Přesvědčování "nefunguje"!

   Zkoušeli jste někdy někoho přesvědčit o pravdivosti bible, o existenci Boha apod.? S jakým výsledkem? Obvyklým výsledkem je to, že se přesvědčovaná osoba naopak ještě více "zatvrdí". Pavel si toho byl velice dobře vědom, a upozorňoval na tuto skutečnost Timotea, a skrze něj i celé společenství věřících:

2. Timoteovi 2,14: Toto připomínej a před tváří Boží zapřísahej bratry, aby se nepřeli o slova. K ničemu to není, jen ke zkáze posluchačů. 

    Doslovný překlad (můj) tohoto místa je: „Tyto věci připomínej a dosvědčuj před tváří Pána, nebojovat slovy - nepřináší to žádný užitek, jen katastrofu těm slyšícím.”

    Na místě překládaném obvykle jako "hádat se o slova" (bojovat slovy) je řecké slovo λογομαχεω (logomacheó). Jedná se o složeninu slov λογος (logos = slovo) a μαχομαι (machomai = bojovat, zápasit, diskutovat). Domnívám se, že význam Pavlovy věty skutečně spočívá v tom, aby se věřící ani nepokoušeli pomocí hádek, diskuzí, argumentací a slovních přestřelek přesvědčit druhé o Bohu, protože jejich snažení bude mít spíše opačný účinek!

   Když se podíváte na Pavlův život, uvidíte, že "složitější vyučování" byla určena pouze pro ty, kteří již byli obrácení, resp. obrácení již delší dobu - viz. např. 1. Korintským 2,6-7: O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.

   Podívejme se na verše, které výše uvedeným předcházejí:

1. Korintským 2,1-5: Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

2. Korintským 4,4: Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím.

   Pavel zde vysvětluje důvod, proč lidé nemohou uvěřit. Má to "na svědomí" ďábel.

2. Korintským 10,4-5: Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista,

   Jestliže Pavel na jedné straně říká, že nemáme bojovat slovy, a na druhé straně říká, že ty lidské výmysly a falešné představy o Bohu, sobě samých apod. máme bořit, pak to rozhodně nebude pomocí argumentace. Ty myšlenkové pevnosti padnou pouze jako následek použití těch správných zbraní – modlitby, případně modlitby ve spojení s půstem.

   Každý z vás již určitě četl evangelium podle Lukáše. V 24.kapitole si od 13. verše můžete přečíst, co zajímavého se dělo po Ježíšově vzkříšení. Je tam popisována cesta a rozhovor dvou Ježíšových učedníků, ke kterým se Ježíš připojil a cestou s nimi rozmlouval. V 16. verši je psáno, že jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. Vysvětloval jim, že se v Jeho osobě naplnila dávná proroctví, a že to tak muselo být, a v 31. verši stojí, že jim oči otevřel, a oni Jej poznali. Tito učedníci se rychle vrátili do Jeruzaléma a říkali to ostatním. Když jim své setkání se vzkříšeným Ježíšem popisovali, objevil se tam Ježíš sám. Vzal si od nich kus pečené ryby a plástev medu, a vysvětloval jim, že se muselo naplnit to, co bylo předpovězeno proroky. A ve 45 verši stojí, že „potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu“.

   Pokusím se Vám vše ukázat na praktickém příkladu z mého života. Před svým obrácením jsem byl velice úspěšným léčitelem, jasnovidcem apod. Když jsem uvěřil, žil jsem několik let bez církve, hlavně proto, že jsem ve svém okolí žádný vhodný sbor neměl. Bylo to celkem bez problémů do chvíle, kdy jsem uvěřil (lži) tomu, že už to přeháním, a že jsem fanatik. Zase za mnou přišli lidé s tím, že potřebují uzdravit, najít místo, kde mají vykopat studnu, najít ztracenou či ukradenou věc apod., a já se znovu vrátil k okultismu. V té době jsem dokázal úplně zapomenout na Boha, a vše, co jsem do té doby prožil, jsem označil za jakousi směs náhod, autosugesce a svých schopností. Nebyla se mnou žádná řeč. Neexistoval způsob, jak mne přesvědčit, že jsem "mimo".

   Naštěstí se po nějaké době můj bratr spolu se švagrovou začali modlit a postit za to, aby mi Bůh znovu otevřel oči. Vůbec jsme spolu o tom nemluvili, ale výsledkem bylo, že jsem ve stejnou dobu "z ničeho nic" znovu otevřel bibli, a vrátil se k Bohu.

   Takže to shrňme! Problémem nevěřících je "zaslepenost", kterou má na svědomí ďábel. Podle Pavla není rozumné snažit se lidi přesvědčit na úrovni argumentace. Zároveň však upozorňuje na to, že máme zbraně, které jsou schopné ty bloky v myšlení rozbít (modlitbu a půst). Tím, kdo otevírá oklamanou lidskou mysl, je Bůh, a dělá to jako odpověď na použití zmiňovaných duchovních zbraní. Věřím, že když pochopíme pravidla duchovního boje, budeme ve svém životě zakoušet méně zklamání a budeme vidět více obrácených :)