1Velitel vojska aramejského krále Naaman byl velice vážený muž a požíval u svého pána velké přízně, neboť právě jeho prostřednictvím dopřál Jahve Aramejcům vítězství; ale tento muž byl malomocný. 2Aramejci vytáhli na loupežný nájezd a odvedli z izraelského území děvčátko, které se dostalo do služby k Naamanově ženě. 3Řeklo své paní: „Ach! Kdyby se jen můj pán obrátil na toho proroka ze Samaří! On by ho zbavil malomocenství.“ 4Naaman to šel oznámit svému pánovi. „Hle,“ řekl, „tak a tak mluvila mladá dívka, jež pochází z izraelské země.“ 5Aramejský král odpověděl: „Odejdi tedy, pošlu izraelskému králi list.“ Naaman odešel, vzal si s sebou deset talentů stříbra, šest tisíc šekelů zlata a deset svátečních oděvů. 6Předložil izraelskému králi list tohoto znění: „Zároveň s tímto listem ti posílám svého služebníka Naamana, abys ho zbavil malomocenství.“ 7Když si ten list přečetl, roztrhl si izraelský král oděv a řekl: „Což jsem nějaký bůh, který je s to dát smrt a život, že on mi nařizuje, abych někoho zbavil malomocenství? Samozřejmě, všimněte si, že on se mnou vyhledává spor!“ 8Když se však Elizeus dozvěděl, že si izraelský král roztrhl oděv, vzkázal králi: „Proč sis roztrhl oděv? Ať tedy přijde za mnou a pozná, že je v Izraeli prorok.“ 9Naaman přišel se svým spřežením a vozem a zastavil se u dveří Elizeova domu 10a Elizeus k němu vypravil posla se vzkazem: „Jdi a vykoupej se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět čisté.“ 11Naaman se rozhněval, odešel a řekl: „Říkal jsem si: Určitě vyjde a sám se ukáže, pak bude vzývat jméno Jahva, svého Boha, zamává rukou nad nemocným místem a uzdraví, co je malomocné. 12Což nejsou damašské řeky Abana a Parpar lepší než všechny vody Izraele? Nemohl bych se vykoupat v nich, a tak být očištěn?“ Otočil se a s hněvem odejel. 13Přistoupili však jeho služebníci a takto ho oslovili: „Otče! Kdyby ti ten prorok předepsal něco nesnadného, nebyl bys to udělal? Tím spíš, když ti řekl: ‘Vykoupej se a budeš očištěn.’“ 14On tedy šel a ponořil se podle Elizeova slova sedmkrát do Jordánu: jeho tělo bylo opět čisté jako tělo malého dítěte.- 15Vrátil se s celým svým doprovodem k Elizeovi, vešel, předstoupil před něho a řekl: „Ano, od nynějška vím, že není Bůh na celé zemi, leč v Izraeli! Nyní, prosím tě, přijmi od svého služebníka dar.“ 16Ale Elizeus odpověděl: „Jako že žije Jahve, jemuž sloužím, nepřijmu nic.“ Naaman ho nutil, aby přijal, on však odmítl. 17Tu Naaman řekl: „Když tedy ne, dovol, aby tvému služebníkovi dali tolik půdy, kolik se naloží na dva mezky, neboť tvůj služebník už nebude přinášet celopal ani oběť jiným bohům než Jahvovi. 18Jenom ať Jahve tvému služebníkovi promine toto: když můj pán chodí do Rimonova chrámu a klaní se tam, opírá se o mé rámě a já se skláním v Rimonově chrámě tehdy, když to dělá on; ať Jahve laskavě svému služebníku promine toto jednání!“ 19Elizeus mu odpověděl: „Jdi v pokoji,“ a Naaman kus cesty odešel. 20Elizeův služebník Gechazi si řekl: „Můj pán toho Aramejce Naamana šetřil, když od něho nepřijal, co on mu dával. Jako že žije Jahve, poběžím za ním a něco od něho dostanu.“ 21A Gechazi se vydal za Naamanem. Když ho Naaman uviděl, jak za ním běží, seskočil mu vstříc z vozu a zeptal se: „Je vše v pořádku?“ 22On odpověděl: „V pořádku. Můj pán mě poslal, abych ti řekl: Právě ke mně přišli dva mladíci z Efraimova pohoří, bratři proroci. Dej pro ně, prosím tě, jeden talent stříbra a dva sváteční oděvy.“ 23Naaman řekl: „Prosím tě, vezmi laskavě dva talenty,“ a naléhal; svázal ty dva talenty stříbra do dvou pytlů spolu se dvěma svátečními oděvy, předal to dvěma svým služebníkům a oni to nesli před Gechazim. 24On jim je, když přišli do Ofelu, vzal z rukou a složil je v domě; pak ty muže propustil a oni odešli. 25On sám se odebral ke svému pánovi. Elizeus se ho zeptal: „Odkud přicházíš, Gechazi?“ Odpověděl: „Tvůj služebník nikam nešel.“ 26Ale Elizeus mu řekl: „Což tam nebylo mé srdce, když kdosi tobě vstříc opouštěl svůj vůz? Nyní jsi dostal stříbro a můžeš si za ně koupit zahrady, olivovníky a vinnou révu, brav a skot, služebníky a služky. 27Ale na tobě a na tvém potomstvu navždy ulpí Naamanovo malomocenství.“ A Gechazi od něho odešel bílý jako sníh od malomocenství.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 NAAMAN'S LEPROSY. (
2Kgs 5:1-7)
Naaman, captain of the host of the king of Syria, was a great man with his master--highly esteemed for his military character and success.
and honourable--rather, "very rich."
but he was a leper--This leprosy, which, in Israel, would have excluded him from society, did not affect his free intercourse in the court of Syria.
