1Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním Dvanáct apoštolů 2a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, 3dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku. 4Když se k Ježíšovi sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: 5»Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. 6Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. 7Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. 8Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.« A důrazně prohlásil: »Kdo má uši k slyšení, slyš!« 9Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. 10Odpověděl jim: »Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, 'aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli.' 11Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. 12Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. 13Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. 14Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. 15Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek. 16Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli. 17Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. 18Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má.« 19Přišla za ním jeho matka a příbuzní, ale pro množství lidí se k němu nemohli dostat. 20Oznámili mu: »Tvoje matka a příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli.« 21Ale on jim odpověděl: »Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.« Utišení bouře; uzdravení posedlého v gadarském kraji 22Jednoho dne vstoupil na loď se svými učedníky a řekl jim: »Přeplavme se na druhý břeh jezera!« 23Odrazili tedy; a zatímco se plavili, usnul. Tu se snesla na jezero větrná bouře, vlny se hnaly přes ně a octli se v nebezpečí. 24Přistoupili proto k němu, budili ho a volali: »Mistře, Mistře, hyneme!« Probudil se, pohrozil větru a rozbouřeným vlnám, i ustaly a zavládlo ticho. 25Jim pak řekl: »Kdepak je vaše víra?« Oni celí ustrašení a udivení si mezi sebou říkali: »Kdo to asi je, že rozkáže i vichřici a vodě, a poslouchají ho?« 26Připluli do gerazenské krajiny, která leží naproti Galileji. 27Sotva vystoupil na zem, běžel proti němu nějaký muž z města, který byl posedlý zlými duchy. Dlouhý čas už nenosil šaty a nebydlel v domě, ale v skalních hrobech. 28Jakmile uviděl Ježíše, vykřikl, vrhl se před ním na zem a mocným hlasem volal: »Co je ti po mně, Ježíši, synu nejvyššího Boha? Prosím tě, netrap mě!« 29Ježíš totiž nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. Měl ho totiž už dlouho v moci, a proto ho spoutávali na rukou řetězy a na nohou okovy a hlídali, ale on ta pouta vždy přerval a byl hnán zlým duchem do pustin. 30Ježíš se ho zeptal: »Jak se jmenuješ?« Odpověděl: »Pluk«, protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. 31A ti ho prosili, aby jim nenařizoval odejít do propasti. 32Páslo se tam na hoře velké stádo vepřů. Zlí duchové ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít, a on jim to dovolil. 33Vyšli tedy zlí duchové z toho člověka a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. 34Jakmile pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. 35Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z kterého vyšli zlí duchové, jak tam sedí Ježíšovi u nohou, oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. 36Ti, kdo na vlastní oči viděli, jak byl ten posedlý zachráněn, jim to vypravovali. 37Všichni obyvatelé gerazenského kraje prosili Ježíše, aby od nich odešel, protože se jich zmocnila velká bázeň. On vstoupil na loď, aby se vrátil. 38Muž, z kterého vyhnal zlé duchy, ho prosil, aby směl zůstat u něho. On však ho propustil se slovy: 39»Vrať se domů a vypravuj, jak veliké dobrodiní ti Bůh prokázal.« Odešel tedy a po celém městě rozhlašoval, jak veliké dobrodiní mu prokázal Ježíš. 40Když se Ježíš vracel, lid ho přivítal, protože všichni na něj čekali. 41A hle - přišel jeden muž - jmenoval se Jairos a byl představeným synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby přišel do jeho domu, 42protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Cestou tam se na Ježíše lidé v zástupech tlačili. 43Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením, utratila na lékaře celé své jmění a nikdo ji nemohl uzdravit. 44Přistoupila zezadu a dotkla se střapce jeho šatů, a okamžitě se jí krvácení zastavilo. 45Ježíš se zeptal: »Kdo se mě to dotkl?« Když to všichni popírali, řekl mu Petr: »Mistře, plno lidí se na tebe tlačí a tísní tě!« 46Ale Ježíš na tom trval: »Někdo se mě dotkl. Já jsem přece pocítil, že ze mě vyšla zázračná moc.« 47Když žena viděla, že se to neutajilo, celá rozechvělá přišla, padla před ním na zem a přede všemi lidmi vypravovala, proč se ho dotkla a jak byla okamžitě uzdravena. 48On jí na to řekl: »Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji!« 49Zatímco ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagógy se zprávou: »Tvá dcera je mrtvá. Už Mistra neobtěžuj!« 50Ježíš to uslyšel a řekl mu: »Neboj se, jen věř, a bude zachráněna!« 51Když přišel k domu, nedovolil, aby tam s ním někdo vešel kromě Petra, Jana a Jakuba spolu s otcem a matkou toho děvčete. 52Všichni nad ní plakali a naříkali. On však řekl: »Neplačte! Neumřela, jenom spí.« 53Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. 54On však ji vzal za ruku a zavolal: »Dívko, vstaň!« 55A vrátil se jí život a okamžitě vstala. Poručil, aby jí dali jíst. 56Její rodiče byli z toho celí užaslí. On jim však nařídil, aby nikomu neříkali o tom, co se stalo.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 A GALILEAN CIRCUIT, WITH THE TWELVE AND CERTAIN MINISTERING WOMEN. (In Luke only). (
Luke 8:1-
Luke 8:3)
went--travelled, made a progress.
throughout every city and village--through town and village.
preaching, &c.--the Prince of itinerant preachers scattering far and wide the seed of the Kingdom.
