Bible of Kralice (CZ - 1613)

 1Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své, mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své, řka:  2Mluvte, prosím, ke všechněm mužům Sichemským: Co jest lépe vám, to-li, aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů, totiž všickni synové Jerobálovi, čili aby panoval nad vámi muž jeden? Pamatujte pak, že jsem já kost vaše a tělo vaše.  3Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato, a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi, nebo řekli: Bratr náš jest.  4I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit, na něž sobě najal Abimelech služebníky, povaleče a tuláky, aby chodili za ním.  5A přišed do domu otce svého do Ofra, zmordoval bratří své, syny Jerobálovy, sedmdesáte mužů, na jednom kameni; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší, nebo se byl skryl.  6Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello, i šli, a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu, kterýž jest u Sichem.  7To když pověděli Jotamovi, odejda, postavil se na vrchu hory Garizim, a pozdvihna hlasu svého, volal, a řekl jim: Poslyšte mne muži Sichemští, a uslyš vás Bůh.  8Sešlo se některého času dříví, aby pomazalo nad sebou krále. I řekli olivě: Kraluj nad námi.  9Jimžto odpověděla oliva: Zdali já, opustě svou tučnost, kterouž ctěn bývá Bůh i lidé, půjdu, abych byla postavena nad stromy?  10I řeklo dříví fíku: Poď ty a kraluj nad námi.  11Jimž odpověděl fík: Zdali já, opustě sladkost svou a ovoce své výborné, půjdu, abych postaven byl nad stromy?  12Řeklo opět dříví vinnému kořenu: Poď ty a kraluj nad námi.  13Jimž odpověděl vinný kořen: Zdali já, opustě své víno, kteréž obveseluje Boha i lidi, půjdu, abych postaven byl nad stromy?  14Naposledy řeklo všecko dříví bodláku: Poď ale ty a kraluj nad námi.  15I odpověděl bodlák dříví: Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále, poďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské. 16Tak i nyní, jestliže jste právě a upřímě učinili, ustavivše Abimelecha za krále, a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho, a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu; 17(Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého, aby vás vysvobodil z ruky Madianských, 18Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesáte mužů na jednom kameni, a ustanovili jste krále Abimelecha, syna děvky jeho, nad muži Sichemskými, proto že bratr váš jest); 19Jestliže, řku, právě a upřímně udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto, veselte se z Abimelecha, a on také nechť se veselí z vás; 20Pakli nic, nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello, nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha. 21Tedy utekl Jotam, a utíkaje, odšel do Beera, a zůstal tam, boje se Abimelecha bratra svého. 22I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta. 23Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské, a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi, 24Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových, a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich, kterýž zmordoval je, a na muže Sichemské, kteříž posilnili rukou jeho, aby zmordoval bratří své. 25Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor, a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou; kterážto věc povědína jest Abimelechovi. 26Syn pak Ebedův Gál, jda s bratřími svými, přišel do Sichem, i těšili se z něho muži Sichemští. 27A vyšedše na pole, sbírali víno své a tlačili i veselili se; a všedše do chrámu bohů svých, jedli a pili, a zlořečili Abimelechovi. 28Řekl pak Gál syn Ebedův: Kdo jest Abimelech? A jaké jest Sichem, abychom sloužili jemu? Zdaliž není syn Jerobálův, a Zebul úředník jeho? Služte raději mužům Emora, otce Sichemova; nebo proč my máme sloužiti tomuto? 29Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé, abych shladil Abimelecha! I řekl Abimelechovi: Sbeř sobě vojsko, a vyjdi. 30Uslyšav pak Zebul, úředník města toho, slova Gále syna Ebedova, rozhněval se náramně. 31I poslal posly k Abimelechovi tajně, řka: Hle, Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem, a hle, bojovati budou s městem proti tobě. 32Protož nyní vstana nočně, ty i lid, kterýž jest s tebou, zdělej zálohy v poli. 33A ráno, když bude slunce vycházeti, vstana, udeříš na město, a když on i lid, kterýž jest s ním, vyjde proti tobě, učiníš jemu to, což se naskytne ruce tvé. 34A protož vstal Abimelech i všecken lid, kterýž s ním byl v noci, a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech. 35I vyšel Gál syn Ebedův, a postavil se v bráně města; vyvstal pak Abimelech i lid, kterýž s ním byl, z záloh. 36A uzřev Gál ten lid, řekl Zebulovi: Hle, lid sstupuje s vrchu hor. Jemuž odpověděl Zebul: Stín hor vidíš, jako nějaké lidi. 37Tedy opět promluvil Gál, řka: Hle, lid sstupuje s vrchu, nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim. 38Řekl pak jemu Zebul: Kde jsou nyní ústa tvá, jimižs mluvil: Kdo jest Abimelech, abychom sloužili jemu? Zdaliž toto není lid ten, kterýmž jsi pohrdal? Vytáhniž nyní, a bojuj proti němu. 39I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými, a bojoval proti Abimelechovi. 40Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou, a padlo raněných mnoho až k bráně. 41Zůstal pak Abimelech v Aruma, a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho, aby nezůstávali v Sichem. 42Nazejtří pak vytáhl lid do pole, i oznámeno jest to Abimelechovi. 43Tedy on pojal lid svůj, a rozdělil jej na tři houfy, zdělav zálohy v polích, a vida, an lid vychází z města, vyskočil na ně a zbil je. 44Nebo Abimelech a houf, kterýž byl s ním, udeřili na ně a postavili se u brány města, druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty, kteříž byli v poli, a zbili je. 45Abimelech pak dobýval města celý ten den, až ho i dobyl, a lid, kterýž v něm byl, pobil, a zbořiv město, posál je solí. 46Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské, vešli do hradu svého, chrámu boha Berit. 47A oznámeno jest Abimelechovi, že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské. 48Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon, on i všecken lid, kterýž byl s ním, a nabrav seker s sebou, nasekal ratolestí s stromů, kterýchž nabral a vložil na rameno své. I řekl lidu, kterýž byl s ním: Což jste viděli, že jsem učinil, spěšně učiňte tak jako já. 49I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest, a jdouce za Abimelechem, skladli je u hradu, a zapálili jimi hrad. I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen. 50Odšel pak Abimelech do Tébes, a položil se u Tébes, i dobyl ho. 51Byla pak věže pevná u prostřed města, a utekli tam všickni muži i ženy, i všickni přední města toho, a zavřeli po sobě, vstoupivše na vrch věže. 52Tehdy přišed Abimelech až k věži, dobýval jí, a přistoupil až ke dveřím věže, aby je zapálil ohněm. 53V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu, a prorazila hlavu jeho. 54A on rychle zavolav mládence, kterýž nosil zbroj jeho, řekl jemu: Vytrhni meč svůj a zabí mne, aby potom nepravili o mně: Žena zabila ho. I probodl jej služebník jeho, a umřel. 55Uzřevše pak synové Izraelští, že by umřel Abimelech, odešli jeden každý k místu svému. 56A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost, kterouž páchal proti otci svému, zmordovav sedmdesáte bratří svých. 57Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich, a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova.


