Český studijní překlad1. Samuelova - 20. kapitola
1 David utekl z Nájótu u Rámy, přišel za Jónatanem a zeptal se: Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život?
2 Odpověděl mu: Ať je to od tebe vzdáleno, nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic velkého ani malého, aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? Není tomu tak.
3 David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem nalezl milost ve tvých očích a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je יהוה a jakože živ jsi ty, jen krok je mezi mnou a smrtí.
4 Jónatan Davidovi pověděl: Cokoliv řekneš, to pro tebe udělám.
5 Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli.
6 Jestliže mě bude tvůj otec postrádat, řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď.
7 Jestliže řekne: Dobře, znamená to pokoj pro tvého otroka. Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že je rozhodnut vykonat něco zlého.
8 Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v יהוה smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci?
9 Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého, oznámím ti to.
10 David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?
11 Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole.
12 Jónatan řekl Davidovi: Při יהוה, Bohu Izraele, zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže bude s Davidem dobře, tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to.
13 Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak יהוה učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je יהוה s tebou, tak jako byl s mým otcem.
14 Dokud ještě žiji, prokazuj mi יהוה milosrdenství, abych nezemřel.
15 Navěky neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co יהוה do jednoho vyhladí Davidovy nepřátele z povrchu země.
16 Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: Ať יהוה vyžaduje její naplnění i skrze Davidovy nepřátele.
17 Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval jako sám sebe.
18 Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné.
19 Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u kamene Ezelu.
20 Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč.
21 Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou blíž k tobě, seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je יהוה.
22 Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou dál od tebe, jdi, protože tě יהוה posílá pryč.
23 Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili, ať je יהוה svědkem mezi mnou a tebou navěky.
24 David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl za stůl k jídlu.
25 Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. Když Jónatan vstal, Abnér si sedl Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné.
26 Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: Něco se mu přihodilo, je nečistý, ano, není čistý.
27 Stalo se, že příští den, druhý den nového měsíce, bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu?
28 Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení jít do Betléma.
29 Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě rodinnou oběť a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.
30 Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty synu zvrácené odbojnice. Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.
31 Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože je synem smrti.
32 Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl?
33 Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit.
34 Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.
35 Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník.
36 Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy.
37 Když služebník přišel na místo, kam dopadly šípy, které Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe.
38 Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.
39 Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu.
40 Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.
41Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ale David víc.
42 Jónatan řekl Davidovi: Jdi v pokoji, protože jsme si my dva přísahali v יהוה jménu slovy: יהוה budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky.
