The Jerusalem Bible (CZ)

1Uvidíš-li, že se zatoulal vůl tvého bratra nebo nějaký kus jeho bravu, neodkradeš se, ale zavedeš je nazpět svému bratru. 2Není-li tvůj bratr ze sousedství anebo neznáš-li ho, vezmeš je k sobě a budeš je mít u sebe, dokud si pro ně tvůj bratr nepřijde; pak mu je vrátíš. 3Stejně tak to uděláš s jeho oslem, stejně tak to uděláš s jeho pláštěm, stejně tak to uděláš s každou věcí, kterou tvůj bratr ztratil a ty najdeš; nemáš právo se z toho vyvléci. 4Uvidíš-li, že na cestě padl osel či vůl tvého bratra, neodkradeš se, ale pomůžeš ho svému bratru zvednout. 5Žena nebude nosit mužský šat a muž si neobleče ženský oděv: kdokoli tak jedná, toho má Jahve, tvůj Bůh, v ošklivosti. 6Narazíš-li cestou na ptačí hnízdo s ptáčaty nebo s vejci na stromě nebo na zemi a bude-li na ptáčatech nebo na vejcích sedět matka, nesebereš tu matku na mláďatech. 7Matku nech uletět; pro sebe si vezmeš mláďata. Tak budeš mít hojnost a dlouhý život.  8Když si postavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí; takto se tvůj dům nevydá v nebezpečí krevní msty v případě, že by někdo spadl. 9Na svou vinici nebudeš sít nic jiného, aby nebylo všechno zasvěceno: jak plod tvé setby, tak plod tvé vinice. 10Nebudeš orat zároveň s volem a oslem. 11Nebudeš nosit oděv utkaný napůl z vlny, napůl ze lnu. 12Uděláš střapce na všech čtyřech lemech šatu, do něhož se odíváš. 13Ožení-li se nějaký muž s nějakou ženou, spojí se s ní a potom si ji zprotiví 14a přičítá jí poklesky, veřejně ji hanobí a říká: „Neshledal jsem na ženě, kterou jsem si vzal za manželku a k níž jsem se přiblížil, známky panenství,“ 15vezmou otec té mladé ženy a její matka známky jejího panenství a předloží je v bráně starším toho města. 16Tehdy řekne otec té mladé ženy starším: „Dal jsem tuto svou dceru za ženu tomuto muži, on si ji zprotivil 17a hle, přičítá jí poklesky a říká: ‘Neshledal jsem u tvé dcery známky panenství.’ Nuže, zde jsou známky panenství mé dcery.“ A rozestřou před staršími města plátno. 18Starší toho města se chopí onoho muže, potrestají ho 19a uloží mu za to, že veřejně hanobil izraelskou pannu, pokutu sta stříbrných, jež dají otci té mladé ženy. Bude ji mít za ženu a nikdy ji nesmí zapudit. 20Prokáže-li se však ta věc a u té mladé ženy se neshledají známky panenství, 21vyvedou ji k bráně domu jejího otce a mužové města ji budou kamenovat, až zemře, za to, že v Izraeli spáchala hanebnost a zneuctila dům svého otce. Vyhladíš zlo ze svého středu. 22Bude-li přistižen nějaký muž při souloži s provdanou ženou, oba zemřou: muž, který souložil s tou ženou, i ta žena. Vyhladíš zlo z Izraele. 23Je-li nějaká dívka, panna, zasnoubena muži a jiný muž ji potká ve městě a souloží s ní, 24vyvedete je oba k bráně toho města a budete je kamenovat, až zemřou: tu mladou dívku, protože nevolala ve městě o pomoc, a toho muže, protože obcoval se ženou svého bližního. Vyhladíš zlo ze svého středu. 25Ale pokud ten muž potkal tu zasnoubenou dívku v polích, znásilnil ji a souložil s ní, zemře ten muž, jenž s ní souložil, sám; 26té dívce neuděláš nic, není v ní hřích, jenž si zaslouží smrti. Ten případ je podobný, jako když se nějaký muž vrhne na svého bližního, aby ho zabil: 27potkal ji totiž na poli a ta zasnoubená dívka snad křičela, aniž jí kdokoli přišel na pomoc. 28Potká-li nějaký muž dívku, pannu, která není zasnoubená, zmocní se jí a souloží s ní a je přistižen při činu, 29dá ten muž, který s ní souložil, otci té dívky padesát stříbrných; ona bude jeho ženou, protože s ní obcoval, a on ji nikdy nesmí zapudit.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   OF HUMANITY TOWARD BRETHREN. (Deut 22:1-Deut 22:4)
Thou shalt not see thy brother's ox or his sheep go astray, and hide thyself from them, &c.--"Brother" is a term of extensive application, comprehending persons of every description; not a relative, neighbor, or fellow countryman only, but any human being, known or unknown, a foreigner, and even an enemy (Exod 23:4). The duty inculcated is an act of common justice and charity, which, while it was taught by the law of nature, was more clearly and forcibly enjoined in the law delivered by God to His people. Indifference or dissimulation in the circumstances supposed would not only be cruelty to the dumb animals, but a violation of the common rights of humanity; and therefore the dictates of natural feeling, and still more the authority of the divine law, enjoined that the lost or missing property of another should be taken care of by the finder, till a proper opportunity occurred of restoring it to the owner.

