1Jerubaalův syn Abimelek odešel do Sichemu k bratrům své matky a oslovil je i celý rod matčina otcovského domu těmito slovy: 2„Vyřiďte tedy, prosím vás, sichemským předákům: Co je pro vás lepší? Mít za pány sedmdesát lidí, všechny Jerubaalovy syny, nebo mít jen jednoho pána? Vzpomeňte si ostatně, že já jsem z vašich kostí a z vašeho masa!“ 3Právě jak to řekl, promluvili o něm bratři jeho matky ke všem sichemským předákům, a jejich srdce se k Abimelekovi naklonilo, neboť si říkali: „Je to náš bratr!“ 4Dali mu tedy sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Baal-Berita a Abimelek jich užil k naverbování ničemů, dobrodruhů, kteří se k němu přidali. 5Potom se odebral do otcova domu v Ofře a pobil na jednom a témže kameni své bratry, Jerubaalovy syny, sedmdesát mužů. Nejmladší Jerubaalův syn Jotam nicméně unikl, protože se schoval. 6Potom se všichni sichemští předáci a celé Bet-Milo shromáždili a prohlásili poblíž Dubu stély, který je v Sichemu, Abimeleka za krále. 7Ohlásili to Jotamovi. On šel a postavil se na vrchol hory Garizim a hlasitě na ně volal: „Slyšte mě, sichemští předáci, aby vás slyšel Bůh! 8Jednoho dne se stromy vydaly na cestu, aby pomazaly krále, jenž by jim vládl. Řekly olivovníku: ‘Buď naším králem!’ 9Olivovník jim odpověděl: ‘Mám se snad zříci svého oleje, jenž vzdává čest bohům i lidem, a jít se kymácet nad stromy?’ 10Tu řekly stromy fíkovníku: ‘Pojď, ty buď naším králem!’ 11Fíkovník jim odpověděl: ‘Mám se snad zříci své sladkosti a svého skvělého ovoce a jít se kymácet nad stromy?’ 12Tu řekly stromy vinné révě: ‘Pojď, ty buď naším králem.’ 13Vinná réva jim odpověděla: ‘Mám se snad zříci svého vína, které blaží bohy i lidi, a jít se kymácet nad stromy?’ 14Tu řekly všechny stromy trnitému keři: ‘Pojď, ty buď naším králem!’ 15A trnitý keř stromům odpověděl: ‘Pomažete-li mě s dobrým úmyslem, abych vám vládl, přijďte se schovat do mého stínu. Jinak z trnitého keře vyšlehne oheň a stráví libanonské cedry!’ 16 Nuže tedy, jestliže jste jednali s dobrým úmyslem a zcela poctivě a králem jste učinili Abimeleka, jestliže jste se dobře zachovali vůči Jerubaalovi a jeho domu, jestliže jste s ním jednali, jak si zasluhoval za své činy - 17třebaže můj otec za vás bojoval, dával za vás v sázku život, vysvobodil vás z Madianovy ruky, 18vy jste dnes povstali proti domu mého otce, pobili jste na jednom a témže kameni jeho syny, sedmdesát mužů, a ustanovili jste nad sichemskými předáky za krále Abimeleka, syna jeho otrokyně, protože on je váš bratr! 19- jestliže jste tedy dnes jednali s dobrým úmyslem a zcela poctivě vůči Jerubaalovi a celému jeho domu, ať je Abimelek vaší radostí a vy radostí jeho! 20Jinak ať z Abimeleka vyšlehne oheň a stráví předáky ze Sichemu a z Bet-Mila a ať z předáků ze Sichemu a z Bet-Mila vyšlehne oheň a stráví Abimeleka!“ 21Potom se Jotam dal na útěk, zachránil se a odebral se do Beeru, kde se usadil, aby unikl svému bratru Abimelekovi. 22Abimelek panoval nad Izraelem tři roky. 23Potom Bůh seslal ducha nesváru mezi Abimeleka a sichemské předáky a sichemští předáci Abimeleka zradili. 24Stalo se to, aby byl pomstěn zločin spáchaný na sedmdesáti Jerubaalových synech a aby jejich krev padla na jejich bratra Abimeleka, který je pobil, a také na sichemské předáky, kteří mu pomáhali pobít jeho bratry. 25Sichemští předáci na něho tedy nastražili zálohy na vrcholku hor a olupovali každého, kdo se kolem nich ubíral po cestě. Abimelekovi to oznámili. 26Sichemem náhodou procházel Obedův syn Gaal v doprovodu svých bratrů a získal si důvěru sichemských předáků. 27Ti vyšli do polí, sklízeli své vinice, šlapali hrozny, pořádali radovánky a vešli do chrámu svého boha. Jedli tam a pili a zlořečili Abimelekovi. 28Tu Obedův syn Gaal vykřikl: „Kdo je Abimelek a co je Sichem, že my máme být jeho otroky? Nemá spíš Jerubaalův syn a jeho zástupce Zebul sloužit mužům Sichemova otce Chamora? Proč bychom byli otroky my? 29Kdo mi dá do rukou tento lid, abych vyhnal Abimeleka, a já bych mu řekl: Posilni své vojsko a vytáhni!