Český studijní překladGenesis (První Mojžíšova) - 41. kapitola, verše 1 - 41 (zvýrazněné)
1Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Hle, stál u Nilu.
2Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzhledu, které se pásly v sítině.
3A tu za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, ošklivého vzhledu a vychrtlých, a postavily se vedle krav na břehu Nilu.
4A ty vychrtlé krávy ošklivého vzhledu sežraly těch sedm tučných krav krásného vzhledu. Pak farao procitl.
5Nato usnul a měl druhý sen: Hle, na jednom stéble vyrůstalo sedm klasů, plných a pěkných.
6A hle, za nimi vyráželo sedm klasů řídkých, spálených východním větrem.
7A ty řídké klasy pohltily těch sedm klasů plných a silných. Farao procitl a hle, byl to sen.
8Ráno byl jeho duch rozrušen. Dal si tedy zavolat všechny egyptské kouzelníky a mudrce. Farao jim vypravoval své sny, ale nebyl, kdo by je faraonovi vyložil.
9Tu k faraonovi promluvil vrchní číšník: Musím dnes připomenout své hříchy:
10Farao se rozhněval na své otroky a dal mne a vrchního pekaře do vazby v domě velitele tělesné stráže.
11Téže noci jsme měli sen, já i on. Každému z nás se zdál sen, který měl svůj význam.
12Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Jemu jsme je vyprávěli a on nám naše sny vyložil. Každému vyložil jeho sen.
13A jak nám je vyložil, tak se stalo: mě farao do úřadu vrátil a jeho pověsil.
14Farao si dal zavolat Josefa. Rychle ho přivedli ze žaláře. Oholil se, vyměnil si oděv a přišel k faraonovi.
15Farao Josefovi řekl: Měl jsem sen a není, kdo by ho vyložil. Ale o tobě jsem slyšel, že když vyslechneš sen, můžeš ho vyložit.
16Josef faraonovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá odpověď k faraonovu prospěchu.
17Farao tedy Josefovi řekl: Ve svém snu, hle, stál jsem na břehu Nilu.
18Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzezření, které se pásly v sítině.
19A tu za nimi vystoupilo sedm jiných krav, ubohých, velmi ošklivého vzezření a vyzáblých. Takovou ošklivost jsem neviděl v celé egyptské zemi.
20A ty vyzáblé a ošklivé krávy sežraly těch sedm prvních tučných krav.
21I když se dostaly do jejich břicha, nebylo znát, že do nich vešly, a jejich vzhled byl špatný tak jako na počátku. Pak jsem procitl.
22Nato jsem ve snu viděl, hle, sedm klasů vyrůstalo na jednom stéble, plných a pěkných.
23A hle, za nimi vyráželo sedm klasů jalových, řídkých, spálených východním větrem.
24A ty řídké klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. Pověděl jsem to kouzelníkům, ale význam mi nikdo neoznámil.
25Josef faraonovi řekl: Faraonův sen je jeden a týž: Bůh faraonovi oznámil to, co bude dělat.
26Těch sedm pěkných krav je sedm let, i těch sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen.
27A sedm krav vyzáblých a ošklivých, vystupujících za nimi, je sedm let. Také sedm klasů prázdných, spálených východním větrem, je sedm let hladu.
28To je to, co jsem řekl faraonovi: Bůh faraonovi ukázal, co bude dělat.
29Hle, přichází sedm let velké hojnosti po celé egyptské zemi.
30Po nich však nastane sedm let hladu a v egyptské zemi bude všechna ta hojnost zapomenuta; hlad bude zemi ničit.
31Pak nebude v zemi znát nic z té hojnosti kvůli hladu, který bude potom, protože bude velmi tíživý.
32A sen se faraonovi opakoval dvakrát, protože ta věc je Bohem pevně stanovena a Bůh ji pospíchá vykonat.
33Nuže tedy, ať si farao vyhlédne rozumného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí.
34Ať farao zřídí a ustanoví nad zemí dohlížitele a v sedmi letech hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země.
35Ať shromažďují všechnu potravu těchto přicházejících dobrých let. Ať shromažďují zrno k jídlu ve městech pod moc faraonovu a střeží je.
36To jídlo bude zásobou pro zemi na sedm let hladu, která budou v egyptské zemi. Tak země nebude hladem zničena.
37Tato řeč se líbila faraonovi i všem jeho otrokům.
38I řekl farao svým otrokům: Zda se najde někdo podobný tomuto muži, v němž je Duch Boží?
39Farao tedy řekl Josefovi: Potom, co ti Bůh dal toto všechno poznat, nikdo není tak rozumný a moudrý jako ty.
40Ty budeš nad mým palácem a podle tvých příkazů se bude řídit všechen můj lid. Budu tě převyšovat pouze trůnem.
41Dále farao Josefovi řekl: Hle, ustanovil jsem tě nad celou egyptskou zemi.
42 Nato farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal ho na ruku Josefovu, oblékl mu roucho z jemného plátna a na jeho šíji vložil zlatý řetěz.
43 Potom ho dal vozit ve svém druhém voze a provolávat před ním: Na kolena! Tak ho ustanovil nad celou egyptskou zemí.
44 Farao ještě Josefovi řekl: Já jsem farao. A bez tebe nikdo v celé egyptské zemi nezvedne ruku ani nohu.
45 Farao dal Josefovi jméno Safenat Paneach a dal mu za ženu Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Pak Josef vyšel procestovat egyptskou zemi.
46 Josefovi bylo třicet let, když stál před faraonem, egyptským králem. Pak Josef vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zemí.
47 A v sedmi letech hojnosti vydávala země přebohatou úrodu.
48 Shromažďoval tedy všechnu potravu, která byla sedm let v egyptské zemi, a ukládal ji ve městech. Uvnitř každého města ukládal potravu z jeho polí, která byla kolem něho.
49 Tak Josef nashromáždil obilí jako mořského písku, veliké množství, takže přestal počítat, protože ho bylo bezpočtu.
50 Dříve než přišel rok hladu, Josefovi se narodili dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu.
51 Josef dal prvorozenému jméno Manases, neboť řekl: Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.
52 A druhému dal jméno Efrajim, neboť řekl: Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení.
53 Když sedm let hojnosti, která byla v egyptské zemi, pominulo,
54 začalo přicházet sedm let hladu, jak řekl Josef. Nastal hlad ve všech zemích, ale v celé egyptské zemi byl chléb.
55 Když celá egyptská země hladověla a lid křičel k faraonovi o chléb, farao řekl celému Egyptu: Jděte k Josefovi a udělejte, co vám řekne.
56 Hlad byl po celé zemi. Josef otevřel všechny sýpky a prodával Egypťanům obilí. A hlad se v egyptské zemi rozmáhal.
57 A všechny země přicházely do Egypta k Josefovi nakupovat obilí, protože hlad se rozmohl po celém světě.
