.
which--rather, "who," that is, "the proud"; "pits" is not the antecedent.
87 consumed me upon earth--HENGSTENBERG translates, "in the land"; understanding "me" of the nation Israel, of which but a small remnant was left. But English Version is simpler; either, "They have consumed me so as to leave almost nothing of me on earth"; or, "They have almost destroyed and prostrated me on the earth" [MAURER].
I forsook not--Whatever else I am forsaken of, I forsake not Thy precepts, and so am not mistaken of Thee (
Ps 39:5,
Ps 39:13;
2Cor 4:8-9), and the injuries and insults of the wicked increase the need for it. But, however they act regardless of God's law, the pious, adhering to its teaching, receive quickening grace, and are sustained steadfast.
89 LAMED. (
Ps 119:89-
Ps 119:96).
In all changes God's Word remains firm (
1Pet 1:25). Like the heavens, it continually attests God's unfailing power and unchanging care (
Ps 89:2).
is settled in--that is, stands as firmly as the heaven in which it dwells, and whence it emanated.
90 thou hast established the earth, and it abideth-- (
Ps 33:9).
91 They--the heaven (
Ps 119:89) and the earth (
Ps 119:90). HENGSTENBERG translates, "They stand for thy judgment," that is, ready, as obedient servants, to execute them. The usage of this Psalm favors this view. But see
Jer 33:25.
92 Hence the pious are encouraged and inclined to seek a knowledge of it, and persevere amidst the efforts of those planning and waiting to destroy them.
my delights--plural, not merely delight, but equal to all other delights.
93 The bounds of created perfection may be defined, but those of God's law in its nature, application, and influence, are infinite. There is no human thing so perfect but that something is wanting to it; its limits are narrow, whereas God's law is of infinite breadth, reaching to all cases, perfectly meeting what each requires, and to all times (
Ps 19:3,
Ps 19:6-
Ps 19:11;
Eccl 3:11). It cannot be cramped within any definitions of man's dogmatical systems. Man never outgrows the Word. It does not shock the ignorant man with declared anticipations of discoveries which he had not yet made; while in it the man of science finds his newest discoveries by tacit anticipations provided for.
97 MEM. (
Ps 119:97-
Ps 119:104).
This characteristic love for God's law (compare
Ps 1:2) ensures increase.
98 of knowledge, both of the matter of all useful, moral truth, and an experience of its application.
wiser than mine enemies--with all their carnal cunning (
Deut 4:6,
Deut 4:8).
they are ever with me--The Hebrew is, rather singular, "it is ever with me"; the commandments forming ONE complete whole, Thy law.
99 understanding--is practical skill (
Ps 2:10;
Ps 32:8).
100 more than the ancients--Antiquity is no help against stupidity, where it does not accord with God's word [LUTHER] (
Job 32:7-
Job 32:9). The Bible is the key of all knowledge, the history of the world, past, present, and to come (
Ps 111:10). He who does the will of God shall know of the doctrine (
John 7:17).
101 Avoidance of sinful courses is both the effect and means of increasing in divine knowledge (compare
Ps 19:10).
105 NUN. (
Ps 119:105-
Ps 119:112).
Not only does the Word of God inform us of His will, but, as a light on a path in darkness, it shows us how to follow the right and avoid the wrong way. The lamp of the Word is not the sun. He would blind our eyes in our present fallen state; but we may bless God for the light shining as in a dark place, to guide us until the Sun of Righteousness shall come, and we shall be made capable of seeing Him (
2Pet 1:19;
Rev 22:4). The lamp is fed with the oil of the Spirit. The allusion is to the lamps and torches carried at night before an Eastern caravan.
106 Such was the national covenant at Sinai and in the fields of Moab.
108 freewill offerings--the spontaneous expressions of his gratitude, as contrasted with the appointed "offerings" of the temple (
Hos 14:2;
Heb 13:15). He determines to pursue this way, relying on God's quickening power (
Ps 119:50) in affliction, and a gracious acceptance of his "spiritual sacrifices of prayer and praise" (
Ps 50:5,
Ps 50:14,
Ps 50:23).
109 In the midst of deadly perils (the phrase is drawn from the fact that what we carry in our hands may easily slip from them,
Judg 12:3;
1Sam 28:21;
Job 13:14; compare
1Sam 19:5), and exposed to crafty enemies, his safety and guidance is in the truth and promises of God.
111 These he joyfully takes as his perpetual heritage, to perform the duties and receive the comforts they teach, evermore.
113 SAMECH. (
Ps 119:113-
Ps 119:120).
vain thoughts--better, "unstable persons," literally, "divided men," those of a divided, doubting mind (
Jas 1:8); "a double-minded man" [HENGSTENBERG], skeptics, or, skeptical notions as opposed to the certainty of God's word.
