1Nyní tedy, Izraeli, slyš pravidla a zákony, které vás učím dodržovat, abyste byli živi a vešli do země, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců, a obsadili ji. 2Ke slovům, která vám udílím, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám udílím. 3Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil v Baal-peoru. Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu každého, kdo následoval peorského Baala. 4Vy, kdo jste se přimkli k Hospodinu, jste však až dodnes všichni naživu. 5Pohleď, učím vás pravidla a zákony, které mi Hospodin, můj Bůh, svěřil, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. 6Řiďte se jimi, dodržujte je a ostatní národy uvidí vaši moudrost a rozumnost. Až uslyší o všech těchto pravidlech, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid! Jak znamenitý národ!“ 7A vskutku – který mocný národ má bohy tak blízké, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? 8A který mocný národ má pravidla a zákony tak spravedlivé, jako je celý tento Zákon, který vám dnes předkládám? 9Střez se však a dávej dobrý pozor, abys nezapomněl, co jsi na vlastní oči spatřil. Po všechny dny svého života to nenech vymizet ze svého srdce, ale seznamuj s tím své syny a vnuky. 10Toho dne, kdy jste stáli před Hospodinem, svým Bohem, na Orébu, mi Hospodin řekl: „Shromáždi mi lid. Chci, ať slyší má slova a učí se mne ctít po všechny dny svého života na zemi. Témuž ať učí i své děti.“ 11A tak jste se přiblížili a stanuli pod horou. Hora plála ohněm až k samému nebi; kolem tma, oblak a mračno. 12Tehdy k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně. Slyšeli jste slova, ale nerozeznávali žádnou podobu, pouze hlas. 13Vyhlásil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, totiž Desatero, jež napsal na dvě kamenné desky. 14Tenkrát mi Hospodin přikázal, abych vás učil těmto pravidlům a zákonům, abyste je dodržovali v zemi, kterou jdete obsadit. 15Toho dne, kdy k vám Hospodin promluvil na Orébu z prostředku ohně, jste přece neviděli žádnou podobu. Mějte se tedy velmi na pozoru, 16abyste se nezvrhli a nevytvořili si modlu v jakékoli podobě, ať by to byla socha ve tvaru muže či ženy, 17jakéhokoli zvířete na zemi, jakéhokoli ptáka létajícího po nebi, 18čehokoli, co leze po zemi, nebo jakékoli ryby ve vodě pod zemí. 19Když pozvedneš oči k nebi a pohlédneš na slunce, měsíc a hvězdy, na celý nebeský zástup, nenech se strhnout, aby ses jim klaněl a sloužil jim. Hospodin, tvůj Bůh, je věnoval všem národům pod nebem, 20ale vás Hospodin vzal a vyvedl z tavicí pece, z Egypta. Tak jste se jako lid stali jeho dědictvím a tak je tomu dodnes. 21Na mě se ale Hospodin kvůli vašim slovům rozhněval. Přísahal, že nepřekročím Jordán a nevejdu do té krásné země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví. 22Ano, zemřu v této zemi. Nepřejdu Jordán, ale vy ho přejdete a obsadíte tu krásnou zem. 23Mějte se tedy na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a nevytvořili si modlu v jakékoli podobě, což ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal. 24Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivě milující Bůh! 25V té zemi budeš plodit syny a vnuky a zestárneš. Jestliže se pak zvrhnete a vytvoříte si modlu v jakékoli podobě, spácháte v očích Hospodina, svého Boha, zlou věc a popudíte ho. 26Dosvědčuji vám dnes před nebem a zemí, že pak v zemi, kterou se za Jordánem chystáte obsadit, rychle a naprosto vyhynete. Nezůstanete v ní dlouho; budete naprosto vyhlazeni. 27Hospodin vás rozptýlí mezi národy, takže vás uprostřed pohanů, kam vás Hospodin zažene, zůstane jen hrstka. 28Tam budete sloužit bohům vytvořeným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a kamene, kteří nevidí ani neslyší, nejedí ani necítí. 29Tam pak začnete hledat Hospodina, svého Boha. Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho. 30Toto vše tě ve tvém trápení postihne, avšak nakonec se vrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a budeš jej poslouchat. 31Hospodin, tvůj Bůh, je soucitný Bůh – nenechá tě a nedopustí tvou záhubu; nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim potvrdil přísahou. 32Vyptávej se na staré časy. Ptej se, co bylo před tebou ode dne, kdy Bůh na zemi stvořil člověka. Ptej se od jednoho konce nebe po druhý, zda se kdy stalo něco tak velikého anebo bylo o něčem takovém slýcháno. 