Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český studijní překlad chce přinést současnému českému čtenáři kvalitní a přesný překlad Bible. Jde o překlad studijní, v co největší míře konkordantní a důsledný. Je určen především pro každodenní studium a výklad Písma Písmem. Jeho nedílnou součástí je proto bohatý odkazový a poznámkový aparát. Naší cílovou skupinou jsou hlavně lidé, kteří chtějí jít hlouběji „do Písma“, ale nemají znalost originálních biblických jazyků. Rádi bychom, aby tento nový překlad navázal na národní písmáckou tradici, na kvality a duchovní význam Bible Kralické. Cílem překladatelského týmu je umožnit českému čtenáři, neznalému původních biblických jazyků, bibli nejen číst, ale skutečně hloubkově studovat.
Čím se ČSP snaží dosáhnout svých cílů? Na rozdíl od většiny jiných překladů se u mnoha veršů snaží nabídnout nejen tu překladovou variantu, která je překladatelům nejbližší, ale v poznámce pod čarou i další možnosti. Pokud je to možné, snaží se být tzv. konkordantní – tedy stejné slovo v originálním jazyce překládat stejným českým slovem. Používá speciálně vyvinutý bohatý poznámkový aparát, který zahrnuje mimořádný záběr desítek tisíc jazykových, historických a výkladových poznámek a odkazů. Poznámky se zabývají textem a faktografií a vyhýbají se teologickým interpretacím. Tím je ČSP dobrým kandidátem pro široké využití všemi křesťany bez ohledu na církevní příslušnost. Obsahuje také dohromady 70 stran dalších příloh a map. Specialitou ČSP je také to, že při jeho vzniku byl využíván unikátní překladatelský software BTr, vyvinutý na míru vedoucím týmu A. Zelinou. ČSP nechce rezignovat ani na krásu. Je přeložen soudobou a srozumitelnou češtinou a jeho netradiční vazbu navrhl přední český výtvarník Aleš Lamr.
Přesné překlady Bible, které umožňují všeobecný přehled, ale i hlubší studium biblických událostí, existuje prakticky ve všech zemích západní kulturní tradice. Jmenujme nejznámější New American Standard Bible (1965-1677), New Revised Standard Version (1989) v angličtině, Revidierte Elberfelder (1993), Schlachter version (1951) v němčině. U nás podobné dílo nemohlo kvůli desetiletím totalitní nesvobody vzniknout. Zaplnění této mezery v duchovním i kulturním dědictví českého národa je úkolem současné generace, která k tomu má znovu všechny podmínky. Český studijní překlad Bible by měl svému čtenáři umožňovat, aby se ve své mateřštině co nejvíce přiblížil původnímu znění, způsobu myšlení a poselství Písma.
1 Nato král David řekl celému shromáždění: Můj syn Šalomoun, jehož jediného vyvolil Bůh, je mladý a útlý a dílo je veliké, neboť to není hrad pro člověka, ale pro Hospodina Boha.
2 Ze vší své síly jsem připravil pro dům svého Boha zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné, bronz na bronzové, železo na železné, dřevo na dřevěné, kameny karneolové a pro vsazování kameny antimonové a pestrobarevné, všelijaké drahokamy i množství mramoru.
3 Navíc, protože jsem si oblíbil dům svého Boha, z osobního vlastnictví zlata a stříbra jsem dal pro dům svého Boha kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatyně:
4 Tři tisíce talentů zlata, zlata z Ofíru, sedm tisíc talentů přečištěného stříbra pro potažení stěn domů,
5 zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné a pro všechnu práci konanou řemeslníky. Kdo se dnes dobrovolně rozhodne otevřít ruku pro Hospodina?
6 Dobrovolně se rozhodli předáci rodů, velitelé izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty a předáci nad prací pro krále.
7 Pro službu Božího domu dali pět tisíc talentů zlata a deset tisíc darejků, deset tisíc talentů stříbra, osmnáct tisíc talentů bronzu a sto tisíc talentů železa.
8 Ten, kdo měl drahokamy, dal je do pokladu Hospodinova domu do správy Geršónovce Jechíela.
9 Lid se radoval z jejich dobrovolného rozhodnutí, neboť se rozhodli dát Hospodinu dobrovolně a z celého srdce; také král David se převelice radoval.
10 Nato David dobrořečil Hospodinu před zraky celého shromáždění. David řekl: Požehnaný buď, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až navěky.
11 Tobě, Hospodine, patří velikost, udatnost, sláva, síla i nádhera, ano všechno, co je na nebesích i na zemi. Tobě, Hospodine, patří království, vyvýšený jsi jako hlava nade všechno.
12 Bohatství i sláva jsou od tebe, ty vládneš nade vším, ve tvé ruce je síla a udatnost, ve tvé ruce je učinit velkým a posílit každého.
13 Nyní, Bože náš, ti vzdáváme díky a chválíme tvé slavné jméno.
14 Vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že bychom byli schopni se k něčemu takovému dobrovolně rozhodnout? Vždyť od tebe je všechno a ze tvé ruky jsme ti dali.
