1Stalo se, že v druhou sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama. 2Někteří pak z farizeů řekli: „Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?“ 3Ježíš jim odpověděl: „Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? 4Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal i těm, kdo byli s ním? “ 5A říkal jim: „Syn člověka je také pánem soboty.“ 6Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá. 7Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje-li v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali. 8On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam. 9Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle — duši zachránit, či zahubit?“ 10Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku. 11Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili. 12Stalo se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. A celou noc strávil v modlitbě Boží. 13Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly: 14Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, 15Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, 16Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem. 17Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu; 18ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. 19A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala. 20A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království. 21Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. 22Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. 23Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. 24Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení. 25Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. 26Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ 27„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. 29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. 30Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. 31Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. 32A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. 34A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. 36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ 37„Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. 38Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ 39Řekl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? 40Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel. 41Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku,‘ a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.“ 43„Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce. 44Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny. 45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“ 46„Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám? 47Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je — ukáži vám, komu je podobný. 48Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal do hloubky a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. 49Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a zhroucení toho domu bylo veliké.“
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 PLUCKING CORN-EARS ON THE SABBATH. (
Luke 6:1-
Luke 6:5)
second sabbath after the first--an obscure expression, occurring here only, generally understood to mean, the first sabbath after the second day of unleavened bread. The reasons cannot be stated here, nor is the opinion itself quite free from difficulty.
5 Lord also--rather "even" (as in
Matt 12:8).
of the sabbath--as naked a claim to all the authority of Him who gave the law at Mount Sinai as could possibly be made; that is, "I have said enough to vindicate the men ye carp at on My account: but in this place is the Lord of the law, and they have His sanction." (See
Mark 2:28.)
7 WITHERED HAND HEALED. (
Luke 6:6-
Luke 6:11)
watched whether, &c.--In Matthew (
Matt 12:9) this is put as an ensnaring question of theirs to our Lord, who accordingly speaks to the state of their hearts (
Luke 6:9), just as if they had spoken it out.
9 good, or . . . evil, save . . . or destroy--By this novel way of putting His case, our Lord teaches the great ethical principle, that to neglect any opportunity of doing good is to incur the guilt of doing evil; and by this law He bound His own spirit. (See
Mark 3:4.)
11 filled with madness--The word denotes senseless rage at the confusion to which our Lord had put them, both by word and deed.
what . . . do to Jesus--not so much whether to get rid of Him, but how to compass it. (See on
Matt 3:6.)
12 THE TWELVE APOSTLES CHOSEN--GATHERING MULTITUDES--GLORIOUS HEALING. (Luke 6:12-49)
went out--probably from Capernaum.
all night in prayer . . . and when . . . day, he called, &c.--The work with which the next day began shows what had been the burden of this night's devotions. As He directed His disciples to pray for "laborers" just before sending themselves forth (see on
Matt 9:37;
Matt 10:1), so here we find the Lord Himself in prolonged communion with His Father in preparation for the solemn appointment of those men who were to give birth to His Church, and from whom the world in all time was to take a new mould. How instructive is this!
13 (See on
Matt 10:2-
Matt 10:4.)
17 in the plain--by some rendered "on a level place," that is, a piece of high tableland, by which they understand the same thing, as "on the mountain," where our Lord delivered the sermon recorded by Matthew (
Matt 5:1), of which they take this following discourse of Luke to be but an abridged form. But as the sense given in our version is the more accurate, so there are weighty reasons for considering the discourses different. This one contains little more than a fourth of the other; it has woes of its own, as well as the beatitudes common to both; but above all, that of Matthew was plainly delivered a good while before, while this was spoken after the choice of the twelve; and as we know that our Lord delivered some of His weightiest sayings more than once, there is no difficulty in supposing this to be one of His more extended repetitions; nor could anything be more worthy of it.
19 healed--kept healing, denoting successive acts of mercy till it went over "all" that needed. There is something unusually grand and pictorial in this touch of description.
20 In the Sermon on the Mount the benediction is pronounced upon the "poor in spirit" and those who "hunger and thirst after righteousness" (
Matt 5:3,
Matt 5:6). Here it is simply on the "poor" and the "hungry now." In this form of the discourse, then, our Lord seems to have had in view "the poor of this world, rich in faith, and heirs of the kingdom which God hath promised to them that love Him," as these very beatitudes are paraphrased by James (
Jas 2:5).
21 laugh--How charming is the liveliness of this word, to express what in Matthew is called being "comforted!"
22 separate you--whether from their Church, by excommunication, or from their society; both hard to flesh and blood.
for the Son of man's sake--Compare
Matt 5:11, "for MY SAKE"; and immediately before, "for righteousness' sake" (
Luke 6:10). Christ thus binds up the cause of righteousness in the world with the reception of Himself.
23 leap for joy--a livelier word than "be exceeding glad" of "exult" (
Matt 5:12).
24 rich . . . full . . . laugh--who have all their good things and joyous feelings here and now, in perishable objects.
received your consolation--(see on
Luke 16:25).
shall hunger--their inward craving strong as ever, but the materials of satisfaction forever gone.
26 all . . . speak well of you--alluding to the court paid to the false prophets of old (
Mic 2:11). For the principle of this woe, and its proper limits, see
John 15:19.
27 (See on
Matt 5:44-
Matt 5:48;
Matt 7:12; and
Matt 14:12-
Matt 14:14.)
37 See on
Matt 7:1-
Matt 7:2; but this is much fuller and more graphic.
39 Can the blind, &c.--not in the Sermon on the Mount, but recorded by Matthew in another and very striking connection (
Matt 15:14).
40 The disciple, &c.--that is, "The disciple aims to come up to his master, and he thinks himself complete when he does so: if you then be blind leaders of the blind, the perfection of one's training under you will only land him the more certainly in one common ruin with yourselves."
41 (See on
Matt 7:3-
Matt 7:5,
Matt 7:16-
Matt 7:27.)