Český studijní překladDruhý list Korintským - 1. kapitola
1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,
4 který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.
5 Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.
6 Jsme-li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme-li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.
7 Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.
8 Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které nás potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.
9 Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;
10 on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí ; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,
11 když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás mnozí děkovali kvůli daru milosti , kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.
12 Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě — a obzvláště mezi vámi — počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.
13 Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,
14 jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den našeho Pána Ježíše.
15 V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,
16 a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.
17 Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘?
18 Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘.
19 Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen — mnou, Silvanem a Timoteem — nebyl ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm se uskutečnilo ‚ano‘.
20 Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás.
21 Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh.
22 On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek .
23 Volám Boha za svědka na svou duši, že jen z ohledu na vás jsem ještě nepřišel do Korintu.
24 Nejsme pány nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.
