Český studijní překlad Miloše Pavlíka1. Královská - 19. kapitola
1 A vše, co Élijjáhú učinil, a vše, jak mečem pozabíjel proroky, oznámil Acheáv Ízevel;
2 a Ízevel k Élijjáhúovi poslala posla se vzkazem: Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají, že zítra okolo této doby chci naložit s tvým žitím tak, že bude jako žití kteréhokoli z nich.
3 To když seznal, vstal a vzhledem k svému žití se odebral a přišel do Beér-ševy, jež patří Júdovi, a nechal tam svého sluhu,
4 a on se odebral v pustinu cestou jednoho dne a přišel a usedl pod jednu kručinku a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Již dost, Hospodine, vezmi mou duši, neboť já nejsem lepší než moji otcové.
5 A ulehl a usnul pod jednou kručinkou, a hle, tu na něho sahal anděl a řekl mu: Vstaň, pojez!
6 I zahleděl se, a hle, v místech jeho záhlaví chlebová placka od rozpálených kamenů a džbán vody; i pojedl a napil se a zase ulehl.
7 A anděl Hospodinův opět přišel, podruhé, a sáhl na něho a řekl: Vstaň, pojez, neboť cesta je pro tebe příliš daleká.
8 Vstal tedy a pojedl a napil se a šel v síle toho jídla po čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až k Boží hoře Chórévu,
9 i vstoupil tam do jisté jeskyně a přenocoval tam. A hle, slovo Hospodinovo k němu, i řekl mu: Co zde s tebou, Élijjáhú?
10 A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují, vzít je.
11 I řekl: Vyjdi a staň na hoře před tváří Hospodinovou. A hle, mimo se bral Hospodin, a před tváří Hospodinovou veliký a silný vichr, rvoucí hory a tříštící skaliska; nebyl Hospodin v tom vichru. A po tom vichru otřes; nebyl Hospodin v tom otřesu.
12 A po tom otřesu oheň; nebyl Hospodin v tom ohni; a po tom ohni hlas jemného šepotu.
13 To jak Élijjáhú uslyšel, stalo se, že zachumlal svou tvář v svůj plášť a vyšel a stanul u vchodu do jeskyně; a hle, hlas k němu, i řekl: Co zde s tebou, Élijjáhú?
14 A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují, vzít je.
15 A Hospodin k němu řekl: Jdi, vrať se na svou cestu do pustiny Damašku, a až vstoupíš, pomaž Chazáéla za krále nad Arámem,
16 a Jéhúa, syna Nimšího, máš pomazat za krále nad Isráélem, a Elíšu, syna Šáfátova z Ávél-mechóly, máš pomazat za proroka místo sebe;
17 i stane se, že toho, jenž vyvázne před mečem Chazáélovým, bude usmrcovat Jéhú, a toho, jenž vyvázne před mečem Jéhúovým, bude usmrcovat Elíšá.
18 A v Isráélovi jsem ponechal sedm tisíc, všechna kolena, jež nepoklekla před Baalem, a všechna ústa, jež ho nepolíbila.
19 Odešel tedy odtamtud a zastihl Elíšu, syna Šáfátova, a on oral, dvanáct spřežení před jeho tváří a při dvanáctém on; a když Élijjáhú mimo něho přešel, hodil na něho svůj plášť;
20 i opustil skot a rozběhl se za Elijjáhúem a řekl: Nechť, prosím, smím políbit svého otce a svou matku, a půjdu za tebou. I řekl: Jdi, vrať se, neboť co jsem ti učinil?
21 I vrátil se zpoza něho a vzal jedno spřežení skotu a zabil je a na postroji toho skotu uvařil jejich maso a dal lidu, i pojedli; a vstal a odešel za Élijjáhúem a jal se ho obsluhovat.
