Pokud jsme přijali Boží nabídku odpuštění hříchů a záchrany, bylo nám odpuštěno a byli jsme přijati za syny a dcery Boží. To však neznamená, že máme automaticky i moudrost a duchovní citlivost (rozeznání). Když pomineme duchovní dary (jako např. prorocký dar, slovo moudrosti, slovo poznání, mluvení jazyky a jejich výklad), to hlavní, co máme k dispozici, je slovo, které pro nás Bůh nechal sepsat – bible. Bible obsahuje odpověď na většinu hlavních otázek, které nás mohou napadnout. Nachází se v ní vysvětlení Božích plánů, záměrů a jednání, duchovních zákonitostí a principů, návody pro správný život apod. Bez znalosti bible však zůstáváme stejně slepými jako před obrácením, snadno oklamatelnými kýmkoli a jakýmkoli učením, které pronikne k našim uším.
Když Ježíše na poušti pokoušel satan (Matouš, 4. kapitola), odpovídal na jeho provokace vždy tím, co stojí v Písmu (tehdy šlo pochopitelně o starý zákon). Když později vysvětloval principy svým následovníkům, odkazoval je na svatá písma. Když reagoval na provokace zákoníků a saduceů, odpovídal jím připomenutím, co stojí v Písmu.
Jedině díky tomu, že lidé nečtou a neznají Boží slovo – bibli, se učení některých denominací natolik vzdálilo od biblického poselství. Jedině tak je možné, aby lidé přijímali učení, které je naprosto zjevně a nepochybně v přímém rozporu s tím, co stojí v bibli. Apoštol Pavel si plně uvědomoval, jak je otázka znalosti Písma a čistoty učení důležitá, a dal to ve svém dopise Galatským ostře najevo:
Galatským 1, 7-9 (ČSP): Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!
Pokud sami dobře neznáme Písmo, ale spoléháme se pouze na to, co v neděli uslyšíme od pana faráře, nebo na to, co si poslechneme v nějakém kázání, případně na to, co si přečteme v nějaké knize, velice riskujeme. Nikdo z lidí nemá „patent na rozum“. Nemáme plné a dokonalé poznání, Boží moudrost, každý z nás je omylný.
Lidé obvykle věří věcem, které nejsou v souladu s biblí proto, že sami bibli pořádně neznají, nebo proto, že prošli vyučováním, které jejich uvažování nasměrovalo určitým konkrétním směrem (obvykle tak, aby odpovídalo učení dané církevní denominace). A to mluvím o neúmyslném ovlivnění, ačkoli existuje i možnost záměrné manipulace (která snad není až tak rozšířená). Bible říká, že lidé si najdou a vyberou učitele, kteří jim budou říkat to, co se jim líbí (2Tm 4, 3-4).
Jak snadné to dnes mají démoni i lidé, když nás chtějí nějakým způsobem ovlivnit – pokud neznáme Písmo? Myslím, že se musí velice dobře bavit nad naší nerozumností. Bůh nám nechal sepsat své slovo, aby k němu každý mohl najít cestu, pochopit nejrůznější duchovní principy a zákonitosti, a my to ignorujeme. Ježíš znal velmi dobře tóru (starý zákon), a to tu stačilo jako obrana proti satanovi.
Víte, jak snadné je oklamat malé děti? A stejně tak snadné je oklamat nás, pokud dobře neznáme Boží slovo – bibli. Ale tak to nemá být! Naším cílem má být to, co napsal apoštol Pavel ve svém dopise Efezským:
Efezským 4, 14-15 (ČSP): abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista.
Pokud neznáme celou bibli, snadno se nám může stát, že se zaměříme na jediný verš, a na něm postavíme svou víru. Potřebujeme znát celou bibli, abychom si v mysli vedle sebe mohli položit všechny úhly pohledu na danou otázku. Každé zaslíbení má své podmínky, každé překročení hranic má své důsledky.
