1Budeš-li dobře naslouchat hlasu Hospodina, svého Boha, dbát na všechna jeho přikázání, která ti dnes ukládám, a jednat podle nich, povýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nade všechny národy země. 2Všechna tato požehnání na tobě spočinou a obohatí tě, jestliže budeš naslouchat hlasu Hospodina, svého Boha: 3Požehnán budeš ve městě, požehnán budeš i na poli. 4Požehnán bude plod tvého lůna, plod tvé půdy i plod tvého dobytka, mláďata tvého skotu i přírůstek tvého bravu. 5Požehnán bude tvůj koš i tvá díže. 6Požehnán budeš, když budeš vcházet, a požehnán budeš, když budeš vycházet. 7Hospodin ti vydá nepřátele, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou vytáhnou proti tobě a sedmi cestami budou před tebou utíkat. 8Hospodin přikáže, abys měl požehnání ve svých sýpkách a ve všem, čeho dosáhneš svým přičiněním; Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, kterou ti dává. 9Hospodin si z tebe vytvoří svatý lid, jak ti přísahal, budeš-li dbát na přikázáni Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách. 10Všechny národy země uvidí, že je nad tebou vzýváno Hospodinovo jméno, a budou se tě bát. 11Hospodin tě zahrne dobrem: plodem tvého lůna, plodem tvého dobytka a plodem tvé půdy v zemi, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji daruje. 12Hospodin ti otevře svou výtečnou zásobárnu: nebe, aby dal déšť tvé zemi ve vhodné době a požehnal každému dílu tvých rukou. Poskytneš půjčku mnoha národům, ty však si půjčovat nebudeš. 13Hospodin tě postaví do popředí, nikoli do pozadí, budeš jen povyšován, nikoli ponižován, budeš-li naslouchat přikázáním Hospodina, svého Boha, která ti dnes ukládám, abys na ně dbal a podle nich jednal. 14Neodchýlíš se ode všech těchto slov, která vám dnes přikazuji, ani napravo, ani nalevo tím, že bys chodil za jinými bohy a sloužil jim. 15Nebudeš-li však naslouchat hlasu Hospodina, svého Boha, nebudeš-li dbát na všechna jeho přikázání a nařízení, která ti dnes ukládám, a jednat podle nich, dopadnou na tebe a stihnou tě všechny tyto kletby: 16Proklet budeš ve městě, proklet budeš i na poli. 17Proklet bude tvůj koš i tvá díže. 18Proklet bude plod tvého lůna, plod tvé půdy, mláďata tvého skotu i přírůstek tvého bravu. 19Proklet budeš, když se budeš vracet, a proklet budeš, když budeš odcházet. 20Hospodin na tebe pošle prokletí, zmatek a zmar ve všem, čeho dosáhneš svým přičiněním a co budeš dělat, dokud nebudeš zničen a dokud rychle nevyhyneš za své zlé skutky, kterými jsi mě opustil. 21Hospodin tě stihne morem, dokud tě nevyhladí ze země, kterou přicházíš obsadit. 22Hospodin tě potrestá úbytěmi, horečkou, záněty, zápaly, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš. 23Nebe nad tvou hlavou bude měděné, země pod tebou bude železná. 24Místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach; budou se na tebe snášet z nebe, dokud nebudeš zničen. 25Hospodin tě vydá tvým nepřátelům, takže budeš od nich poražen. Jednou cestou proti nim vytáhneš a sedmi cestami budeš před nimi utíkat. Budeš výstražným příkladem všem královstvím země. 26Tvá mrtvola se stane potravou všem nebeským ptákům a pozemským zvířatům, nikdo je neodežene. 27Hospodin tě postihne egyptskými vředy, nádory, svrabem a prašivinou, které nebudeš umět vyléčit. 28Hospodin tě postihne šílenstvím, slepotou a pomatením mysli. 29V poledne budeš tápat, jako tápe slepý ve tmě. Na svých cestách nebudeš mít úspěch, po všechny dny budeš utlačován a zneužíván. Nikdo tě nezachrání. 30Zasnoubíš se s ženou, ale jiný muž s ní bude ležet. Postavíš dům, ale nebudeš v něm bydlet. Založíš vinici, ale nebudeš z ní sklízet. 31Tvůj býk bude před tebou poražen, ale jíst z něho nebudeš. Tvůj osel bude odveden a už se k tobě nevrátí. Tvůj brav bude vydán tvým nepřátelům. Nikdo ti nepomůže. 32Tvoji synové a tvé dcery budou vydáni cizímu národu. Uvidíš to, budeš po nich toužit po celé dny, ale ničeho nedosáhneš. 