Půst

   Časté dotazy týkající se půstu mne přivedly k rozhodnutí udělat na toto téma stručný biblický rozbor (s trochou vlastních úvah a námětů k zamyšlení). Přestože je půst pro většinu dnešních křesťanů téměř neznámou a archaickou záležitostí, mělo by se jednat o běžnou součást života Ježíšových učedníků! V bibli najdeme mnoho příkladů přímo zázračného přínosu půstů, ze kterých se můžeme (a máme) poučit.


   Nejprve bych vás chtěl poprosit, abyste (stejně tak při čtení ostatních biblických rozborů) zapoměli na své představy o půstu (a na případná vyučování na toto téma), a dali jste prostor Písmu (bibli). Věřím, že po přečtení následujících řádků již nebudete půst považovat pouze za prostředek ke shození přebytečných kilogramů, prostředek k nátlaku (protestní hladovky) či něco, co se týká pouze několika málo "vyvolených" (v žádném případě však vás).

 

    Co je to půst?

   Základní význam slova půst je nejíst (vzdát se jídla). V hebrejsky psané části bible je použito slovo צום "tsóm", v řecké části je použito slovo νηστεια "nésteia" (ze slova "ésthíó" - jíst, a záporné částice "ne"). Slovo "nésteia" znamená dobrovolnou i nedobrovolnou "hladovku", nás však bude více zajímat její dobrovolná varianta. Klasický půst si můžeme rozdělit do 3 základních kategorií, podle podob, které nacházíme v Písmu:

 

 

   1) Normální půst

   Za normální půst (běžný, nejčastější formu) lze označit půst, kdy postící se nejí, pouze pije (obvykle pouze vodu). Příkladem takového půstu může být pravděpodobně i Ježíšův půst na poušti:

Lukáš 4, 1-3: Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.“


   Ježíš nebyl na poušti (jak se nědy nesprávně překládá), ale v pustině. Nestojí zde, že by Ježíš dostal žízeň, ale hlad. A podle toho i ďábel Ježíše pokoušel - chtěl, aby Ježíš proměnil kameny v chléb (jídlo), nikoli ve vodu či víno!


   Člověk je skutečně mistrovským dílem svého Stvořitele. Pouze o vodě vydrží bez problémů několik týdnů. Hlavním limitujícím faktorem délky možného půstu je množství zásobního tuku. Po jeho spotřebování tělo vydá jasný pokyn k ukončení (projeví se navrácením hladu, křečemi v žaludku apod.). Tento signál obvykle přichází po 3-8 týdnech půstu. Záleží samozřejmě i na dalších faktorech, jako je okolní teplota, množství vydávané energie apod. Pokud by někdo na tento signál nereagoval, riskoval by vážné poškození orgánů, v případě dlouhodobého ignorování i smrt!


   U Ježíše tento moment nastal zřejmě po oněch 40 dnech. Ježíš ve všech zkouškách obstál. Po této zkoušce došlo k jedné zásadní změně v Ježíšově službě. Ve verši Lukáš 4, 1 je psáno: Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Po ďáblově zkoušení je psáno: Lukáš 4, 14: Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. Ježíš od této chvíle začal sloužit skutečně v moci Ducha - vyučovat v synagogách, vyhánět démony a uzdravovat každou nemoc!

 

 

   2) Úplný půst

   Úplným půstem rozumíme půst, kdy se člověk vzdá příjmu jídla i vody. V bibli můžeme najít několik příkladů takovéhoto půstu. Většinou k němu lidé přistupují v případech krajní nouze, např. v případě, kdy Boží odpověď a pomoc je otázkou života a smrti. Pokud se nejedná o nadpřirozený půst (potřebujete si být opravdu jisti, že Vás k takovému půstu volá Bůh, a že Vás k němu i uschopňuje), neměl by úplný půst trvat déle než 3 dny!


   Zmínil jsem se o nadpřirozeném půstu. Vzhledem k tomu, že člověk vydrží bez vody pouze několik málo dnů (obvykle již po 3 dnech bez vody hrozí riziko vážných zdravotních potíží či smrt, v prostředí s vysokou okolní teplotou to může být i dříve), lze považovat delší úplné půsty za nadpřirozené. V bibli nacházíme několik takových dlouhých úplných půstů. Těžko překonatelným "rekordmanem" v délce úplného půstu je Mojžíš. Strávil dvakrát bezprostředně po sobě po 40 dnech bez jídla a vody!

