Lukáš 1,46-50 (ČSP): A Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.
Opakovaně jsem byl svědkem internetových přestřelek mezi nějakým protestantem a katolíkem. Protestant katolíka obvykle napadal s tím, že se dopouští „Mariánské modloslužby“ a katolík se obvykle bránil výše uvedenými verši s tím, že si Marie zasluhuje být uctívána a „blahoslavena“.
Kdo bude chtít, najde na internetu množství článků o tom, proč by Marie měla či neměla zaujímat nějaké zvláštní postavení. Ale nikde jsem neviděl to podstatné - vysvětlení významu slova „blahoslavit“. Zdá se, jako by měl každý jinou představu, co vlastně slovo „blahoslavit“ znamená. Věřím, že samotné studium Písma a dostupných biblických slovníků nám umožní uvidět pravdivý a správný význam tohoto slova.
Na místě překládaném často jako „blahoslavit“ je řecké sloveso „μακαριζω“ (čti „makarizó“) - Strongovo číslo G3106. Řecko-český slovník prof. Tichého vykládá význam tohoto slova jako „blahoslavit, velebit“. To nám mnoho neřekne. Slovník Václava Pracha říká „blaženým nazývati, velebiti“. Zde již můžeme trochu pochopit význam. Pojďme se podívat do zahraničních slovníků. Strongův řecko-anglický slovník i Greek Lexicon IPD říká „call blessed, count happy, to pronounce blessed“ - nazývat požehnaným, počítat za šťastného, prohlásit za požehnaného. Ruský Dvoreckého slovník (klasická řečtina – mimobiblické zdroje) uvádí významy - „ублажать, считать или называть блаженным, счастливым“ - tzn. velebit, počítat nebo nazývat někoho blaženým, šťastným. Francouzský slovník říká „heureux, heureuse, bienheureux, bienheureuse, bonheur“ - být šťastný, požehnaný, spokojený. Španělský slovník Diccionario Swanson říká „considerar feliz, llamar bendito, considerar bienaventurado“ - považovat za šťastného, nazývat požehnaným, považovat za požehnaného.
Z výše uvedených slovníků můžeme vidět, že primární význam řeckého slova „μακαριζω“ (čti „makarizó“) je považovat někoho za požehnaného, šťastného, blaženého (díky nějakému požehnání). Nemá to nic společného s nějakým uctíváním. A i slova Marie je jednoduché pochopit, když si větu přečtete celou...
Hle, vždyť od této chvíle mě budou počítat za šťastnou (blaženou, požehnanou) všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci.
Marie pouze řekla, že i další pokolení pokolení ji budou považovat za šťastnou, protože Bůh v jejím životě udělal veliké věci. A tak tomu je. Marie se stala matkou Božího syna, který se vyprázdnil a ponížil až do lidského těla a podoby. Nic víc za těmi slovy není.
Ti, kteří ještě pochybují, nebo chtějí jít ještě více do hloubky, mají možnost. Podíváme se na původ slova „μακαριζω“, projdeme výskyty v Nové smlouvě i v Septuagintě, podíváme se na různé (i cizojazyčné) překlady dotčených veršů apod.:
Nově (5.3.2017) jsem článek zpracoval i do formy video prezentace:
Chcete se k článku vyjádřit?
Pošlete mi komentář přímo na e-mail!
