Obrácení

Autor: Marie Havelková, KS Praha

   Je to už dávno, ale přesto si velice dobře pamatuji svědectví od mé, již dlouholeté kamarádky, sestřičky v Kristu o Bohu, který mě miluje a touží po mě. Byla to pro mě krásná pohádka o splněných přáních, o přijetí, o lásce, o radosti bez strachu, zoufalství a beznaděje. Toužila jsem tomu všemu přijít na kloub a tak jsem se s touto kamarádkou poprvé modlila k Bohu se slovy: Pokud jsi tak se mi dej poznat. A netrvalo dlouho a já poznala nejenom, že Bůh existuje, ale že mě velice miluje a že v Kristu Ježíši mám spasení a odpuštění hříchů.

 
   Stalo se to po celosborovém shromáždění, kde na konci byla výzva pro vlčky, kteří se chtějí stát beránky a já tak stydlivá a nenápadná zvedla ruku před celým shromážděním. Po velkém potlesku a radostném volání haleluja, kterému jsem v té době samozřejmě nerozuměla, jsem šla s několika křesťany stranou, kde mě ještě jednou vysvětlili mé postavení před Bohem. Kde jsem bez Ježíše a kde s Ježíšem. A já na to suverénně odpověděla, že je to hezká pohádka a kéž by to byla pravda, ale jak poznám, že to tak opravdu je. S trochou zklamání jsem po modlitbě křesťanů odešla domů, kde jíž na mě čekala Boží přítomnost a já poznala, že Bůh existuje. Při tomto setkání jsem padla na kolena a přijala Pána Ježíše do svého srdce a vydala mu svůj život s pokáním.Vypadá to na krásný konec, ale není tomu tak. Tehdy to pouze začalo.

   V tu dobu jsem chodila s klukem z diskotéky, který se mi líbil, ale nevím proč jsem si s ním nerozuměla a on se mnou. Když jsme spolu mluvili já nechápala o co mu jde a on nemohl pochopit proč nejsem taková jakou mě chtěl mít. Věděla jsem, že tento vztah musím po svém rozhodnutí a přijetí Krista ukončit a tak jsem se za to modlila. V době mého obrácení byl s kamarády na čundru po západní Evropě. Dlouho se nevracel a já nevěděla co s ním je. Moje starostlivá maminka, s kterou jsem od svých osmi let zůstala po smrti táty sama, mi neustále opakovala, že není samo sebou, že se mi můj kluk neozývá a že se jí to vůbec nelíbí. Jedno ráno před toaletou při přípravě do práce, když maminka měla svůj výlev obav, jsem cítila, že dnes se to vyřeší a že se dozvím jak to ve skutečnosti mezi námi je. Kolem polední přestávky přišel můj tehdejší kluk a přišel se se mnou rozejít, protože se našel jinou. V tu chvíli kdy mi to řekl jsem byla naplněna velikou radostí a takovou milostí a láskou, že jsem se začala smát a vyprávěla jsem mu, co se událo zásadního v mém životě, a že bych se s ním stejně rozešla, protože žít s někým před manželstvím je hřích. Byl velice velice překvapen mou reakcí, protože se bál, že mě zraní a že budu nešťastná. Druhý den za mnou přišel a pozval mě na návštěvu ke kamarádovi, který předělával něco na domečku u svých rodičů. Byla tam několik jeho kamarádů s kterými jsem se také znala. I jeden kluk, který se mi moc líbil. Líbil se mi již dlouho a když jsme se tam setkali a on o mě projevil zájem stalo se to, že jsem se vztahu, který mi nabízel nebránila a po krátké době jsme spolu začali chodit. Byl to kluk mých snů. Hezký, sportovec, uměl se chovat, všechno věděl no prostě jednička. Věděla jsem, ze dělá něco, co bych neměla. Věděla jsem, že to Pána Ježíše bolí, ale přesto jsem v tom setrvala a od Pána Ježíše odešla. Po krátké době chození jsme spolu začali žít a také bydlet. a začaly problémy.

   Já, od maminky hýčkaná holčička jsem se přestěhovala do jednoho pokoje bez tekoucí vody, pouze se záchodem a s klukem, do kterého jsem byla velice zamilovaná. Vařilo se na dvouplotýnkovém vařiči, který mám v zimě sloužil i jako topení. Ze situace do které jsme se dostali jsme po krátké době byli oba zoufalí a začaly výčitky, hádky, dlouhé sebelítostivé rozhovory, které končily pozdě v noci a tak druhý den jsem často zaspala do práce. Můj kluk bohužel po krátké době přišel o práci a já nás živila oba. Vzhledem k náročnému a nezkušenému stylu života jsem se zadlužila v práci. Vztah s mojí mamčou, která viděla jak žiju a které jsem začala lhát, se pomalu ale jistě stával chladnějším a bolestivějším. Mnohokrát za tu dobu jsem se chtěla vrátit k Bohu, ale nenalezla jsem místo pro pokání. Moje srdce bylo stále pyšné a sebelítostivé s nataženýma rukama po naplnění vlastních představ. Začala jsem být z tohoto stylu života zoufalá, ale nenacházela jsem cestu ven. Až po nějaké době, kdy jsem si už nevěděla rady, jsem se se všemi svými starostmi sdílela se svojí věrnou kamarádkou, která mi svědčila o Bohu. Ona si na ty slova již nepamatuje, ale ve mě zní do teď: "Dej si to do pořádku s Bohem, jiná cesta ven není." Tato věta ve mně způsobila opravdové hledání Boha a též nalezení. Znovu jsem přijala Pána Ježíše do svého rozbitého a zraněného srdce a prožila obrovské naplnění láskou a radostí. Cesta, kterou jsem se rozhodla vyjít z problémů, nebyla jednoduchá, ale účinná.

   Nyní jsem již mimo jiných úžasných věcí, které Bůh v mém životě učinil dva roky šťastně vdaná. Žít s Bohem je veliké dobrodružství a hodně to stojí, sama sebe, ale bez Boha to nejde.

Marie Havelková