1Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu. 2Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. 3Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza. 4Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“ Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. 5Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy: „Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! 6Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“ 7Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova. 8On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma. 9Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ 10Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: 11‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“ 12Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“ 13Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“ 14Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“ 15Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. 16Když přišli k Balaámovi, řekli mu: „Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. 17Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“ 18Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. 19Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“ 20V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“ 21Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. 22Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. 23Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu. 24Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. 25Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu. 26Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. 27Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. 28Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“ 29Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“ 30Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“ Odpověděl: „Ne.“ 31Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář. 32Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. 33Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“ 34Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“ 35Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál. 36Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice. 37Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“ 38Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“ 39A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu. 40Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. 41Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 BALAK'S FIRST MESSAGE FOR BALAAM REFUSED. (Num. 22:1-20)
Israel . . . pitched in the plains of Moab--so called from having formerly belonged to that people, though wrested from them by Sihon. It was a dry, sunken, desert region on the east of the Jordan valley, opposite Jericho.
2 Balak--that is, "empty." Terrified (
Deut 2:25;
Exod 15:15) at the approach of so vast a multitude and not daring to encounter them in the field, he resolved to secure their destruction by other means.
4 elders of Midian--called kings (
Num 31:8) and princes (
Josh 13:21). The Midianites, a distinct people on the southern frontier of Moab, united with them as confederates against Israel, their common enemy.
5 He sent messengers therefore unto Balaam--that is, "lord" or "devourer" of people, a famous soothsayer (
Josh 13:22).
son of Beor--or, in the Chaldee form, Bosor--that is, "destruction."
Pethor--a city of Mesopotamia, situated on the Euphrates.
6 Come . . . curse me this people--Among the heathen an opinion prevailed that prayers for evil or curses would be heard by the unseen powers as well as prayers for good, when offered by a prophet or priest and accompanied by the use of certain rites. Many examples are found in the histories of the Greeks and Romans of whole armies being devoted to destruction, and they occur among the natives of India and other heathen countries still. In the Burmese war, magicians were employed to curse the British troops.
7 the elders of Moab and . . . of Midian departed with the rewards of divination--like the fee of a fortune teller, and being a royal present, it would be something handsome.
8 Lodge here this night, and I will bring you word again, as the Lord shall speak unto me, &c.--God usually revealed His will in visions and dreams; and Balaam's birth and residence in Mesopotamia, where the remains of patriarchal religion still lingered, account for his knowledge of the true God. His real character has long been a subject of discussion. Some, judging from his language, have thought him a saint; others, looking to his conduct, have described him as an irreligious charlatan; and a third class consider him a novice in the faith, who had a fear of God, but who had not acquired power over his passions [HENGSTENBERG].
13 the Lord refuseth to give me leave to go with you--This answer has an appearance of being good, but it studiously concealed the reason of the divine prohibition [
Num 22:12], and it intimated his own willingness and desire to go--if permitted. Balak despatched a second mission, which held out flattering prospects, both to his avarice and his ambition (
Gen 31:30).
19 tarry ye also here this night, that I may know what the Lord will say unto me more--The divine will, as formerly declared, not being according to his desires, he hoped by a second request to bend it, as he had already bent his own conscience, to his ruling passions of pride and covetousness. The permission granted to Balaam is in accordance with the ordinary procedure of Providence. God often gives up men to follow the impulse of their own lusts; but there is no approval in thus leaving them to act at the prompting of their own wicked hearts (
Josh 13:27).
21 THE JOURNEY. (Num. 22:21-41)
Balaam . . . saddled his ass--probably one of the white sprightly animals which persons of rank were accustomed to ride. The saddle, as usually in the East, would be nothing more than a pad or his outer cloak.
22 God's anger was kindled because he went--The displeasure arose partly from his neglecting the condition on which leave was granted him--namely, to wait till the princes of Moab "came to call him" [
Num 22:20], and because, through desire for "the wages of unrighteousness" [
2Pet 2:15], he entertained the secret purpose of acting in opposition to the solemn charge of God.
24 the angel of the Lord stood in a path of the vineyards--The roads which lead through fields and vineyards are so narrow that in most parts a man could not pass a beast without care and caution. A stone or mud fence flanks each side of these roads, to prevent the soil being washed off by the rains.
28 the Lord opened the mouth of the ass--to utter, like a parrot, articulate sounds, without understanding them. That this was a visionary scene is a notion which seems inadmissible, because of the improbability of a vision being described as an actual occurrence in the middle of a plain history. Besides, the opening of the ass's mouth must have been an external act, and that, with the manifest tenor of Peter's language, strongly favors the literal view [
2Pet 2:15-16]. The absence of any surprise at such a phenomenon on the part of Balaam may be accounted for by his mind being wholly engrossed with the prospect of gain, which produced "the madness of the prophet" [
2Pet 2:16]. "It was a miracle, wrought to humble his proud heart, which had to be first subjected in the school of an ass before he was brought to attend to the voice of God speaking by the angel" [CALVIN].
34 I have sinned . . . if it displease thee, I will get me back again--Notwithstanding this confession, he evinced no spirit of penitence, as he speaks of desisting only from the outward act. The words "go with the men" was a mere withdrawal of further restraint, but the terms in which leave was given are more absolute and peremptory than those in
Num 22:20.
36 when Balak heard that Balaam was come, he went out to meet him--Politeness requires that the higher the rank of the expected guest, greater distance is to be gone to welcome his arrival.
38 the word that God putteth in my mouth, that shall I speak--This appears a pious answer. It was an acknowledgment that he was restrained by a superior power.
39 Kirjath-huzoth--that is, "a city of streets."
40 Balak offered oxen and sheep--made preparations for a grand entertainment to Balaam and the princes of Midian.
41 high places of Baal--eminences consecrated to the worship of Baal-peor (see on
Num 25:3) or Chemosh.