33Plody tvé půdy a celou tvou úrodu spotřebuje lid, který jsi neznal. Po všechny dny budeš jen utlačován a vykořisťován. 34Zešílíš z toho, co uvidíš. 35Na kolenou a na stehnech, od chodidel až po hlavu tě Hospodin postihne zlými vředy, které nebudeš umět vyléčit. 36Hospodin nechá odvést tebe i tvého krále, kterého nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové. Tam budeš sloužit jiným bohům, dřevu a kameni. 37Staneš se postrachem, předmětem úsloví a posměšků pro všechny národy, mezi které tě Hospodin nechá odvléci. 38Mnoho osiva zaseješ na poli, ale málo sklidíš, protože to ožerou kobylky. 39Budeš zakládat a obdělávat vinice, ale nebudeš pít ani ukládat víno, protože to sežerou červi. 40Na celém svém území budeš mít olivy, ale olejem se nepomažeš, protože tvé olivy opadají. 41Zplodíš syny a dcery, ale nebudou ti náležet, protože půjdou do zajetí. 42Všechny tvé stromy a plody tvé půdy napadne hmyz. 43Přistěhovalec, který je u tebe, se bude nad tebe stále víc povyšovat, ty však budeš klesat stále níž. 44Poskytne ti půjčku, ty mu však nebudeš moci půjčit. On bude v popředí, kdežto ty v pozadí. 45Stihnou tě všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a doléhat na tebe, až té zničí, protože jsi nenaslouchal hlasu Hospodina, svého Boha, a nedbal jsi na jeho přikázání a nařízení, která ti uložil. 46Navždy budou znamením a divém na tobě i na tvém potomstvu. 47Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem za nadbytek všeho, 48budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, v nahotě a nedostatku všeho. Vloží ti na šíji železné jho, dokud tě nezahladí. 49Zdaleka, od končin země na tebe Hospodin přivede národ, jako přilétá orel, národ, jehož jazyku nebudeš rozumět, 50krutý národ, který se neohlíží na starce a nezná slitování s dítětem. 51Bude jíst plod tvého dobytka i plod tvé půdy, dokud nebudeš zničen. Nenechá ti obilí, víno ani olej, mláďata tvého skotu ani přírůstek tvého bravu, dokud tě nevyhladí. 52Oblehne tě ve všech tvých městech, dokud nepadnou tvé vysoké hradby a opevnění, na něž spoléháš v celé své zemi. Oblehne tě ve všech tvých městech, po celé tvé zemi, kterou ti daroval Hospodin, tvůj Bůh. 53V obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel, budeš jíst plod svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti daroval Hospodin, tvůj Bůh. 54Změkčilý a zhýčkaný muž mezi vámi se bude nepřejícně dívat na svého bratra, na svou ženu a na děti, které mu ještě zbyly, 55aby nemusel někomu z nich dát z masa svých dětí, které pojídá, neboť by mu nezůstalo nic v obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých městech. 56Změkčilá a zhýčkaná žena, která se pro zhýčkanost a změkčilost nepokusila ani postavit na nohy, se bude nepřejícně dívat na svého muže, na svého syna a na svou dceru, 57na plodové lůžko, která vyšlo mezi jejíma nohama, na své děti, které porodí. Potají je sní z nedostatku všeho v obležení a tísni, kterou tě bude tísnit tvůj nepřítel ve všech tvých městech. 58Nebudeš-li dbát na všechna slova tohoto zákona, napsaná v této knize, jednat podle nich a bát se tohoto slavného a úctyhodného jména, jména Hospodina, svého Boha, 59postihne Hospodin mimořádným způsobem tebe i tvé potomstvo: velikými a úpornými ranami, zlými a úpornými nemocemi. 60Znovu proti tobě obrátí všechny egyptské nákazy, kterých se bojíš, ale které na tobě ulpí, 61i všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona. Hospodin tě jimi postihne, dokud nebudeš zničen. 62Budete ponecháni v malém počtu, místo toho, aby vás bylo mnoho jako hvězd na nebi, protože jsi nenaslouchal hlasu Hospodina, svého Boha. 63A podobně jako Hospodin nad vámi jásal, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak Hospodin nad vámi zajásá, až vás bude vyhlazovat a hubit. Budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit. 64Hospodin tě rozptýlí mezi všechny národy od jednoho konce země ke druhému. Tam budeš sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu a kameni. 