1Shromáždil pak Jozue všecka pokolení Izraelská v Sichem a svolal starší Izraelské a přední z nich, i soudce a správce jejich, i postavili se před oblíčejem Božím. 2I řekl Jozue všemu lidu: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Za řekou bydlili otcové vaši za starodávna, jmenovitě Táre, otec Abrahamův a otec Náchorův, a sloužili bohům cizím. 3I vzal jsem otce vašeho Abrahama z místa, kteréž jest za řekou, a provedl jsem jej skrze všecku zemi Kananejskou, a rozmnožil jsem símě jeho, dav jemu Izáka. 4A Izákovi dal jsem Jákoba a Ezau. I dal jsem Ezau horu Seir, aby vládl jí; Jákob pak a synové jeho sstoupili do Egypta. 5I poslal jsem Mojžíše a Arona, a zbil jsem Egypt, a když jsem to učinil u prostřed něho, potom vyvedl jsem vás. 6A vyvedl jsem otce vaše z Egypta, i přišli jste k moři, a honili Egyptští otce vaše s vozy a jezdci až k moři Rudému. 7Tedy volali k Hospodinu, kterýž postavil mrákotu mezi vámi a Egyptskými, a uvedl na ně moře, i zatopilo je; anobrž viděly oči vaše i to, co jsem učinil při Egyptu, a bydlili jste na poušti za dlouhý čas. 8Potom uvedl jsem vás do země Amorejského, kterýž bydlil za Jordánem, a bojovali s vámi; i dal jsem je v ruku vaši, a opanovali jste zemi jejich, a zahladil jsem je před tváří vaší. 9Povstal pak Balák syn Seforův, král Moábský, a bojoval s Izraelem; i poslav, povolal Baláma syna Beorova, aby zlořečil vám. 10Ale nechtěl jsem slyšeti Baláma, pročež stále dobrořečil vám, a tak vysvobodil jsem vás z ruky jeho. 11A když jste přešli Jordán, přišli jste k Jerichu; i bojovali proti vám muži Jericha, Amorejští, a Ferezejští, a Kananejští, a Hetejští, a Gergezejští, a Hevejští, a Jebuzejští, a dal jsem je v ruku vaši. 12Poslal jsem před vámi i sršně, kteřížto vyhnali je od tváři vaší, dva krále Amorejské; ne mečem ani lučištěm svým tys je vyhnal. 13A dal jsem vám zemi, v níž jste nepracovali, a města, kterýchž jste nestavěli, v nichž bydlíte; vinic a olivoví, kteréhož jste neštípili, užíváte. 14Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu. 16Jemuž odpověděl lid, řka: Odstup to od nás, abychom opustiti měli Hospodina a sloužiti bohům cizím. 17Nebo Hospodin Bůh náš onť jest, kterýž vyvedl nás i otce naše z země Egyptské, z domu služebnosti, a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká, a choval nás na vší cestě, po níž jsme šli, a mezi všemi národy, skrze něž jsme prošli. 18A vypudil Hospodin všecky národy, zvláště Amorejského, obyvatele země této, před tváří naší; my také sloužiti budeme Hospodinu, nebo on jest Bůh náš. 19I řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bůh svatý jest, Bůh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich. 20Jestliže byste opustíce Hospodina, sloužili bohům cizozemců, obrátí se a zle učiní vám, a zkazí vás, poněvadž prvé dobře učinil vám. 21Jemuž odpověděl lid: Nikoli, ale Hospodinu sloužiti budeme. 22I řekl Jozue lidu: Svědkové budete sami proti sobě, že jste sobě vyvolili Hospodina, abyste jemu sloužili. Tedy odpověděli: Svědkové jsme. 23Jimž on řekl: Odvrztež tedy nyní bohy cizozemců, kteříž jsou u prostřed vás, a nakloňte srdcí svých k Hospodinu Bohu Izraelskému. 24Odpověděl lid Jozue: Hospodinu Bohu našemu sloužiti a hlasu jeho poslouchati budeme. 25A tak učinil Jozue toho dne smlouvu s lidem, a předložil jim ustanovení a soudy v Sichem. 26A zapsal Jozue slova ta do knihy zákona Božího; vzav také kámen veliký, postavil jej tu pod dubem, kterýž byl u svatyně Hospodinovy. 27I řekl Jozue všemu lidu: Aj, kámen tento bude mezi námi na svědectví, nebo on slyšel všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil s námi, a bude na svědectví proti vám, abyste snad neklamali proti Bohu svému. 28A rozpustil Jozue lid, jednoho každého do dědictví jeho. 29I stalo se po vykonání těch věcí, že umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech. 30A pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatsáre, kteréž jest na hoře Efraim k straně půlnoční hory Gás. 31I sloužil Izrael Hospodinu po všecky dny Jozue, i po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, a kteříž povědomi byli všech skutků Hospodinových, kteréž učinil Izraelovi. 32Kosti pak Jozefovy, kteréž byli vynesli synové Izraelští z Egypta, pochovali v Sichem, v dílu pole, kteréž koupil Jákob od synů Emora otce Sichemova za sto peněz; i byly u synů Jozefových v dědictví jejich. 33Eleazar také, syn Aronův, umřel, a pochovali jej na pahrbku Fínesa syna jeho, kterýž dán byl jemu na hoře Efraim.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 JOSHUA ASSEMBLING THE TRIBES. (
Joz 24:1)
Joshua gathered all the tribes of Israel to Shechem--Another and final opportunity of dissuading the people against idolatry is here described as taken by the aged leader, whose solicitude on this account arose from his knowledge of the extreme readiness of the people to conform to the manners of the surrounding nations. This address was made to the representatives of the people convened at Shechem, and which had already been the scene of a solemn renewal of the covenant (
Joz 8:30,
Joz 8:35). The transaction now to be entered upon being in principle and object the same, it was desirable to give it all the solemn impressiveness which might be derived from the memory of the former ceremonial, as well as from other sacred associations of the place (
Gn 12:6-
Gn 12:7;
Gn 33:18-
Gn 33:20;
Gn 35:2-
Gn 35:4).
