Stěžovat si a reptat

   Policie ČR si na auta vylepila nádherný slogan: „Pomáhat a chránit“. Na většinu lidstva by se však spíše hodil název tohoto biblického rozboru: „Stěžovat si a reptat“. Rád bych se nyní spolu s Vámi podíval do bible na téma reptání a stěžování si, a pokusil se odhalit principy a důsledky těchto našich postojů. Na nás je totiž rozhodnutí, jestli budeme reptat, bouřit se a vyčítat, nebo prosit a důvěřovat....

Exodus 14, 8-13: יהוה posilnil srdce faraona, egyptského krále, takže syny Izraele pronásledoval. Synové Izraele vycházeli se vztyčenou hlavou a Egypťané je pronásledovali a dostihli je tábořící u moře -- všechny koně a vozy faraonovy, jeho jezdci a jeho vojsko -- u Pí-chírótu před Baal-sefónem. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k יהוה. Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině. Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na יהוה záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte.

Exodus 15, 21-27: Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte יהוה, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře! Mojžíš pak vyvedl Izrael od Rákosového moře a vytáhli do pustiny Šúr. Pustinou šli tři dny a nenalezli vodu. Pak přišli do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Proto se nazývá Mara. A lid reptal proti Mojžíšovi: Co budeme pít? Mojžíš tedy úpěnlivě volal k יהוה a יהוה mu ukázal dřevo, které hodil do vody a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat יהוה, svého Boha, a dělat to, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho příkazům a zachovávat všechna jeho ustanovení, žádnou nemoc, kterou jsem vložil na Egypt, na tebe nevložím, protože já jsem יהוה, který tě uzdravuji. Pak přišli do Élimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam u vody se utábořili.

   Podívejme se na dvě docela typické situace, které následovaly po vyjití izraelského národa z Egypta. První situace se týká okamžiku, kdy Izraelci dorazili k moři a zjistili, že se za nimi žene celý zbytek armády Egypta. Co teď? Začali si stěžovat a reptat proti Mojžíšovi. Mojžíš namísto toho navrhoval dál důvěřovat Bohu.

   Druhá situace nastala o tři dny později. Všichni Izraelci před několika dny viděli neuvěřitelné zázraky, které pro ně Bůh udělal v Egyptě, před třemi dny před nimi Bůh rozdělil moře, aby krátce poté na stejném místě „spláchnul“ celou armádu Egypta. Ještě před chvílí zpívali Bohu písně chvály... Ale šli po poušti tři dny, aniž by narazili na vodu. A když dorazili do Mary, kde voda byla, zjistili, že je tak hořká, že se nedá pít.

   Co udělat? Jak se v takové situaci zachovat? Izraelci zvolili tradiční přístup. Nespokojenost, reptání, výčitky. Mojžíš opět zvolil odlišný způsob – namísto aby se připojil k většině a reptal vůči Bohu, začal se intenzivně modlit. Bůh odpověděl a ukázal Mojžíšovi nějaký kus dřeva s tím, že jej má hodit do vody, a ta přestane být hořká.

   Co udělat v takové situaci? Něčemu takovému je holý nesmysl věřit, nemyslíte? Pokud vím, neexistuje žádný katalyzátor, žádná látka schopná něco takového během okamžiku způsobit. I před těmi třemi dny to vypadalo naprosto neřešitelně – v zádech celou armádu Egypta a před sebou moře. Důvěra Bohu se „vyplatila“ - před třemi dny i dnes. Mojžíš namísto reptání ten klacek do vody hodil, a voda přestala být hořká.

   Izraelci mohli mnohokrát vidět, že to s nimi Bůh myslí skutečně dobře, že pro ně dělá zázraky, o jakých nikdy nikdo neslyšel. Ale nikdy se to nedostalo do jejich srdce, vždy to zahlédli pouze na okamžik – jen ve chvíli, když pro ně Bůh právě udělal nějaký zázrak, nebo když jim alespoň bylo hodně dobře.