114 hiding-place--(Compare
Ps 27:5).
shield-- (
Ps 3:3;
Ps 7:10).
hope in thy word--confidently rest on its teachings and promises.
115 Hence he fears not wicked men, nor dreads disappointment, sustained by God in making His law the rule of life.
Depart from me--Ye can do nothing with me; for, &c. (
Ps 6:8).
118 But the disobedient and rebellious will be visited by God's wrath, which impresses the pious with wholesome fear and awe.
their deceit is falsehood--that is, all their cunning deceit, wherewith they seek to entrap the godly, is in vain.
120 The "judgments" are those on the wicked (
Ps 119:119). Joyful hope goes hand in hand with fear (
Hab 3:16-
Hab 3:18).
121 AIN. (
Ps 119:121-
Ps 119:128).
On the grounds of his integrity, desire for God's word, and covenant relation to Him, the servant of God may plead for His protecting care against the wicked, gracious guidance to the knowledge of truth, and His effective vindication of the righteous and their cause, which is also His own.
122 Be surety--Stand for me against my oppressors (
Gen 43:9;
Isa 38:14).
127 Therefore--that is, In view of these benefits, or, Because of the glory of Thy law, so much praised in the previous parts of the Psalm.
I love . . . [and] Therefore (repeated)--All its precepts, on all subjects, are estimable for their purity, and lead one imbued with their spirit to hate all evil (
Ps 19:10). The Word of God admits of no eclecticism; its least title is perfect (
Ps 12:6;
Matt 5:17-
Matt 5:19).
129 PE. (
Ps 119:129-
Ps 119:136).
wonderful--literally, "wonders," that is, of moral excellence.
130 The entrance--literally, "opening"; God's words, as an open door, let in light, or knowledge. Rather, as HENGSTENBERG explains it, "The opening up," or, "explanation of thy word." To the natural man the doors of God's Word are shut.
Luke 24:27,
Luke 24:31;
Acts 17:3;
Eph 1:18, confirm this view, "opening (that is, explaining) and alleging," &c.
unto the simple--those needing or desiring it (compare
Ps 19:7).
131 An ardent desire (compare
Ps 56:1-
Ps 56:2) for spiritual enlightening, establishment in a right course, deliverance from the wicked, and evidence of God's favor is expressed
I opened my mouth, and panted--as a traveller in a hot desert pants for the cooling breeze (
Ps 63:1;
Ps 84:2).
132 Look . . . upon me--opposed to hiding or averting the face (compare
Ps 25:15;
Ps 86:6;
Ps 102:17).
as thou usest to do--or, "as it is right in regard to those who love Thy name." Such have a right to the manifestations of God's grace, resting on the nature of God as faithful to His promise to such, not on their own merits.
133 Order my steps--Make firm, so that there be no halting (
Ps 40:2).
any iniquity--
Ps 119:34 favors HENGSTENBERG, "any iniquitous man," any "oppressor." But the parallel first clause in this (
Ps 119:33) favors English Version (
Ps 19:13). His hope of deliverance from external oppression of man (
Ps 119:34) is founded on his deliverance from the internal "dominion of iniquity," in answer to his prayer (
Ps 119:33).
136 Zealous himself to keep God's law, he is deeply afflicted when others violate it (compare
Ps 119:53). Literally, "Mine eyes come down (dissolved) like water brooks" (
Lam 3:48;
Jer 9:1).
because, &c.--(Compare
Ezek 9:4;
Jer 13:17).
137 TZADDI. (
Ps 119:137-
Ps 119:144).
God's justice and faithfulness in His government aggravate the neglect of the wicked, and more excite the lively zeal of His people.
139 (
Ps 69:9).
140 very pure--literally, "refined," shown pure by trial.
141 The pious, however despised of men, are distinguished in God's sight by a regard for His law.
142 The principles of God's government are permanent and reliable, and in the deepest distress His people find them a theme of delightful meditation and a source of reviving power (
Ps 119:17,
Ps 119:116).
law is the truth--It therefore cannot deceive as to its promises.
everlasting-- (
Ps 111:3), though to outward appearance seeming dead.
145 KOPH. (
Ps 119:145-
Ps 119:152).
An intelligent devotion is led by divine promises and is directed to an increase of gracious affections, arising from a contemplation of revealed truth.
147 prevented--literally, "came before," anticipated not only the dawn, but even the usual periods of the night; when the night watches, which might be expected to find me asleep, come, they find me awake (
Ps 63:6;
Ps 77:4;
Lam 2:19). Such is the earnestness of the desire and love for God's truth.