65Mezi těmi národy si nedopřeješ odpočinku, nebude úlevy pro chodidla tvých nohou. Hospodin ti tam dá rozechvělé srdce, slábnoucí zrak a utrápenou duší. 66Tvůj život bude viset na vlásku, budeš se bát dnem i nocí, nebudeš si jist svým životem. 67Ráno řekneš: ‚Kéž by byl večer!’ a večer řekneš: ‚Kéž by bylo ráno!’ pro hrůzu, která bude děsit tvé srdce, a pro to, co uvidí tvé oči. 68Hospodin tě vrátí na lodích do Egypta – cestou, o které jsem ti řekl, že už ji víckrát neuvidíš. Tam se budete nabízet na prodej svým nepřátelům za otroky a otrokyně, ale nikdo vás nekoupí.“ 69Toto jsou slova smlouvy, o které Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby ji uzavřel s Izraelity v moabské zemi, kromě té smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorebu.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 THE BLESSINGS FOR OBEDIENCE. (Deu. 28:1-68)
if thou shalt hearken diligently unto the voice of the Lord thy God--In this chapter the blessings and curses are enumerated at length, and in various minute details, so that on the first entrance of the Israelites into the land of promise, their whole destiny was laid before them, as it was to result from their obedience or the contrary.
2 all these blessings shall come on thee--Their national obedience was to be rewarded by extraordinary and universal prosperity.
7 flee before thee seven ways--that is, in various directions, as always happens in a rout.
10 called by the name of the Lord--That they are really and actually His people (
Deut 14:1;
Deut 26:18).
11 the Lord shall make thee plenteous in goods--Beside the natural capabilities of Canaan, its extraordinary fruitfulness was traceable to the special blessing of Heaven.
12 The Lord shall open unto thee his good treasure--The seasonable supply of the early and latter rain was one of the principal means by which their land was so uncommonly fruitful.
thou shalt lend unto many nations, and thou shalt not borrow--that is, thou shalt be in such affluent circumstances, as to be capable, out of thy superfluous wealth, to give aid to thy poorer neighbors.
13 the head, and not the tail--an Oriental form of expression, indicating the possession of independent power and great dignity and acknowledged excellence (
Isa 9:14;
Isa 19:15).
15 But . . . if thou wilt not hearken unto the voice of the Lord--Curses that were to follow them in the event of disobedience are now enumerated, and they are almost exact counterparts of the blessings which were described in the preceding context as the reward of a faithful adherence to the covenant.
21 pestilence--some fatal epidemic. There is no reason, however, to think that the plague, which is the great modern scourge of the East, is referred to.
22 a consumption--a wasting disorder; but the modern tuberculosis is almost unknown in Asia.
fever . . . inflammation . . . extreme burning--Fever is rendered "burning ague" (
Lev 26:16), and the others mentioned along with it evidently point to those febrile affections which are of malignant character and great frequency in the East.
the sword--rather, "dryness"--the effect on the human body of such violent disorders.
blasting, and with mildew--two atmospheric influences fatal to grain.
23 heaven . . . brass . . . earth . . . iron--strong Oriental figures used to describe the effects of long-continued drought. This want of regular and seasonable rain is allowed by the most intelligent observers to be one great cause of the present sterility of Palestine.
24 the rain of thy land powder and dust--an allusion probably to the dreadful effects of tornadoes in the East, which, raising the sands in immense twisted pillars, drive them along with the fury of a tempest. These shifting sands are most destructive to cultivated lands; and in consequence of their encroachments, many once fertile regions of the East are now barren deserts.