   Izraelci nepochopili, že reptání a stížnosti není správná reakce na potíže. Na každou těžkost se můžeme dívat jako na zkoušku, nebo jako na příležitost vložit svou důvěru v Boha. Mara byla dobrým místem pro zkoušku důvěry. Bůh znovu vyvolenému národu ukázal, že mu je možné důvěřovat a že má řešení na každou neřešitelnou situaci. Tam jim sdělil i podmínky pro život bez nemocí.

   Poté Izraelci dorazili do Élimu, kde bylo 12 vodních pramenů, stejně jako kmenů Izraele – zjevně proto, aby se alespoň na chvíli nehádali :-)

   Jak vypadala situace dál? Pochopili Izraelci? Ne. Jakmile odešli z Élimu, hned zase reptali proti Mojžíšovi:

Exodus 16, 2: A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi.

Exodus 16, 7-9: A ráno uvidíte יהוה slávu, protože slyšel vaše reptání proti יהוה. Vždyť co jsme my, že reptáte proti nám? Dále Mojžíš řekl: Když vám יהוה dá večer k jídlu maso a ráno chléb k nasycení, poznáte, že יהוה slyšel vaše reptání, jímž jste proti němu reptali. Vždyť co jsme my? Vaše reptání nebylo proti nám, ale proti יהוה. Áronovi pak Mojžíš řekl: Řekni celé pospolitosti synů Izraele: Přistupte před יהוה, protože slyšel vaše reptání.

Exodus 16, 12: Slyšel jsem reptání synů Izraele. Pověz jim toto: K večeru budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Tak poznáte, že já jsem יהוה, váš Bůh.

   Ano, Bůh se opravdu snažil, aby pochopili, že je skutečně miluje, a že Mu mohou důvěřovat. Důvěřovat namísto reptání a stěžování si. Večer jim poslal křepelky a od dalšího rána jim po dobu 40 let dával manu.

   Hned poté čteme, že odešli do Refídímu, kde opět nebyla voda. Izraelci se nepoučili a znovu tento problém řešili reptáním:

Exodus 17, 1-7: Celá pospolitost synů Izraele odtáhla z pustiny Sínu po svých denních pochodech podle יהוה příkazu, až se utábořili v Refídímu a lid tam neměl vodu k pití. Lid se přel s Mojžíšem. Říkali: Dej nám vodu k pití! Mojžíš jim odpověděl: Proč se přete se mnou? Proč pokoušíte יהוה? Ale lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Říkali: Proč jsi nás vyvedl z Egypta? Abys nás, naše syny i náš dobytek nechal zemřít žízní? Mojžíš úpěnlivě volal k יהוה slovy: Co budu dělat s tímto lidem? Ještě málo a budou mne kamenovat! יהוה Mojžíšovi odpověděl: Předstup před lid a vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také svou hůl, s níž jsi udeřil Nil, si vezmi do ruky a jdi. Hle, budu tam stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít. Mojžíš to učinil před očima izraelských starších. To místo pojmenoval Massa a Meriba kvůli při synů Izraele a kvůli jejich pokoušení יהוה slovy: Je יהוה uprostřed nás, nebo není?

   Zhruba rok poté si Izraelci znovu stěžovali, ale Bohu už docházela trpělivost s jejich nedůvěrou.

Numeri 11, 1-3: I stalo se, že si lid velmi stěžoval יהוה. יהוה to slyšel a vzplanul jeho hněv. Vzplanul proti nim יהוה oheň a strávil konec tábora. Nato lid křičel k Mojžíšovi. Mojžíš se modlil k יהוה a oheň uhasl. I pojmenovali to místo Tabéra, neboť proti nim vzplanul יהוה oheň.

   Ale tím to pro Izraelce neskončilo. Podívejme se na hned následující verše:

Numeri 11, 18-20: A lidu řekni: Posvěťte se na zítra a budete jíst maso, protože jste plakali k יהוה se slovy: Kdo nás nakrmí masem? Vždyť nám bylo v Egyptě dobře. יהוה vám dá maso a najíte se. Nebudete jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní, ale celý měsíc, až vám poleze z chřípí a bude vám odporné, protože jste pohrdli יהוה, který je uprostřed vás, a plakali jste před ním se slovy: Proč jenom jsme vyšli z Egypta?