Treasury of Scripture Knowledge
 1   Judg 9:1 Abimelech by conspiracy with the Shechemites, and murder of his brethren, is made king.
Judg 9:7 Jotham by a parable rebukes them, and foretells their ruin.
Judg 9:22 Gaal conspires with the Shechemites against him.
Judg 9:30 Zebul reveals it.
Judg 9:34 Abimelech overcomes them, and sows the city with salt.
Judg 9:46 He burns the hold of the god Berith.
Judg 9:50 At Thebez he is slain by a piece of a millstone.
Judg 9:56 Jotham's curse if fulfilled.
Abimelech.
Judg 8:31
Shechem.
Gen 33:18 Gen 34:2 1Kgs 12:1
communed.
2Sam 15:6 1Kgs 12:3 1Kgs 12:20 Ps 83:2 - Ps 83:4 Jer 18:18

 2   Whether, etc. Heb. What is good? whether, etc. threescore.
Judg 8:30
your bone.
Gen 29:14 2Sam 19:13 1Chr 11:1 Eph 5:30 Heb 2:14

 3   spake.
Ps 10:3 Pro 1:11 - Pro 1:14
to follow. Heb. after. our brother.
Gen 29:15

 4   house.
Judg 9:46 - Judg 9:49 Judg 8:33
vain, etc. Anashim raikim oophochozim, "worthless and dissolute men;" persons who were living on the public, and had nothing to lose. Such was the foundation of his Babel government. By a cunning management of such unprincipled men most revolutions are brought about.
Judg 11:3 1Sam 22:2 2Chr 13:7 Job 30:8 Pro 12:11 Acts 17:5

 5   at Ophrah.
Judg 6:24
slew.
2Kgs 10:17 2Kgs 11:1 2Kgs 11:2 2Chr 21:4 Matt 2:16 Matt 2:20

 6   the house.
2Sam 5:9 2Kgs 12:20
Millo. Probably the name of a person of note in Shechem.
plain. or, oak.
Josh 24:26 1Kgs 12:1 1Kgs 12:20 1Kgs 12:25

 7   mount Gerizim.
Deut 11:29 Deut 27:12 Josh 8:33 John 4:20
Hearken.
Ps 18:40 Ps 18:41 Ps 50:15 - Ps 50:21 Pro 1:28 Pro 1:29 Pro 21:13 Pro 28:9 Isa 1:15 Isa 58:6 - Isa 58:10 Matt 18:26 - Matt 18:34 Jas 2:13

 8   The trees. This is the most ancient fable or apologue extant; and is extremely beautiful, apposite, and intelligible.
2Kgs 14:9 Ezek 17:3 - Ezek 17:10 Dan 4:10 - Dan 4:18
olive tree. The zayith, or olive tree, in the Linnean system, is a genus of the diandra monogynia class of plants. It is of a moderate height, and grows best in sunny places. Its trunk is knotty; bark smooth, of an ash colour: wood solid and yellowish; leaves oblong, almost like those of the willow, of a dark green colour on the upper side, and whitish below. In June it puts forth white flowers, growing in bunches, each of one piece, widening towards the top, and dividing into four parts. After this succeeds the fruit, which is oblong and plump; first green, then pale, and when quite ripe, black. Within it is enclosed a hard stone, filled with oblong seeds. It was the most useful of all trees in the forest; as the bramble was the meanest and most worthless.
Reign.
Judg 8:22 Judg 8:23

 9   wherewith.
Exod 29:2 Exod 29:7 Exod 35:14 Lev 2:1 1Kgs 19:15 1Kgs 19:16 Ps 89:20 Ps 104:15 Acts 4:27 Acts 10:38 1John 2:20
God. Elohim, rather gods; the parable being adapted to the idolatrous Shechemites.
to be promoted over the trees. Heb. up and down for other trees.
Job 1:7 Job 2:2

 10   Judg 9:10

 11   Luke 13:6 Luke 13:7

 12   Judg 9:12

 13   cheereth.
Num 15:5 Num 15:7 Num 15:10 Ps 104:15 Pro 31:6 Eccl 10:19

 14   bramble. or, thistle.
2Kgs 14:9

 15   shadow.
Isa 30:2 Dan 4:12 Hos 14:7 Matt 13:32
let fire.
Judg 9:20 Judg 9:49 Num 21:28 Isa 1:31 Ezek 19:14
the cedars.
2Kgs 14:9 Ps 104:16 Isa 2:13 Isa 37:24 Ezek 31:3

 16   according.
Judg 8:35

 17   fought.
Judg 7:1 - Judg 7:25 Judg 8:4 - Judg 8:10
adventured his life. Heb. cast his life.
Esth 4:16 Rom 5:8 Rom 16:4 Rev 12:11

 18   are risen.
Judg 9:5 Judg 9:6 Judg 8:35 Ps 109:4
Abimelech.
Judg 9:6 Judg 9:14 Judg 8:31

 19   rejoice.
Isa 8:6 Phil 3:3 Jas 4:16

 20   let fire come out.
Judg 9:15 Judg 9:23 Judg 9:56 Judg 9:57 Judg 7:22 2Chr 20:22 2Chr 20:23 Ps 21:9 Ps 21:10 Ps 28:4 Ps 52:1 - Ps 52:5 Ps 120:3 Ps 120:4 Ps 140:10

 21   Beer. Probably the Beer mentioned by Mk. Maundrell, three hours and a half, or about ten miles, north of Jerusalem, towards Shechem. It is situated toward the south, on an easy declivity; and has a fountain of excellent water at the bottom of the hill, from which it has taken its name. Close to the well are the mouldering walls of a ruined khan; and on the summit of the hill two large arches still remain of a ruined convent. Dr. Richardson says, that it seems to have been once a place of considerable consequence.
Num 21:16 Josh 19:8 2Sam 20:14

