Český studijní překladEvangelium podle Lukáše - 5. kapitola, verše 20 - 21 (zvýrazněné)
1 Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel Boží slovo, že stál u Genezaretského jezera
2 a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.
3 Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“
5 Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
6 A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat.
7 Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.
8 Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk. “
9 Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;
10 stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.“
11 Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.
12 I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš-li, jsi mocen mě očistit.“
13 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned od něho malomocenství odešlo.
14 Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“
15 Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.
16 On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.
17 I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona , kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval.
18 A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
19 A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.
20 Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
21 Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“
22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích?
23 Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘?
24 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“
25 A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.
26 Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“
27 Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“
28 A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.
29 Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu.
30 Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“
31 Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.
32 Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“
33 Oni mu pak řekli: „ Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“
34 Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?
35 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“
36 Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.
37 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.
38 Ale mladé víno se dává do nových měchů , a obojí zůstane zachováno.
39 A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: ‚Staré je dobré. ‘“