33Slyšel kdy nějaký lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jak jsi jej slyšel ty, a zůstal živ? 34Zkusil kdy nějaký bůh přijít a za velikých zkoušek, znamení a divů si vzít národ zprostřed jiného národa, a to bojem, mocnou rukou, vztaženou paží a velikými a hroznými činy, jak to vše před vašima očima v Egyptě udělal Hospodin, váš Bůh, pro vás? 35Tobě to však bylo ukázáno, abys poznal, že Hospodin je Bůh; kromě něj není žádný jiný. 36Z nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě vyučil, a na zemi ti ukázal svůj veliký oheň, abys slyšel jeho slova z prostředku ohně. 37To proto, že miloval tvé otce, vyvolil jejich budoucí símě. Tebe pak osobně vyvedl svou velikou mocí z Egypta, 38aby před tebou vyhnal národy větší a mocnější, než jsi ty, aby tě uvedl do jejich země a dal ti ji za dědictví, jak se to právě dnes děje. 39Dnešního dne tedy věz a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh; kromě něj žádný není. 40Zachovávej tedy jeho pravidla a přikázání, která ti dnes udílím. Pak se tobě i tvým dětem povede šťastně a budeš mít dlouhý život v zemi, kterou ti navždy dává Hospodin, tvůj Bůh. 41Mojžíš pak určil tři města na východní straně Jordánu, 42aby se tam směl uchýlit každý, kdo někoho neúmyslně zabil, aniž ho kdy předtím měl v nenávisti. Uchýlí se do jednoho z těch měst a zůstane naživu: 43Becer na pusté náhorní rovině pro pokolení Ruben, Rámot v Gileádu pro pokolení Gád a Golan v Bášanu pro pokolení Manases. 44Toto je Zákon, který Mojžíš předložil synům Izraele. 45Toto jsou svědectví, pravidla a zákony, které Mojžíš přednesl synům Izraele po jejich odchodu z Egypta. 46Stalo se to v Zajordání, v roklině naproti Bet-peoru, v zemi emorejského krále Sichona, sídlícího v Chešbonu. Toho Mojžíš se syny Izraele po odchodu z Egypta porazil. 47Obsadili jeho zem i zem bášanského krále Oga, tedy zem obou emorejských králů na východním břehu Jordánu: 48od Aroeru na břehu potoka Arnon až k hoře Sirion (což je Hermon) 49a celou východní stranu jordánského údolí Arava až k Mrtvému moři pod úbočím Pisgy.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (
Deut 4:1-
Deut 4:13)
hearken, O Israel, unto the statutes and unto the judgments, which I teach you--By statutes were meant all ordinances respecting religion and the rites of divine worship; and by judgments, all enactments relative to civil matters. The two embraced the whole law of God.
2 Ye shall not add unto the word which I command you--by the introduction of any heathen superstition or forms of worship different from those which I have appointed (
Deut 12:32;
Num 15:39;
Matt 15:9).
neither shall ye diminish aught from it--by the neglect or omission of any of the observances, however trivial or irksome, which I have prescribed. The character and provisions of the ancient dispensation were adapted with divine wisdom to the instruction of that infant state of the church. But it was only a temporary economy; and although God here authorizes Moses to command that all its institutions should be honored with unfailing observance, this did not prevent Him from commissioning other prophets to alter or abrogate them when the end of that dispensation was attained.
3 Your eyes have seen what the Lord did because of Baal-peor . . . the Lord thy God hath destroyed them from among you--It appears that the pestilence and the sword of justice overtook only the guilty in that affair (
Num 25:1-
Num 25:9) while the rest of the people were spared. The allusion to that recent and appalling judgment was seasonably made as a powerful dissuasive against idolatry, and the fact mentioned was calculated to make a deep impression on people who knew and felt the truth of it.
5 this is your wisdom and your understanding in the sight of the nations, which shall hear all these statutes--Moses predicted that the faithful observance of the laws given them would raise their national character for intelligence and wisdom. In point of fact it did do so; for although the heathen world generally ridiculed the Hebrews for what they considered a foolish and absurd exclusiveness, some of the most eminent philosophers expressed the highest admiration of the fundamental principle in the Jewish religion--the unity of God; and their legislators borrowed some laws from the constitution of the Hebrews.