Deuteronomium 9, 9-19: Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi יהוה uzavřel, pobyl jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Nejedl jsem chléb a nepil jsem vodu. יהוה mi dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem a na nich byla všechna slova, která k vám יהוה na hoře promluvil z ohně v den shromáždění. I stalo se, že po čtyřiceti dnech a čtyřiceti nocích mi יהוה dal dvě kamenné desky, desky smlouvy. יהוה mi řekl: Vstaň a rychle odsud sestup, protože tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, propadl zvrácenosti. Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal, a udělali si litou modlu. יהוה mi řekl: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nech mě, ať je vyhladím a jejich jméno vymažu zpod nebes; tebe však učiním mocnějším a početnějším národem nežli je tento. Vydal jsem se na cestu a sestoupil jsem z hory -- zatímco hora plála ohněm -- a dvě desky smlouvy jsem měl ve svých rukou. Podíval jsem se a uviděl jsem, že jste zhřešili proti יהוה, svému Bohu, a udělali jste si slité tele. Rychle jste se odvrátili od cesty, kterou vám יהוה přikázal. Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je ze svých rukou a před vašima očima jsem je roztřískal. Padl jsem a ležel před יהוה a jako předtím jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí nejedl chléb a nepil vodu -- to kvůli tomu vašemu hříchu, kterým jste zhřešili, když jste páchali to, co je zlé v יהוה očích, a provokovali jste ho k hněvu. Lekal jsem se hněvu a zloby, kterou se na vás יהוה rozhněval a chtěl vás vyhladit. יהוה mě i tentokrát vyslyšel.


   Z tohoto příběhu opět můžeme pochopit něco o půstu. Mojžíš nejprve strávil neuvěřitelných 40 dnů bez jídla a vody - v Boží přítomnosti. Když se vrátil k izraelcům a zjistil, že si skutečně odlili zlaté tele, rozbil kamenné desky s desaterem Božích přikázání a znovu se tímto způsobem postil dalších 40 dnů. Jsem přesvědčen, že obrovská délka těchto půstů souvisí s tím, že byl v Boží přítomnosti. Na jiném místě v Písmu se můžeme dočíst o tom, že Mojžíš zářil, když se vracel ze setkání s Bohem (Exodus 34, 29; Exodus 34, 30; Exodus 34, 35; 2. Korintským 3, 7-18). Na Mojžíši na nějakou dobu ulpěla část oné Boží slávy (řecky δοξα "doxa"). Podobně zářili např. andělé, nebo Ježíš na "hoře proměnění" (Lukáš 9, 28-32).


   Z výše uvedeného textu je zřejmé, že Mojžíš ani v jednom případě pouze (nejedl a nepil), ale vždy se přitom modlil - přimlouval se za izraelce, aby je Bůh nezničil pro jejich nevěrnost. Řekl bych, že půst bez modlitby je pouhá hladovka. V případě Mojžíše a dalších Božích služebníků se však jednalo o půst spojený s modlitbou, o formu "duchovního boje". I v případě Ježíše na "hoře proměnění" došlo k té změně v souvislosti s modlitbou:

Lukáš 9, 29: A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.


   Dalším zajímavým příběhem je příběh, kdy Eliáš vzdal svou službu, utekl před čarodějnicí Jezábelou do pouště a chtěl zemřít. Anděl mu připravil chléb a vodu. V 1. Královské 19, 8 stojí: Vstal, najedl se a napil se a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až na Boží horu Choréb. Ze zmiňovaného příběhu lze usoudit, že Eliáš nejspíše po celou dobu ani nepil, ale není to zde výslovně napsáno. Eliáš sice neurazil nějakou závratnou vzdálenost (odhaduji vzdušnou čarou cca. 280 km - za 41 dnů), ale šlo zejména o poušť a k tomu se ještě postil!


   Další příklad úplného půstu můžeme najít v knize skutků apoštolských 9, 9. Jedná se o příběh budoucího apoštola Pavla, který při setkání s Ježíšem oslepl: Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.


   Velmi známý je i tzv. Esteřin půst:

Ester 4, 15-16: Tu Ester řekla, aby Mordokajovi odpověděli: Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se za mne. Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ačkoliv to neodpovídá nařízení, a jestliže zahynu, zahynu.


