Czech Study Bible Translation (CZ)

1Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. 2Není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno. 3Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech. 4Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili. 5Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte. 6Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. 7Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se! Jste cennější než mnoho vrabců. 8Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly. 9Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly. 10A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomu však, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude. 11Když by vás vedli do synagog a před vlády a vrchnosti, nestarejte se, jak a čím byste se obhájili nebo co byste řekli. 12Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“ 13Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ 14On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ 15Řekl jim: „ Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí, neboť i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní. “ 16Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu. 17A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: ‚Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.‘ 18Pak řekl: ‚ Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby. 19A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.‘ 20Bůh mu však řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘  21Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“  22Řekl svým učedníkům: „Proto vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli. 23Neboť život je víc než pokrm a tělo víc než oděv. 24Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci! 25Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku jediný loket? 26Nemůžete-li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní? 27Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; nepracují ani nepředou. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich. 28Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní. 29Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím. 30Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete. 31Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno. 32Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol. 34Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ 35„Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. 36Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli. 37Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat. 38A přijde-li o druhé nebo třetí noční hlídce a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci. 39To vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. 40Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“ 41Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“ 42A Pán řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin? 43Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. 44Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. 45Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, 46přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými. 47Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. 48Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“ 49„Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil! 50Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná! 51Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. 52Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem; 53budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni. “ 54Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť.‘ A bývá to tak. 55A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko.‘ A bývá. 56Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte?“ 57„Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné? 58Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení. 59Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř. “


Comentario de la Biblia de Matthew Henry
Versículos 1-12. Cristo reprende a los intérpretes de la ley. 13-21. Advertencia contra la avaricia.-La parábola del rico. 22-40. Condenación de las preocupacionesl mundanas. 41-53. Llamado a velar. 54-59. Llamado a reconciliarse con Dios.

Vv. 1-12. Una firme creencia en la doctrina de la providencia universal de Dios y su magnitud debiera bastarnos cuando estamos en peligros, y estimularnos a confiar en Dios en el camino del deber. La providencia se fija en las criaturas más bajas, hasta de los gorriones, y en consecuencia en las preocupaciones menores de los discípulos de Cristo. Quienes ahora confiesen a Cristo serán reconocidos por Él en el día grande, ante los ángeles de Dios. Para disuadirnos de negar a Cristo, y desertar de sus verdades y caminos, aquí se nos asegura que los que niegan a Cristo, aunque puedan así salvar la vida misma, y aunque puedan ganar un reino, serán los grandes perdedores al final; porque Cristo no los conocerá, no los reconocerá, ni les mostrará favor. Pero que ningún descarriado penitente y tembloroso dude que obtendrá el perdón. Esto es muy diferente de la enemistad franca que es blasfemia contra el Espíritu Santo, la cual no será perdonada jamás porque de ella nunca habrá arrepentimiento.

Vv. 13-21. El reino de Cristo es espiritual, y no es de este mundo. El cristianismo no se mete en política; obliga a todos a obrar con justicia, pero el poder mundano no se fundamenta en la gracia. No estimula las expectativas de ventajas mundanas por medio de la religión. La recompensa de los discípulos de Cristo son de otra naturaleza.
La avaricia es un pecado del cual tenemos que estar constantemente precavidos, porque la dicha y el consuelo no dependen de la riqueza de este mundo. Las cosas del mundo no satisfacen los deseos del alma. Aquí hay una parábola que muestra la necedad de los mundanos carnales mientras viven, y su miseria cuando mueren. El carácter descrito es exactamente el de un hombre mundano prudente que no tiene gratitud hacia la providencia de Dios, ni un pensamiento recto sobre la incertidumbre de los asuntos humanos, el valor de su alma o la importancia de la eternidad. ¡Cuántos, aún entre cristianos profesos, señalan a personajes semejantes como modelos para imitar y personas con las cuales sería bueno relacionarse! Erramos si pensamos que los pensamientos se pueden ocultar, y que los pensamientos son libres. Cuando vio una gran cosecha en su terreno, en lugar de dar gracias a Dios por ella, o de regocijarse por tener mayor capacidad para hacer el bien, se aflige. ¿Qué haré ahora? ¿Qué hago ahora? El mendigo más pobre del país no podría haber dicho algo con mayor ansiedad. Mientras más tengan los hombres, más confusión tienen. Fue necio no pensar en usar de otro modo la riqueza, sino en darse gustos carnales y satisfacer los apetitos sensuales, sin pensar en hacer el bien a los demás. Los mundanos carnales son necios; y llega el día en que Dios los llamará por nombre propio, y ellos se llamarán así. La muerte de tales personas es miserable en sí y terrible para ellos. Pedirán tu alma. Él detesta separase de sus bienes, pero Dios lo requerirá, requerirá una rendición de cuentas, lo requerirá como de alma culpable, para ser castigada sin demora. Necedad de la mayoría de los hombres es preocuparse y perseguir lo que es sólo para el cuerpo y para el tiempo, y no para el alma y para la eternidad.