   Bůh Izraelcům znovu ukázal, že pro něho nic není nemožné, a smutný z toho, že mu stále nedůvěřují, splnil své slovo:

Numeri 11, 31-34: I strhl se vítr od יהוה, přinesl křepelky od moře a svrhl je na tábor na den cesty na jednu stranu a na den cesty na druhou stranu kolem tábora a to na dva lokte vysoko nad povrch země. Lid povstal a celý ten den a celou noc i celý druhý den sbíral křepelky; i ten, kdo se spokojil s málem, nasbíral deset chómerů. A rozprostřeli je všude okolo tábora. Ještě měli maso mezi zuby, dříve nežli ho rozžvýkali, יהוה vzplanul hněvem proti lidu; יהוה ranil lid převelikou ranou. Pojmenovali to místo Kibrót-taava, protože tam pohřbili lid, který byl žádostivý.

      Pozn. autora: jen pro představu výška 2 lokte je cca 1 metr, chómer je 360 litrů

Numeri 13, 1-2: יהוה promluvil k Mojžíšovi: Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele. Pošlete vždy jednoho muže za otcovské pokolení, samé předáky mezi vámi.

   Bůh chtěl Izrael uvést do země, kterou jim slíbil. Měli se podívat na tu neuvěřitelně úrodnou zemi a poté ji jít obsadit. Výsledek ale většina zná. Po čtyřiceti dnech se vrátili se zprávami. Mimo jiné přinesli hrozen vína, který byl tak obrovský, že jej museli nést dva lidé na sochoru. Ale namísto radosti propadli strachu a tu nádhernou zemi pomluvili. Výsledkem bylo opět reptání a vzpoura celého lidu...

Numeri 13, 27 - 14, 38: Vyprávěli mu: Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Ano, oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. Nicméně lid, který sídlí v zemi, je silný a města jsou opevněná a velmi velká. A také jsme tam viděli potomky Anákovy. Na území Negebu sídlí Amálekovci, v pohoří sídlí Chetejci, Jebúsejci a Emorejci a u moře a podél Jordánu sídlí Kenaanci. Káleb uklidňoval lid před Mojžíšem slovy: Směle pojďte vzhůru, obsadíme ji, jistě přemůžeme její obyvatele. Muži, kteří šli s ním, však říkali: Nedokážeme táhnout proti tomu lidu, neboť je silnější nežli my. Pomluvili zemi, kterou prozkoumali, když říkali synům Izraele: Země, kterou jsme procházeli, abychom ji prozkoumali, je země požírající své obyvatele a všechen lid, který jsme v ní viděli, jsou obrovití muži. Viděli jsme tam obry -- synové Anákovi totiž pocházejí z obrů -- a připadali jsme si jako kobylky a takoví jsme byli i v jejich očích. Celá pospolitost pozvedla a vydávala svůj hlas. Lid oné noci plakal. Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! Proč nás יהוה přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta. Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele. Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli svá roucha a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice dobrá země. Jestliže v nás יהוה najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji -- zemi, která oplývá mlékem a medem. Jenom se nebouřete proti יהוה! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je יהוה, nebojte se jich! Když celá pospolitost říkala, že na ně budou házet kamení, všem synům Izraele se u stanu setkávání ukázala יהוה sláva. יהוה řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich učinil? Pobiji je morem a vyvlastním je, z tebe však udělám větší a mocnější národ, nežli jsou oni. Mojžíš nato řekl יהוה: Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou silou vyvedl tento lid, řeknou to obyvatelům této země. Slyšeli, že ty, יהוה, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, יהוה, ses ukazoval tváří v tvář, že tvůj oblak stál nad nimi a že v oblakovém sloupu jsi před nimi chodil ve dne a v ohnivém sloupu v noci. Když usmrtíš tento lid do jednoho muže, národy, které slyšely zprávu o tobě, řeknou: Protože יהוה nebyl schopen přivést tento lid do země, kterou jim odpřisáhl, pobil je v pustině. Ať se nyní, prosím, ukáže, že je veliká Panovníkova síla, tak jak jsi řekl: יהוה je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci. Odpusť, prosím, vinu tohoto lidu podle svého velkého milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až doposud. יהוה řekl: Na tvé slovo odpouštím. Avšak jakože jsem živ, יהוה sláva naplní celou zemi. Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě a v pustině, a pokoušeli mě takto desetkrát a neuposlechli mě, neuvidí zemi, kterou jsem odpřisáhl jejich otcům; žádný, kdo mnou pohrdal, ji neuvidí. Avšak svého otroka Káleba, protože smýšlel jinak a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí. V údolí sídlí Amálekovci a Kenaanci. Zítra se obraťte a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři. יהוה promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: Jak dlouho se mám zabývat s touto zlou pospolitostí, která proti mně reptá? Slyšel jsem reptání synů Izraele, kterým proti mně reptali. Řekni jim: Jakože jsem živ, je יהוה výrok, naložím s vámi tak, jak jste mě prosili. V této pustině padnou vaše mrtvoly, všichni vaši spočítaní v celém počtu od dvacetiletých výše, kteří reptali proti mně. Nevejdete do země, o níž jsem pozvednutím ruky přísahal, že v ní budete přebývat -- jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův. Vaše malé děti, o nichž jste řekli, že se stanou kořistí, ty tam přivedu a poznají zemi, kterou jste vy pohrdli. Vaše mrtvoly padnou v této pustině a vaši synové budou pastýři v pustině po čtyřicet let a ponesou vaše smilstvo, dokud v pustině nepadnou všechny vaše mrtvoly. Podle počtu dnů, v nichž jste prozkoumali zemi, čtyřicet dnů, za každý den jeden rok po čtyřicet let ponesete své viny a poznáte mou nelibost. Já יהוה jsem promluvil: Takto naložím s celou touto zlou pospolitostí těch, kteří se proti mně smluvili: Zahynou v této pustině, tady zemřou. Ti muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi, kteří se vrátili a podnítili celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pomluvili tu zemi, ti muži, kteří zle pomlouvali zemi, zemřeli ranou od יהוה. Jedině Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, zůstali naživu z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi.

