Czech Study Bible Translation (CZ)

1Miluj Hospodina, svého Boha, a zachovávej jeho řád, jeho ustanovení, jeho nařízení a jeho příkazy po všechny dny. 2Rozumějte tedy dnes, že to nebyli vaši synové, kteří by poznali a viděli kázeň Hospodina, vašeho Boha, — jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, 3jeho znamení a skutky, které učinil uprostřed Egypta faraonovi, egyptskému králi, i celé jeho zemi, 4to, co učinil egyptskému vojsku, jeho koňům a jeho vozbě, jak nad nimi nechal proudit vodu Rákosového moře, když vás pronásledovali a Hospodin je zničil, jak je tomu až dodnes, 5to, co učinil v pustině vám, než jste přišli až na toto místo, 6to, co učinil Dátanovi a Abíramovi, synovi Elíaba, syna Rúbenova, když uprostřed celého Izraele země otevřela svá ústa a pohltila je i jejich rodiny, jejich stany i vše živé v jejich šlépějích, — 7ale vaše oči viděly všechny ty velké Hospodinovy skutky, které učinil. 8Zachovávejte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste byli silní, vešli a obsadili zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, 9a aby se prodloužily dny v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich potomstvu, zemi oplývající mlékem a medem. 10Neboť země, do které přicházíš, abys ji obsadil, není jako egyptská země, z níž jste vyšli, kde zaseješ semeno a musíš šlapat a zavlažovat ji jako zelinářskou zahradu. 11Země, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, je zemí hor a údolí; pije vodu deště z nebe. 12Zemí, o kterou se stará Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni stále upřeny, od počátku až do konce roku. 13I stane se, jestliže budete opravdu poslouchat mé příkazy, které vám dnes přikazuji, budete milovat Hospodina, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší, 14že dám vaší zemi ve svůj čas déšť podzimní i jarní a sklidíš své obilí, nové víno i svůj olej. 15Dám také zeleň na tvé pole pro tvůj dobytek, najíš se a nasytíš. 16Mějte se na pozoru, aby se vaše srdce nedalo svést a neodvrátili jste se, nesloužili jiným bohům a neklaněli se jim. 17Nebo proti vám vzplane Hospodinův hněv, uzavře nebesa, nebude déšť, země nevydá svou úrodu a z té dobré země, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynete. 18Vložte tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi vašima očima. 19Učte je své syny — mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš. 20Napište je na veřeje svého domu a na své brány, 21aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, tak jako dny nebes nad zemí. 22Jestliže budete bedlivě zachovávat každý tento příkaz, který vám přikazuji, budete-li jej plnit, milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a přilnete k němu, 23Hospodin před vámi vyžene všechny tyto národy a obsadíte národy větší a mocnější, než jste vy.  24Každé místo, na které šlápne vaše noha, bude patřit vám; od pustiny až k Libanonu, od Řeky, řeky Eufratu, až k Západnímu moři bude vaše území.  25Nikdo se proti vám nepostaví. Hospodin, váš Bůh, dá strach a bázeň z vás na povrch celé země, na kterou šlápnete, tak jak vám řekl. 26Pohleď, kladu dnes před vás požehnání a kletbu. 27Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které vám dnes přikazuji, 28a kletbu, jestliže nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, a odvrátíte se od té cesty, kterou vám dnes přikazuji, a půjdete za jinými bohy, které jste neznali. 29I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou jdeš obsadit, že budeš dávat požehnání na hoře Gerizímu a kletbu na hoře Ébalu. 30Jsou přece za Jordánem, směrem na západ slunce, v zemi Kenaanců sídlících v Arabě, naproti Gilgálu, blízko dubů v Móre. 31Až projdete Jordánem, abyste vešli a obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh, obsadíte ji a usídlíte se v ní, 32zachovávejte a plňte všechna ustanovení a nařízení, která před vás dnes kladu.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (Deu. 11:1-32)
Therefore thou shalt love the Lord thy God, and keep his charge--The reason for the frequent repetition of the same or similar counsels is to be traced to the infantine character and state of the church, which required line upon line and precept upon precept. Besides, the Israelites were a headstrong and perverse people, impatient of control, prone to rebellion, and, from their long stay in Egypt, so violently addicted to idolatry, that they ran imminent risk of being seduced by the religion of the country to which they were going, which, in its characteristic features, bore a strong resemblance to that of the country they had left.

