Český studijní překladList Jakubův - 1. kapitola, verše 12 - 17 (zvýrazněné)
1 Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.
2 Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.
3 Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.
6 Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7 Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8 je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí .
9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení
10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:
11 vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí .
12Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.
15Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16Nemylte se, moji milovaní bratři.
17Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení .
18 On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19 Víte to , moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
20 Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.
23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.
27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.