   Ve zmiňovaném příběhu hrozila fyzická likvidace židů. Královna Ester proto povolala místní židovský lid, a spolu s ním se 3 dny a 3 noci postila (bez jídla i vody). Výsledek byl úžasný. Hlavní aktér plánu likvidace židů byl nakonec pověšen na kůl, stejně tak i jeho deset synů a byly zabity další stovky nepřátel židů (se souhlasem krále Achašveróše). Tento úplný půst Bůh přijal, a naprosto obrátil zoufalou situaci ve vítězství!


   Zajímavou postavou, která chápala význam i moc půstu, byl i Ezdráš:

Ezdráš 8, 21-23: Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek, neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí. Postili jsme se a žádali jsme toto od svého Boha a on se dal pohnout našimi prosbami.


   I na tomto příkladu můžeme vidět, že půst byl spojen s modlitbou (doprovázel ji). Ezdráš zde říká, že se postem před Bohem pokořoval. Totéž říká i žalmista v Žalmech 35, 13: A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína. Podobný verš je i v Izajáši 58, 3: Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Stejný obsah má i odpověď anděla Gabriela postícímu se Danielovi:

Daniel 10, 12Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já.


   Daniel se pokořoval postem.


   Vraťme se nyní zpět k postícímu se Ezdráši a jeho společnosti. Jaký byl výsledek jejich postu?

Ezdráš 8, 31Od řeky Ahavy jsme vyrazili dvanáctého dne prvního měsíce, abychom šli do Jeruzaléma. Ruka našeho Boha byla nad námi a on nás vysvobodil z moci nepřátel a těch, kdo číhali po cestě.


   Ezdráš natolik důvěřoval Bohu (a tomu, že Bůh přijme jejich společný půst a modlitby jako výraz jejich pokory), že ani nepožadoval po králi ozbrojený doprovod. Přitom se jednalo kromě lidských životů i o velké množství zlata a stříbra!


   Ezdrášův příběh tím nekončí. Když se Ezdráš dozvěděl, že se izrelský lid včetně kněžích dopouští toho, co jim Bůh zakázal (Ezdráš 9, 1-2), roztrhl svůj šat, rval si vlasy a vousy, a vyznával hříchy svého lidu (Ezdráš 9, 3-15). Jeho zoufalá modlitba (a půst) způsobila, že celé společenství uznalo svůj hřích a slíbilo nápravu:

Ezdráš 10, 6Ezdráš vstal z místa před Božím domem a šel do komory Jóchanana, syna Eljašíbova. Když tam přišel, nejedl pokrm ani nepil vodu, protože truchlil nad věrolomností vyhnanců.

 

 

    3) Částečný půst

   Kromě "normálního" půstu (pouze o vodě) a úplného půstu (bez jídla i bez vody) můžeme v bibli najít i příklady "částečného" půstu. Nejznámějším příkladem takového půstu je Danielův půst. Daniel se spolu s dalšími třemi izraelci nechtěl poskvrňovat královskými lahůdkami a vínem (pocházejícími z modloslužeb), a požádal, aby dostávali k jídlu pouze zeleninu a k pití vodu (Daniel 1, 5-12). Bůh rozhodnutí těchto izraelců (nemít podíl na obětech Babylonským božstvům) požehnal. Nejen že po této stravě nebyli vyzáblí (naopak, vypadali lépe než ti, kteří si oněch vybraných pokrmů a vína dopřávali), ale Bůh jim požehnal neobvyklou moudrostí:

Daniel 1, 17-20Této čtveřici mladíků dal Bůh, že znali všechno písemnictví i moudrost a rozuměli tomu, Danielovi nadto dal chápat každé vidění a sny. Po uplynutí doby, kdy měli být přivedeni, jak řekl král, přivedl je vrchní komorník před Nebúkadnesara. Král s nimi hovořil a mezi nimi všemi se nenašel nikdo jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Nastoupili tedy službu před králem. A vždy, kdykoli po nich král žádal moudré chápání, shledal, že desetkrát převyšují všechny kouzelníky a věštce v celém jeho království.

Daniel 9, 3-6: Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu. A tak jsem se modlil k יהוה, svému Bohu, vyznával jsem a říkal: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozivý, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvé příkazy, zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení a neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země.


