1I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. 2Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč činíte, čehož nesluší činiti v sobotu? 3I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 4Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichž nenáleží jísti než toliko samým kněžím? 5I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne sobotního. 6Stalo se pak i v jinou sobotu, že všel do školy Ježíš a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. 7I šetřili ho zákonníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali. 8Ale on znal přemyšlování jejich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, stál. 9Tedy řekl jim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši zachovati, čili zatratiti? 10A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. A on učinil tak. I přivedena jest k zdraví ruka jeho jako druhá. 11Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi. 12I stalo se v těch dnech, vyšel na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží. 13A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval: 14(Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, 15Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, 16Judu Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž potom byl zrádce.) 17I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých, 18I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni. 19A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. 20A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. 21Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. 22Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. 23Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich. 24Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. 25Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. 26Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich. 27Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, 28Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí. 29A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. 30Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej. 31A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. 32Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají. 33A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí. 34A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. 35Nýbrž milujte nepřátely své, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. 36Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. 37Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno. 38Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno. 39Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? 40Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. 41Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? 42Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyňmu mrvu, kteráž jest v oku tvém, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. 43Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. 44Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nezbírají s trní fíků, ani s hloží zbírají hroznů. 45Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. 46Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím? 47Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. 48Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal a vytesal hluboko, a založil grunty v skále. A když se povodeň strhla, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla ním pohnouti, nebo byl založen na skále. 49Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýž obořila se řeka, a on hned padl, i byl pád domu toho veliký.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 PLUCKING CORN-EARS ON THE SABBATH. (
Luke 6:1-
Luke 6:5)
second sabbath after the first--an obscure expression, occurring here only, generally understood to mean, the first sabbath after the second day of unleavened bread. The reasons cannot be stated here, nor is the opinion itself quite free from difficulty.
5 Lord also--rather "even" (as in
Matt 12:8).
of the sabbath--as naked a claim to all the authority of Him who gave the law at Mount Sinai as could possibly be made; that is, "I have said enough to vindicate the men ye carp at on My account: but in this place is the Lord of the law, and they have His sanction." (See
Mark 2:28.)
7 WITHERED HAND HEALED. (
Luke 6:6-
Luke 6:11)
watched whether, &c.--In Matthew (
Matt 12:9) this is put as an ensnaring question of theirs to our Lord, who accordingly speaks to the state of their hearts (
Luke 6:9), just as if they had spoken it out.
9 good, or . . . evil, save . . . or destroy--By this novel way of putting His case, our Lord teaches the great ethical principle, that to neglect any opportunity of doing good is to incur the guilt of doing evil; and by this law He bound His own spirit. (See
Mark 3:4.)
11 filled with madness--The word denotes senseless rage at the confusion to which our Lord had put them, both by word and deed.
what . . . do to Jesus--not so much whether to get rid of Him, but how to compass it. (See on
Matt 3:6.)
12 THE TWELVE APOSTLES CHOSEN--GATHERING MULTITUDES--GLORIOUS HEALING. (Luke 6:12-49)
went out--probably from Capernaum.
all night in prayer . . . and when . . . day, he called, &c.--The work with which the next day began shows what had been the burden of this night's devotions. As He directed His disciples to pray for "laborers" just before sending themselves forth (see on
Matt 9:37;
Matt 10:1), so here we find the Lord Himself in prolonged communion with His Father in preparation for the solemn appointment of those men who were to give birth to His Church, and from whom the world in all time was to take a new mould. How instructive is this!
13 (See on
Matt 10:2-
Matt 10:4.)
17 in the plain--by some rendered "on a level place," that is, a piece of high tableland, by which they understand the same thing, as "on the mountain," where our Lord delivered the sermon recorded by Matthew (
Matt 5:1), of which they take this following discourse of Luke to be but an abridged form. But as the sense given in our version is the more accurate, so there are weighty reasons for considering the discourses different. This one contains little more than a fourth of the other; it has woes of its own, as well as the beatitudes common to both; but above all, that of Matthew was plainly delivered a good while before, while this was spoken after the choice of the twelve; and as we know that our Lord delivered some of His weightiest sayings more than once, there is no difficulty in supposing this to be one of His more extended repetitions; nor could anything be more worthy of it.
19 healed--kept healing, denoting successive acts of mercy till it went over "all" that needed. There is something unusually grand and pictorial in this touch of description.
20 In the Sermon on the Mount the benediction is pronounced upon the "poor in spirit" and those who "hunger and thirst after righteousness" (
Matt 5:3,
Matt 5:6). Here it is simply on the "poor" and the "hungry now." In this form of the discourse, then, our Lord seems to have had in view "the poor of this world, rich in faith, and heirs of the kingdom which God hath promised to them that love Him," as these very beatitudes are paraphrased by James (
Jas 2:5).
21 laugh--How charming is the liveliness of this word, to express what in Matthew is called being "comforted!"
22 separate you--whether from their Church, by excommunication, or from their society; both hard to flesh and blood.
for the Son of man's sake--Compare
Matt 5:11, "for MY SAKE"; and immediately before, "for righteousness' sake" (
Luke 6:10). Christ thus binds up the cause of righteousness in the world with the reception of Himself.
23 leap for joy--a livelier word than "be exceeding glad" of "exult" (
Matt 5:12).
24 rich . . . full . . . laugh--who have all their good things and joyous feelings here and now, in perishable objects.
received your consolation--(see on
Luke 16:25).
shall hunger--their inward craving strong as ever, but the materials of satisfaction forever gone.
26 all . . . speak well of you--alluding to the court paid to the false prophets of old (
Mic 2:11). For the principle of this woe, and its proper limits, see
John 15:19.
27 (See on
Matt 5:44-
Matt 5:48;
Matt 7:12; and
Matt 14:12-
Matt 14:14.)
37 See on
Matt 7:1-
Matt 7:2; but this is much fuller and more graphic.
39 Can the blind, &c.--not in the Sermon on the Mount, but recorded by Matthew in another and very striking connection (
Matt 15:14).
40 The disciple, &c.--that is, "The disciple aims to come up to his master, and he thinks himself complete when he does so: if you then be blind leaders of the blind, the perfection of one's training under you will only land him the more certainly in one common ruin with yourselves."
41 (See on
Matt 7:3-
Matt 7:5,
Matt 7:16-
Matt 7:27.)