Myslím, že není nad konkrétní příklady. Dostávám e-maily s nejrůznějšími dotazy, a jeden nedávný se týká tématu dnešního článku. Autor dotazu uvěřil v Boha, vzdal se používání magie (kterou předtím pro svůj prospěch hojně využíval) a z některých poznámek bylo zřejmé, že toho již ví poměrně dost z nové smlouvy (nového zákona). Jeho dotaz se týkal převážně otázky jistoty a „nezrušitelnosti“ záchrany (spasení) a automatického odpuštění hříchů. Přečetl si, že kdo uvěří, bude spasen (zachráněn). A tak měl zato, že nyní si může klidně dělat podobné věci jako v minulosti, a že o nic nejde, protože přece stačí, že uvěřil... A to je přesně důsledek toho, když člověk vytrhne jeden verš z kontextu, nebo když zná pouze jeden úhel pohledu. Pojďme se nyní na tuto otázku podívat blíže.
Jan 3, 16-18 (ČSP): Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Pokud se upnete na tyto známé verše, na tento jediný úhel pohledu, můžete podobně jako autor zmiňovaného dotazu nabýt přesvědčení, že stačí pouze uvěřit, a vše je tím pádem vyřešeno. Je to docela příjemná představa - žít si starým způsobem života, hřešit podle chuti a mít "nebe jisté" prostě proto, že jsem uvěřil, že Bůh je, a že Ježíš je Boží syn. Všechny hříchy jsou mi automaticky odpuštěny, protože jsem přece uvěřil...
V bibli často dostáváme upřesňující informace postupně. Stejně jako Ježíš dával několik podobenství k jednomu tématu, aby ukázal několik principů, stejně tak obvykle není v jednom verši či kapitole kompletní rozbor nějakého tématu.
Je to asi tak, jako když povezu v autě dítě, a ono se mě zeptá, kdy bude moci také řídit auto. A já mu (v závislosti na jeho věku) řeknu nejspíš něco jako: "Až vyrosteš!" nebo "Až budeš velký". Je to sice pravda, ale pouze její část. Ve skutečnosti to není až tak otázka výšky, jako spíše věku. Takže další vysvětlení by mohlo být: "Až Ti bude 18 let." Jenže ani to není tak docela pravda. Takže později je možné upřesnit tuto otázku tím, že bude muset mít řidičské oprávnění. A stále nemáme celou pravdu. Jsou i další podmínky - nesmí do té doby přijít o zrak, nesmí trpět epileptickými záchvaty, nesmí jet pod vlivem alkoholu či drog apod. Také u sebe musí mít řidičský průkaz, malý technický průkaz k vozidlu, auto musí mít zaplacené povinné ručení, musí mít platnou technickou prohlídku, také musí mít v nádrži palivo atd. Ale i zde existují výjimky - kvůli záchraně života (odvoz pacienta k lékaři) je možné jet např. i pod vlivem alkoholu. Rozumíte? Ani v běžném životě nedostáváme jako odpověď na otázku vyčerpávající seznam principů, podmínek a výjimek...
Kdo věří v Ježíše coby Božího Syna, ten nebude souzen. To je jistě pravda, nicméně pouze malá část pravdy. Je to asi jako moje odpověď dítěti, že bude moci řídit auto, až bude velké... Pojďme se podívat dál, jestli nenarazíme ještě na nějaké upřesňující informace:
Římanům 10, 9-11 (ČSP): Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Zde vidíme, že abychom byli zachráněni, musíme ve svém srdci skutečně uvěřit, že Bůh Pána Ježíše vzkřísil z mrtvých. Kromě toho musíme svými ústy vyznat Pána Ježíše. Pojďme se v Písmu podívat na další místa, která se týkají tématu spasení.
Marek 16, 16 (ČSP): Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
Zde vidíme, že abychom byli zachráněni, máme nejen uvěřit, ale máme se i dát pokřtít (ponořit). Ale ani to není celá pravda. Vždyť ten lotr na kříži vedle Ježíše nebyl pokřtěn, a přesto mu Ježíš řekl, že s ním bude v ráji (Lukáš 23, 43). Takže zde máme další upřesnění tématu záchrany (spasení) - pro případ, že již opravdu uvěřivší člověk nemá šanci nechat se pokřtít.
