Jonáš a Boží charakter

   Pro náš život s Bohem je jednou z prioritních otázek známost Božího charakteru. Tím nemyslím jen něco, co jsme si někde krátce přečetli, ale něco, čím jsme si jisti, co máme hluboko v srdci, co je naší součástí jako jistota. Jedině tak se náš postoj vůči Bohu nezmění ani ve chvílích problémů a tlaků. Starozákonní kniha Jonáš je jednou z knih, kde můžeme dobře zahlédnout Boží charakter. Můžeme zde zahlédnout Boha, který jako milující otec trpělivě vysvětluje Jonášovi (který se někdy chová jako přerostlé vzpurné dítě) své pohnutky a postoje. Je to velmi krátká kniha, a tak mi snad odpustíte, že jsem ji sem vložil celou. Před poslechem zamyšlení si ji prosím přečtěte, abyste věděli, o čem mluvím.

   Stalo se יהוה slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne. Jonáš vstal, aby utekl pryč od יהוה do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. Zaplatil jízdné a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od יהוה. יהוה však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí. Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal. Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme. Nato řekli jeden druhému: Pojďte, necháme padnout losy, abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše. Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi? Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se יהוה, Boha nebes, který učinil moře i souš. Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od יהוה, neboť jim to oznámil. Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo. Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře na vás přišla kvůli mně. Ti muži přesto veslovali ze všech sil, aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře proti nim stále bouřilo. A tak volali k יהוה: Ach, prosíme, יהוה, ať nezahyneme kvůli duši tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, יהוה, co chceš, to činíš. Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit. A ti muži se יהוה převelice báli, obětovali יהוה oběti a činili mu sliby.

   יהוה připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. Tehdy se Jonáš modlil k יהוה, svému Bohu, z břicha té ryby a řekl: Volal jsem ze svého soužení k יהוה, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny. Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám!  Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, יהוה, můj Bože. Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na יהוה, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků; co jsem slíbil, splním. Záchrana je v יהוה. יהוה pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.

   Stalo se יהוה slovo k Jonášovi podruhé: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej k němu zvěst, kterou ti říkám. Jonáš vstal a šel do Ninive podle יהוה slova. Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty. Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno. Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho. Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela. Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu. Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme. Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.

   Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se. Modlil jsem se k יהוה: Ach, יהוה, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem. Nyní, יהוה, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil. יהוה se zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil? Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, aby viděl, co se s městem stane. יהוה Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku převelice radoval. Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl. I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. Přál si zemřít a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil. Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil až na smrt! יהוה řekl: Tobě je líto ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi mu nedal vzrůst; přes noc vzešel, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice, a ještě množství zvířat?