Catholic liturgical translation

1Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho nařízení, ustanovení a příkazy po všechny dny. 2Dnes přece znáte to, co vaše děti nepoznaly a neviděly: napomínání od Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, 3jeho znamení a skutky, které učinil uprostřed Egypta faraonovi, egyptskému králi, a celé jeho zemi, 4všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali. Hospodin je vyhubil – tak je tomu dodnes; 5co pro vás udělal na poušti, než jste přišli na toto místo, 6a co udělal Datanovi a Abiramovi, synům Eliaba, který byl potomkem Rubenovým, když země otevřela svá ústa a pohltila je uprostřed celého Izraele i s jejich rodinami, stany a se všemi jejich stoupenci. 7Na vlastní oči jste přece viděli celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal. 8Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes ukládám, abyste byli silní, až budete obsazovat zemi, kterou přicházíte obsadit, 9a abyste dlouho žili v zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich potomkům, v zemi oplývající mlékem a medem. 10Neboť země, kterou přicházíš obsadit, není jako egyptská země, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a vlastníma rukama zavlažoval jako zelinářskou zahradu. 11Země, kterou přicházíte obsadit, je země s horami a údolími; pije vodu, která padá z nebe jako déšť. 12Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, na ní spočívají neustále, od začátku roku až do konce. 13Budete-li pozorně naslouchat mým příkazům, které vám dnes ukládám, milovat Hospodina, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší, 14daruji vaší zemi déšť v obvyklé době, déšť raný i pozdní; budeš sklízet obilí, víno i olej. 15Na tvém poli dám zeleň tvému dobytku, budeš jíst a nasytíš se. 16Dejte si však pozor, aby se vaše srdce nedalo svést, takže byste se odchýlili, sloužili cizím bohům a klaněli se jim. 17Hospodin by pak vzplanul proti vám hněvem, uzavřel by nebe, takže by už nebyl déšť a půda by nevydala úrodu. Rychle byste vyhynuli v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává.  18Uložte si tato má slova do srdce a do duše. Přivažte si je jako znamení na ruku a ať jsou jako pásek mezi vašima očima.  19Naučíte jim své syny tím, že o nich budeš mluvit, když budeš přebývat doma i když budeš na cestách, když budeš uléhat i vstávat.  20Napíšeš je na veřeje svého domu a na své brány,  21aby bylo vašich dnů i dnů vašich synů tolik jako dnů nebe nad zemí – v té zemi, o níž Hospodin, váš Bůh, přísahal vašim otcům, že jim ji daruje.  22Budete-li pečlivě dbát na všechny tyto příkazy, které vám dnes ukládám, abyste podle nich jednali, budete-li milovat Hospodina, vašeho Boha, chodit po všech jeho stezkách a lnout k němu,  23vyžene Hospodin před vámi všechny tyto národy, zmocníte se národů větších a silnějších, než jste vy.  24Každé místo, na kterém spočinou chodidla vašich nohou, bude vaše: od pouště až po Libanon, od veliké řeky, řeky Eufratu, až k Západnímu moři bude vaše území.  25Nikdo před vámi neobstojí; Hospodin, váš Bůh, totiž uvedl strach a bázeň před vámi na celou zemi, po níž budete kráčet, jak vám slíbil.  26Hleď, předkládám vám dnes požehnání, nebo kletbu.  27Požehnání, budete-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které vám dnes ukládám;  28kletbu, nebudete-li poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, a odbočíte z cesty, kterou vám dnes přikazuji, tím, že budete chodit za jinými bohy, které jste neznali. 29Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, budeš pronášet požehnání na hoře Gerizim a kletbu na hoře Ebal. 30Což nejsou ty hory za Jordánem, za cestou na západ, v zemi Kanaánců, kteří sídlí v pustině naproti Gilgalu u dubu More? 31Přecházíte Jordán, abyste vešli obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává. Až ji obsadíte a usadíte se v ní, 32budete svědomitě zachovávat nařízení a ustanovení, která vám dnes Bůh, předávám.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   AN EXHORTATION TO OBEDIENCE. (Deu. 11:1-32)
Therefore thou shalt love the Lord thy God, and keep his charge--The reason for the frequent repetition of the same or similar counsels is to be traced to the infantine character and state of the church, which required line upon line and precept upon precept. Besides, the Israelites were a headstrong and perverse people, impatient of control, prone to rebellion, and, from their long stay in Egypt, so violently addicted to idolatry, that they ran imminent risk of being seduced by the religion of the country to which they were going, which, in its characteristic features, bore a strong resemblance to that of the country they had left.