   Jak vidíte, Danielův postoj byl stejný jako Ezdrášův (Ezdráš 9, 3-15). Oba dva se trápili nad hříchy svého lidu, vyznávali je Bohu a prosili jej o slitování. To byl skutek a výraz pokory, ne nějaký účelový plán, jak Boha zmanipulovat, jak jej přinutit odpovědět, zasáhnout a pomoci!


   Daniel 10, 2-3V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů. Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.


   Zde vidíte další příklad částečného půstu. Nestojí zde, že se Daniel postil úplně, ale že si odepřel některé pochoutky. Totéž by bylo možné říci např. i o celém způsobu života Jana "Křtitele":

Matouš 3, 4: Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás a jeho potravou byly kobylky a med divokých včel.


   Přestože se u Daniela nejednalo o úplný půst, Bůh jej přijal a jeho modlitby byly vyslyšeny. Bůh poslal svého "anděla" (αγγελος "aggelos" {čti angelos} = posel zpráv), aby mu podal výklad vidění. Janu "Křtiteli" (βαπτιστης = ponořující - není to příjmení, ale přívlastek - část náplně jeho služby) se od Ježíše dokonce dostalo svědectví, že mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než on (Matouš 11, 11). Znovu zde můžeme vidět, že u půstu jde především o postoj srdce!


   Částečný půst je vhodným řešením pro ty, kteří se z nějakých důvodů nemohou postit zcela (např. kvůli nemoci, která normální půst nedovoluje apod.). Částečný půst v našich podmínkách může vypadat tak, že se člověk rozhodne vzdát se na určitou dobu např. svých oblíbených jídel. Pro milovníky masa to může být maso či uzenářské výrobky, pro jiné to může být čokoláda či jiné sladkosti, coca-cola apod. (o alkoholu, cigaretách či drogách ani nemluvě).

 

 

    Jiné formy půstu

   Půst se přeneseně nemusí týkat pouze jídla (případně jídla a vody). Již jsme se zmiňovali o tzv. částečném půstu, kdy se člověk může rozhodnout, že se vzdá např. své oblíbené pochoutky. Podobně se člověk může před Bohem pokořit tak, že se např. na nějakou dobu vzdá své oblíbené činnosti, svého koníčku apod. Setkal jsem se již několikrát s výkladem, že formou půstu je např. vzdání se sexu na určitou dobu, při oboustranném souhlasu manželů - s odkazem na verš 1. Korintským 7, 5. Podívejme se na tento verš v překladu nové bible kralické, protože český ekumenický překlad a překlad Nové smlouvy od KMS "bezdůvodně" vypouštějí slovo půst (Nesteía = půst):

1. Korintským 7, 5 (NBK): Neodpírejte se jeden druhému - jedině snad ze společné shody, na čas, abyste se uvolnili pro půst a modlitbu, a potom se zase spolu sejděte, aby vás satan nepokoušel pro vaši nezdrženlivost.


   Protože se o sexuální zdrženlivosti mluví jako o způsobu, jak si "udělat čas" na modlitbu a půst, nemůže být přímo považována za formu půstu, ale pouze jako např. jeho součást. Za podobný "doplněk" půstu lze považovat např. vzdání se sledování televize, počítačových her apod.

 

 

    Proč se postit?

   Tak třeba proto, protože to řekl Ježíš! Když se Janovi učedníci ptali Ježíše, proč se jeho učedníci nepostí, odpověděl jim, že až tu nebude, i jeho učedníci se budou postit:

Matouš 9, 14-15Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové často postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.


   Podobně to stojí ve verších Marek 2, 20 a Lukáš 5, 35). Ježíš to Janovým učedníkům neoznámil jako možnou variantu, ale jako samozřejmost. Všimněte si prosím, že Ježíšova odpověď se týká jeho učedníků, tedy každého "křesťana"!


   Tato odpověď je samozřejmě příliš stručná, a nemíním u ní zůstat. Správný biblický půst je prostředkem, který mění dějiny celých národů, a zaslouží si podrobnější "průzkum".