Co dál? Opravdu stačí uvěřit a Ježíše nazvat Pánem, a máme "nebe v kapse"? Je to už všechno? Ani omylem.
Matouš 7, 19-23 (ČSP): Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“ „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“
Ježíš podmínky záchrany (spasení) v předchozích verších upřesňuje. Nestačí jen uvěřit (i démoni věří, ale třesou se strachy – Jakubův 2, 19) - je potřeba hledat Boží vůli pro svůj život, a podle ní se řídit. A pokud momentálně nevím, co konkrétně dělat, pak to znamená jednat podle Božích přikázání a podle vzoru Pána Ježíše Krista. A to rozhodně neznamená, že můžeme žít stejný život jako před obrácením. Dokonce i lidé, kteří v Ježíšově jménu dělali zázraky, mohou nakonec uslyšet - jděte ode mne, vy, kteří se dopouštíte nepravostí! Nikdy jsem Vás neznal.
Záchrana (spasení) spočívá vlastně v Božím odpuštění našich hříchů. A to se děje na základě oběti Pána Ježíše Krista. Ale ani to není nic samozřejmého a automatického, i zde existují podmínky:
Matouš 6, 14-15 (ČSP): Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.
Jak vidíte, Boží odpuštění našich hříchů je podmíněno tím, že i my odpustíme těm, kteří nám ublížili... A co dál bible říká o tom automatickém odpuštění hříchů?
1. Janův 1, 9 (ČSP): Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.
Tady vidíme, že podmínkou pro odpuštění hříchů je jejich přiznání. Stačí to jako příklad pro pochopení, že není možné vzít jeden verš z bible, a na něm postavit svou víru a přesvědčení?
Pojďme se tedy raději podívat ještě na nějaký příklad. Napadá mne např. otázka vyslyšení modliteb. V Písmu můžete narazit na nádherná Ježíšova slova:
Matouš 7, 7-11 (ČSP): Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!
Co říkáte? To prostě nemá chybu. Stačí jen požádat našeho nebeského Otce, a on nám to dá. Proč ještě číst dál? Lukáš stejnou scénu zaznamenal trochu odlišně:
Lukáš 11, 9-13 (ČSP): A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? Nebo o rybu, že mu místo ryby podá hada? Nebo požádá-li o vejce, podá mu štíra? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.
Podívejme se na další verše, které nám otázku vyslyšení modliteb upřesňují:
Marek 11, 22-24 (ČSP): Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.
Ježíš zde otázku modliteb upřesňuje tím, že pro vyslyšení modliteb musíme mít víru. To samé potvrzuje i Jakub:
Jakubův 1, 5-8 (ČSP): Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.
Bez víry není možné zalíbit se Bohu (Židům 11, 6), bez víry neuvidíme ani odpověď na své modlitby. Ale ani to není vše, co se týká vyslyšení modliteb. Ježíš svá slova upřesňuje:
Jan 15, 7 (ČSP): Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám.
A další upřesnění nám dává Jakub:
Jakubův 4, 2-3: Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.
Je zjevné, že záleží i na tom, z jakých důvodů a o co Boha žádáme.
Tento článek není ani důkladným rozborem tématu odpuštění a záchrany, ani kompletním rozborem tématu vyslyšených a nevyslyšených modliteb, ale pouze praktickou ukázkou toho, proč nutně potřebujeme dobře znát celou bibli, a proč nám nestačí přečíst si pouze nějaký zajímavý verš, a toho se držet. Věřím, že tyto příklady vám pomohou pochopit závažnost situace. A tak spolu s apoštolem Pavlem toužím po tom, abychom my všichni konečně využili toho daru, který od Boha v podobě bible máme, abychom dospěli, abychom již nebyli zmítání každým závanem nového učení, abychom dokázali rozpoznat učení, které je v rozporu s biblí, a abychom měli i odvahu s tím něco udělat, ozvat se a upozornit na to.
Chcete se k článku vyjádřit?
Pošlete mi komentář přímo na e-mail!
