1Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek 2a s vědomím své ženy dal z výtěžku něco stranou, určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů. 3Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole? 4Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“ 5Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel; a na všechny, kteří to slyšeli, padl veliký strach. 6Mladší z bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili. 7Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo. 8Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“ 9Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, kroky těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“ 10A hned padla k jeho nohám a zemřela. Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. 11A velký strach padl na celou církev i na všechny, kteří to slyšeli. 12Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví. 13Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil. 14A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, 15takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. 16Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni. 17Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí. 18I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. 19Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 20„Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života. “ 21Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni. 22Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili: 23„Vězení jsme našli důkladně zavřené a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“ 24Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát. 25Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“ 26Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je — ale bez násilí; báli se totiž lidu, aby nebyli ukamenováni. 27Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal: 28„Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. 30Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; 31toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ 33Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít. 34Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven, 35a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte. 36Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým velikým; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. 37Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni. 38Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je-li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne; 39je-li však z Boha, nebudete je moci zničit — abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho, 40zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. 41Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. 42Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 2 ANANIAS AND SAPPHIRA. (
Acts 5:1-
Acts 5:11)
kept back part of the price, his wife also being privy to it--The coolness with which they planned the deception aggravated the guilt of this couple.
brought a certain part--pretending it to be the whole proceeds of the sale.
3 why hath Satan filled--"why . . . fill--"why hast thou suffered him to fill"
thine heart--so criminally entertaining his suggestion? Compare
Acts 5:4, "why hast thou conceived this thing in thine heart?" And see
John 13:2,
John 13:27.
to lie to the Holy Ghost--to men under His supernatural illumination.
4 While it remained, was it not thine own? and after it was sold, was it not in thine own power?--from which we see how purely voluntary were all these sacrifices for the support of the infant community.
not lied to men but God--to men so entirely the instruments of the directing Spirit that the lie was rather told to Him: language clearly implying both the distinct personality and the proper divinity of the Holy Ghost.
5 Ananias . . . gave up the ghost . . . great fear came on all that heard these things--on those without the Christian circle; who, instead of disparaging the followers of the Lord Jesus, as they might otherwise have done on the discovery of such hypocrisy, were awed at the manifest presence of Divinity among them, and the mysterious power of throwing off such corrupt matter which rested upon the young Church.
6 the young men--some of the younger and more active members of the church, not as office-bearers, nor coming forward now for the first time, but who probably had already volunteered their services in making subordinate arrangements. In every thriving Christian community such volunteers may be expected, and will be found eminently useful.
7 Tell me whether ye sold the land for so much--naming the sum.
9 How is it that ye have agreed together--(See on
Acts 5:2).
to tempt the Spirit--try whether they could escape detection by that omniscient Spirit of whose supernatural presence with the apostles they had had such full evidence.
feet of them that buried thy husband are at the door--How awfully graphic!
10 buried her by her husband--The later Jews buried before sunset of the day of death.
11 And great fear came upon all the church, &c.--This effect on the Christian community itself was the chief design of so startling a judgment; which had its counterpart, as the sin itself had, in Achan (Jos. 7:1-26), while the time--at the commencement of a new career--was similar.
12 THE PROGRESS OF THE NEW CAUSE LEADS TO THE ARREST OF THE APOSTLES--THEY ARE MIRACULOUSLY DELIVERED FROM PRISON, RESUME THEIR TEACHING, BUT ALLOW THEMSELVES TO BE CONDUCTED BEFORE THE SAMHEDRIM. (
Acts 5:12-
Acts 5:26)
Solomon's Porch--(See on
John 10:23).
13 of the rest durst no man join himself, &c.--Of the unconverted none ventured, after what had taken place, to profess discipleship; but yet their number continually increased.
15 into the streets--"in every street."
on beds and couches--The words denote the softer couches of the rich and the meaner cribs of the poor [BENGEL].
shadow of Peter . . . might overshadow some of them--Compare
Acts 19:12;
Luke 8:46. So Elisha. Now the predicted greatness of Peter (
Matt 16:18), as the directing spirit of the early Church, was at its height.
17 sect of the Sadducees--See on
Acts 4:1 for the reason why this is specified.