 2   I speak not with your children which have not known . . . But your eyes have seen all the great acts of the Lord which he did--Moses is here giving a brief summary of the marvels and miracles of awful judgment which God had wrought in effecting their release from the tyranny of Pharaoh, as well as those which had taken place in the wilderness. He knew that he might dwell upon these, for he was addressing many who had been witnesses of those appalling incidents. For it will be remembered that the divine threatening that they should die in the wilderness, and its execution, extended only to males from twenty years and upward, who were able to go forth to war. No males under twenty years of age, no females, and none of the tribe of Levi, were objects of the denunciation (see Num 14:28-Num 14:30; Num 16:49). There might, therefore, have been many thousands of the Israelites at that time of whom Moses could say, "Your eyes have seen all the great acts which He did"; and with regard to those the historic review of Moses was well calculated to stir up their minds to the duty and advantages of obedience.

 10   For the land, whither thou goest in to possess it, is not as the land of Egypt, from whence ye came out--The physical features of Palestine present a striking contrast to those of the land of bondage. A widely extending plain forms the cultivated portion of Egypt, and on the greater part of this low and level country rain never falls. This natural want is supplied by the annual overflow of the Nile, and by artificial means from the same source when the river has receded within its customary channel. Close by the bank the process of irrigation is very simple. The cultivator opens a small sluice on the edge of the square bed in which seed has been sown, making drill after drill; and when a sufficient quantity of water has poured in, he shuts it up with his foot. Where the bank is high, the water is drawn up by hydraulic engines, of which there are three kinds used, of different power, according to the subsidence of the stream. The water is distributed in small channels or earthen conduits, simple in construction, worked by the foot, and formed with a mattock by the gardener who directs their course, and which are banked up or opened, as occasion may require, by pressing in the soil with the foot. Thus was the land watered in which the Israelites had dwelt so long. Such vigilance and laborious industry would not be needed in the promised land. Instead of being visited with moisture only at one brief season and left during the rest of the year under a withering blight, every season it would enjoy the benign influences of a genial climate. The hills would attract the frequent clouds, and in the refreshing showers the blessing of God would especially rest upon the land.

 12   A land which the Lord thy God careth for--that is, watering it, as it were, with His own hands, without human aid or mechanical means.

 14   the first rain and the latter rain--The early rain commenced in autumn, that is, chiefly during the months of September and October, while the latter rain fell in the spring of the year, that is, during the months of March and April. It is true that occasional showers fell all the winter; but, at the autumnal and vernal seasons, they were more frequent, copious, and important; for the early rain was necessary, after a hot and protracted summer, to prepare the soil for receiving the seed; and the latter rain, which shortly preceded the harvest, was of the greatest use in invigorating the languishing powers of vegetation (Jer 5:24; Joel 2:23; Amos 4:7; Jas 5:7).

 15   I will send grass in thy fields for thy cattle--Undoubtedly the special blessing of the former and the latter rain [Deut 11:14] was one principal cause of the extraordinary fertility of Canaan in ancient times. That blessing was promised to the Israelites as a temporal reward for their fidelity to the national covenant [Deut 11:13]. It was threatened to be withdrawn on their disobedience or apostasy; and most signally is the execution of that threatening seen in the present sterility of Palestine. MR. LOWTHIAN, an English farmer, who was struck during his journey from Joppa to Jerusalem by not seeing a blade of grass, where even in the poorest localities of Britain some wild vegetation is found, directed his attention particularly to the subject, and pursued the inquiry during a month's residence in Jerusalem, where he learned that a miserably small quantity of milk is daily sold to the inhabitants at a dear rate, and that chiefly asses' milk. "Most clearly," says he, "did I perceive that the barrenness of large portions of the country was owing to the cessation of the early and latter rain, and that the absence of grass and flowers made it no longer the land (Deut 11:9) flowing with milk and honey."

 18   lay up these my words in your heart and in your soul, and bind them--(See on Deut 6:1).

 24   Every place whereon the soles of your feet shall tread shall be yours--not as if the Jews should be lords of the world, but of every place within the promised land. It should be granted to them and possessed by them, on conditions of obedience:
from the wilderness--the Arabah on the south;
Lebanon--the northern limit;
Euphrates--their boundary on the east. Their grant of dominion extended so far, and the right was fulfilled to Solomon.
even unto the uttermost sea--the Mediterranean.

 26   Behold, I set before you this day a blessing and a curse--(See on Deut 27:11).