15 Vždyť jsme před tebou hosté a příchozí jako všichni naši otcové; jako stín jsou naše dny na zemi, není naděje.
16 Hospodine, Bože náš, celé toto bohatství, které jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je ze tvé ruky, to všechno ti patří.
17 Vím, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a oblibuješ přímost. V přímosti svého srdce jsem se rozhodl dobrovolně dát toto všechno a nyní jsem s radostí viděl, že tvůj lid, který je zde, se rozhodl dát pro tebe dobrovolně.
18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej to navěky jako zaměření myšlenek srdce svého lidu a zaměř jejich srdce k sobě.
19 A mému synu Šalomounovi dej neporušené srdce, aby zachovával tvé příkazy, tvá svědectví a ustanovení, plnil to všechno a postavil ten hrad, pro který jsem udělal přípravy.
20 Potom David řekl celému shromáždění: Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu. Celé shromáždění tedy dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, poklekali a klaněli se Hospodinu a králi.
21 Druhý den obětovali Hospodinu obětní hody a přinášeli Hospodinu zápalné oběti — tisíc býčků, tisíc beranů a tisíc beránků; též jejich litých obětí a obětních hodů bylo množství za celý Izrael.
22 V onen den jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom ustanovili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze.
23 Šalomoun seděl na Hospodinově trůnu jako král po svém otci Davidovi, dařilo se mu a celý Izrael ho poslouchal.
24 Všichni předáci, hrdinové i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi.
25 Hospodin učinil Šalomouna velmi velkým v očích celého Izraele a dal mu královský majestát, jaký před ním neměl žádný král nad Izraelem.
26 David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.
27 Doba, po kterou kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let.
28 I zemřel v utěšených šedinách, sytý dnů, bohatství a slávy. Po něm se stal králem jeho syn Šalomoun.
29 První i poslední činy krále Davida jsou zapsány v letopisech vidoucího Samuela, v letopisech proroka Nátana a v letopisech vidoucího Gáda,
30 spolu se všemi jeho královskými a udatnými činy a událostmi té doby, které postihly jej, Izrael a všechna království země.
Es ist David, der Salomo auf den Thron setzt, der den Fürsten befiehlt, ihm zu helfen, und der Weissagung in (von Gott) eingegebenen Psalmen anordnet [1]. Er ordnet das Alter an, in dem der Dienst der Leviten anfangen sollte - ein anderes, als das durch Moses bestimmt wurde [2].
Es ist die ganze Ordnung des Hauses Gottes und des Königs, die unter seiner Hand angeordnet wird; es ist ein neues System, das auf der Gnade als seinem Grundsatz aufgerichtet wird.
Salomo führt die Ordnung und Pläne der göttlichen Weisheit in David nur aus. Herrlichkeit ist nur die Frucht der Gnade. Es ist der Christus, der gelitten hat, der die Weisheit und die Kraft Gottes ist, dem auch die ganze Ordnung des Hauses gehört. Die ganze Ruhe ist herrlich, sie ist aber bloß ein Ergebnis. Nun haben wir schon gesehen, daß dieses Haus in Frieden, und durch Christum als den Friedefürsten, erbaut werden muß. Es entsprach nicht der gewohnheitsmäßigen Offenbarung der Herrlichkeit Gottes, daß Feinde da sein sollten, die bekämpft werden mußten, noch paßte das zum Wesen der Freude Seines Volkes. Das Wesen eines solchen Zustandes der Dinge sollte das des ungehindert fließenden Segens von Gott sein.
Es ist sehr wichtig zu beachten, wie hier alles durch David regiert wird. Zu allererst ist es moralisch wichtig. Die Einsicht, das Recht, die Dinge anzuordnen, die Energie, die den ganzen Gedanken Gottes erfaßt, die Gemeinschaft mit Ihm in Seinen Ratschlüssen, der Keim und die moralische Grundlage aller dieser Ratschlüsse, wie auch die Kraft, sie aufrechtzuerhalten, sind mit den Leiden verbunden, die Christus für die Herrlichkeit Seines Vaters erduldete. Nach unserem Maße ist dies auch von uns wahr. Es ist der erniedrigte, leidende Christus, der moralisch auf der Standhöhe all dieser Herrlichkeit steht. Zweitens ist das wichtig für die Einsicht in die Wege Gottes, denn ich zweifle nicht daran, daß Christus am Anfang Seiner Regierung im Charakter Davids handeln wird.
Wir können hier auch bemerken, daß der Umfang der von David ausgeübten Autorität sehr groß und weitreichend war. Die ganze religiöse Ordnung wurde neu aufgebaut, Alles, sogar das Alter des Dienstes der Leviten, hängt von der Gewalt und den Anordnungen Davids ab, wie sie früher von Moses abhingen. Das ganze Muster des Tempels und seiner Gefäße wird ihm von Gott eingegeben, wie das Muster der Stiftshütte und von allem, was zu ihr gehörte, dem Mose eingegeben worden war. Er führte auch den Gesang und allerlei Musikinstrumente ein, die sogar die „Musikinstrumente Gottes"" genannt werden, und die, ebenso wie auch der Gesang vorher, nicht zum öffentlichen Dienst gehört hatten. Mit Ausnahme der Lade unterschieden sich sogar die mannigfaltigen Gefäße von denjenigen der Stiftshütte; und für alles wird das genaue Gewicht in Gold und Silber durch David bestimmt.
