Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Český katolický překlad - Nový Zákon čili tzv. "liturgický překlad" (vzniklý pod vedením V. Bognera) vyšel v roce 1988. Překlad vychází z překladu NZ od Ondřeje Petrů.
1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed
2 a řekl jim: »Jděte to té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte.
3 A kdyby se vás někdo zeptal: 'Co to děláte?', řekněte: 'Pán ho potřebuje a hned ho sem zase pošle nazpátek.'«
4 Učedníci odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho.
5 Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: »Co to děláte, že to oslátko odvazujete?«
6 Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali.
7 Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
8 Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích.
9 Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: »Hosana!
10 Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!«
11 Ježíš vešel do Jeruzaléma, do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betánie.
12 Když druhý den vyšli z Betánie, dostal hlad.
13 Zdálky uviděl fikovník, který měl listí. Šel tedy, zdali by na něm něco nalezl. Když k němu přišel, nenalezl nic jiného než listí; nebyl totiž čas fíků.
14 Řekl mu: »Ať z tebe již navěky nikdo nejí ovoce!« Jeho učedníci to slyšeli.
15 Přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět všechny, kteří v chrámě kupovali a prodávali, zpřevracel stoly směnárníkům a lavice prodavačům holubů
16 a nedovolil, aby někdo nesl nějakou věc chrámem.
17 A učil je: »Je přece psáno: 'Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě!«
18 Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a usilovali o to, aby ho zahubili. Báli se ho totiž, protože všechen lid byl jeho učením vzrušen.
19 Když nastal večer, odešel Ježíš s učedníky z města.
20 Když ráno šli okolo toho fíkovníku, uviděli, že je uschlý až do samých kořenů.
21 Petr si vzpomněl a řekl: »Mistře, podívej se! Ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý!«
22 Ježíš jim na to řekl: »Mějte víru v Boha.
23 Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře!', a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít.
25 A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky.
27 Přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší
28 s otázkou: »Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?«
29 Ježíš jim odpověděl: »Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci.
30 Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!«
31 Ale oni mezi sebou uvažovali: »Řekneme-li 'z nebe', namítne: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?'
32 Máme říci 'od lidí'? - to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok.
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: »Nevíme.« A Ježíš jim řekl: »Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám.«
In dem, was jetzt folgt, stellt Jesus Sich Selbst Jerusalem als König dar. Sein Empfang zeigt, inwieweit das durch Ihn abgelegte Zeugnis auf die Herzen der Einfältigen gewirkt hatte. Gott ordnete deshalb an, dass dieser Empfang stattfand. Zwischen der Erzählung hier und in Matthäus besteht nur wenig Unterschied; nur wird das Reich in einfacher Weise als solches dargestellt, es ist „das Reich unseres Vaters David“ (V. 10). Mit welcher Würde nimmt Jesus hier als Richter über alles Kenntnis von dem, was im Tempel geschieht, und verlässt ihn dann, ohne ein Wort zu sagen! Der Herr hatte Seinen Tempel besucht, wie Er auch auf dem Füllen einer Eselin, auf welchem noch nie ein Mensch gesessen, Seinen Einzug gehalten hatte. In dem durch Ihn verfluchten Feigenbaum [1] wird Israel gerichtet (V. 12-14). Die Herrlichkeit des Herrn, des Hauses Jehovas, wird mit Autorität aufrecht gehalten - mit einer Autorität, die Jesus in Anspruch nimmt und in Seiner eigenen Person ausübt (V. 15-17). Die Schriftgelehrten und Hohenpriester schrecken vor dem Einfluss zurück, den Sein Wort Ihm über das Volk gegeben hat; und Er verlässt die Stadt, ohne irgendwie, trotz ihrer Bosheit, belästigt zu werden. Des folgenden Tages versichert Er Seinen Jüngern, die beim Anblick des bis zu den Wurzeln verdorrten Feigenbaumes sich verwundern, dass alles, was sie im Glauben erbitten würden, geschehen werde, dass sie aber, um dieses Vorrecht genießen zu können, in Gnade handeln müssten (V. 22-26). Die Schriftgelehrten, Priester und Ältesten sind bestürzt und fordern von Ihm eine Begründung Seiner Autorität (V. 28). Jesus wendet Sich an ihr Gewissen, und zwar in einer Weise, dass ihre Unbefugtheit, eine solche Frage an Ihn zu richten, und zugleich ihre Unaufrichtigkeit an den Tag kommt (V. 30). Sie vermochten nicht über die Taufe Johannes' zu entscheiden; mit welchem Recht durften sie Ihn dann hinsichtlich Seiner Ansprüche zur Verantwortung ziehen? Sie hatten keine Antwort für den vorliegenden Fall. Denn entweder mussten sie durch ihre Erwiderung das Werk Jesu bestätigen, oder wenn sie die Taufe Johannes', der von Jesu Zeugnis abgelegt hatte, verleugneten, ihre Autorität bei dem Volke verlieren. Es handelt sich nicht mehr darum, diese Menschen zu gewinnen. Wie ist doch die Weisheit des Menschen so nichtig in der Gegenwart Gottes und der göttlichen Weisheit!
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Das ist der Mensch unter dem alten Bunde, das Fleisch unter den göttlichen Anforderungen; nie wieder wird Frucht aus ihm hervorkommen.