19 by night--the same night.
20 all the words of this life--beautiful expression for that Life in the Risen One which was the burden of their preaching!
21 entered into the temple, &c.--How self-possessed! the indwelling Spirit raising them above fear.
called . . . all the senate, &c.--an unusually general convention, though hastily summoned.
23 the prison . . . shut . . . keepers . . . before the doors, but . . . no man within--the reverse of the miracle in
Acts 16:26; a similar contrast to that of the nets at the miraculous draughts of fishes (
Luke 5:6;
John 21:11).
24 they doubted--"were in perplexity."
26 without violence, for they feared, &c.--hardened ecclesiastics, all unawed by the miraculous tokens of God's presence with the apostles, and the fear of the mob only before their eyes!
27 SECOND APPEARANCE AND TESTIMONY BEFORE THE SAMHEDRIM--ITS RAGE CALMED BY GAMALIEL--BEING DISMISSED, THEY DEPART REJOICING, AND CONTINUE THEIR PREACHING. (Acts 5:27-42)
ye have filled Jerusalem with your doctrine--noble testimony to the success of their preaching, and (for the reason mentioned on
Acts 4:4) to the truth of their testimony, from reluctant lips!
28 intend to bring this man's blood upon us--They avoid naming Him whom Peter gloried in holding up [BENGEL]. In speaking thus, they seem to betray a disagreeable recollection of their own recent imprecation, His blood be upon us," &c. (
Matt 27:25), and of the traitor's words as he threw down the money, "I have sinned in that I have betrayed innocent blood" (
Matt 27:4).
29 Then Peter, &c.--(See on
Acts 2:22, and
Acts 3:13, &c.).
31 Prince and a Saviour--the first word expressing that Royalty which all Israel looked for in Messiah, the second the Saving character of it which they had utterly lost sight of. Each of these features in our Lord's work enters into the other, and both make one glorious whole (compare
Acts 3:15;
Heb 2:10).
to give--dispensing as a "Prince."
repentance and remission of sins--as a "Saviour"; "repentance" embracing all that change which issues in the faith which secures "forgiveness" (compare
Acts 2:38;
Acts 20:21). How gloriously is Christ here exhibited; not, as in other places, as the Medium, but as the Dispenser of all spiritual blessings!
32 we are his witnesses . . . and the Holy Ghost--They as competent human witnesses to facts, and the Holy Ghost as attesting them by undeniable miracles.
33 cut to the heart and took--"were taking."
counsel to slay them--How different this feeling and the effect of it from that "pricking of the heart" which drew from the first converts on the day of Pentecost the cry, "Men and brethren, what shall we do?" (
Acts 2:37). The words used in the two places are strikingly different.
34 Then stood up . . . Gamaliel--in all probability one of that name celebrated in the Jewish writings for his wisdom, the son of Simeon (possibly the same who took the infant Saviour in his arms,
Luke 2:25-
Luke 2:35), and grandson of HILLEL, another celebrated rabbi. He died eighteen years before the destruction of Jerusalem [LIGHTFOOT].
35 Theudas--not the same with a deceiver of that name whom JOSEPHUS mentions as heading an insurrection some twelve years after this [Antiquities, 20.5.1], but some other of whom he makes no mention. Such insurrections were frequent.
37 Judas of Galilee--(See on
Luke 2:2, and
Luke 13:1-
Luke 13:3) [JOSEPHUS, Antiquities, 13.1.1].
38 if . . . of men, it will come to naught--This neutral policy was true wisdom, in the then temper of the council. But individual neutrality is hostility to Christ, as He Himself teaches (
Luke 11:23).
40 beaten them--for disobeying their orders (compare
Luke 23:16).
41 departed . . . rejoicing that they were counted worthy to suffer shame for his name--"thought worthy by God to be dishonored by man" (
Matt 5:12;
1Pet 4:14,
1Pet 4:16) [WEBSTER and WILKINSON]. This was their first taste of persecution, and it felt sweet for His sake whose disciples they were.
42 in every house--in private. (See on
Acts 2:46).
ceased not to preach Jesus Christ--that is, Jesus (to be the) Christ.