   Tohle je hodně silný příběh, že? A můžeme z něj mnoho pochopit. Nedůvěru Bůh těžce nese. Přestože předtím Izraelcům jejich reptání a nedůvěru mnohokrát (nejméně desetkrát) víceméně prominul, mělo to své hranice. Postupně se objevovaly tresty a soudy, z kterých mohli Izraelci vidět Boží nelibost takového jednání (např. Numeri 11, 1-3 - viz. výše). Výsledek průzkumu zaslíbené země byl „poslední kapkou“. Kvůli reptání a nedůvěře se dveře do zaslíbené země nadobro zavřely. Izraelský lid i přes všechny své zážitky a zkušenosti Bohu nadále nevěřil a vyslovil si nad sebou (nikoli poprvé) svým reptáním rozsudek: „..kéž bychom zemřeli tady v pustině..“ A Bůh je vyslyšel...

   Pojďme se již jen pokud možno stručně podívat na další příklady reptání a stěžování si, a na jejich výsledek:

Numeri 16, 1-35: zde je popisováno reptání a vzpoura Koracha a dalších 250 mužů, kteří chtěli mít stejný přístup k Bohu jako kněží. Výsledkem bylo, že se otevřela země a zaživa je pohltila i s jejich rodinami a majetkem.

   Ale to, co se stalo Korachovi a dalším vzbouřencům i jejich rodinám Izraelcům nestačilo, aby pochopili vážnost reptání, a tak hned další den v reptání pokračovala celá pospolitost. A nebýt Mojžíše a Árona, Bůh by celou pospolitost zlikvidoval:

Numeri 17, 6-14: Příštího dne celá pospolitost synů Izraele reptala proti Mojžíšovi a Áronovi slovy: Vy jste usmrtili יהוה lid! I stalo se, když se shromáždila ta pospolitost proti Mojžíšovi a Áronovi, že pohleděli ke stanu setkávání a hle, zakryl ho oblak a ukázala se יהוה sláva. Mojžíš a Áron šli před stan setkávání. יהוה promluvil k Mojžíšovi: Vzdalte se zprostřed této pospolitosti, v okamžiku s nimi skoncuji! Oni padli na tvář. Mojžíš řekl Áronovi: Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a polož kadidlo! Jdi rychle k pospolitosti a vykonej za ně obřad smíření, protože vyšlehl hněv od יהוה, pohroma začala. Áron vzal to, co Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění. A hle, pohroma v lidu již začala. Položil kadidlo a vykonal obřad smíření za lid. Postavil se mezi mrtvé a živé a rána byla zadržena. Mrtvých při té ráně bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě těch kdo zemřeli kvůli Kórachově záležitosti.

