Český studijní překladEvangelium podle Lukáše - 10. kapitola, verše 17 - 20 (zvýrazněné)
1 Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.
2 Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
3 Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4 Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.
5 Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘
6 A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám.
7 V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají , neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.
8 A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,
9 uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚ Přiblížilo se k vám Boží království.‘
10 Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
11 ‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘
12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“
13 „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.
14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.
15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!
16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“
17Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“
18Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.
19Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.
20Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21 V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo . “
22 „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “
23 V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
24 Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
25 A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“
26 On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27 On odpověděl: „ Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. “
28 Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29 On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.
31 Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.
32 Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.
33 Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.
34 Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj.
35 Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘
36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37 On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
38 Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu.
39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo.
40 Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,
42 jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“
