Český studijní překladEvangelium podle Matouše - 21. kapitola, verše 18 - 22 (zvýrazněné)
1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2 a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ‚Pán je potřebuje a hned je pošle.‘ “
4 Toto všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka:
5 ‚Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a na oslátku, synu té pod jhem.‘
6 Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.
7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8 Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.
9 Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“
10 Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“
11 Zástupy říkaly: „To je prorok Ježíš, ten z Nazareta v Galileji.“
12 Ježíš vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů
13 a řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby‘, ale vy z něj děláte jeskyni lupičů. “
14 A přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí , a uzdravil je.
15 Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty podivuhodné věci , které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni
16 a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu‘? “
17 I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval.
18 Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.
19Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.
20 Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“
21Ježíš jim na to řekl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nezapochybujete-li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.
22A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit , dostanete.“
23 Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „ V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc? “
24 Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.
25 Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘
26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“
27 Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na mou vinici.‘
29 On odpověděl: ‚Nechci.‘ Ale potom toho litoval a šel.
30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: ‚Ano, pane‘, ale nešel.
31 Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první. “ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.
32 Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“
33 „Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
34 Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu.
35 Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
36 Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.
37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚ Zastydí se před mým synem. ‘
38 Když však vinaři uviděli syna, řekli si: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!‘
39 I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili.
40 Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“
41 Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“
42 Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘?
43 Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.
44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí. “
45 Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.
46 Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.