“ 30Správce města Zebul se dozvěděl o řečech Obedova syna Gaala a rozhněvalo ho to. 31Vypravil tajně k Abimelekovi posly, aby mu vyřídili: „Hle, Obedův syn Gaal přišel se svými bratry do Sichemu a pobuřují město proti tobě. 32Proto v noci vstaň i s muži, které máš u sebe, a polož se do zálohy v polích, 33ráno potom při východu slunce vyrazíš a vyřítíš se na město. Až ti Gaal a muži, kteří jsou s ním, vytrhnou naproti, naložíš s nimi, jak budeš moci.“ 34Abimelek se tedy v noci vydal na cestu se všemi muži, které měl u sebe, a rozložili se ve čtyřech oddílech do zálohy naproti Sichemu. 35Právě když Obedův syn Gaal vyšel a zastavil se v městské bráně, vystoupil Abimelek a muži, kteří byli s ním, ze zálohy. 36Gaal uviděl ten oddíl a řekl Zebulovi: „Hle, nějací muži scházejí z vrcholu hory.“ - „To je stín těch hor,“ odpověděl mu Zebul, „a ty to pokládáš za muže.“ 37Gaal zase pokračoval: „Hle, nějací muži scházejí tam od Pupku země a další oddíl přichází cestou od Dubu věštců.“ 38Tu mu Zebul řekl: „Kam jsi dal jazyk? Tys přece říkal: ‘Kdo je Abimelek, že my máme být jeho otroky?’ Nejsou to ti muži, jimiž jsi pohrdal? Teď vyjdi a sveď s nimi bitvu.“ 39A Gaal vyšel v čele sichemských předáků a svedl s Abimelekem bitvu. 40Abimelek pronásledoval Gaala a on před ním uprchl a mnoho jeho mužů padlo, dříve než se dostali k bráně. 41Abimelek tedy zůstal v Arumě a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry a nedovolil jim, aby bydleli v Sichemu. 42Příštího dne vyšel lid do polí a Abimelek se to dozvěděl. 43Vzal své muže, rozdělil je na tři oddíly a položil se v polích do zálohy. Když viděl, že lidé vyšli z města, vyrazil na ně a rozsekal je na kusy. 44Zatímco Abimelek a oddíl, který byl s ním, vyrazili kupředu a postavili se ke vchodu do městské brány, druhé dva oddíly se vrhly na všechny, kdo byli v polích, a pobily je. 45Abimelek celý den útočil na město. Když je dobyl, pobil jeho obyvatele, město rozbořil a posypal je solí. 46Po této zprávě se odebrali všichni předáci z Migdal-Sichemu do sklepení El-Beritova chrámu. 47Jakmile se Abimelek dozvěděl, že se tam shromáždili všichni předáci z Migdal-Sichemu, 48vystoupil on i celé jeho vojsko na horu Salmon. Vzal do ruky sekeru, usekl jednu větev stromu, zvedl ji, dal si ji na rameno a řekl mužům, kteří ho doprovázeli: „Rychle udělejte po mně, co jste viděli, že dělám.“ 49Všichni jeho muži tedy začali sekat, každý jednu větev, pak šli za Abimelekem, naskládali větve na sklepení a zapálili je nad těmi, kdo byli uvnitř. Všichni obyvatelé Migdal-Sichemu, asi tisíc mužů a žen, rovněž zahynuli. 50Potom Abimelek táhl na Tebes, oblehl jej a dobyl. 51Uprostřed města byla opevněná věž, kam se uchýlili všichni muži a ženy a všichni předáci města. Zavřeli za sebou bránu a pak vystoupili na terasu věže. 52Abimelek se dostal až k věži a zaútočil na ni. Když se blížil k bráně věže, aby ji podpálil, 53hodila mu jedna žena na hlavu mlýnský kámen a rozrazila mu lebku. 54On hned zavolal mladíka, který mu nosil zbroj, a řekl mu: „Vytas meč a zabij mě, aby se o mně neříkalo: ‘Zabila ho žena.’“ Jeho zbrojnoš ho probodl a on zemřel. 55Když Izraelité viděli, že je Abimelek mrtev, vrátili se všichni domů. 56Takto Bůh způsobil, že na Abimeleka padlo zlo, které on způsobil svému otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů. 57A Bůh rovněž způsobil, že na hlavy Sichemitů padla všechna jejich špatnost. Takto se na nich splnila kletba Jerubaalova syna Jotama.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 ABIMELECH IS MADE KING BY THE SHECHEMITES. (
Judg 9:1-
Judg 9:6)
Abimelech the son of Jerubbaal went to Shechem--The idolatry which had been stealthily creeping into Israel during the latter years of Gideon was now openly professed; Shechem was wholly inhabited by its adherents; at least, idolaters had the ascendency. Abimelech, one of Gideon's numerous sons, was connected with that place. Ambitious of sovereign power, and having plied successfully the arts of a demagogue with his maternal relatives and friends, he acquired both the influence and money by which he raised himself to a throne.
communed . . . with all the family of the house of his mother's father--Here is a striking instance of the evils of polygamy--one son has connections and interests totally alien to those of his brothers.
