Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 3. kapitola, verše 1 - 11
1 Va těch dnech přichází Janb Křtitelc hlásající v judské pustině:d a Mk 1:3 - Mk 1:8//; L 3:2 - L 3:17; J 1:19 - J 1:28 b L 1:13p c Mt 11:11 - Mt 11:14; Mt 16:14; L 1:5 - L 1:80; J 1:6 d Mt 11:7; Sd 1:16; Ž 63:1
2 „(Čiňte pokání,)t1 neboť se ppřiblížilo královstvít2 Nebes.v3“ t1 Mt 4:17; L 13:3; Sk 2:38; v pozadí je h. šúb (= obrátit se / změnit orientaci; Iz 31:6; Ez 14:6p; Za 1:3). Ř. metanoein pův. zn. „změnit myšlení / názor“. V helénské ř. se používá také ve významu „litovat něčeho“. t2 Ř. basileia znamená buď „královskou vládu / kralování“, nebo „královskou říši“. Zde je spíše užito v prvním smyslu. v3 Je použito velké písmeno, protože se jedná o opis Božího jména; v celé NS je slovo ‚nebesa‘ překladem ř. pl. podst. jména ‚nebe‘. Klíčové spojení „kr. Nebes“ se vyskytuje pouze u Mt (33×), zatímco Mk a L užívají „kr. Boží“ (u Mt pouze Mt 12:28; Mt 19:24; Mt 21:31.Mt 21:43); srv. Mk 11:30p
3 To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!‘a a Iz 40:3// (LXX)
4 Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pása a jeho potravou byly kobylkyb a medc sdivokých svčel. a 2Kr 1:8 b Lv 11:22 c 1S 14:25
5 Tehdy vycházel k němu Jeruzaléma a celé Judskob i celé okolí Jordánu a Mt 2:3; Jr 2:2psrv; Mk 1:5 b L 3:3
6 a sdávali sse od něho spokřtítv4 v [řece] Jordánu, vyznávajícea své hříchy. v4 Baptizein zn. „ponořit / potopit (o lodi) / zničit (např. o městu / duši)“, jen výjimečně se ho v mimokř. literatuře užívá o náb. lázni, ponoření. Toto sloveso se v LXX vyskytuje pouze 4×: 2Kr 5:14; Jdt 12,7; Sir 34,25; Iz 21:4. Janův křest (L 3:7; J 3:23; Sk 10:37; Sk 18:25; Sk 19:3) se odlišuje od žid. očistných rituálních koupelí: nekoná jej člověk sám, neopakuje se a je spojen s pokáním a odpuštěním hříchů. a Lv 26:40!; Ž 32:5; Př 28:13; Sk 19:18; Jk 5:16; 1J 1:9
7 sKdyž však suviděl, sjak mnozí farizeovév5 a saduceovév6 spřicházejí k jeho křtu, řekl jim: „(Plemeno zmijí)!t7 Kdo vám ukázal, sjak sutéci před nadcházejícím hněvem?a v5 [Zákonická a separatistická skupina Židů, kteří přísně, avšak často pokrytecky, dodržovali Mojžíšův zákon, ale také „tradici starších“ (Mt 15:2). Na počátku 2. st. př. Kr. se jim říkalo chasidím (věrní, Ž 4:4p). Během makabejského povstání (166-142 př. Kr.) se spojili k boji o svobodu. Označení farizeové se poprvé vyskytuje za vlády Jana Hyrkána (135-105 př. Kr.). Za Heroda jich bylo asi šest tisíc (dle Jos., Ant.); Mt 5:20; Mt 16:1; Mt 23:13; Mk 2:16; L 5:17p; Sk 15:5 v6 Mt 22:23; Mk 12:18; L 20:27; Sk 4:1 t7 n.: Vy zmije (ř.: Zplozenci zmijí), Mt 12:34; Mt 23:33; L 3:7 a Ř 1:18!; 1Te 1:10
8 Vydávejte tedy ovoce (svědčící o)t8 pokání.a t8 ř.: hodné a Sk 26:20
9 A nedomnívejte se, že si můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham.‘a Neboť vám pravím, že cBůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.b a L 16:24; J 8:33; J 8:39; Sk 13:26; Ř 4:1; Ř 4:12; Ř 9:7; Jk 2:21 b L 19:40
10 Sekera je už přiložena ke kořeni stromů;a každý strom, skterý sneneseb dobré ovoce, bude vyťatt9 a hozen do ohně. t9 v ř. textu je čas přítomný, který naznačuje nevyhnutelnost a jistotu této věci a Iz 10:33; Da 4:11n b Mt 7:19; J 15:2
11 Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít (v Duchu Svatéma a ohni).t10 t10 n.: Duchem svatým a ohněm a J 1:33; Sk 1:5; Sk 11:36
