Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Soubor spisů obecně známý pod názvem NOVÝ ZÁKON a obsahující Evangelia, Skutky apoštolů, Apoštolské listy a knihu Zjevení. Z revidovaného řeckého textu přeložil Miloš Pavlík. Překlad Nového zákona Miloše Pavlíka se řadí v českém jazykovém prostředí mezi tzv. překlady studijního typu. M. Pavlík (který na sklonku svého života dokončil také překlad Starého zákona do češtiny i slovenštiny) vychází z řecké předlohy tzv. „textus receptus“ (přijatý text), ovšem provádí i vlastní textovou kritiku ve vztahu k odchylným variantám. Studijní charakter Pavlíkova překladu je zřetelný z bohatého poznámkového aparátu, v němž jsou obsaženy překladové varianty, textová kritika, lingvistické a teologické poznámky. Proto četba tohoto překladu je náročná, ale v důsledku ovšem obohacující. M. Pavlík ve své předmluvě píše, že: „Plné přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo k snaze překládati tak doslovně, jak jen bylo možno; bylo-li někde, ať v zájmu srozumitelnosti či pro vyhnutí přílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podati překlad volnější — leckdy lze volnějším překladem vystihnouti smysl originálu lépe než překladem formálně doslovným — je doslovný překlad zpravidla uveden v poznámce pod čarou se značkou „D.“ („doslovně“).“ Výsledný překlad není tedy doslovný za každou cenu (na úkor srozumitelnosti). Spíše jde o snahu podat překlad výstižný (přesný), který se snaží vystihnout intence původního řeckého textu. Tuto snahu můžeme například vidět ve slovosledu, který – jak říká sám překladatel: „se na mnoha místech více než je snad v jiných překladech obvyklé odchýlil od slovosledu původního textu. To zejména proto, že slovosledem se zhusta vyjadřuje důraz na některé části věty, a to se v řečtině Nového Zákona namnoze děje jinak než v češtině.“ Překládání řeckých sloves věnoval M. Pavlík zvláště velkou péči. Zejména při snaze o „doslovný překlad“ musel řešit mnoho nesnází s řeckými slovesnými časy, které nemají vždy v češtině adekvátní ekvivalent. V těchto případech se M. Pavlík musel uchýlit k pomocným opisům, nebo rozvinutím do vedlejších vět. Na mnoha místech v textu se vyskytují speciální závorky obsahující slova, jež nejsou v řeckém textu, ale bylo je nutno použít k doplnění vzhledem k povaze českého jazyka. Pavlík si ve svém překladu dává práci s diferenciací pojmů; snaží se odlišit vzájemně si podobné pojmy (naopak není důsledně konkordantní v lexikální rovině). Z hlediska češtiny je nápadná určitá archaičnost Pavlíkovy řeči – infinitiv na „ti“, mnoho přechodníků, časté užívání pasiva.
Copyright: Miloš Pavlík, Rostislav Pavlík; URL: www.pavlikrecords.sk, www.milos-pavlik.eu/cz/
1 Po těchto věcech odešel Ježíš na druhý břeh Galilejského - Tiberiadského - moře
2 a za ním šel početný dav, protože si všímali znamení, jež konal na nemocných.
3 A Ježíš vyšel na horu a tam se svými učedníky seděl;
4 a bylo blízko Minutí, svátek Židů.
5 Ježíš tedy, pozvednuv oči a zpozorovav, že k němu přichází početný dav, praví k Filipovi: Odkud nakoupíme chleba, aby tito pojedli?
6 Toto však pravil, aby ho zkoušel, neboť on věděl, co hodlá činiti.
7 Filip mu odpověděl: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby každý dostal něco málo.
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona-Petra, mu praví:
9 Je zde (jeden) hošíček, jenž má pět ječných chlebů a dvě rybky ale co je to pro tolik?
10 (A) Ježíš řekl: Zařiďte, by se ti lidé usadili. I bylo na tom místě mnoho trávy; ti muži, počtem asi pět tisíc, se tedy usadili
11 a Ježíš ty chleby vzal a poděkovav rozdal těm, kteří byli uloženi; podobně i z těch rybek, kolik si přáli.
12 A když byli zasyceni, praví svým učedníkům: Sesbírejte zbylé úlomky, aby se nic neztratilo.
13 Sesbírali je tedy a těmi úlomky z těch pěti ječných chlebů, jež zbyly těm, kteří se najedli, napěchovali dvanáct košíků.
14 Ti lidé tedy, uzřevše znamení, jež Ježíš vykonal, říkali: Toto je opravdu ten prorok, jenž má do světa přijíti.
15 Ježíš tedy, poznav, že hodlají přicházeti a zmocňovati se ho, aby (ho) učinili králem, se zase uchýlil na tu horu, jen on sám,
16 jak však nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17 a nastoupivše do lodi, mířili na druhý břeh moře ke Kafarnaúmu; i byla již nastala temnota a Ježíš k nim nebyl přišel,
18 moře se pak bouřilo velikým větrem, jenž dul.
19 Když tedy zaveslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřují Ježíše, an kráčí po moři a blíží se k lodi, i ulekli se.
20 On však jim praví: To jsem já, nebojte se.
21 Byli tedy ochotni ho do lodi vzíti a loď se hned octla u té země, k níž se brali.
22 Nazítří dav, jenž stál na druhém břehu moře a byl uviděl, že tam nebylo další loďky než ona, do níž nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš do té lodi se svými učedníky nevešel, nýbrž že učedníci odpluli sami,
23 (ale z Tiberiady připluly další loďky blízko k tomu místu, kde se najedli chleba, když Pán poděkoval;)
24 když tedy ten dav uviděl, že tam Ježíš není, ani jeho učedníci, nastoupili do lodí oni a připluli do Kafarnaúmu Ježíše hledati.