2 Whether is better for you, either that all the sons of Jerubbaal, . . . or that one reign over you--a false insinuation, artfully contrived to stir up jealousy and alarm. Gideon had rejected, with abhorrence, the proposal to make himself or any of his family king, and there is no evidence that any of his other sons coveted the title.
4 the house of Baal-berith--either the temple, or the place where this idol was worshipped; Baal-berith, "god of the covenant," by invocation of whom the league of cities was formed.
Abimelech hired vain and light persons, which followed him--idle, worthless vagabonds, the scum of society, who had nothing to lose, but much to gain from the success of a revolutionary movement.
5 went unto . . . Ophrah, and slew his brethren i. e., upon one stone--This is the first mention of a barbarous atrocity which has, with appalling frequency, been perpetrated in the despotic countries of the East--that of one son of the deceased monarch usurping the throne and hastening to confirm himself in the possession by the massacre of all the natural or legitimate competitors. Abimelech slew his brethren on one stone, either by dashing them from one rock, or sacrificing them on one stone altar, in revenge for the demolition of Baal's altar by their father. This latter view is the more probable, from the Shechemites (
Judg 9:24) aiding in it.
threescore and ten persons--A round number is used, but it is evident that two are wanting to complete that number.
6 all the men of Shechem . . ., and all the house of Millo--that is, a mound or rampart, so that the meaning is, all the men in the house or temple; namely, the priests of Baal.
made Abimelech king, by the plain of the pillar--rather, "by the oak near a raised mound"--so that the ceremony of coronation might be conspicuous to a crowd.
7 JOTHAM BY A PARABLE REPROACHES THEM. (
Judg 9:7-
Judg 9:21)
he . . . stood in the top of mount Gerizim and lifted up his voice--The spot he chose was, like the housetops, the public place of Shechem; and the parable [
Judg 9:8-
Judg 9:15] drawn from the rivalry of the various trees was appropriate to the diversified foliage of the valley below. Eastern people are exceedingly fond of parables and use them for conveying reproofs, which they could not give in any other way. The top of Gerizim is not so high in the rear of the town, as it is nearer to the plain. With a little exertion of voice, he could easily have been heard by the people of the city; for the hill so overhangs the valley, that a person from the side or summit would have no difficulty in speaking to listeners at the base. Modern history records a case, in which soldiers on the hill shouted to the people in the city and endeavored to instigate them to an insurrection. There is something about the elastic atmosphere of an Eastern clime which causes it to transmit sound with wonderful celerity and distinctness [HACKETT].
13 wine, which cheereth God and man--not certainly in the same manner. God might be said to be "cheered" by it, when the sacrifices were accepted, as He is said also to be honored by oil (
Judg 9:9).
21 Joatham . . . went to Beer--the modern village El-Bireh, on the ridge which bounds the northern prospect of Jerusalem.
22 GAAL'S CONSPIRACY. (Jdg. 9:22-49)
When Abimelech had reigned three years--His reign did not, probably at first, extend beyond Shechem; but by stealthy and progressive encroachments he subjected some of the neighboring towns to his sway. None could "reign" in Israel, except by rebellious usurpation; and hence the reign of Abimelech is expressed in the original by a word signifying "despotism," not that which describes the mild and divinely authorized rule of the judge.
23 Then God sent an evil spirit between Abimelech and the men of Shechem--In the course of providence, jealousy, distrust, secret disaffection, and smothered rebellion appeared among his subjects disappointed and disgusted with his tyranny; and God permitted those disorders to punish the complicated crimes of the royal fratricide and idolatrous usurper.
26 Gaal . . . came with his brethren . . ., and the men of Shechem put their confidence in him--An insurrection of the original Canaanites, headed by this man, at last broke out in Shechem.
28 would to God this people were under my hand--He seems to have been a boastful, impudent, and cowardly person, totally unfit to be a leader in a revolutionary crisis. The consequence was that he allowed himself to be drawn into an ambush, was defeated, the city of Shechem destroyed and strewn with salt. The people took refuge in the stronghold, which was set on fire, and all in it perished.
50 ABIMELECH SLAIN. (
Judg 9:50-
Judg 9:57)
Then went Abimelech to Thebez, and encamped against Thebez--now Tubas--not far from Shechem.
51 all the men and women, . . . gat them up to the top of the tower--The Canaanite forts were generally mountain fastnesses or keeps, and they often had a strong tower which served as a last refuge. The Assyrian bas-reliefs afford counterparts of the scene here described so vivid and exact, that we might almost suppose them to be representations of the same historic events. The besieged city--the strong tower within--the men and women crowding its battlements--the fire applied to the doors, and even the huge fragments of stone dropping from the hands of one of the garrison on the heads of the assailants, are all well represented to the life--just as they are here described in the narrative of inspired truth [GOSS].