27 the botch of Egypt--a troublesome eruption, marked by red pimples, to which, at the rising of the Nile, the Egyptians are subject.
emerods--fistulć or piles.
scab--scurvy.
itch--the disease commonly known by that name; but it is far more malignant in the East than is ever witnessed in our part of the world.
28 madness, and blindness, and astonishment of heart--They would be bewildered and paralyzed with terror at the extent of their calamities.
29 thou shalt grope at noonday--a general description of the painful uncertainty in which they would live. During the Middle Ages the Jews were driven from society into hiding-places which they were afraid to leave, not knowing from what quarter they might be assailed and their children dragged into captivity, from which no friend could rescue, and no money ransom them.
35 the Lord shall smite thee in the knees, and in the legs--This is an exact description of elephantiasis, a horrible disease, something like leprosy, which attacks particularly the lower extremities.
36 The Lord shall bring thee, and thy king, &c.--This shows how widespread would be the national calamity; and at the same time how hopeless, when he who should have been their defender shared the captive fate of his subjects.
there shalt thou serve other gods, wood and stone--The Hebrew exiles, with some honorable exceptions, were seduced or compelled into idolatry in the Assyrian and Babylonish captivities (
Jer 44:17-
Jer 44:19). Thus, the sin to which they had too often betrayed a perverse fondness, a deep-rooted propensity, became their punishment and their misery.
37 And thou shalt become an astonishment, a proverb, and a byword, among all nations whither the Lord shall lead thee, &c.--The annals of almost every nation, for eighteen hundred years, afford abundant proofs that this has been, as it still is, the case--the very name of Jew being a universally recognized term for extreme degradation and wretchedness.
49 The Lord shall bring a nation against thee from far--the invasion of the Romans--"they came from far." The soldiers of the invading army were taken from France, Spain, and Britain--then considered "the end of the earth." Julius Severus, the commander, afterwards Vespasian and Hadrian, left Britain for the scene of contest. Moreover, the ensign on the standards of the Roman army was "an eagle"; and the dialects spoken by the soldiers of the different nations that composed that army were altogether unintelligible to the Jews.
50 A nation of fierce countenance--a just description of the Romans, who were not only bold and unyielding, but ruthless and implacable.
51 he shall eat the fruit of thy cattle, &c.--According to the Jewish historian, every district of the country through which they passed was strewn with the wrecks of their devastation.
52 he shall besiege thee . . . until thy high and fenced walls come down--All the fortified places to which the people betook themselves for safety were burnt or demolished, and the walls of Jerusalem itself razed to the ground.
53 And thou shalt eat the fruit of thine own body--(See
2Kgs 6:29;
Lam 4:10). Such were the dreadful extremities to which the inhabitants during the siege were reduced that many women sustained a wretched existence by eating the flesh of their own children. Parental affection was extinguished, and the nearest relatives were jealously, avoided, lest they should discover and demand a share of the revolting viands.
62 ye shall be left few in number--There has been, ever since the destruction of Jerusalem, only an inconsiderable remnant of Jews existing in that land--aliens in the land of their fathers; and of all classes of the inhabitants they are the most degraded and miserable beings, dependent for their support on contributions from other lands.
63 ye shall be plucked from off the land--Hadrian issued a proclamation, forbidding any Jews to reside in Judea, or even to approach its confines.
64 the Lord shall scatter thee among all people--There is, perhaps, not a country in the world where Jews are not to be found. Who that looks on this condition of the Hebrews is not filled with awe, when he considers the fulfilment of this prophecy?
68 The Lord shall bring thee into Egypt again with ships--The accomplishment of this prediction took place under Titus, when, according to JOSEPHUS, multitudes of Jews were transported in ships to the land of the Nile, and sold as slaves. "Here, then, are instances of prophecies delivered above three thousand years ago; and yet, as we see, being fulfilled in the world at this very time; and what stronger proofs can we desire of the divine legation of Moses? How these instances may affect others I know not; but for myself, I must acknowledge, they not only convince but amaze and astonish me beyond expression; they are truly, as Moses foretold (
Deut 28:45-
Deut 28:46) they would be, 'a sign and a wonder for ever'" [BISHOP NEWTON].
