Bible Kralická (1613) + Textus ReceptusList Filipským - 2. kapitola
1 Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování,
2 Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,
3 Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.
4 Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.
5 To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.
6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,
7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.
9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,
10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,
11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte.
13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.
14 Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,
15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě,
16 Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.
17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi.
18 A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou.
19 Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.
20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.
21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.
22 Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium.
23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou.
24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám.
25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,
26 Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.
27 A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.
28 Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku.
29 Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti.
30 Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.
1 ει τις ουν παρακλησις εν χριστω ει τι παραμυθιον αγαπης ει τις κοινωνια πνευματος ει τινα σπλαγχνα και οικτιρμοι
2 πληρωσατε μου την χαραν ινα το αυτο φρονητε την αυτην αγαπην εχοντες συμψυχοι το εν φρονουντες
3 μηδεν κατα εριθειαν η κενοδοξιαν αλλα τη ταπεινοφροσυνη αλληλους ηγουμενοι υπερεχοντας εαυτων
4 μη τα εαυτων εκαστος σκοπειτε αλλα και τα ετερων εκαστος
5 τουτο γαρ φρονεισθω εν υμιν ο και εν χριστω ιησου
6 ος εν μορφη θεου υπαρχων ουχ αρπαγμον ηγησατο το ειναι ισα θεω
7 αλλ εαυτον εκενωσεν μορφην δουλου λαβων εν ομοιωματι ανθρωπων γενομενος
8 και σχηματι ευρεθεις ως ανθρωπος εταπεινωσεν εαυτον γενομενος υπηκοος μεχρι θανατου θανατου δε σταυρου
9 διο και ο θεος αυτον υπερυψωσεν και εχαρισατο αυτω ονομα το υπερ παν ονομα
10 ινα εν τω ονοματι ιησου παν γονυ καμψη επουρανιων και επιγειων και καταχθονιων
11 και πασα γλωσσα εξομολογησηται οτι κυριος ιησους χριστος εις δοξαν θεου πατρος
12 ωστε αγαπητοι μου καθως παντοτε υπηκουσατε μη ως εν τη παρουσια μου μονον αλλα νυν πολλω μαλλον εν τη απουσια μου μετα φοβου και τρομου την εαυτων σωτηριαν κατεργαζεσθε
13 ο θεος γαρ εστιν ο ενεργων εν υμιν και το θελειν και το ενεργειν υπερ της ευδοκιας
14 παντα ποιειτε χωρις γογγυσμων και διαλογισμων
15 ινα γενησθε αμεμπτοι και ακεραιοι τεκνα θεου αμωμητα εν μεσω γενεας σκολιας και διεστραμμενης εν οις φαινεσθε ως φωστηρες εν κοσμω
16 λογον ζωης επεχοντες εις καυχημα εμοι εις ημεραν χριστου οτι ουκ εις κενον εδραμον ουδε εις κενον εκοπιασα
17 αλλ ει και σπενδομαι επι τη θυσια και λειτουργια της πιστεως υμων χαιρω και συγχαιρω πασιν υμιν
18 το δ αυτο και υμεις χαιρετε και συγχαιρετε μοι
19 ελπιζω δε εν κυριω ιησου τιμοθεον ταχεως πεμψαι υμιν ινα καγω ευψυχω γνους τα περι υμων
20 ουδενα γαρ εχω ισοψυχον οστις γνησιως τα περι υμων μεριμνησει
21 οι παντες γαρ τα εαυτων ζητουσιν ου τα του χριστου ιησου
22 την δε δοκιμην αυτου γινωσκετε οτι ως πατρι τεκνον συν εμοι εδουλευσεν εις το ευαγγελιον
23 τουτον μεν ουν ελπιζω πεμψαι ως αν απιδω τα περι εμε εξαυτης
24 πεποιθα δε εν κυριω οτι και αυτος ταχεως ελευσομαι
25 αναγκαιον δε ηγησαμην επαφροδιτον τον αδελφον και συνεργον και συστρατιωτην μου υμων δε αποστολον και λειτουργον της χρειας μου πεμψαι προς υμας
26 επειδη επιποθων ην παντας υμας και αδημονων διοτι ηκουσατε οτι ησθενησεν
27 και γαρ ησθενησεν παραπλησιον θανατω αλλ ο θεος αυτον ηλεησεν ουκ αυτον δε μονον αλλα και εμε ινα μη λυπην επι λυπη σχω
28 σπουδαιοτερως ουν επεμψα αυτον ινα ιδοντες αυτον παλιν χαρητε καγω αλυποτερος ω
29 προσδεχεσθε ουν αυτον εν κυριω μετα πασης χαρας και τους τοιουτους εντιμους εχετε
30 οτι δια το εργον του χριστου μεχρι θανατου ηγγισεν παραβουλευσαμενος τη ψυχη ινα αναπληρωση το υμων υστερημα της προς με λειτουργιας