2 certain women . . . healed, &c.--on whom He had the double claim of having brought healing to their bodies and new life to their souls. Drawn to Him by an attraction more than magnetic, they accompany Him on this tour as His almoners--ministering unto Him of their substance. Blessed Saviour! It melts us to see Thee living upon the love of Thy ransomed people. That they bring Thee their poor offerings we wonder not. Thou hast sown unto them spiritual things, and they think it, as well they might, a small thing that Thou shouldst reap their material things (
1Cor 9:11). But dost Thou take it at their hand, and subsist upon it? "Oh, the depth of the riches" (
Rom 11:33) --of this poverty of His!
Mary Magdalene--that is, probably, of Magdala (on which see
Matt 15:39; see on
Mark 8:10).
went--rather, "had gone."
seven devils-- (
Mark 16:9). It is a great wrong to this honored woman to identify her with the once profligate woman of
Luke 7:37, and to call all such penitents Magdalenes. The mistake has arisen from confounding unhappy demoniacal possession with the conscious entertainment of diabolic impurity, or supposing the one to have been afflicted as a punishment for the other--for which there is not the least scriptural ground.
3 Joanna, wife of Chuza, Herod's steward--If the steward of such a godless, cruel, and licentious wretch as Herod Antipas (see on
Mark 6:14, &c.) differed greatly from himself, his post would be no easy or enviable one. That he was a disciple of Christ is very improbable, though he might be favorably disposed towards Him. But what we know not of him, and may fear he lacked, we are sure his wife possessed. Healed either of "evil spirits" or of some one of the "infirmities" here referred to--the ordinary diseases of humanity--she joins in the Saviour's train of grateful, clinging followers. Of "Susanna," next mentioned, we know nothing but the name, and that here only. But her services on this memorable occasion have immortalized her name. "Wheresoever this gospel shall be preached throughout the whole world, this also that she hath done," in ministering to the Lord of her substance on His Galilean tour, "shall be spoken of as a memorial of her" (
Mark 14:9).
many others--that is, many other healed women. What a train! and all ministering unto Him of their substance, and He allowing them to do it and subsisting upon it! "He who was the support of the spiritual life of His people disdained not to be supported by them in the body. He was not ashamed to penetrate so far into the depths of poverty as to live upon the alms of love. He only fed others miraculously; for Himself, He lived upon the love of His people. He gave all things to men, His brethren, and received all things from them, enjoying thereby the pure blessing of love: which is then only perfect when it is at the same time both giving and receiving. Who could invent such things as these? It was necessary to live in this manner that it might be so recorded" [OLSHAUSEN].
16 PARABLE OF THE SOWER. (
Luke 8:4-
Luke 8:18)
No man, &c.--(see on
Matt 5:15, of which this is nearly a repetition).
17 For nothing, &c.--(See on
Luke 12:2).
18 how ye--in
Mark 4:24, "what ye hear." The one implies the other. The precept is very weighty.
seemeth to have--or, "thinketh that he hath" (Margin). The "having" of
Matt 13:12 (on which see), and this "thinking he hath," are not different. Hanging loosely on him, and not appropriated, it is and is not his.
23 JESUS CROSSING THE LAKE, STILLS THE STORM. (
Luke 8:22-
Luke 8:25)
filled--literally, "were getting filled," that is, those who sailed; meaning that their ship was so.
40 JAIRUS' DAUGHTER RAISED AND ISSUE OF BLOOD HEALED. (Luke 8:40-56)
gladly received him, for . . . all waiting for him--The abundant teaching of that day (in Mat. 13:1-58; and see
Mark 4:36), had only whetted the people's appetite; and disappointed, as would seem, that He had left them in the evening to cross the lake, they remain hanging about the beach, having got a hint, probably through some of His disciples, that He would be back the same evening. Perhaps they witnessed at a distance the sudden calming of the tempest. Here at least they are, watching for His return, and welcoming Him to the shore. The tide of His popularity was now fast rising.
45 Who touched me?--"Askest Thou, Lord, who touched Thee? Rather ask who touched Thee not in such a throng."
46 Somebody hath touched--yes, the multitude "thronged" and pressed Him--"they jostled against Him," but all involuntarily; they were merely carried along; but one, one only--"Somebody TOUCHED" HIM, with the conscious, voluntary, dependent touch of faith, reaching forth its hands expressly to have contact with Him. This and this only Jesus acknowledges and seeks out. Even so, as the Church Father AUGUSTINE long ago said, multitudes still come similarly close to Christ in the means of grace, but all to no purpose, being only sucked into the crowd. The voluntary, living contact of faith is that electric conductor which alone draws virtue out of Him.
47 declared . . . before all--This, though a great trial to the shrinking modesty of the believing woman, was just what Christ wanted in dragging her forth, her public testimony to the facts of her case--both her disease, with her abortive efforts at a cure, and the instantaneous and perfect relief which her touch of the Great Healer had brought her.
55 give her meat--(See on
Mark 5:43).