 5   THE SEX TO BE DISTINGUISHED BY APPAREL. (Deut 22:5-Deut 22:12)
The woman shall not wear that which pertaineth unto a man, neither shall a man put on a woman's garment--Though disguises were assumed at certain times in heathen temples, it is probable that a reference was made to unbecoming levities practised in common life. They were properly forbidden; for the adoption of the habiliments of the one sex by the other is an outrage on decency, obliterates the distinctions of nature by fostering softness and effeminacy in the man, impudence and boldness in the woman as well as levity and hypocrisy in both; and, in short, it opens the door to an influx of so many evils that all who wear the dress of another sex are pronounced "an abomination unto the Lord."

 6   If a bird's nest chance to be before thee--This is a beautiful instance of the humanizing spirit of the Mosaic law, in checking a tendency to wanton destructiveness and encouraging a spirit of kind and compassionate tenderness to the tiniest creatures. But there was wisdom as well as humanity in the precept; for, as birds are well known to serve important uses in the economy of nature, the extirpation of a species, whether of edible or ravenous birds, must in any country be productive of serious evils. But Palestine, in particular, was situated in a climate which produced poisonous snakes and scorpions; and the deserts and mountains would have been overrun with them as well as immense swarms of flies, locusts, mice, and vermin of various kinds if the birds which fed upon them were extirpated [MICHAELIS]. Accordingly, the counsel given in this passage was wise as well as humane, to leave the hen undisturbed for the propagation of the species, while the taking of the brood occasionally was permitted as a check to too rapid an increase.

 8   thou shalt make a battlement for thy roof, that thou bring not blood upon thine house, if any man fall from thence--The tops of houses in ancient Judea, as in the East still, were flat, being composed of branches or twigs laid across large beams, and covered with a cement of clay or strong plaster. They were surrounded by a parapet breast high. In summer the roof is a favorite resort for coolness, and accidents would frequently happen from persons incautiously approaching the edge and falling into the street or court; hence it was a wise and prudent precaution in the Jewish legislator to provide that a stone balustrade or timber railing round the roof should form an essential part of every new house.

 9   Thou shalt not sow thy vineyard with divers seeds--(See on Lev 19:19).

 10   Thou shalt not plough with an ox and an ass together--Whether this association, like the mixture of seeds, had been dictated by superstitious motives and the prohibition was symbolical, designed to teach a moral lesson (2Cor 6:14), may or may not have been the case. But the prohibition prevented a great inhumanity still occasionally practised by the poorer sort in Oriental countries. An ox and ass, being of different species and of very different characters, cannot associate comfortably, nor unite cheerfully in drawing a plough or a wagon. The ass being much smaller and his step shorter, there would be an unequal and irregular draft. Besides, the ass, from feeding on coarse and poisonous weeds, has a fetid breath, which its yoke fellow seeks to avoid, not only as poisonous and offensive, but producing leanness, or, if long continued, death; and hence, it has been observed always to hold away its head from the ass and to pull only with one shoulder.

 11   thou shalt not wear a garment of divers sorts--The essence of the crime (Zeph 1:8) consisted, not in wearing a woollen and a linen robe, but in the two stuffs being woven together, according to a favorite superstition of ancient idolaters (see on Lev 19:19).

 12   thou shalt make thee fringes upon the four quarters--or, according to some eminent biblical interpreters, tassels on the coverlet of the bed. The precept is not the same as Num 15:38.

 13   If a man take a wife, &c.--The regulations that follow might be imperatively needful in the then situation of the Israelites; and yet, it is not necessary that we should curiously and impertinently inquire into them. So far was it from being unworthy of God to leave such things upon record, that the enactments must heighten our admiration of His wisdom and goodness in the management of a people so perverse and so given to irregular passions. Nor is it a better argument that the Scriptures were not written by inspiration of God to object that this passage, and others of a like nature, tend to corrupt the imagination and will be abused by evil-disposed readers, than it is to say that the sun was not created by God, because its light may be abused by wicked men as an assistant in committing crimes which they have meditated [HORNE].