Český studijní překladGenesis (První Mojžíšova) - 27. kapitola, verše 2 - 45 (zvýrazněné)
1 Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem.
2A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti.
3Nuže nyní vezmi svou výstroj, toulec a luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu.
4Pak mi připrav lahůdku, jakou miluji, a přines mi ji k jídlu, abych ti požehnal, dříve než zemřu.
5Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by přinesl,
6a Rebeka řekla svému synu Jákobovi: Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal:
7Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti před יהוה požehnal, dříve než zemřu.
8Nyní synu, uposlechni mne v tom, co ti přikazuji.
9Běž teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná kůzlata a já z nich tvému otci připravím lahůdku, jakou miluje.
10Pak ji odneseš otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve než zemře.
11Jákob své matce Rebece odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý člověk a já hladký.
12Třeba si na mne otec sáhne a budu mu připadat jako posměvač; pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání.
13Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, synu. Jen mne poslechni a jdi mi je přinést.
14Tak šel, vzal je a přinesl své matce. Matka připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval.
15Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi
16a kůže z kůzlat mu připevnila na ruce a na hladký krk.
17Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba.
18On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu?
19A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal.
20Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál יהוה, tvůj Bůh.
21Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsi-li ty můj syn Ezau nebo ne.
22Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.
23Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu.
24Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem.
25I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil.
26Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě.
27I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal יהוה.
28Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína.
29 Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní.
30Jakmile Izák Jákobovi přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu.
31A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu: Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal.
32Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.
33Izák se strašně roztřásl a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný.
34Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, otče!
35On odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání.
36Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob, vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání?
37Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu?
38Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče! A Ezau pozvedl hlas a rozplakal se.
39Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti země a bez nebeské rosy shůry.
40Budeš živ ze svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, strhneš jeho jho ze své šíje.
41Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba.
42Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. Dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ti chystá pomstu a chce tě zabít.
43Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu
44a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra.
45Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni?
46 Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená životem kvůli Chetejkám. Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, nač je mi život?