Gott möchte das Volk auch in diesem bereitwilligen Dienst am Tage Seiner Macht mit David verbinden; und ebenso wie sie mit ihm in seinen Kriegen und Kämpfen verbunden waren, gibt es solche, die es auch in der Freiheit sein werden, die er dem Hause seines Gottes gegenüber an den Tag legt. Es ist wahr, daß sie von ihm weit entfernt sind, die Sache ist sozusagen überflüssig. Sie haben nichts mit der Weisheit zu tun, die anordnet und bereitet, es wird ihnen aber erlaubt, am Werk teilzunehmen. Diese Gunst wird ihnen gewährt, und ihr guter Wille ist Gott wohlannehmlich, und auch er ist die Frucht Seiner Gnade.
Hier (Kap. 29, 18) erkennt David Gott wieder nach den den Vätern gegebenen Verheißungen, und nach dem ewigen Gedenken Gottes, „der Gott unserer Väter Abraham, Isaak und Jakob""; er trachtet nach dem, was unter dem neuen Bund vollendet werden wird, und er führt die Danksagungen der ganzen Versammlung. Schlachtopfer der Gerechtigkeit wurden dargebracht, und sie aßen vor Jehova mit großer Freude.
Salomo wird ein zweites Mal zum König gemacht (siehe Kap. 1. Chr 23, 1). Das erstemal war es, als die Gnade in dem auf der Tenne Ornans erbauten Altar völlig festgelegt wurde, wo der Sohn Davids, als Friedefürst, den Tempel bauen sollte. Salomo wird eingeführt als das Haupt von allem, was gegründet wurde, und als der, der den ersten und höchsten Platz in den Gedanken Gottes innehat - derjenige, von dem die ganze Ruhe abhing, die jetzt ohne ihn gar nicht bestehen konnte. Das Haus, die ganze Ordnung des Hauses und seine Verwaltung, alles bezog sich auf Salomo; sein Einssein mit David darin aber, daß sie beide gleichzeitig auf dem Thron waren, macht es uns viel leichter, das Vorbild Christi darin zu verstehen. Es ist eine Person, die Seine Leiden und Siege auf den Thron der Herrlichkeit und des Friedens gesetzt hat. Denn obwohl das Ergebnis der Herrlichkeit zu dem Zeitpunkt noch nicht offenbar geworden war, hatte Gott Seinem Volke Ruhe gegeben, auf daß sie in Jerusalem wohnen möchten (1. Chr 23, 25). David verschwindet jetzt, obwohl er es ist, der Salomo in diese Stellung bringt. Das, was wir sehen und was den ganzen Schauplatz der königlichen Herrlichkeit füllt, ist Salomo selbst, der in Frieden über ein williges Volk regiert, der diese Schlachtopfer der Gerechtigkeit darbringen kann. Der Sohn Davids wird in seinem eigenen wahren Charakter gesehen, und allein in diesem Charakter, nämlich in dem als Gesalbter Jehovas, dem Regierer des Volkes; und Zadok, der treue Priester (nicht Abjathar) wandelt vor dem Gesalbten (auf diese Weise wurde der ganze Ratschluß Gottes nach dem Liede Hannas und den Worten des Mannes Gottes in 1. Sam 2 erfüllt). „Und so setzte sich Salomo auf den Thron Jehovas"", ein bemerkenswerter Ausspruch: alles ist ihm untertan.
Der aufmerksame Leser kann nicht umhin, den hervorragenden Platz zu bemerken, der den Ratschlüssen Gottes im Blick auf Christum, den Herrn, gegeben wird, und den Gegensatz, der zwischen dieser und der Geschichte Adonijas im Buche der Könige besteht - einer Geschichte, die durch den Gegensatz zu dem Bericht im Buche der Chronika also völlig beweist, daß der Gedanke und die Absicht des Geistes Gottes in diesem Buche waren, uns im Vorbilde den Ausdruck der Vorsätze Gottes in bezug auf den wahren Sohn Davids zu geben und auf die Stellung, die Er einnehmen soll, und zu zeigen, welcherart der Charakter des Thrones in Jerusalem in jenen Tagen sein wird, wenn Christus darauf sitzen wird. Es wird der Thron Jehovas sein, und die königliche Majestät in Israel wird derartig sein, wie sie noch niemals gekannt worden ist. In bezug hierauf ist das Buch der Chronika voller Unterweisung.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Augenscheinlich hatte Heman selbst diese Eingebung. Mehrere Psalmen werden ihm wie auch Asaph zugeschrieben.
[2] Jedenfalls wird die wahrscheinliche Probezeit von vier Jahren nicht erwähnt. David ordnet das Alter durch seine eigene Gewalt an.