7 what nation is there so great--Here he represents their privileges and their duty in such significant and comprehensive terms, as were peculiarly calculated to arrest their attention and engage their interest. The former, their national advantages, are described (
Deut 4:7-
Deut 4:8), and they were twofold: 1. God's readiness to hear and aid them at all times; and 2. the excellence of that religion in which they were instructed, set forth in the "statutes and judgments so righteous" which the law of Moses contained. Their duty corresponding to these pre-eminent advantages as a people, was also twofold: 1. their own faithful obedience to that law; and 2. their obligation to imbue the minds of the young and rising generation with similar sentiments of reverence and respect for it.
10 the day that thou stoodest before the Lord . . . in Horeb--The delivery of the law from Sinai was an era never to be forgotten in the history of Israel. Some of those whom Moses was addressing had been present, though very young; while the rest were federally represented by their parents, who in their name and for their interest entered into the national covenant.
12 ye heard the voice of the words, but saw no similitude--Although articulate sounds were heard emanating from the mount, no form or representation of the Divine Being who spoke was seen to indicate His nature or properties according to the notions of the heathen.
15 A PARTICULAR DISSUASIVE AGAINST IDOLATRY. (Deu. 4:14-40)
Take . . . good heed . . . for ye saw no manner of similitude--The extreme proneness of the Israelites to idolatry, from their position in the midst of surrounding nations already abandoned to its seductions, accounts for their attention being repeatedly drawn to the fact that God did not appear on Sinai in any visible form; and an earnest caution, founded on that remarkable circumstance, is given to beware, not only of making representations of false gods, but also any fancied representation of the true God.
16 Lest ye corrupt yourselves, and make you a graven image--The things are here specified of which God prohibited any image or representation to be made for the purposes of worship; and, from the variety of details entered into, an idea may be formed of the extensive prevalence of idolatry in that age. In whatever way idolatry originated, whether from an intention to worship the true God through those things which seemed to afford the strongest evidences of His power, or whether a divine principle was supposed to reside in the things themselves, there was scarcely an element or object of nature but was deified. This was particularly the case with the Canaanites and Egyptians, against whose superstitious practices the caution, no doubt, was chiefly directed. The former worshipped Baal and Astarte, the latter Osiris and Isis, under the figure of a male and a female. It was in Egypt that animal-worship most prevailed, for the natives of that country deified among beasts the ox, the heifer, the sheep, and the goat, the dog, the cat, and the ape; among birds, the ibis, the hawk, and the crane; among reptiles, the crocodile, the frog, and the beetle; among fishes, all the fish of the Nile; some of these, as Osiris and Isis, were worshipped over all Egypt, the others only in particular provinces. In addition they embraced the Zabian superstition, the adoration of the Egyptians, in common with that of many other people, extending to the whole starry host. The very circumstantial details here given of the Canaanitish and Egyptian idolatry were owing to the past and prospective familiarity of the Israelites with it in all these forms.
20 But the Lord hath taken you, and brought you forth out of the iron furnace--that is, furnace for smelting iron. A furnace of this kind is round, sometimes thirty feet deep, and requiring the highest intensity of heat. Such is the tremendous image chosen to represent the bondage and affliction of the Israelites [ROSENMULLER].
to be unto him a people of inheritance--His peculiar possession from age to age; and therefore for you to abandon His worship for that of idols, especially the gross and debasing system of idolatry that prevails among the Egyptians, would be the greatest folly--the blackest ingratitude.
26 I call heaven and earth to witness against you--This solemn form of adjuration has been common in special circumstances among all people. It is used here figuratively, or as in other parts of Scripture where inanimate objects are called up as witnesses (
Deut 32:1;
Isa 1:2).
28 there ye shall serve gods, the work of men's hands--The compulsory measures of their tyrannical conquerors would force them into idolatry, so that their choice would become their punishment.
30 in the latter days, if thou turn to the Lord thy God--either towards the destined close of their captivities, when they evinced a returning spirit of repentance and faith, or in the age of Messiah, which is commonly called "the latter days," and when the scattered tribes of Israel shall be converted to the Gospel of Christ. The occurrence of this auspicious event will be the most illustrious proof of the truth of the promise made in
Deut 4:31.
41 Then Moses severed three cities on this side Jordan--(See on
Josh 20:7).
44 this is the law which Moses set before the children of Israel--This is a preface to the rehearsal of the law, which, with the addition of various explanatory circumstances, the following chapters contain.
46 Beth-peor--that is, "house" or "temple of Peor." It is probable that a temple of this Moabite idol stood in full view of the Hebrew camp, while Moses was urging the exclusive claims of God to their worship, and this allusion would be very significant if it were the temple where so many of the Israelites had grievously offended.
49 The springs of Pisgah--more frequently, Ashdoth-pisgah (
Deut 3:17;
Josh 12:3;
Josh 13:20), the roots or foot of the mountains east of the Jordan.