 22   Judg 9:22

 23   A.M. 2771. B.C. 1233. An. Ex. Is. 258. God. That is, God permitted the evil spirit of jealousy, treachery, and discord, to break out between Abimelech and the Shechemites.
Judg 9:15 Judg 9:20 1Sam 16:14 - 1Sam 16:16 1Sam 18:9 1Sam 18:10 1Kgs 12:15 1Kgs 22:22 1Kgs 22:23 2Chr 10:15 2Chr 18:19 - 2Chr 18:22 Isa 19:2 Isa 19:14 2Thess 2:11 2Thess 2:12
dealt.
Judg 9:16 Isa 33:1 Matt 7:2

 24   That the.
1Sam 15:33 1Kgs 2:32 Esth 9:25 Ps 7:16 Matt 23:34 - Matt 23:36
aided him in the killing of. Heb. strengthened his hands tokill. Sooner or later, God will make inquisition for blood, and will return it on the heads of those that shed it. Accessaries will be reckoned with, as well as principals, in that and other sins. The Shechemites, who countenanced Abimelech's pretensions, aided and abetted him in his bloody project, and avowed the fact by making him king after he had done it, must fall with him, fall by him, and fall first. Those that combine together to do wickedly, are justly dashed in pieces one against another. Blood cannot be a lasting cement to any interest.


 25   Josh 8:4 Josh 8:12 Josh 8:13 Pro 1:11 Pro 1:12

 26   brethren.
Gen 13:8 Gen 19:7

 27   merry. or, songs.
Isa 16:9 Isa 16:10 Isa 24:7 - Isa 24:9 Jer 25:30 Amos 6:3 - Amos 6:6
the house.
Judg 9:4 Judg 16:23 Exod 32:6 Exod 32:19 Dan 5:1 - Dan 5:4 Dan 5:23
did eat.
Isa 22:12 - Isa 22:14 Luke 12:19 Luke 12:20 Luke 17:26 - Luke 17:29
cursed.
Lev 24:11 1Sam 17:43 Ps 109:17

 28   Who is Abimelech.
1Sam 25:10 2Sam 20:1 1Kgs 12:16
Hamor.
Gen 34:2 Gen 34:6

 29   would to God. The very words and conduct of a sly, hypocritical demagogue.
2Sam 15:4 1Kgs 20:11 Ps 10:3 Rom 1:30 Rom 1:31
And he said. Rather, "and I would say to Abimelech," as the LXX. renders; for as Dr. Wall observes, this was probably not said in the presence of Abimelech; but at an intemperate feast, in his absence, when he boasted he would challenge him.
Increase thine army.
2Sam 2:14 - 2Sam 2:17 2Kgs 14:8 2Kgs 18:23 Isa 36:8 Isa 36:9

 30   kindled. or, hot.
Judg 9:30

 31   privily. Heb. craftily, or, to Tormah. they fortify. Under pretence of repairing the walls and towers, they were actually putting the place in a state of defence, intending to seize on the government as soon as they found Abimelech coming against them.
Judg 9:31

 32   by night.
Job 24:14 - Job 24:17 Ps 36:4 Pro 1:11 - Pro 1:16 Pro 4:16 Rom 3:15

 33   as thou shalt find. Heb. as thine hand shall find.
Lev 25:26
*marg:
Judg 9:33 1Sam 10:7 1Sam 25:8 Eccl 9:10

 34   Judg 9:34

 35   Gaal. Of this person we know no more than is here recorded. He was probably one of the descendants of the Canaanites, who hoped, from the state of the public mind and their disaffection to Abimelech, to cause a revolution, and thus to restore the ancient government as it was under Hamor, the father of Shechem. Josephus says he was a man of authority, who sojourned with them, with his armed men and kinsmen; and that the Shechemites desired that he would allow them a guard during the vintage.
the people.
Judg 9:44