Vv. 22-40. Cristo insiste mucho en que esta cautela no dé lugar a preocupaciones confusas e inquietantes, Mateo vi, 25–34. Los argumentos aquí usados son para animarnos a echar sobre Dios nuestra preocupación, que es la manera correcta de obtener tranquilidad. Como en nuestra estatura, así en nuestra condición es sabio aceptarla como es. Una búsqueda angustiosa y ansiosa de las cosas de este mundo, aún de las necesarias, no va con los discípulos de Cristo. Los temores no deben dominar cuando nos asustamos con pensamientos de un mal venidero, y nos disponemos a preocupaciones innecesarias sobre cómo evitarlo. Si valoramos la belleza de la santidad, no codiciaremos los lujos de la vida. Entonces, examinemos si pertenecemos a esta manada pequeña.
Cristo es nuestro Maestro, y nosotros Sus siervos; no sólo siervos que trabajan, sino siervos que esperan. Debemos ser como hombres que esperan a su señor, que se sientan a esperar mientras él sigue afuera, preparados para recibirlo. En esto alude Cristo a su ascensión al cielo, su venida para reunir junto a Él su pueblo por la muerte, y segunda venida a juzgar al mundo. No tenemos certeza de la hora de su venida; por tanto, debemos estar siempre preparados. Si los hombres cuidan diligentes sus casas, seamos nosotros igualmente sabios con nuestras almas. Por tanto, estad vosotros preparados también; velando como lo haría el buen padre de familia si supiera a qué hora viene el ladrón.

Vv. 41-53. Todos tienen que tomar en serio lo que Cristo dice en su palabra e indagar al respecto. Nadie es dejado en tanta ignorancia como para no saber que muchas cosas que hace, y desprecia son buenas; por tanto, nadie tiene excusa en su pecado.
Introducir la dispensación del evangelio puede producir desolación. No es que sea la tendencia de la religión de Cristo, que es pura, pacífica y amable; pero su efecto es ser contraria al orgullo y la lujuria del hombre.
Habrá una amplia difusión del evangelio, pero antes Cristo tiene un bautismo con el cual ser bautizado, muy diferente del de agua y bautismo del Espíritu Santo. Debe soportar los sufrimientos y la muerte. No estaba en su plan de predicar el evangelio más ampliamente hasta haber pasado este bautismo. Nosotros debiéramos ser celosos para dar a conocer la verdad, porque aunque se susciten divisiones y la propia familia del hombre sea su enemiga, aún así, los pecadores se convertirán y Dios será glorificado.

Vv. 54-59. Cristo quiere que la gente sea tan sabia en cuanto a los intereses de su alma como con los asuntos exteriores. Que se apresuren a tener paz con Dios antes que sea demasiado tarde. Si un hombre halla que Dios está contra él por sus pecados, invoque a Dios en Cristo que reconcilia el mundo consigo mismo. Mientras estemos vivos estamos en el camino y ahora es nuestra oportunidad.