25 A když ho na druhém břehu moře našli, řekli mu: Rabbi, kdy ses sem dostal?
26 Ježíš jim odpověděl a řekl: Věru, věru, pravím vám: hledáte mě, ne protože jste uviděli znamení, nýbrž protože jste se z těch chlebů najedli a byli jste nasyceni.
27 Pracujte ne pro to jídlo, jež se tratí, nýbrž pro to jídlo, jež zůstává k věčnému životu, jež vám dá Syn člověka. Toho totiž potvrdil Otec, Bůh.
28 Řekli k němu tedy: Co máme konati, abychom činili Boží činy?
29 Ježíš odpověděl a řekl jim: Boží čin je toto: abyste uvěřili v toho, jehož vyslal on.
30 Řekli mu tedy: Jaké ty tedy konáš znamení, abychom uviděli a uvěřili ti? Co činíš?
31 Naši otcové jídali v pustině mannu, podle toho, jak je napsáno: Dal jim jídati chléb z nebe.
32 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: chléb z nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž ten pravý chléb z nebe vám dává můj Otec;
33 ten Boží chléb je totiž ten, jenž z nebe sestupuje a světu dává život.
34 Řekli k němu tedy: Pane, dávej nám vždy tento chléb.
35 (A) Ježíš jim řekl: Tím chlebem života jsem já; kdo přichází ke mně, nebude nikterak hladověti, a kdo věří ve mne, nebude nikterak žízniti - nikdy.
36 Ale řekl jsem vám, že jste mě i uviděli, a nevěříte.
37 Vše, co mi Otec dává, ke mně dojde, a toho, kdo ke mně přichází, nikterak ven nevyženu,
38 protože jsem s nebe sestoupil, abych konal ne vůli svou, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal,
39 a vůle toho, jenž mě poslal, je tato: abych z toho, co mi dal, neztratil nic, nýbrž tomu dal v poslední den opět vstáti.
40 Vůle mého Otce je totiž tato: aby každý, kdo spatřuje Syna a věří v něho, měl věčný život; a já mu dám v poslední den opět vstáti.
41 Židé tedy na něho reptali, protože řekl: tím chlebem, jenž z nebe sestoupil, jsem já,
42 a říkali: Není toto Ježíš, ten Josefův syn, o jehož otci i matce my víme? Jak to tedy, že on říká: sestoupil jsem z nebe?
43 Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Nereptejte mezi sebou.
44 Ke mně nemůže přijíti nikdo, nepřitáhne-li ho Otec, jenž mě poslal; a já mu dám v poslední den opět vstáti.
45 V prorocích je napsáno: A budou všichni vyučováni od Boha: každý, kdo od Otce uslyšel a dověděl se, přichází ke mně -
46 ne že někdo Otce uviděl, leč ten, jenž je od Boha; ten uviděl Otce.
47 Věru, věru, pravím vám: kdo (ve mne) věří, má věčný život.
48 Ten chléb života jsem já -
49 vaši otcové se v pustině napojídali manny a pomřeli,
50 toto je chléb, jenž sestupuje z nebe, aby z něho někdo pojedl a neumřel.
51 Ten živý chléb, jenž sestupuje z nebe, jsem já; pojí-li kdo z tohoto chleba, bude žíti navždy. Nadto je však chlebem, jejž dám já, mé maso, jež já dám za život světa.
52 Židé se tedy mezi sebou hašteřili, říkajíce: Jak nám tento může dáti pojísti tohoto masa?
53 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: jestliže nepojíte masa Syna člověka a nenapijete se jeho krve, nemáte v sobě života.
54 Kdo mé maso požívá a mou krev pije, má věčný život a já mu dám v poslední den opět vstáti -
55 ano, mé maso je opravdu jídlo a má krev je opravdu nápoj.
56 Kdo mé maso požívá a mou krev pije, zůstává ve mně a já v něm.
57 Tak jako mě vyslal živý Otec a já žiji příčinou Otce, bude i ten, kdo mě požívá, i on žíti příčinou mou.
58 Toto je chléb, jenž sestoupil z nebe - ne tak jako se vaši otcové napojídali a pomřeli; kdo požívá tento chléb, bude žíti navždy.
59 Tyto věci řekl v synagoze, když v Kafarnaúmu vyučoval;
60 mnozí z jeho učedníků tedy, uslyševše to, řekli: Toto slovo je tvrdé - kdo mu může naslouchati?
61 Ježíš však, věda sám v sobě, že jeho učedníci na to reptají, jim řekl: To vás uráží?
62 Nu a budete-li spatřovati Syna člověka, an vystupuje tam, kde byl prve?
63 Co oživuje, je Duch, maso není nic platno; výroky, jež jsem k vám promluvil já, duch jsou, a jsou život,
64 ale z vás jsou někteří, kteří nevěří, Ježíš totiž od počátku věděl, kteří ti nevěřící jsou a kdo je to, jenž ho vydá,
65 a pravil: Pro tuto příčinu jsem vám pověděl, že ke mně nemůže přijíti nikdo, není-li mu dáno od Otce.
66 Od toho času odešli mnozí z jeho učedníků nazpět a již s ním nechodili.
67 Ježíš tedy řekl těm dvanácti: Chcete se snad vzdalovati i vy?
68 Šimon-Petr mu odpověděl: Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života
69 a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží Svatý.
70 Ježíš jim odpověděl: Nevyvolil jsem si vás já, vás dvanáct? a z vás jeden je ďábel.
71 To mluvil o Júdovi Šimonovu, Iskariótovi, neboť ten ho měl vydávati, jsa jeden z těch dvanácti.