they presented themselves before God--It is generally assumed that the ark of the covenant had been transferred on this occasion to Shechem; as on extraordinary emergencies it was for a time removed (Jdg. 20:1-18;
1Sam 4:3;
2Sam 15:24). But the statement, not necessarily implying this, may be viewed as expressing only the religious character of the ceremony [HENGSTENBERG].
2 RELATES GOD'S BENEFITS. (
Joz 24:2-
Joz 24:13)
Joshua said unto all the people--His address briefly recapitulated the principal proofs of the divine goodness to Israel from the call of Abraham to their happy establishment in the land of promise; it showed them that they were indebted for their national existence as well as their peculiar privileges, not to any merits of their own, but to the free grace of God.
Your fathers dwelt on the other side of the flood--The Euphrates, namely, at Ur.
Terah, the father of Abraham, and the father of Nachor--(see
Gn 11:27). Though Terah had three sons, Nahor only is mentioned with Abraham, as the Israelites were descended from him on the mother's side through Rebekah and her nieces, Leah and Rachel.
served other gods--conjoining, like Laban, the traditional knowledge of the true God with the domestic use of material images (
Gn 31:19,
Gn 31:34).
3 I took your father Abraham from the other side of the flood, and led him throughout all the land of Canaan--It was an irresistible impulse of divine grace which led the patriarch to leave his country and relatives, to migrate to Canaan, and live a "stranger and pilgrim" in that land.
4 I gave unto Esau mount Seir--(See on
Gn 36:8). In order that he might be no obstacle to Jacob and his posterity being the exclusive heirs of Canaan.
12 I sent the hornet before you--a particular species of wasp which swarms in warm countries and sometimes assumes the scourging character of a plague; or, as many think, it is a figurative expression for uncontrollable terror (see on
Ex 23:28).
14 Now therefore fear the Lord, and serve him in sincerity and in truth--After having enumerated so many grounds for national gratitude, Joshua calls on them to declare, in a public and solemn manner, whether they will be faithful and obedient to the God of Israel. He avowed this to be his own unalterable resolution, and urged them, if they were sincere in making a similar avowal, "to put away the strange gods that were among them"--a requirement which seems to imply that some were suspected of a strong hankering for, or concealed practice of, the idolatry, whether in the form of Zabaism, the fire-worship of their Chaldean ancestors, or the grosser superstitions of the Canaanites.
26 Joshua wrote these words in the book of the law of God--registered the engagements of that solemn covenant in the book of sacred history.
took a great stone--according to the usage of ancient times to erect stone pillars as monuments of public transactions.
set it up there under an oak--or terebinth, in all likelihood, the same as that at the root of which Jacob buried the idols and charms found in his family.
that was by the sanctuary of the Lord--either the spot where the ark had stood, or else the place around, so called from that religious meeting, as Jacob named Beth-el the house of God.
29 HIS AGE AND DEATH. (
Joz 24:29-
Joz 24:30)
Joshua . . . died--LIGHTFOOT computes that he lived seventeen, others twenty-seven years, after the entrance into Canaan. He was buried, according to the Jewish practice, within the limits of his own inheritance. The eminent public services he had long rendered to Israel and the great amount of domestic comfort and national prosperity he had been instrumental in diffusing among the several tribes, were deeply felt, were universally acknowledged; and a testimonial in the form of a statue or obelisk would have been immediately raised to his honor, in all parts of the land, had such been the fashion of the times. The brief but noble epitaph by the historian is, Joshua, "the servant of the Lord."
31 Israel served the Lord all the days of Joshua--The high and commanding character of this eminent leader had given so decided a tone to the sentiments and manners of his contemporaries and the memory of his fervent piety and many virtues continued so vividly impressed on the memories of the people, that the sacred historian has recorded it to his immortal honor. "Israel served the Lord all the days of Joshua, and all the days of the elders that overlived Joshua."
32 the bones of Joseph--They had carried these venerable relics with them in all their migrations through the desert, and deferred the burial, according to the dying charge of Joseph himself, till they arrived in the promised land. The sarcophagus, in which his mummied body had been put, was brought thither by the Israelites, and probably buried when the tribe of Ephraim had obtained their settlement, or at the solemn convocation described in this chapter.
in a parcel of ground which Jacob bought . . . for an hundred pieces of silver--Kestitah translated, "piece of silver," is supposed to mean "a lamb," the weights being in the form of lambs or kids, which were, in all probability, the earliest standard of value among pastoral people. The tomb that now covers the spot is a Mohammedan Welce, but there is no reason to doubt that the precious deposit of Joseph's remains may be concealed there at the present time.
33 Eleazar the son of Aaron died, and they buried him in . . . mount Ephraim--The sepulchre is at the modern village Awertah, which, according to Jewish travellers, contains the graves also of Ithamar, the brother of Phinehas, the son of Eleazar [VAN DE VELDE].