   Pojďme se podívat na to, co o půstu říká sám Bůh. Často citovaným veršem bývá kralická verze překladu verše Izajáš 58, 6: .... půst, kterýž oblibuji . Tento verš v hebrejském originále znamená spíše půst, který jsem zvolil (vybral). Tento a následující verše nám ukazují, jaká je Boží představa o půstu:

Izajáš 58, 5-10: Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je יהוה milý? Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde יהוה sláva. Tehdy zavoláš a יהוה odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.


   Zdá se, že Boží představa o půstu je poněkud jiná, než jak si většina lidí představuje. Jakoby Bůh říkal: "Dejte si půst od svévole a ničemností, začněte projevovat milosrdenství a pomáhat!" Tyto verše korespondují s veršem Ozeáš 6, 6: Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti. Na tento verš odkazuje i Ježíš (Matouš 9, 13; Matouš 12, 7).


   Celý ten výše uvedený text (Izajáš 58, 5-14) je Boží odpovědí na stížnosti jeho lidu, že neodpovídá na modlitby a nevšímá si jejich půstu:

Izajáš 58, 2-4: Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti. Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky. Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas.


   Bůh dává svému lidu skrze Izajáše jasné vysvětlení ohledně podmínek přijetí půstů a modliteb. Bůh nebyl, není a nikdy nebude automatem na požehnání ve stylu: "Vhoďte 3 denní hladovku, vypadne Vám uzdravení (odpověď, pomoc)". Bůh velice pečlivě sleduje lidské postoje (lidská srdce), které za půstem stojí!

 

 

    Jak se postit?

   Ze všeho, co jsme dosud probrali, je zřejmé, že klíčovou otázkou ohledně půstu jsou naše pohnutky. Samotné provádění půstu jim pak často odpovídá. Ve výše uvedené Boží odpovědi ohledně půstu z Izajáše (Izajáš 58, 5-14) se mluví o milosrdenství a nezištné pomoci. Odpověď na otázku, jak máme prokazovat milosrdenství, jak se máme modlit a postit nám dávají slova Ježíše (Matouš 6.-7. kapitola)! Ježíš nás upozorňuje na to, že nic nemáme dělat kvůli lidem. Pokud něco děláme kvůli uznání lidí, pak je naší odměnou právě jejich uznání! S další "odměnou" od Boha již nemůžeme počítat! Ježíšovo vysvětlení ohledně modliteb a prokazovaného dobrodiní najdeme např. ve verších Matouš 6, 1-8:

Matouš 6, 1-8„Dávejte si pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ „Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj to před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Ale když ty dáváš almužnu, ať tvá levice nepozná, co činí pravice, aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.“ „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.


   Ježíšova upozornění ohledně půstu jsou velice podobná:

Matouš 6, 16-18: „Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“


   Je samozřejmé, že pokud se postíte několik týdnů, pak to neutajíte (20kg úbytek hmotnosti není dost dobře možné přehlédnout). Pokud se však postíte např. 1-3 dny, pak se o tom nikdo nemusí dozvědět. Postíme se Bohu, ne lidem!!! Půstem člověk říká: "Bože, Ty, Tvá odpověď, Tvá pomoc, Tvá přítomnost apod. je pro mne důležitější než jídlo! Pokorně Tě prosím, abys mé modlitby vyslyšel."

 

 

    Kdy se postit?

   Z Písma je zřejmé, že lidé "používali" půst společně s modlitbou zejména ve velice vážných situacích, nejčastěji v ohrožení života. Dobrým příkladem může být např. reakce Jóšafata na zprávu o blížících se nepřátelích:

2. Paralipomenon 20, 2-4: Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: Táhne proti tobě velký dav z druhé strany moře, od Aramu. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to je v Én-gedí. Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat יהוה a vyhlásil v celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od יהוה. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali יהוה.


   Vyhlásil také po celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Jehovy. Také ze všech judských měst přišli hledat Jehovu. Bůh na modlitby a půst odpověděl úžasným způsobem, a to tak, že útočníky poslal proti sobě, takže se pobili navzájem. Judejci pouze vyšli, chválili Boha a posbírali kořist - zejména výzbroj padlých bojovníků. Doporučuji vám, abyste si přečetli celý příběh.


   Někdy nás k půstu vedou těžké okolnosti, někdy Duch svatý. Příkladem pro půst vedený Duchem svatým může být jistě i Ježíšův 40 denní půst na poušti. V první církvi byl půst společně s modlitbou samozřejmostí před každým důležitým rozhodováním. Např. ve Skutcích apoštolských 13, 2-4 stojí: Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je. Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.