   Samozřejmě Bůh nechtěl, aby jeho vyvolený národ kvůli své vzpurnosti a kvůli reptání zemřel, a tak vymyslel řešení, které by jim mělo pomoci. Potvrdil Árona jako svého kněze tak, že nechal jeho hůl mezi dalšími jedenácti (od každého kmene jedna) do rána vypučet, vykvést a vydat zralé mandle. Jak řekl sám Bůh:

Numeri 17, 25: יהוה řekl Mojžíšovi: Vrať Áronovu hůl před svědectví, aby se zachovala jako znamení synům vzpoury, aby přestalo jejich reptání přede mnou a nezemřeli.

Jób 5, 2: Vždyť hlupáka zabije nespokojenost a prostoduchého usmrtí žárlivost.

Kazatel 7, 9-10: Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků. Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.

   To není řešení, vracet se k minulosti, nějak si ji idealizovat, stěžovat si, reptat. Možná jsme ve zkoušce, a jediné co nás dělí od změny situace je náš postoj – naše důvěra v milujícího Boha Otce.

   Když se Jana Křtitele ptali vojáci, co mají dělat, řekl jim mimo jiné, že mají být spokojeni se svou mzdou. Být spokojeni s tím, co máme, to je téma mnohokrát v bibli zmiňované, např.:

Lukáš 3, 14: Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“

1. Korintským 10, 10-11: ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků.

Filipským 2, 14-15: Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.

Hebrejům 13, 5: Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;

1. Timoteovi 6, 6: Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má.

   Nemusíme reptat a stěžovat si, můžeme se s důvěrou obrátit na Boha a prosit jej o pomoc. Vždyť přece platí:

2. Korintským 9, 8: A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek,

Matouš 6, 31-33: Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

    Shrnutí:

   Prošli jsme mnoho příkladů projevů reptání a nespokojenosti, abychom jasně uviděli, že to není správná cesta. Může se nám stát, že budeme reptat a stěžovat si, a Bůh přesto na naše reptání odpoví tak, že nám pomůže, ale v žádném případě to není správný způsob. Jak říká Pavel v 1. dopise Korintským 10, 11, ty příběhy jsou v bibli zaznamenány proto, abychom se z nich poučili. Na příkladu Izraelců můžeme vidět, že Bůh reptání snášel s nevolí a pouze určitou dobu. Poté začal reptání trestat, a to čím dál přísněji. A i Boží trpělivost má své hranice. Jednoho dne to došlo tak daleko, že řekl „Dost!“ Do zaslíbené země nevejde nikdo z těch, kteří reptali, bouřili se a nevěřili mi. Na příkladu Jozua a Káleba jsme mohli vidět, že Bůh podivuhodně odlišuje jednotlivce. Je jen na nás, jak budeme v pro nás obtížných situacích reagovat. My sami můžeme svými postoji zásadním způsobem ovlivnit svůj život. Na nás je rozhodnutí, zda budeme důvěřovat, nebo se budeme bouřit, stěžovat si a reptat. Každý z nás má svou určitou „zaslíbenou zemi“, kam se může v případě poslušnosti a důvěry vůči Bohu dostat. Možná dostaneme několik příležitostí, ale jednou se mohou i nám nenávratně zavřít ony dveře na místo, které měl Bůh pro nás v tomto životě připravené.

   Jednoduše řečeno, reptání a nespokojenost nám nepomohou. Jen si tím sami sobě naordinujeme smutek a depresi! A to ani nemluvím o tom, jak tím zraňujeme Boha. Zkuste o tom sami popřemýšlet a zvažte, zda by nebylo moudré něco se svými postoji udělat.....