149 quicken me--revive my heart according to those principles of justice, founded on Thine own nature, and revealed in Thy law, which specially set forth Thy mercy to the humble as well as justice to the wicked (compare
Ps 119:30).
150 Though the wicked are near to injure, because far from God's law, He is near to help, and faithful to His word, which abides for ever.
153 RESH. (
Ps 119:153-
Ps 119:160).
Though the remembering of God's law is not meritorious, yet it evinces a filial temper and provides the pious with promises to plead, while the wicked in neglecting His law, reject God and despise His promises (compare
Ps 9:13;
Ps 43:1;
Ps 69:18).
154 Plead, &c.--HENGSTENBERG translates, "Fight my fight." (See
Ps 35:1;
Ps 43:1;
Mic 7:9).
156 (See on
Ps 119:149).
157 (Compare
Ps 119:86-
Ps 119:87,
Ps 119:95).
158 (Compare
Ps 119:136).
transgressors--or, literally, "traitors," who are faithless to a righteous sovereign and side with His enemies (compare
Ps 25:3,
Ps 25:8).
159 (Compare
Ps 119:121-
Ps 119:126,
Ps 119:153-
Ps 119:155).
quicken me, O Lord, according to thy lovingkindness-- (
Ps 119:88). This prayer occurs here for the ninth time, showing a deep sense of frailty.
160 God has been ever faithful, and the principles of His government will ever continue worthy of confidence.
from the beginning--that is, "every word from Genesis (called so by the Jews from its first words, 'In the beginning') to the end of the Scriptures is true." HENGSTENBERG translates more literally, "The sum of thy words is truth." The sense is substantially the same. The whole body of revelation is truth. "Thy Word is nothing but truth" [LUTHER].
161 SCHIN. (
Ps 119:161-
Ps 119:168).
(Compare
Ps 119:46,
Ps 119:86).
awe--reverential, not slavish fear, which could not coexist with love (
Ps 119:163;
1John 4:8). Instead of fearing his persecutors, he fears God's Word alone (
Luke 12:4-
Luke 12:5). The Jews inscribe in the first page of the great Bible (
Gen 28:17), "How dreadful is this place! This is none other but the house of God, and this is the gate of heaven!"
162 (Compare
Matt 13:44-
Matt 13:45). Though persecuted by the mighty, the pious are not turned from revering God's authority to seek their favor, but rejoice in the possession of this "pearl of great price," as great victors in spoils. Hating falsehood and loving truth, often, every day, praising God for it, they find peace and freedom from temptation.
163 lying--that is, as in
Ps 119:29, unfaithfulness to the covenant of God with His people; apostasy.
165 nothing shall offend them--or, "cause them to offend" (compare Margin).
166 As they keep God's law from motives of love for it, and are free from slavish fear, the are ready to subject their lives to His inspection.
168 all my ways are before thee--I wish to order my ways as before Thee, rather than in reference to man (
Gen 19:1;
Ps 73:23). All men's ways are under God's eye (
Pro 5:21); the godly alone realize the fact, and live accordingly.
169 TAU. (
Ps 119:169-
Ps 119:176).
The prayer for understanding of the truth precedes that for deliverance. The fulfilment of the first is the basis of the fulfilment of the second (
Ps 90:11-
Ps 90:17). On the terms "cry" and "supplication" (compare
Ps 6:9;
Ps 17:1).
171 shall utter--or, "pour out praise" (compare
Ps 19:2); shall cause Thy praises to stream forth as from a bubbling, overflowing fountain.
172 My tongue shall speak of thy word--literally, "answer Thy Word," that is, with praise, respond to Thy word. Every expression in which we praise God and His Word is a response, or acknowledgment, corresponding to the perfections of Him whom we praise.
173 (Compare
Ps 119:77,
Ps 119:81,
Ps 119:92).
I have chosen--in preference to all other objects of delight.
175 Save me that I may praise Thee.
thy judgments--as in
Ps 119:149,
Ps 119:156.
176 Though a wanderer from God, the truly pious ever desires to be drawn back to Him; and, though for a time negligent of duty, he never forgets the commandments by which it is taught.
lost--therefore utterly helpless as to recovering itself (
Jer 50:6;
Luke 15:4). Not only the sinner before conversion, but the believer after conversion, is unable to recover himself; but the latter, after temporary wandering, knows to whom to look for restoration.
Ps 119:175-
Ps 119:176 seem to sum up the petitions, confessions, and professions of the Psalm. The writer desires God's favor, that he may praise Him for His truth, confesses that he has erred, but, in the midst of all his wanderings and adversities, professes an abiding attachment to the revealed Word of God, the theme of such repeated eulogies, and the recognized source of such great and unnumbered blessings. Thus the Psalm, though more than usually didactic, is made the medium of both parts of devotion--prayer and praise.