   Obvyklou praxí bylo zřejmě např. i ustanovování starších po modlitbách a půstech:

Skutky apoštolské 14, 23: V každém sboru jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili.


   Postit se můžeme začít z vlastního popudu, např. v případě nutnosti Boží odpovědi či pomoci, v případě, že samotné modlitby dlouhodobě "nepomáhají", v případě, že jde o něčí život, chceme změnit Boží rozhodnutí, potřebujeme změnit své postoje, toužíme přijmout zmocnění ke službě, potřebujeme osvobození pro sebe či své přátele apod.


   U posledního zmiňovaném bodu (osvobození) bych se rád trochu zastavil. Chtěl bych připomenout příběh s posedlým chlapcem, kterého Ježíšovi učedníci nemohli vysvobodit (vyhnat démona). Celý příběh najdete v Matouši 17, 14-21 a Markovi 9, 14-29. Podívejme se na Ježíšovu odpověď učedníkům:

Marek 9, 28-29: Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“


   Ježíšovi učedníci od Ježíše dostali autoritu nad nečistými duchy (démony), ale s tímto případem posedlosti si nedokázali poradit. Ježíš jim vysvětlil, že to bylo kvůli jejich malé víře (Matouš 17, 20) a proto, že onen druh démonů neodejde bez modlitby a půstu. Písmo nikde blíže nevysvětluje, jakou funkci zde přesně půst plní. Nevíme, zda díky půstu roste naše víra, nebo zda půst přidá na účinnosti modlitbám, či co se přesně děje, ale jedno je jisté. Jsou modlitby, které zůstanou nevyslyšeny, pokud se k nim nepřidá i půst. Démonické svázanosti jsou jednou z oblastí, kde může být "nasazení" půstu nutností.

 

 

    Nebezpečí spojená s půstem

   Nejspíš vás to překvapí, ale jsem přesvědčen, že hlavním nebezpečím není fyzická stránka půstu, ale náš postoj. Stejně jako u téměř každé dobré věci můžeme spadnout do některého extrému. Na základě biblických příběhů či svých zkušeností můžeme půst začít považovat za všelék a řešení každého problému, nebo jej naopak odmítnout jako zbytečný prvek askeze. Snad nejhorším výsledkem však může být stav, kdy se půst stane pouhou ceremonií bez obsahu (např. pravidelné půsty bez soustředění na důvod).


   V tomto článku jsem se snažil o vyvážený přístup k tomuto biblickému tématu. Problémem současné církve je spíše stav, že na půst zapomíná. Pokud se podíváte na životy Ježíšových učedníků, které si Bůh mocně používal či používá (např. Wiggelsworth, Chavda, Prince, Hogan, Bonnke apod.), zjistíte, že půst byl (či je) běžnou součástí jejich života. Domnívám se, že i od nich si můžeme vzít příklad.

 

 

    Zkušenosti s půstem

   S půsty mám mnohaleté zkušenosti a mohu tak potvrdit snad nejdůležitější předpoklad pro jejich "účinnost". Tímto předpokladem je správný postoj a motivace. Dost dlouho jsem se postil bez pokory, ale s postojem, abych Boha přinutil reagovat podle mých představ (samozřejmě, že jsem to tak nenazýval). Ať již byl půst jakkoli dlouhý, normální, částečný nebo úplný, nikdy jsem neviděl žádnou odpověď. Mé postoje se od té doby značně změnily. Nejspíše díky tomu nyní mohu vidět, jak Bůh na modlitby a půsty zázračně odpovídá. Jakoby se otevřelo nebe, a dostávám odpovědi i na nevyslyšené modlitby z dob svého obrácení, Bůh mluví a proměňuje situace ve vítězství.

 

 

    Praktická stránka půstu

   Praktickou stránkou půstu jsem podrobně rozebral na svém serveru věnovaném bezsteroidové kulturistice (www.musculus.cz/kulturistika) v článku FPH - fyziologicky prospěšné hladovění, nebudu se jí tedy v tomto článku věnovat. Namísto toho jsem se k rozhodl přidat k tomuto článku možnost vkládání komentářů, dotazů apod.

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.88 (4 hlasů)