2 a little maid--who had been captured in one of the many predatory incursions which were then made by the Syrians on the northern border of Israel (see
1Sam 30:8;
2Kgs 13:21;
2Kgs 24:2). By this young Hebrew slave of his wife, Naaman's attention was directed to the prophet of Israel, as the person who would remove his leprosy. Naaman, on communicating the matter to his royal master, was immediately furnished with a letter to the king of Israel, and set out for Samaria, carrying with him, as an indispensable preliminary in the East, very costly presents.
5 ten talents of silver--Ł3421; 6000 shekels of gold; a large sum of uncertain value.
ten changes of raiment--splendid dresses, for festive occasions--the honor being thought to consist not only in the beauty and fineness of the material, but on having a variety to put on one after another, in the same night.
7 when the king of Israel had read the letter, that he rent his clothes--According to an ancient practice among the Eastern people, the main object only was stated in the letter that was carried by the party concerned, while other circumstances were left to be explained at the interview. This explains Jehoram's burst of emotion--not horror at supposed blasphemy, but alarm and suspicion that this was merely made an occasion for a quarrel. Such a prince as he was would not readily think of Elisha, or, perhaps, have heard of his miraculous deeds.
8 ELISHA SENDS HIM TO JORDAN, AND HE IS HEALED. (
2Kgs 5:8-15)
when Elisha the man of God had heard that the king of Israel had rent his clothes, that he sent to the king, saying, . . . let him come now to me--This was the grand and ultimate object to which, in the providence of God, the journey of Naaman was subservient. When the Syrian general, with his imposing retinue, arrived at the prophet's house, Elisha sent him a message to "go and wash in Jordan seven times." This apparently rude reception to a foreigner of so high dignity incensed Naaman to such a degree that he resolved to depart, scornfully boasting that the rivers of Damascus were better than all the waters of Israel.
11 strike his hand over the place--that is, wave it over the diseased parts of his body. It was anciently, and still continues to be, a very prevalent superstition in the East that the hand of a king, or person of great reputed sanctity, touching, or waved over a sore, will heal it.
12 Abana and Pharpar--the Barrady and one of its five tributaries--uncertain which. The waters of Damascus are still highly extolled by their inhabitants for their purity and coldness.
14 Then went he down, and dipped himself seven times in Jordan--Persuaded by his calmer and more reflecting attendants to try a method so simple and easy, he followed their instructions, and was cured. The cure was performed on the basis of God's covenant with Israel, by which the land, and all pertaining to it, was blessed. Seven was the symbol of the covenant [KEIL].
15 ELISHA REFUSES NAAMAN'S GIFTS. (
2Kgs 5:15-19)
he returned to the man of God--After the miraculous cure, Naaman returned to Elisha, to whom he acknowledged his full belief in the sole supremacy of the God of Israel and offered him a liberal reward. But to show that he was not actuated by the mercenary motives of the heathen priests and prophets, Elisha, though he accepted presents on other occasions (
2Kgs 4:42), respectfully but firmly declined them on this, being desirous that the Syrians should see the piety of God's servants, and their superiority to all worldly and selfish motives in promoting the honor of God and the interests of true religion.
17 two mules' burden of earth--with which to make an altar (
Exod 20:24) to the God of Israel. What his motive or his purpose was in this proposal--whether he thought that God could be acceptably worshipped only on his own soil; or whether he wished, when far away from the Jordan, to have the earth of Palestine to rub himself with, which the Orientals use as a substitute for water; or whether, by making such a request of Elisha, he thought the prophet's grant of it would impart some virtue; or whether, like the modern Jews and Mohammedans, he resolved to have a portion of this holy earth for his nightly pillow--it is not easy to say. It is not strange to find such notions in so newly a converted heathen.
18 goeth into the house of Rimmon--a Syrian deity; probably the sun, or the planetary system, of which a pomegranate (Hebrew, Rimmon) was the symbol.
leaneth on my hand--that is, meaning the service which Naaman rendered as the attendant of his sovereign. Elisha's prophetic commission not extending to any but the conversion of Israel from idolatry, he makes no remark, either approving or disapproving, on the declared course of Naaman, but simply gives the parting benediction (
2Kgs 5:19).
20 GEHAZI, BY A LIE, OBTAINS A PRESENT, BUT IS SMITTEN WITH LEPROSY. (
2Kgs 5:20-27)
I will run after him, and take somewhat of him--The respectful courtesy to Elisha, shown in the person of his servant, and the open-handed liberality of his gifts, attest the fulness of Naaman's gratitude; while the lie--the artful management is dismissing the bearers of the treasure, and the deceitful appearance before his master, as if he had not left the house--give a most unfavorable impression of Gehazi's character.
23 in two bags--People in the East, when travelling, have their money, in certain sums, put up in bags.
27 leper as white as snow--(See on
Lev 13:3). This heavy infliction was not too severe for the crime of Gehazi. For it was not the covetousness alone that was punished; but, at the same time, it was the ill use made of the prophet's name to gain an object prompted by a mean covetousness, and the attempt to conceal it by lying [KEIL].