 2   I speak not with your children which have not known . . . But your eyes have seen all the great acts of the Lord which he did--Moses is here giving a brief summary of the marvels and miracles of awful judgment which God had wrought in effecting their release from the tyranny of Pharaoh, as well as those which had taken place in the wilderness. He knew that he might dwell upon these, for he was addressing many who had been witnesses of those appalling incidents. For it will be remembered that the divine threatening that they should die in the wilderness, and its execution, extended only to males from twenty years and upward, who were able to go forth to war. No males under twenty years of age, no females, and none of the tribe of Levi, were objects of the denunciation (see Num 14:28-Num 14:30; Num 16:49). There might, therefore, have been many thousands of the Israelites at that time of whom Moses could say, "Your eyes have seen all the great acts which He did"; and with regard to those the historic review of Moses was well calculated to stir up their minds to the duty and advantages of obedience.

 10   For the land, whither thou goest in to possess it, is not as the land of Egypt, from whence ye came out--The physical features of Palestine present a striking contrast to those of the land of bondage. A widely extending plain forms the cultivated portion of Egypt, and on the greater part of this low and level country rain never falls. This natural want is supplied by the annual overflow of the Nile, and by artificial means from the same source when the river has receded within its customary channel. Close by the bank the process of irrigation is very simple. The cultivator opens a small sluice on the edge of the square bed in which seed has been sown, making drill after drill; and when a sufficient quantity of water has poured in, he shuts it up with his foot. Where the bank is high, the water is drawn up by hydraulic engines, of which there are three kinds used, of different power, according to the subsidence of the stream. The water is distributed in small channels or earthen conduits, simple in construction, worked by the foot, and formed with a mattock by the gardener who directs their course, and which are banked up or opened, as occasion may require, by pressing in the soil with the foot. Thus was the land watered in which the Israelites had dwelt so long. Such vigilance and laborious industry would not be needed in the promised land. Instead of being visited with moisture only at one brief season and left during the rest of the year under a withering blight, every season it would enjoy the benign influences of a genial climate. The hills would attract the frequent clouds, and in the refreshing showers the blessing of God would especially rest upon the land.

 12   A land which the Lord thy God careth for--that is, watering it, as it were, with His own hands, without human aid or mechanical means.

 14   the first rain and the latter rain--The early rain commenced in autumn, that is, chiefly during the months of September and October, while the latter rain fell in the spring of the year, that is, during the months of March and April. It is true that occasional showers fell all the winter; but, at the autumnal and vernal seasons, they were more frequent, copious, and important; for the early rain was necessary, after a hot and protracted summer, to prepare the soil for receiving the seed; and the latter rain, which shortly preceded the harvest, was of the greatest use in invigorating the languishing powers of vegetation (Jer 5:24; Joel 2:23; Amos 4:7; Jas 5:7).

 15   I will send grass in thy fields for thy cattle--Undoubtedly the special blessing of the former and the latter rain [Deut 11:14] was one principal cause of the extraordinary fertility of Canaan in ancient times. That blessing was promised to the Israelites as a temporal reward for their fidelity to the national covenant [Deut 11:13]. It was threatened to be withdrawn on their disobedience or apostasy; and most signally is the execution of that threatening seen in the present sterility of Palestine. MR. LOWTHIAN, an English farmer, who was struck during his journey from Joppa to Jerusalem by not seeing a blade of grass, where even in the poorest localities of Britain some wild vegetation is found, directed his attention particularly to the subject, and pursued the inquiry during a month's residence in Jerusalem, where he learned that a miserably small quantity of milk is daily sold to the inhabitants at a dear rate, and that chiefly asses' milk. "Most clearly," says he, "did I perceive that the barrenness of large portions of the country was owing to the cessation of the early and latter rain, and that the absence of grass and flowers made it no longer the land (Deut 11:9) flowing with milk and honey."

 18   lay up these my words in your heart and in your soul, and bind them--(See on Deut 6:1).

 24   Every place whereon the soles of your feet shall tread shall be yours--not as if the Jews should be lords of the world, but of every place within the promised land. It should be granted to them and possessed by them, on conditions of obedience:
from the wilderness--the Arabah on the south;
Lebanon--the northern limit;
Euphrates--their boundary on the east. Their grant of dominion extended so far, and the right was fulfilled to Solomon.
even unto the uttermost sea--the Mediterranean.

 26   Behold, I set before you this day a blessing and a curse--(See on Deut 27:11).