 36   seest the shadow. Doubdan states, that in some parts of the Holy Land there are many detached rocks scattered up and down, some growing out of the ground, and others fragments broken off from rocky precipices, the shadow of which, it appears, Josephus thought might be most naturally imagined to look like troops of men at a distance, rather than that of the mountains; for he represents Zebul as saying to Gaal, that he mistook the shadow of the rocks for men.
Ezek 7:7 Mark 8:24

 37   middle. Heb. navel. Meonenim. or, the regarders of thetimes.
Deut 18:14

 38   Judg 9:28 Judg 9:29 2Sam 2:26 2Sam 2:27 2Kgs 14:8 - 2Kgs 14:14 Jer 2:28

 39   Judg 9:39

 40   he fled before.
1Kgs 20:18 - 1Kgs 20:21 1Kgs 20:30

 41   Arumah. This place appears from the next verse to have been near Shechem; and is perhaps the same as Ruma, a village of Galilee, mentioned by Josephus, Bell. 1. iii. c. 9.
Zebul.
Judg 9:28 Judg 9:30

 42   Judg 9:42

 43   Judg 9:43

 44   rushed forward.
Judg 9:15 Judg 9:20 Gal 5:15

 45   he took.
Judg 9:20
beat.
Deut 29:23 1Kgs 12:25 2Kgs 3:25 Ps 107:34
*marg:
Judg 9:45 Ezek 47:11 Zeph 2:9 Jas 2:13
sowed. Salt in small quantities renders land extremely fertile; but too much of it destroys vegetation. Every place, says Pliny, in which salt is found is barren, and produces nothing. Hence the sowing of a place with salt was a custom in different nations to express permanent desolation. Sigonius observes, that when Milan was taken, A.D. 1162, the walls were razed, and it was sown with salt. And Brantome informs us, that it was an ancient custom in France, to sow the house of a man with salt, who had been declared a traitor to his king. Charles IX., king of France, the most base and perfidious of human beings, caused the house of Admiral Coligni (whom he and the Duke of Guise caused to be murdered, with thousands more of Protestants, on the eve of St. Bartholomew, 1572,) to be sown with salt!


 46   an hold.
Judg 9:4 Judg 9:27 Judg 8:33 1Kgs 8:26 2Kgs 1:2 - 2Kgs 1:4 Ps 115:8 Isa 28:15 - Isa 28:18 Isa 37:38

 47   Judg 9:47

 48   Zalmon.
Ps 68:14
What ye.
Judg 7:17 Judg 7:18 Pro 1:11 Pro 1:12
me do. Heb. I have done.


 49   put them.
Judg 9:15 Judg 9:20 Gal 5:15 Jas 3:16

 50   Thebez. According to Eusebius, thirteen miles from Shechem, towards Scythopolis.
Judg 9:50

 51   Judg 9:51

 52   Judg 9:48 Judg 9:49 2Kgs 14:10 2Kgs 15:16

 53   woman.
Judg 9:15 Judg 9:20 2Sam 11:21 2Sam 20:21 Job 31:3 Jer 49:20 Jer 50:45
and all to. An antiquated expression, meaning "full intention" to complete an object. "All to," observes Dr. Johnson, "is a particle of mere enforcement." The original is wattaritz eth gulgalto, which is simply as the LXX. render [kai eklase to kranion autou,] "and she brake his skull." Plutarch relates, that Pyrrhus was killed at the siege of Thebes, by a piece of a tile, which a woman threw upon his head.


 54   Draw thy.
1Sam 31:4 1Sam 31:5
And his young man. It was a disgrace to be killed by a woman.


 55   2Sam 18:16 2Sam 20:21 2Sam 20:22 1Kgs 22:35 1Kgs 22:36 Pro 22:10

 56   God rendered. Both the fratricide Abimelech and the unprincipled men of Shechem had the iniquity visited upon them of which they had been guilty. Man's judgment may be avoided; but there is no escape from that of God. How many houses have been sown with salt in France, by the just judgment of God, for the massacre of the Protestants on the eve of St. Bartholomew! See Note on ver. 45 Judg 9:45.
Judg 9:24 Job 31:3 Ps 9:12 Ps 11:6 Ps 58:10 Ps 58:11 Ps 94:23 Pro 5:22 Matt 7:2 Acts 28:4 Gal 6:7 Rev 19:20 Rev 19:21

 57   upon them.
Judg 9:20 Judg 9:45 Josh 6:26 1Kgs 16:34